Nejoblíbenější články 6. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

PF 2014

PF 2014

Ať to všem šlape! Pomalu nebo rychle, ale šlape!!! 
Pokračovat ve čtení...

Slepičími horami křížem krážem

Slepičími horami křížem krážem

Pod libozvučným názvem Slepičí hory znají toto nevelké pohoří především Jihočeši. Nachází se v podhůří Novohradských hor a oficiálně se jmenuje Soběnovská vrchovina. Nejvyšší vrchol Kohout pak zřejmě byl tou hlavní inspirací pro zlidověný název Slepičí hory. Kousek dál najdeme i Slepici a několik zaběhnutých kuřat.
Na dohled od Slepičích hor leží i rozvaliny hradu Pořešín, rozhledna Slabošovka, opevněná tvrz Žumberk, Buškův Hamr i poutní kostel Svaté Trojice u Trhových Svinů. Tam všude zavítaly naše kroky a tam zveme nyní i vás.
Pokračovat ve čtení...

Praha už volá, Praha už volá...

Praha už volá, Praha už volá...

Tenhle cajdák, vyslechnutý v posledních týdnech z rádia, mi zněl v uších stále dokola. I on se tak mohl stát příčinou toho, že jsem se do té Prahy nakonec vydal.
Hledat v ní přírodu není zas až tak těžké. Pokud odhlédnu od toho, že okolí matky měst je velmi krásné a pestré, je i přímo v ní k vidění dost taháků, které lákají ročně statisíce návštěvníků. Z různorodého spektra všech možných zajímavostí jsme si několik vybrali i my. Naše šlépěje zůstaly v Botanické zahradě a Fata Morganě, ZOO, a dokonce i mezi dinosaury v Dinosaurináriu a vodními tvory Mořského světa. Prostě jsou na světě věci, co v lese jen tak nenajdete.
Pokračovat ve čtení...

Jezerní hora, Svaroh a Ždánidla, zapovězené cíle Šumavy

Jezerní hora, Svaroh a Ždánidla, zapovězené cíle Šumavy

U Čertova jezera jsme zatím úplně sami. To ale netrvá dlouho. Stačí jen několik minut a břeh se zaplňuje desítkami chtivých a na nevšední zážitek natěšených příznivců, a musím podotknout, i znalců šumavské přírody. K odbočce na Lávkovou cestu jdeme první. Přece jen nás ty davy trochu děsí. Zanedlouho slyšíme vyprávění o tom, jak na ní svévolně takzvaní ochránci přírody zničili lávkové můstky. Projít se touto stezkou sice dá, ale jen na vlastní riziko. Začínáme proto spolu s ostatními stoupat svahem nad jezero, o které jsme původně neměli ani zavadit.
Pokračovat ve čtení...

Expedice Norsko 2015, část sedmá

Expedice Norsko 2015, část sedmá

První týden naší cesty po Norsku jsme zakončili přejezdem z oblasti Geirangerfjordu až k úpatí nejvyššího norského pohoří, Jotunheimenu. Zde máme ty největší možné plány – pokusíme se o zdolání samotné nejvyšší hory Norska, Galdhøpiggenu. Bude nám přát počasí a budeme mít dostatek sil na překonání více jak 1500 metrů převýšení?
Pokračovat ve čtení...

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Za skřivánčím zpěvem na tajemný Tisovník

Příchod jara oznamují jeho první poslové - skřivánci. Z nebeských výšin se na louky v okolí rozlehlého Tisovníku snáší jejich ostrý zpěv se známým a příjemným motivem. Ani lehký únorový vánek nedokáže zchladit pomalu se ze zimního spánku probouzející krajinu, přestože ve stínu lesa je po mrazivém ránu stále jinovatka.
Tisovník skrývá i jedno tajemství, které je nadále dobře utajeno. A kde že vlastně je ten Tisovník?
Pokračovat ve čtení...

Brdy a divoká noc s divočáky

Brdy a divoká noc s divočáky

Zrušení vojenského výcvikového prostoru, který se nachází ve zdejších lesích, je již sice schváleno, ale do možnosti toulat se volně a bez nebezpečí hornatou krajinou ještě pár let zbývá. Až bude dokončena pyrotechnická očista, jistě sem najde cestu mnohem víc přírodu milujících jedinců než nyní. I proto jsme zatím do nepřístupných míst spíše jen nahlíželi a na cyklotrasách se mezi projíždějícími bikery cítili s kletry na hřbetech opuštěni...
Pokračovat ve čtení...

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Z Nového Údolí na Třístoličník a Hochstein

Podzim přináší chladná rána, inverzi a daleké výhledy z vrcholků hor. Toto období rádi vyhledávají fotografové přírody. Její barevnost láká a není divu, že jsme jednu slunnou, teplou sobotu počátkem října vyrazili na Třístoličník a Hochstein. Vzdálené Alpy byly sice vidět jen matně, ale to nám dobrou náladu nezkazilo.
Pokračovat ve čtení...

Hory Slovenska: lll. Zpět do Roháčů na Sivý vrch, Nízké Tatry - Krakova hol'a a Ďumbier

Hory Slovenska: lll. Zpět do Roháčů na Sivý vrch, Nízké Tatry - Krakova hol'a a Ďumbier

Jen se pořádně vybouřilo, znovu stoupáme do Roháčů. Všem slibuji nevšední zážitek z průstupu rozlámaných Radových skal a to se splní. Nejzápadnější výběžek pro mne nejkrásnějších hor Slovenska totiž končí impozantním bludištěm vápencový skal s mnoha věžičkami, průchody, přelezy a hlubokými propastmi, s dominujícím Sivým vrchem.
Poslední trek patří Nízkým Tatrám, kde se naše cesty rozdělí, abychom zdolali nejen nejvyšší Ďumbier, ale i jeho atraktivní boční hřeben s Krakovo hol'ou.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní l.

Krkonošská šestidenní l.

Naše terénní šestidenní v nádherné a neporušené přírodě Krkonošského NP začíná. Unikáme vysoko do hor nad "Špindl", kde nám postačí k štěstí ubytování na starobylých Brádlerových boudách. Celou západní část Krkonoš odsud máme na dosah. 
Za první tři dny stíháme projít Přední a Zadní Planinu, zalesněný hřeben Žalého a hraniční trek kolem Vysokého Kola, Sněžných jam, Violíku, polské Szrenice k pramenu Labe.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.