Od tvrzí v Kestřanech do Písku

Od tvrzí v Kestřanech do Písku

Jarní příroda láká k delším  procházkám a náš tip padl tentokrát na otavskou stezku z Kestřan do Písku. Kestřany mají dvě zachovalé gotické tvrze z nichž Horní je dnes volně přístupná a probíhá v ní postupná obnova s cílem vybudovat zde expozici „Život na středověké tvrzi“.

mapka

Díky dvěma přibližovacím prostředkům můžeme túru natáhnout z Kestřan až do Písku bez nutnosti vracet se stejnou cestou zpět. V Kestřanech nejprve jdeme k Otavě, kde stojí zvláštní altánek a po přesunu k Horní tvrzi obdivujeme její mohutnost. Dostáváme se bez problémů i dovnitř tvrze, kde jsou místnosti vyklizeny a čekají na obnovu. Je to velmi zvláštní procházet se zde v prostorách mezi holými zdmi. Ve velké místnosti leží na stolku návštěvní kniha a o kus dál i pokladnička na peněžní dary.

V létě zde bude prováděn archeologický výzkum při pravidelném Archeo Campu 2012.

3D z Horní tvrze

Horní tvrz je datována do 13. století. V 16. století byla přestavěna na goticko renesanční hrádek. V 17. století Kestřany vyplenilo císařské vojsko, horní tvrz ale byla stále rezidencí Švamberků. Po smrti Jana Viléma ze Švamberka ji zdědili spolu s Kestřany Paarové a postavili zde nový barokní zámek s okrasnou zahradou a vinicí. Roku 1700 koupil tvrze i zámek Ferdinand ze Schwarzenberka a připojil je k protivínskému panství.

Dolní tvrz (Barochova), která stojí nedaleko, je již vkusně opravená. Budova s věžičkou, můstkem a mohutnými hradbami odkazuje na středověké nedobytné hrady. Dolní tvrz je z obou dochovaných kestřanských tvrzí menší a mladší. První přímá zmínka o ní je z roku 1416 a vystavěli ji koncem 14. století synové Mikuláše Barocha, vnuka prvního známého držitele Horní tvrze. Tvrz byla postavena na rovině a její ochranu zaručovaly močály vzniklé u řeky Otavy. Na počátku 15. století byla přeměněna na pivovar.

Horní a Dolní tvrz jsou dnes považovány za nejlépe dochované gotické tvrze na území České republiky.

Pohled na tvrze postupně odvracíme ke žluté a modré turistické značce, která nás vede přes nedaleké golfové hřiště k rozcestí Na ovčíně. Již jen po modré jdeme lesem k rybníku Čalovna a Čertově strouze. Žlutá značka klesá údolím mezi chatkami k Otavě. Podle břehu se proplétáme pod skalami stezkou v romantickém úseku. Míjíme Václavské skály a Pískem jdeme až ke Kamennému mostu, který je nejstarším dochovaným u nás.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

10. června 2012 06:40

Paulie říká

Zdravím z Ameriky!

To se zas dozvídám věci ze svého rodného kraje Ty tvrze jsou opravdu jedny z nejlépe zachovaných gotických?

Trochu mně v článku scházejí komentáře u fotek. Někdy si nejsem jist, co na té fotce je (např. první fotka z Kestřan).

Mimochodem, na levém břehu Otavy v píseckém podskalí je hezká i modrá značka vedoucí horem -- je na ní jedna moc pěkná vyhlídka.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

11. června 2012 16:16

Rony říká

Nevšiml jsem si, že u fotek nemám popisky a už se mi to nechtělo dopisovat. Tvrze jsou opravdu zachované bez větším přestaveb a tak, byť jsem si to vyčetl na internetu, je to pravděpodobné. Navíc dnes můžeš vidět jednu tvrz hezky opravenou a druhou, s holými zdmi, jen tak procházet...

První dvě fotky ukazují zajímavý altánek u Otavy.

Hele, Amerika je docela velká, můžeš to upřesnit ?

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Paulie

12. června 2012 05:32

Paulie říká

Upřesnit třeba článkem?

Článek možná později, ještě chci napsat nějaké jiné. Jsem poblíž New Yorku, kam jsme se už také vydali.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.