Norsko 2011 - československá expedice

Norsko 2011 - československá expedice

Svým prvním článkem na Šlápotách bych vám chtěl popsat cestu 6 nadšenců na sever Evropy, kam jsme vyrazili na konci dubna 2011. Rozhodli jsme se cestovat autobusem do dánské Kodaně, kde jsme přibrali druhou část nadšenců. Ty byli v Odense na studijní pobytu Erasmus. Z Kodaně na sever jsme již cestovali vlakem. Ubytování jsme měli dopředu zajištěné v kempu v Andalsnesu. Začátek května byl ideální, všude minimum lidí a měli jsme štěstí i na počasí.

Další severskou expedici zahajujeme ve čtvrtek 28.4.2011. Na nádraží v Číčenicích nasedám na vlak uhánějící velkou obklikou ku Praze. Škoda, že za čas, který strávím na cestě do Prahy, projedeme o dva dny později skoro půl Švédska. V Březnici přistupuje Martin. Má dobrou náladu, a tak nám cesta do hlavního města rychle uteče. Na Hlavní nádraží v Praze dorážíme v 16:30 a máme hodinku čas do odjezdu autobusu směr Kodaň. V nástupní hale na Florenci se setkáváme s Lenkou. S Martinem ji trochu děsíme možnými katastrofickými scénáři naší cesty, ale Lenku to nechává vcelku klidnou. Ještě kontrolujeme naše Interail karty, díky kterým můžeme cestovat 5 dní v desetidenním období zdarma. Cena interail karty stála pro studenty 5000Kč, pro dospělé asi 7500 Kč a při cestování severní Evropou se rozhodně vyplatí, protože těžko se hledá výhodnější alternativa. Vlaky a autobusy jsou v Dánsku, Švédsku a Norsku drahé.

Cesta na sever

Z Prahy vyrážíme v 17:30 směr Berlín. Na cestu do Kodaně jsem zvolili autobus Eurolines (zpáteční jízdenka za 2700 Kč). Tato společnost jezdí do Kodaně každý den a cesta trvá 12 hodin s přestupem nebo přstávkou v Berlíně. My zde máme hodinovou přestávku asi v půl druhé ráno. V Berlíně se vymění osazení autobusu, které je o poznání hlučnější, ale stále máme výbornou náladu. Díky nepříjemnému spolucestujícímu, který otvírá pivo zubama a pořád kašle a toho moc nenaspíme. V Kodani jsme v ranních hodinách. Na vlakovém nádraží už na nás čeká Matěj, kamarád ze Slovenska. Moc rád ho zase vidím. Na Slovensku jsou přeci jen vyšší hory a pro zdárný průběh expedice, je třeba mít zkušeného horala s sebou. Lenka si odjíždí pro věci do Odense, kde je zbytek výpravy na studijním pobytu Erasmus. S nimi se setkáme až večer. My tři vyrážíme na prohlídku Kodaně. Hned za nádražím nacházíme hospodu s Protivínským platanem (Jo i Dáni ví, co je dobré, jen škoda že to pivo je 10x dražší).

V deset už jsme na prohlídce Dánského národního muzea. Expozice je rozsáhlá a nabízí nejen exponáty z dánské historie ale i exponáty z dalekých zemí. Po asi dvouhodinové prohlídce regulerně usínáme na příjemném gauči ukrytém v mezipatře. Naštěstí personál muzea je solidární a nechá nás si odpočinout. Zbytek slunečného dne trávíme v přístavu a čekáme na večer. Čekání nám zpříjemňuje Jindřichohradecký rum a tak nás stále dobrá nálada stále neopouští.

Knihovna v Kodani

Večer se konečně setkáváme i s druhou částí výpravy, protože Lenka s sebou přiváží Verču a Dušana. Tak po společném fotu a vyrážíme směr Goteborg, druhého největšího švédského města. Chvilku po vyjetí z Kodaně přejíždíme monumentální Oresundský most, který od roku 2000 spojuje spojeje dánskou Kodaň a švédské Malmo. Cesta po pobřeží jižního Švédska krásně utíká, sedíme nejdřív v koridoru, protože nemáme rezervaci na sedadla, ale za Malmo se uvolní sedadla i pro nás. Mě už trošku hlodá myšlenka, kde v noci budem spát. Do Goteborgu přijíždíme v půl druhé ráno. Autobusové nádraží vypadá dobře a tak spíme tady na lavičkách. Já se vyspal dobře, asi díky tomu, že už toho bylo po dvou dnech cestování opravdu dost.

