Nejoblíbenější články 3. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Jednou z perel na náhrdelníku jižních Čech je jistě i Třeboň. Vznik města se datuje do poloviny 12. století, kdy na stezce linoucí se pohraničním hvozdem vznikla malá osada. Když se roku 1366 stali vlastníky Třeboně bratři z Rožmberku, město zažilo velký rozkvět a nabylo na významu a bohatství. Rožmberkové v Třeboni založili i klášter a v roce 1378 dostali od krále Karla IV. výsadu na dovoz soli. Město se začalo opevňovat zděnými hradbami a příkopem, a stalo se tak v močálovité krajině nedobytnou pevností. Díky tomu odolalo i několika útokům husitských vojsk.
Pokračovat ve čtení...

Berchtesgaden

Berchtesgaden

Z přání podívat se po nevydařeném létě „aspoň někam“ vzešla kromě šestidenního výletu do Maďarska ještě jedna krátká výprava, tentokrát vyloženě do přírody. Jako cíl jsme si vybrali národní park Berchtesgaden, perlu německé části Alp.
Pokračovat ve čtení...

Do Staré obory na Velký Kameník

Do Staré obory na Velký Kameník

Pokud se chcete projít Boubínskou oborou, nic vám v tom nebrání. Do hlubocké Staré obory však vstup povolený není. Ačkoliv se již před lety uvažovalo o cyklotrase, která povede napříč oborou, z její realizace sešlo. Nahradila ji neméně atraktivní cyklotrasa kopírující břeh Vltavy a Stará obora zůstala turistům uzavřena. 
Jak už to u podobných zákazů chodí, občas je možné je porušit. Pozdně listopadový výlet ze Zlivi proto nasměrujeme do Staré obory s cílem vystoupat na Malý a Velký Kameník. A jak to dopadne se můžete dočíst z dalších řádků.
Pokračovat ve čtení...

Velký Kameník, druhý pokus

Velký Kameník, druhý pokus

První březnové dny jsou jarní. Je proto vhodné začít sbírat fyzičku pro těžké horské výstupy, které nás letos čekají. Moji nabídku na další pokus dobýt ztracenou vartu v uzavřené Staré oboře se setkal s pochopením a tak jsme svůj nedělní výlet naplánovali právě tam. Vstříc dobrodružství, pestré přírodě, zvěři a Velkému Kameníku, vrcholku na podzim uhlídaném střelci v zelených kamizolách.
Pokračovat ve čtení...

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Inverze znamená nepříjemně lezavé počasí, kdy slunce pod pokličku husté mlhy jediným paprskem nepronikne. Nebo také slunné teplé počasí, které si můžete užívat vrchovatou měrou na horách a mléčnou kaši pod sebou vnímat jako pomalu se vlnící klidné moře.
Touha spatřit toto moře nás vyžene z pohodlí domova k nejvyšším vrcholkům Šumavy, a přestože nám ty pravé inverzní dny unikly, obě túry z Alžbětína za trochu námahy stály. Ve dvou dnech jsme uskutečnili atraktivní výstupy k Jezerní hoře a Plesné, vysoké vrcholy zdvihající se po obou stranách Železnorudského průsmyku
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část první

Expedice Norsko 2015, část první

Norsko láká svojí jedinečnou krajinou snad každého, včetně nás. V roce 2015 konečně okolnosti přály tomu, že jsme naše touhy mohli vyslyšet a na dva týdny do této krásné severské země vyrazit. Celý výlet se vám pokusíme přiblížit v postupně vydávané sérii článků.
Pokračovat ve čtení...

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Za pratury a zubry evropskými ke Křišťanovu

Když před osmi sty lety vymřel v Čechách pratur, zdálo se, že je to jednou provždy. Velkým překvapením tak dnes je, že se téměř identické zvíře k nám znovu vrací. Jak je to možné? Inu pomohla k tomu dnešní moderní genetika a prapředci dnešních krav se díky ní mohli přestěhovat z Nizozemska do šumavského Křišťanova
Nedalo nám to a jeli jsme se jednoho krásného letního dne na pratury podívat.
A protože atraktivní je i okolí šumavské vísky Křišťanov, prošli jsme se nádavkem krásnou přírodou kolem vrchů Skaliny (958 m n. m.) a Skelný (947 m n. m.) do vysoko položené vsi Koryto. Jen díky tomu jsme spatřili i výběh s několika zubry evropskými.

Pokračovat ve čtení...

Nejstarší stromy na Šumavě

Nejstarší stromy na Šumavě

Není to tak dávno, kdy byl objeven kůrovcem zničený 559 let starý smrk poblíž turistické cesty od Plešného jezera k vrcholu Plechého. Uvádí se, že jde o druhý nejstarší strom zjištěný na Šumavě. Ale přesně určit vítěze mezi nejstaršími smrky Šumavy není tak jednoduché. Mnoha set let starých smrků existuje hodně, a další mohou být  "díky" kůrovcové kalamitě a rozpadu původních horských pralesů ještě brzy objeveny.
Pokračovat ve čtení...

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Toulky nad zlatonosnými šumavskými řekami

Jen malý kousek zlata najít, jen střípek z bohatství, které stále ještě dřímá pod našima nohama, když kráčíme hřebeny zlatokopy proděravěných hor a přecházíme mosty přes Zlatý a Rýžovní potok, Losenici, Otavu až vysoko nad Křemelnou. Zlatonosné řeky, u nichž se před více než tisíci lety stačilo jen shýbnout pro žlutý třpyt vzácného kovu, často zakletého do povalujícího se křemene. 
Nebo jen bez cíle bloudit lesy, stoupat do skal k vrcholkům hor a znovu padat jako uschlý list, nesený teplým letním vánkem, dolů k stříbřitým pramenům potoků a kaňonům velkých řek.
Pokračovat ve čtení...

Rozhledny na Berounsku

Rozhledny na Berounsku

Kolem dolního toku Berounky je řada památek, hradů a jejich zřícenin, téměř kultovních hospod, mlýnů, ale také rozhleden. Rozhledny jsou různého stáří, mají rozličný původ, ale jedno mají stejné. Sloužily, slouží a snad budou sloužit lidem k rozhlížení po krajině. 
Pokusím se vám je představit a ukázat na fotkách. 
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.