Ostrov Gavdos

Ostrov Gavdos

Asi 50 km jižně od krétských přístavů Paleochora nebo Chora Sfakion (Sfakia) leží ostrov Gavdos. Má rozlohu kolem 27 kilometrů čtverečních a žije na něm stabilně kolem 150 lidí. Leží na stejné šířce jako Kanárské ostrovy nebo nejjižnější část Kypru, no a podle toho tam je počasí - slunečno a teplo po celý rok.
Jediné, čeho je tam málo, je sladká pitná voda. A elektrická energie - vyrábí se různě dieselagregáty.

Při "plánovaní" naši letošní cesty na Krétu jsme se rozhodli, že by bylo záhodno se podívat na Gavdos. Na rozdíl od jiných ostrovů, je na Gavdosu dovoleno za určitých podmínek kempováni či stanovaní. Kupodivu tato pravidla všichni dobrovolně a rádi dodržují. Táboří se skoro na všech plážích, ale nejlepší je zátoka a pláž Lavrakas. Jsou tam dvě studny dokonce s kojenecky kvalitní vodou. A tak bylo předem dáno, že budeme na Lavrakasu. Na stránkách ANEDYK

(západokretská lodní a autobusová společnost) jsme zjistili odjezdy lodí

z přístavu Chora Sfakion nebo taky zkráceně Sfakia. Trajekt Daskalogianis jezdí

v sezóně dvakrát týdně, za příznivého počasí jak ze Sfakie, tak i z Paleochory na západě Kréty. Ze Sfakie se jezdí v úterý a v pátek a je třeba si kontrolovat čas odjezdu, může se kdykoliv změnit.

My jsme po středečním podvečerním příletu do Heraklionu a zbytečném hodinovém "krmení uší" ve zdejší pobočce Herzu měli relativně dost času na přesun do Sfakie. Chtěli jsme si koupit datovou simku, ale nepochodili jsme v celém Heraklionu, protože mobilní operátoři pracují ve středu jen do oběda ...

Zastavili jsme se druhý den v Rethymnu a tam se zadařilo - kromě simky jsme koupili ještě bombu do vařiče, větší láhve s vodou a jídlo. Nic nám nebránilo v cestě do Sfakie. Vzali jsme to přes hory, ono to je vlastně všude přes hory ...

Pro jistotu jsme zajeli do sfakijského přístavu, jestli čas odjezdu v pátek platí.

No, změna je život - neplatil, námořníci posunuli odjezd už na 8,30 ráno. Takže veškeré plány na přespání na Seloudě za Anopolí pod Levka Ori vzaly za své. V sedm hodin ráno začínalo svítáni a balit potmě - nic moc zábava. Poptali jsme se v taverně Anopoli, zda by neměli cimérku a byla - zrovna tak jako vyhlášená porce greek salátu, i pivo a retsina byla.

Budíček jsme si dali na šestou, nandali věci do auta a vyrazili na 12 kilometrů zatáček dolů do Sfakie. Vyložil jsem Radku s báglama v přístavu a jel zaparkovat. Vyhlédnuté místo bylo plné, ale před radnicí bylo prázdno. Vzal jsem si potřebné věci a mazal do přístavu. Radka mezitím koupila jízdenky. V přístavu už začínalo hemžení, někteří jedinci se nemohli dočkat. Daskalogianis přijel na čas a odjezd byl v toleranci. Měli jsme skoro čtyři hodiny na opožděnou snídani, kochání se, focení vzdalujících se Levka Ori a odpočinek.

Kolem poledne loď začala přistávací manévr v Karave, jediném přístavu na Gavdosu. Po vystoupení jsme si mohli vybrat - pochodovat na sluníčku asi osm kilometrů po silnici s báglama do zátoky Agios Ioannis, anebo se za dvě éčka svézt zdejšími busy na totéž místo. Vyhrála éčka a busy. Zdejší linka jezdí jen při příjezdu lodí, objede zátoku Sarakiniko a končí u dvou taveren a dvou obchodů na kopečku u pláže Agios Ioanis. (Jo a lepší a čerstvější zboží má ten obchůdek za rohem taverny, vyzkoušeno nejen námi !!!)

Odsud se už musí jen a jen pěšky. Nakoupili jsme ještě nějaké maličkosti a vyrazili přes zátoku Agia Ioannis na Lavrakas. Čekalo nás víc jak 45 minut pochodu pískem a dvě pěkná stoupání přes skalní výběžky. A pak pět dní klidu a pohody na Lavrakasu.

Na Lavrakasujsme si vybrali jedno volné "jalovcové křoví", dokonce dvoupatrové, asi 50 metrů od jedné ze studní. Takových křovisek v obří písečné duně jsou desítky, možná stovky. Až při toulkách jsme přišli na to, že skoro všude někdo je - někde se stanem, někde jen s hamakou, někde jen se spacákem. Ale jinak zátoka vypadala prázdná, občas se někdo koupal v moři a zase zmizel ve křoví ... Jo a je tam skoro všude ,,nuda,,.