Nocování v Goteborgu na nádraží

Ráno vykonáme základní hygienu a nastupujem na vlak směr Oslo. Ve vagonu jedem skoro sami a tak doháníme spánkový deficit a kocháme se nádhernou přírodou přímořského Švédska. V 11 hodin vlak staví na prvním norském nádraží v Haldenu, z okna si prohlížíme pevnost Fredriksten Festing. Po poledni jsem v Oslu, kde nás přivítá krásné počasí. Máme dvě hodinky čas tak vyrážíme na prohlídku centra, ale po chvilce uleháme do trávy a opět odpočíváme. Ve dvě hodiny odpoledne vyrážíme opět vlakem směr sever směr.

Nádraží v Haldenu

Královský palác Oslo

Prohlédneme si Oslo z vlaku a pak už kilometry a kilometry úchvatné norské přírody. Železnice z Osla do Trondheimu projíždí kolem největšího norského jezera Mjosa. Po 3,5 h projíždíme Lilehammerem, dějištěm ZOH 1994, a pokračujem přes Ottu do Dombasu, kde přestupujem na místní lokálku Raumabanen do Andaslnesu. Jízda v údolí řeky Raumy je plná krásných výhledů, z vlaku vidíme největší norský vodopád, největší kolmou stěnu v Evropě Trollstigen i majstátní vrchol Romsdalhorn. V půl osmé večer jsme na místě, 1900 km od domava, úžasné… Konečně sprcha, postel, teplé jídlo. V kempu na nás už čekají, vše proběhne jak si představujem. Členové výpravy jsou unavení, ale na podvečerní procházku po Andalsnesu prostě jdeme. V zapadajícím slunci se procházíme po plážích Romsdalfjordu a navštěvujeme světový unikát kapli ve vagonu, která je na odstavena na nádraží. Po dlouhé cestě všichni unaveni hned usínáme.

světový unikát - kaple ve vagonu

Náš kepm

Konečně v Norsku

Naše chata

Výstup na Nesakslu

První norské ráno, je krásně, vyrážíme na Nesakslu, vyhlídku 720 m nad Andelsnesem, kde je krásný výhled na Andalsnes i Romsdalfjord. Asi povzbuzeni krásnými výhledy nasazujeme do prudkého stoupání smrtelné tempo, které nemůžeme udržet. A taky, že ne. V půlce kopce řežu v národním parku Lence turistické hole z blíže neurčeného keře. Lenka s holema běží do kopce jako kamzík. Škoda, že kamzík si vzal na tůru blátivou stezkou bílé kalhoty. Za chvilku jsem u chatičky na vyhlídce, kde Matěj vztyčuje slovenskou vlaku. Česká skupina sice vlajku nemá, ale hrdě se hlásí i k té slovenské, protože jsme se stejnak všichni narodili v Československu. Pokračujeme dál do kopce, cestu si zpříjemníme koulovačkou. Když začne být sněhová vrstva souvislá, pokračujeme kousek už jen já a Martin, ale stejnak to brzo vzdáváme. Návrat do údolí probíhá bez problémů. Nad Andalsnesem si prohlédneme vojenský bunkr, který byl zřejmě součástí atlantického valu. Večer Dušan poprvé vaří svůj třílitrový Eintopf, který dokáže i sám sníst. Toto se opakuje pak ještě šestkrát. Něco vypijem a jdeme spát - ráno nás totiž čeká túra na Trollwegen, kam to je asi 10 km (možná trošku víc).

