Od hrabat až ke strážcům hranic

Od hrabat až ke strážcům hranic

Rád vám udělám průvodce v objektu, jehož sláva i pád se vešly do pouhých padesáti let, což v historii téměř nic neznamená.

Ve svém putování po zapomenutých, opomíjených, či dočasně natrvalo uzavřených krásách našeho nejbližšího okolí vás tentokrát doprovodím do Chodové Plané. Městys, tento status byl navrácen obci 23. ledna 2007, s přibližně dvěma tisíci obyvatel, ležící asi osm kilometrů jižně od Mariánských Lázní. Slávu tohoto místa šíří v současnosti zcela určitě vyhlášený pivovar, ale mě zaujala o jednom loňském srpnovém víkendu úplně jiná věc. Zcela náhodou jsem vystihl chvíli, kdy se v místním zámku konal den otevřených dveří. Jezdím tudy velice často a vím tedy, že plechová vrata do zámecké zahrady jsou osazena varovnou tabulkou : „ Vstup zakázán“. Samozřejmě mě okamžitě upoutala jejich dokořán otevřená křídla. Následující prohlídka pak opravdu stála za to.

Bývalý anglický park, židovský hřbitov a obrovský novorenesanční zámek z roku 1904, z hlediska historie vcelku novostavba. Stavba ovšem opravdu není žádné 1 + 1 a kuchyň, je zde na 159 místností. Sídlo si dal postavit hrabě Hans Ernst von Berchem – Haimhausen, jehož předci pocházeli z Kolína nad Rýnem. Chodová Planá pak těmto hrabatům patřila do konce druhé světové války. Po jejím ukončení převzal majetek stát. Zámek byl v roce 1945 vypleněn Revolučními gardami, později sloužil jako výcviková základna četnictva a v 50. letech minulého století se v šlechtických prostorách zabydlela plánská rota Pohraniční stráže a ta zde vytrvala do roku 1990.

A začala éra přestavby v duchu přísně vojenském, na hony vzdáleném tomu hraběcímu. Místnostmi duněly těžké kanady, harašily zbraně a rozléhal se řev dozorčích rot. Nádherné mozaiky na chodbách ničilo mazlavé mýdlo a sobotní rajony na točitém schodišti musely být noční můrou nováčků. Ze zámecké věže se ozývalo troubení večerky v podání vojína – trubače. Zažil jsem dvouletou vojnu, takže vím o čem je řeč. Sloužil jsem v podobně historických prostorách bývalých Landwehrkaserne v Litoměřicích. Nezapomenutelné časy. Ale abych se vrátil do Chodové Plané. Několik fotografií naznačuje současný nelichotivý stav. V období předávání se totiž prázdné a téměř nehlídané budovy staly cílem vandalů a různých sběratelů a sběračů. Zmizely kazetové stropy, topení a další zpeněžitelné vybavení.

V současnosti probíhá pomalá rekonstrukce a řeší se budoucí využití. Záměrem je například vybudování městského úřadu, obřadní síně, koncertního sálu, výstavních prostor, či lázeňského střediska. 159 místností nabízí nesčetně variant, ale bude to asi běh na předlouhé trati. Něco o tom určitě ví i členové sdružení Občané pro rozvoj a prosperitu areálu zámku v Chodové Plané, které bylo založeno v roce 2011. Držím palce a doufám, že zámecká vrata se někdy v budoucnu otevřou všem příchozím.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Autor článku

Excalibur

Excalibur

Mám od mládí toulavé boty a to hovoří za vše. Mám rád slunce, vodu, stromy, kameny, stále hledám nové směry svých toulek. Pokud někam nemohu, otevřu atlas světa na příslušné stránce a chvíli sním...a tak se to táhne, jako červená nit, celým mým dosavadním životem.

Přidat komentář

Komentáře

žirafa

7. dubna 2013 17:32

žirafa říká

Je příjemné se i v cizině dočíst o zapomenutých krásách Česka. Poutavě napsáno.

Přeji chuť a čas do dalšího psaní. Už se těším na další článek.

psaroslav

7. dubna 2013 17:58

psaroslav říká

Vítám Tě mezi námi, kdo přispívají na tento web a děkuji za oba články. Čím více autorů, tím pestřejší bude náplň webu a tím pádem (jak doufám) větší okruh čtenářstva. Začal jsi dobře a tak nezbývá, než se těšit na další články.

Na závěr dvě drobné připomínky:

1) K některým fotografiím by bylo dobré připojit komentář, který by zobrazený objekt identifikoval

2) Na Šlápotách již existuje kategorie "Rozhledny" a tak by bylo vhodné článek o rozhlednách k této kategorii přiřadit, abychom měli tyto zajímavé stavby pěkně pohromadě.

Ať se Ti na Šlápotách líbí.

Excalibur

7. dubna 2013 18:16

Excalibur říká

@psaroslav:...díky za přivítání ve vašich řadách,připomínky si beru k srdci,určitě se polepším.

Jack

7. dubna 2013 19:53

Jack říká

Taky bych Tě rád přivítal a díky za oba články , jen tak dál

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Excalibur

7. dubna 2013 19:59

Excalibur říká

@Jackíky moc,těším se na spolupráci se všemi

Rony

9. dubna 2013 14:30

Rony říká

Připojuji se a přeji hodně zdaru při psaní dalších zajímavých článků...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Excalibur

9. dubna 2013 19:16

Excalibur říká

@Rony:...díky.Nápadů je v hlavě dost,tak uvidíme,jak to bude s časem.

Paulie

22. června 2013 01:18

Paulie říká

Také (trochu se zpožděním) vítám na Šlápotách!

Článek se mi líbí, text je čtivý, tak přeji chuť do tvorby článků

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.