Ohlodané kosti Šumavy

Ohlodané kosti Šumavy

Důvod, proč jsme se vydali riskovat pokutu a vstoupili do přísně chráněné části Šumavy, je jasný. Zdokumentovat a na vlastní oči vidět, jak se lesy a příroda Šumavy vůbec, vypořádává s kůrovcovou kalamitou. Pocity máme i nadále rozporuplné :,(.

Odkaz na mapu

A tak se i vy můžete podívat jak dnes vypadá nejcennější území Šumavského národního parku.

Modrava. Místo, kde kdysi neštěkl pes (mimo vlčáků pohraniční stráže), je dnes výtečným startem pro turistické aktivity. Pro nás místo důvěrně známé. Z ní se vydáváme na průzkumnou celodenní výpravu za tím, co zbylo z obloženého stolu po kůrovcových hodech a jak se k tomu dnes staví příroda sama.

Mechy, visící z kmenů a větví, byly kdysi za dob Karla Klostermanna běžné. Ve druhé polovině 20.století pod náporem kyselých dešťů vymizely a nyní se znovu postupně vrací.

K tomu ale musí mít alespoň nějaké stromy a když se podíváte na tristní stav z leteckých fotografií Šumavy, z www.mapy.cz, víte jistě o čem je řeč.

Takhle to vždycky začíná, vlastně pro tento les končí . . .

Ze zelené jsme za Cikánskou slatí odbočili a už tady je dobře patrný ústup lesního porostu. Ještě se pár stromů snaží přežít, ale asi marně.

Tady byly jen lesy a dle mínění některých i znovu brzy budou. Spíš se ale dají čekat jen pláně, pláně a pláně. Nebo se snad samy zalesňují podobně odlesněné plochy na Knížecích Pláních, u Kvildy, Borové Lady a jinde?

A tak se na nás nikdo nesmí zlobit, když pro jednou nějaký ten zákaz omylem přehlídneme.

Jak jinak bych nafotil třeba tuhle divnou fotku?

Pamatuji si doby v začátku 90let, kdy jsme na hraničních hřebenech vídali první stromy a později i kolečka uschlých stromů. Kolem byl ale ještě všude vysoký letitý les. Nikdo z nás tehdy netušil, že tahle rychlá změna je vůbec možná.

Cesta od Březníku k provalené Roklanské vodní nádrži je asfaltová a i dále až zpět do Modravy pro pěší turistiku jako dělaná. Není dle mého žádný důvod k zákazům vstupu. I zmiňovaný tetřev, plašený tady před olympiádou Katkou Neumannovou, odsud asi nadlouho zmizel.

Kolem je totiž čím dál méně byť i jen mladých smrčků. I dvojhlavý Roklan je dnes už vidět z téměř každého místa naší cesty.

Na druhou stranu člověk si snadno zvykne a tak ani ty zmiňované pláně nejsou pro tuto krajinu to nejhorší. A kdo by neznal Malou a Velkou Fatru, Roháče a jiné taky odlesněné pohoří Slovenska v jejich malebnosti. Pro fotografa to bude jistě mít své přednosti.

Horší by jistě bylo mít takovou Šumavu celou a tak doufám, že někde se přece jen lesy v celistvosti zachrání. Možná je brouček už přežraný a postupně sám degeneruje, vždyť zatím nikdo ani neví proč se do nižších poloh přestal tak razantně šířit.

A ty ohlodané kosti taky jednou navždy zmizí. Poranění krajiny totiž nikdy není věčné.

Sestupujeme podle Roklanského potoka, podzimní slunce ještě hřeje a je čas k návratu.

Poslední pohled nazpět, jakoby do jiného času.

Dole nic nenasvědčuje kalamitě. Krajina u Rokyteckých slatí je opravdu krásná. Suchá tráva jen zvýrazňuje její klid a samotu.

A tak i osvěžení v ledové vodě horské bystřiny jde přežít, viď Ájo.

Na jedné straně ubíhá v točivých zákrutách Roklanský potok směrem k Javoří pile.

A na druhé, nad soutokem s Rokytkou, odebírá svojí vodu slatím pod Medvědí horou.

Poslední brodění už postihuje nejen Áju, ale i nás ostatní. Brrr.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Luděk

23. března 2009 21:06

Luděk říká

Teď jsi mne dostal. Mám z toho celkem jasnej pocit, ale jak ho přeložit do slov?

A k tomu foto-slovo sdělení se mi vybavuje hned nějaký to ale:

- třeba si s tím časem (delším než je lidskej věk) vopravdu příroda pomůže

- lesy padaj, ale příroda žije dál

- aspoń jsou lidi, jakošto původci, potrestaný

- a nvíc jemně alegoricky upozorněný, že takhle by to mohlo najednou křápnout nejen na horách, ale všude

Luděk

Rony

24. března 2009 23:18

Rony říká

Jasně Luďku, zrovna v těch místech, co jsou vyfocený, se ani moc zasahovat proti kůrovci nedalo. Všude kolem cesty jsou bezedné močáliska.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Pavel Ouředník

5. srpna 2009 09:32

Pavel Ouředník říká

Většinu těch míst dobře znám. Pod ochranou suchých stromů roste nový les. Je to nakonec vidět na všech fotkách zde vystavených. Problémy jsou a budou pouze tam, kde byly stromy prerventivně vykáceny holosečnými těžbami a podloží zničeno těžkou technikou.

Rony

26. listopadu 2009 22:13

Rony říká

Tomu já, Pavle dobře rozumím. Když už se nechal kůrovec přemnožit, šlo ho buď zastavit za cenu těžby těžkou technikou, někde(Březník, Trojmezná) zkoušeli i vrtulník, tedy holosečí, anebo nedělat nic. Vadí my, že se k tomu přemnožení v I.zóně jen přihlíželo. Šlo lehce pokácet a ošetřit těch pár prvních napadených stromů.

Dnes se holoseče pouze přesunuli pod I.zónu a je a buce jich mnohem víc. Bez nich by ale zmizel najednou všechen les na Šumavě.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Rony

26. listopadu 2009 22:16

Rony říká

oprava: vadí mi ...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.