Nad Andalsnesem - Romsdalfjord

P1010019

Nesaksla

P5010080

P1010040

Po trolí stezce

Ráno, když jsem šel z umývárny vidím ceduli Trollswegen 17 km, snad si ji holky nevšimnou, ale pro jistotu vyjdeme z kempu druhou stranou. Cesta jde krásným údolím, občas i lavinovým závalem, kde si Matěj musí vyfotit Čechy pod lavinou. Pak dojdem k řece, kde podle mapy měl být most, ale ten most tam nebyl. Přeplavat holky zamítly a vor jsme nechtěli stavět, tak jsme se trochu vrátili a pokračujem dál po asfaltu, ze kterého sejdeme asi po 2 km. Cesta se horší a začíná strmě stoupat. Postupně nám docházejí síly, nejprve odpadne Dušan, Lenka a Verča. My postupujeme nahoru po řetězových zábradlí a za krk nám dopadá ledová voda z vodopádu. Po strasti plné cestě se dostáváme až na most pod vodopád Stigfossen a pokračujeme nahoru po cestě která je na začátku května ještě uzavřená. Zde nás varuje místní údržba silnic, že může padat kamení a led, ale na varování nedáme a pokračujem dál až za 11 zatáčku ( z 12) Martin uznává, že dál jít je nebezpečné tak se vracíme a dolu scházíme po asfaltové silnici. Je krásné tu být úplně sami to se nám v létě nepoštěstí. Na parkovišti pod cestou vyzvedáváme holky a Dušana a vyrážíme na dlouhou cestu domů. Matěj všem rozdává cukříky a tak cestu zdárně zvládneme a pokazit nám ji nemohl ani závěrečný déšť. Cesta se ze slibovaných 22 km protáhla skoro na 35 km a tak se holkám omlouvám.

Údolím k Trolswegen

Pod Trolí stezkou

Trolswegen ( na začátku května uzavřeno)

P1010088

Sněhu tu v zimě je asi dost...

Po tak náročné tůře jsme večer velmi regenerovali alkoholem, a proto druhý den musel být vyhlášen za odpočinkový. Ráno jsme s Martinem vydrtili IT specialisty Dušana a Matěje v maxišachách a holky uvařily výborné špagety. Odpoledne byl volný program. Já se byl podívat na vyhlídce Blahamaren. Martin šel ulovit rybu k večeři, ale místo toho spadnul do vody a roztrhl si kalhoty. A tak k večeři musela být zase Májka s norským chlebem.

Podél řeky Raumy

Následující den byl slíben lehký výlet vlakem do Lesji a Bjorli. Vyrážíme ráno krásným údolím Romsdalen do Lesji. Cestovní náladu nám nemůže zkazit ani sychravé a chladné počasí. Přeci je začátek května a jsme v Norsku. Zde jdeme ke kostelíku s hřbitovem a do skanzenu, který náležitě prozkoumáme-kadibudky ovšem nebyly původní. Poté se přesouváme do Bjorli, které je známé výbornými sněhovými podmínkami. Matěj pod sjezdovkou najde dva šroubováky. Poté jdeme sněhovou pokrývkou k místnímu vodopádu. Cesta je krásná, ale vleče se to. Po cestě z vodopádu mám zprvu úžasný nápad, že podle letáku je to kousek do skanzemu, kde by měl být hamr, pila, mlýn a další zařízení poháněné vodou. Všichni souhlasí s návštěvou, vždyť je to jen kousek po cestě po břehu řeky Raumy. Kousek se opět promění v 7 km, ale cíl stojí za to. Sice je zavřeno, ale přelézáme plot a vše si důkladně prohlížíme. Martin se dokonce pokouší některé zařízení zprovoznit. Cestou zpět už není tak dobrá nálada. Ovšem slovenský člen výpravy opět zachraňuje situaci cukříky a tak zdárně dorazíme do Bjorli na nádraží. Cestou do Andalsnesu už plánujeme výlet na další den, který bude konečně odpočinkový, jak slibuji holkám.

Nádraží v Andalsnesu

Sjezdovka v Bjorli

Ledový kostel v Bjorli

P1010138

krásný most na Raumabanen

Skanzem vodních děl nedaleko Bjorli

Již opravdu odpočinkový výlet

Ráno opět vyrážíme vlakem. Pan průvodčí už nás zná tak se na nás usměje a je rád, že vlakem nejede sám. V létě tu má asi větší frmol. Jedeme až do Dombasu. Zde holky jdou kouknout do centra, kde je typický norský dřevěný kostel a obří socha Trolla, norského skřítka. Já a Matěj se jdeme podívat nad město, kde by měli být vojenské bunkry. Cestou míjíme český Zetor zaparkovaný u místního statku. Když myslíme, že jsme u bunkrů, odhrnujeme poklop, ale zjišťujeme že se jedná o žumpu. Nor, který nás pozoroval ze zahrádky, se asi divil proč mu koukáme do žumpy. Lehce zklamáni scházíme do města a společně s druhou části výpravy se vracíme na nádraží, odkud pokračujeme do Lesjaverku. Zde je přírodní skanzem. Vyrážíme po stezce. První nás zaujme funkční mlýn, kde je obilí a tak si pustíme vodu a umeleme mouku. Ve skanzemu je možné vidět i starou vysokou pec nebo milíř. Domu se opět vracíme v podvečer.

