Nejoblíbenější články 45. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Expedice Norsko 2015, část druhá

Expedice Norsko 2015, část druhá

Série článků o našem cestování po Norsku pokračuje druhou částí. Po přenocování ve městě Otta poprvé vyrážíme do norských hor, konkrétně do národního parku Rondane.
Pokračovat ve čtení...

Klettersteigem na Bosruck

Klettersteigem na Bosruck

Po dlouhé době jsme se loni v červnu vypravili na jednodenní výlet do Alp, a protože jsme si chtěli vyzkoušet ferratu, padla volba na Bosruck. Krásná skalnatá hora s velkým křížem na vrcholu nám poskytla dostatek lezení i nádherných výhledů na Hory.
Pokračovat ve čtení...

Křišťanovské vábení

Křišťanovské vábení

První, zkušební článeček je o jednom jednodenním výletu. A ten výlet do malebné podzimní krajiny v okolí Křišťanova začal u kostela, kde jsou nové turistické značky vedoucí kolem i do VVP (vojenský výcvikový prostor) Boletice.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Rok co rok pořádá CK Ciao pro příznivce vysokohorské turistiky autobusové zájezdy do Alp a za ta dlouhá léta se již všichni dobře znají. Já se přidávám poprvé a jsem trochu v očekávání jak vše dopadne. Vysoké teploty, které ve střední Evropě lámou jeden rekord za druhým, budou ve velkých výškách, doufám, snesitelnější.
Jedeme k Zell am See, do turisticky atraktivního místa v oblasti Mitterpinzgau. Čeká nás sedm dnů pohodového chození ve vysokých horách pod dohledem nemilosrdně ostrého slunce. 
První den se v časném ránu, nevyspalí, valíme vzhůru údolím kolem skvělých Krimmelských vodopádů, abychom den poté uskutečnili výstup na Schuhflicker nad Dorfgasteinem. 
Pokračovat ve čtení...

Island, část V.: okolí Mývatnu

Island, část V.: okolí Mývatnu

Konečně máme půjčené auto a můžeme se rychle přepravovat mezi přírodními krásami na severu Islandu, především okolo jezera Mývatn, kde se nachází spousta míst s geotermální aktivitou, sopky, lávová pole a podobně. Uvidíme tedy znovu kouřící solfatary a také poprvé bahenní jezírka, pseudokrátery i velký kráter sopky, skalní město vzniklé z lávového pole a puklinu na zlomu mezi euroasijskou a severoamerickou litosférickou deskou. Poté se přesuneme k ohromnému vodopádu Dettifoss a k útesům Ásbyrgi, dosahujícím výšky až 100 metrů. A to všechno během jediného nabitého dne.
Pokračovat ve čtení...

Výlet na Mouřenec

Výlet na Mouřenec

Je 5. března 2017 a já společně se svým bratrem Frantou máme v plánu navštívit Šumavu. Z publikace 50 nejkrásnějších turistických výletů po horách a údolími Šumavy turistického průvodce Rother vybírám pod pořadovým číslem 18 výlet k jednomu z nejstarších šumavských kostelů,  Mouřenci.
Ono vlastně již toho v publikaci není moc vybírat, jelikož už zbývají pouze 4 výlety, z toho 3 výlety představují výstup nad 1000 metrů nadmořské výšky, kde se určitě ještě drží sníh. Ten jistě nebude na vrchu Mouřenec, kde se v nejvyšším bodě (617 m n. m.) výletu výše uvedený kostel nachází.
Začátek trasy je v Sušici, kam se dopravujeme železnicí a od železniční stanice do centra města místní autobusovou dopravou.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Z Bučiny na Siebensteinkopf

Z Bučiny na Siebensteinkopf

Na Bučinu jsme se nechali vyvézt z Kvildy zeleným busem s "plnou polní" a přes Siebensteinkopf, Reschbach klause a Knížecí Pláně chtěli pokračovat k Polce. Nepříjemné, studené počasí naše plány zhatilo a my nakonec prošli jen kůrovcem poznamenanou stezku za našimi hranicemi. Že je přesto o čem psát se pokusím dokázat na několika dalších řádcích.
Pokračovat ve čtení...

Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku

Pecivál a měřicí věž na Vysokém Kamýku

Klidové území Písecké hory zasahuje svojí jižní částí až k Protivínu. Většinou bukové lesy obléhají ze všech stran i nejvyšší kopec Vysoký Kamýk s rozhlednou. Ta je vlastně jednou z devíti měřicích věží v Čechách, které byly v letech 1939-41 vystavěny. Putování k rozhledně začneme u kostela v Krči, asi 2km východně od Protivína. Ještě před ním si ale prohlédneme Krokodýlí ZOO v Protivíně.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.