Za evropské peníze v rámci programu Natura 2000 byla vybudována po ostrově síť stezek různě spojující zátoky, pláže, náhorní plošinu a i nejjižnější místo Evropy. Jenže nikde - ani na Gavdosu, jsme nenašli žádnou pořádnou podrobnou mapu s těmito stezkami, jen se nám podařilo koupit na německém Amazonu mapu 1:50 000 (NAKAS, č. mapy 401), na které je západní pobreží Kréty a jako přídavek i Gavdos. Tedy nic moc, jsme hooodně zhýčkaní českým značením a českými turistickými mapami v jakékoliv formě. Trochu nám pomohl geocaching, tam jsme šli za šipkou ke kešce. I když to bylo někdy hoodně dobrodružné a ke kešce jsem se vůbec nedostal, protože mne zastavil skalní sráz nad mořem, který se prostě zdolat nedal. A abych třeba tohle místo nějak obešel - mně právě scházely nějaké ty mapy. No příště se snad zadaří a nějaké mapové podklady seženeme.

Dny utíkaly, odjezdové úterý se přiblížilo. V noci na úterý dokonce nad mořem přešla bouřková fronta, trošku zapršelo. Pršelo i při balení, ale jak rychle déšť začal, tak i přestal. Cestou zpátky na Agios Ioannis ještě poprchávalo. Když jsme přicházeli k tavernám a obchodům, sluníčko už zase svítilo a hřálo naplno.

Využili jsme zdejší veřejnou venkovní sprchu na dání se trošku do kupy a popili čerstvě vylisovanou pomerančovou šťávu. Busy se dostavily na čas, báglový lid nastoupil, ještě se počkalo na pár opozdilců a i na ty, co se nemohli rozloučit a vyrazili jsme směr Karave. No a zde se u budky Anendyku vytvořila dlouhá fronta na lístky, protože dáma pokladní chtěla po každém jméno a příjmení. Většina lístkuchtivých nebyla z Řecka a tak se vše neskutečně protahovalo, zvláště pak když někdo kupoval třeba 10 lístků ... Ale námořníci jsou zvyklí a tak vše řeší s bohorovným klidem a s kafem v ruce.

Úderem 13,00 všichni čekali odjezd, jenže všechno bylo trošku jinak. Čekalo se, čekalo. Najednou se v zatáčkách nad přístavem objevil návěs s cisternou, který přivezl z Kréty na ostrov naftu do dieselagregátů. Měl jen hodinu na to, aby naftu rozvezl a přečerpal, což je asi málo. Mladý řidič předvedl něco málo ze svého umění a za mohutného povzbuzování přihlížejících i námořníků nadvakrát zacouval do trajektu. Ještě ani pořádně nezaparkoval, námořníci uzavřeli nájezdovou rampu a kapitán už couval ven z přístavu. Mysleli jsme si, že máme opět kolem 4 hodin na moc dobré řecké kafíčko, kochaní se, na odpočinek.

Ještě jsme se pohledem na severní zátoky s Gavdosem rozloučili a slíbili mu, že když to jen trosku půjde, tak příští rok znovu a na dýl ...

Ale loď nabrala směr na západ, z čehož vyplynulo, že se jelo nejdříve pod Levka Ori do Agia Roumeli, kde končí nejdelší soutěska Kréty-18 kilometrová Samaria. Do "Rumelky" jsme dojeli kolem 17,00. Tam na loď z Gavdosu čekala další menší loď Samaria, která jezdí na západ do Paleochory. No a abychom si mořský výlet důkladně "užili a vychutnali", tak jsme ještě po další hodině jízdy zajeli pro turisty a návštěvníky do Loutra, kde čekali na odvoz ti, co třeba zdolali soutěsku Aradena.

Plavba pod horami je něco nádherného a neskutečného. To, co známe in natura, jsme viděli z úplně jiné perspektivy. No a z Loutra jsme se kochali pobřežím ještě hodinu. Ne, že by nebyl západ slunce na moři náramný, ale chtěli jsme ještě ten podvečer popojet někam východně. Úderem 19 hodiny konečně přirazil Daskalogianis k molu ve Sfakii. Sedm hodin na cestě bylo dost i na nás.

Naložili jsme si bágly na záda, došli skoro za tmy k autu, různě spacáky, stan, karimatky přeložili a mohli vyrazit směr východ ...

Čekala na nás cesta jihem Kréty kolem Agia Galini, Messarskou nížinou, kláštery Moni Koudouma, Moni Kapsa, soutěska Pervolakia, Xerokambos, Kato Zakros,Vai, Itanos, Moni Toplou, Sitia ... ... ...

když chceš vidět vice fotek, klikni na tento odkaz:

http://azave.rajce.idnes.cz/CRETE_-_ostrov_Gavdos/

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

trajekt Daskalogianis v přístavu Chora-Sfakion na jižním pobřeží Kréty ... jižní pobřeží Kréty ... Gavdos a jeho jediný přístav Karave ... už žádné kormidelnické kolo, lodě řídí tablety, noťasy ...
na 12 km sjízdných silnic ostrova tři autobusy ... zátoka a pláž Karave ... ,,naše,, jalovcové křoví ... v prvním patře ložnice ...
v přízemí šatna, kuchyně s jídelnou a obejvák - vše v jednom ... pláž a zátoka Lavrakas, jedna ze studní s výbornou sladkou vodou ... Lavrakas ... Lavrakas ...
západní pobřeží Gavdosu ... ,,sunset,, na Gavdosu ...

Autor článku

azave

azave

Buď cestu najdu, nebo si udělám vlastní ... 

 

Přidat komentář

Komentáře

Rony

3. listopadu 2016 15:44

Rony říká

Pěkný ostrůvek ztroskotanců , vidím, že Kréte je Vám už malá...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

azave

7. listopadu 2016 07:25

azave říká

Rad tam budu ,,ztroskotanej,, , teplo a slunicko je tam porad ... ted, kdyz te odpovidam, je tam jasno a pouhych 20 plus ... ... ... 

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.