Lokálka a nad ní Nesaksla

Zetor v Dombasu

P1010193

P1010201

A domů

Následující den už nás čeká opět 1900 km dlouhá cesta domů. Po zabalení a úklidu chaty se v kempu ještě nasvačíme a vyrážíme směr Dombas. Naposledy si prohlédnéme majestátní stěnu Trollstigen, která byla poprvé zdolána v roce 1956 za 36h. V Dombasu přestupujeme na rychlík do Osla. Máme v plánu přespat na nádraží v Lillehameru, ale zde probíhá rekonstrukce. Z tohoto ůvodu se jdeme podívat pouze pod skokanský můstek a Martin vymyslí, že pokud pojedeme do Osla přes Skien můžeme noc přečkat v pohodlí vlakového vagonu. Všichni souhlasíme a kolem osmé hodiny večer opouštíme Lillehamer. Naposledy si fotím jezero Mjosa. Do Skijenu dorážíme v půl třetí v noci a hodinu tu čekáme na vlak do Osla. S Martinem se jdeme podívat do centra. V centru si prohlížíme katedrálu a sochu Henrika Ibsena, který se zde narodil.

Odjíždíme domů

Otta

Lilehammer

Skien

Goteborg

Po návratu odjíždíme vlakem směr Oslo, kde jsme ráno a chvilku čekáme na přípoj do Goteborgu. V Goteborgu jsme kolem poledne a máme čas. Spoj do Kodaně nám jede až za dvě hodiny. Projdeme si přístav a navštívime i stadion Ulevi, krásné počasí nás neopouští a v Goteborgu je skoro horko.

Opera v Goteborgu

Stadio Ulevi

Do Kodaně se opět vracíme v koridoru, tak jak jsme cestu na sever před týdnem zahajili tak ji i končíme. Není to nic proti tomu, když jsme před rokem projeli v koridoru, většinou na stojáka trasu Kodaň-Oslo-Trondheim-Stockholm-Odense. V Kodani na nádraží se ve spěchu loučím s Verčou, Lenkou, Matějem a Dušanem, protože jim jede vlak do Odense, kde jsou na Erasmu. Nás s Martinem čeká ještě 930 km domu. Z Kodaně jedem opět autobusem Eurolines, ale do Berlína už vezou pouze 7 pasažérů, tak spíme celou cestu s budíčkem pouze na trajektu. Po přestávce v Berlíně pokračujeme směr Praha. Krajina do Drážďan je docela nudná, samá rovina jako v Dánsku, ale asi jsme přemlsaný norskými scenériemi. Po 10 dnech jsme opět v doma, plni zážitků.

Cestujeme v koridoru

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Jack

12. ledna 2013 21:52

Jack říká

Mockrát děkujeme za podařený článek . Vypadá to, že jste měli skvělou partu a suprový zážitky .-)

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

13. ledna 2013 09:34

Rony říká

Krajina v Norsku je fantastická! Kdo ji pozná, nezapomene a rád se vrací...

Podobnou trasu jsme s CK absolvovali témeř před dvěmi desítkami let a rád jsem si ji připomněl. Kamarád Mirek, který si ji zopakoval i na vlastní pěst autem o rok později, obě cesty svým osobitým stylem popsal v Zážitcích z cest.

Vítej na Šlápotách

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

psaroslav

21. ledna 2013 22:49

psaroslav říká

Jak už říkal Rony, krajina je opravdu úžasná. Je to určitě motivace pro další cestu, ale mám obavy, že to budu stíhat až v některém z příštích životů.

Jsem rád, že máme nového kolegu a doufám, že z Tvého pera budou i další, neméně zajímavé články

Paulie

4. února 2013 01:46

Paulie říká

Díky za pěkný pohled do Norska! Tam bych se chtěl podívat, snad se brzy poštěstí.

A rovněž vítám v našem malém společenství

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.