Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Ostrovy přírody Českého středohoří lll.

Poslední den je bouřlivý. Krutý severní vitr v noci přinesl první sněhové vločky a tak jsme rádi, že plujeme neklidným mořem dobře skryti mezi vysokými horami několika spolu sousedícich ostrůvků. Postupně objevujeme krásu některých z nich a stoupáme vzhůru na jejich vrcholy.

České středohoří

Vzniklo sopečnou činností v době, kdy podél řeky Ohře existoval "Ohárecký rift", kterým se žhavé magma dostávalo na povrch. Na vrcholech proto dominují čedičové horniny, zbytek tvoří trachytické a andezitické horniny.

Územím prochází Litoměřický hlubinný zlom, z geologického hlediska tvořící hranici mezi krušnohorskou a středočeskou oblastí. Díky zlomu se pod povrchem v žilách nahromadilo magma a vytvořily se lakolity - podpovrchové balvany z utuhlého magmatu.

V mladších třetihorách - miocénu se asi před 23 miliony lety začaly vyzdvihovat z pískovcového podloží sopečné kužely, které v pliocénu, před 4,8 miliony let, vulkanity prorážely Českou křídovou pánev. Vodní toky postupně obnažily ztuhlé podpovrchové magma a vyhloubily údolí, dodávající Českému středohoří jeho výrazný krajinný ráz.

Hrádky a Lipská hora

Oltářík, Lipská hora, Ostrý

Libčeveská zářící Kamenná slunce

Poslední den věnujeme oblasti kolem výrazné Lipské hory, když nadobro odplouváme od domovského lounského přístaviště. První krátkou zastávku věnujeme velké zvláštnosti v lomu u Libčevsi. Zdejší chráněné území NPP skryvá lokalitu s tzv. Kamennými slunci. Ty jsou pozůstatkem sopečné činnosti, kdy zde došlo k výbuchu maaru, tedy sopečného hrdla nízké sopky a následnému tuhnutí různých hornin. Vznikly tak jílovité barevné slunce nejrůznějších velikostí, s paprskovitě se rozbýhajícími prasklinami.

Lom Kamenných sluncí.

...

Mnoho ze sluncí lidé vybrali. Zbyly jen prázdné schránky. Slínovec vytvořil zvláštní útvary již ve třetihorách při sopečné činnosti .

...

...

...

...

...

...

Házmburk.

Oblík, Srdov a Brník.

...

Oltářík - středohoří na dlani

Oltářík.

Křižujeme nestálý vítr, který nás nese mezi vesničkami až do Děkovky, pod vrchol Hrádku (566 m n. m.).

Hrádek je vrchol se zříceninou hradu Oltářík postaveného za husitských válek kolem roku 1440. Jeho zbytky stojí na čedičovém vrcholu, k němuž od vesničky vzhlížíme. Ještě kus popojedeme k rozcestí, odkud vzhůru vede značená trasa.

Po pár stech krocích se vlevo od nás objeví monument v podobě zasněžené siluety Lipské hory, další "pyramidální" záležitosti středohoří. Studená fronta ze západu Evropy přinesla silné ochlazení a noční sněžení. Stoupáme vzhůru lesem a mezi spadaným listím nacházíme zvláštní podzimní houbu, jejíž tři paličky právě ozařuje ranní slunce. Že jde o kyj, se dozvím až později, když tuto malou krásnou zbytečnost identifikuji podle fotky.

Oltářík...

Stoupání k Oltáříku...

Paluška (kyj) rourkovitá dorůstá až 30 cm výšky. Chladné listopadové počasí této houbě svědčí.

...

Již od kamenné branky se otevře úžasný pohled na okolní vrcholy Českého středohoří a nížinu dolního Poohří. Vpravdě letecký pohled si dlouze vychutnáváme. Zaměřuji nový objektiv Nikon 16 mm - 80 mm na jednotlivé vrcholy, z kterých výškou vynikají Lipská hora a Milešovka. Dobře je vidět i Košťálov s další hradní zříceninou, Lovoš, Sutomský vrch, Ostrý a Kletečná. Dole na jihu nepřehlédneme naše staré známé vrcholky Oblík, Raná a Milá. Slunce po nás podezřele pokukuje skrze mraky a snaží se rozehřát naše ztuhlé údy.

Pohled na bíle oděnou Lipskou horu je úžasný. Stojí opodál jako nevěsta, lákající svou nevinností. Než nahoru dorazí Venca, domluvíme se s Romanem na tom, že za ní zajdeme. Třeba nás něčím potěší.

Milešovka.

Lhota, Ostrý, Milešovka a Kletečná.

Plešivec, v pozadí Košťálov s hradní zříceninou.

Zřícenina hrádku Oltáŕík...

...

...

...

Hradní zřícenina je líhništěm druhohorních dinosaurů.

Lovoš, Boreč a Sutomský vrch. V pozadí Dlouhý vrch a Sedlo.

Pohled na Lipskou horu nás nalákal. Další zastávka bude pod ní.

...

Identifikaci vrcholů pomohla tato sw aplikace.

Žravý strom.

Zasněžená Lipská hora

Lipská hora.

Lipská hora.

Jen neradi se otáčíme zpět k bárce Leona, abychom se po mapě plné ostrovů posunuli zase o kousek dál. Naše plavba mělkým mořem bude tentokrát velmi krátká. Za úžlabinou mohutné Solanské hory zakotvíme ve Lhotě, odkud nás k vrcholu Lipské hory (689 m n. m.) odvede červená značka.

Lipská hora je lákavým cílem.

Pod Lipskou horou...

...

K sedlu pod Setenkou musíme překonat další z mimořadně kluzkých úseků, kdy na dva kroky vzhůru přijde jeden zpět. Ještě tvrdší stoupání vede k vrcholu, naštěstí zde ale postupně stále víc a víc zasněžená stezka již neklouže.

Pevný znělcový masív hory je přírodní rezervací, která chrání výskyt teplomilných rostlin na trachytovém podloží. Jdu svým tempem tak, abych se moc nezapotil. Šlápoty ve sněhu říkají, že dnes nahoře nebudeme první.

Silný a studený vítr na kamenné plošině vrcholu citelně vnímám. Přednost před pocity však ihned dostává práce. Znovu skvělý výhled dosahuje nejvyšších parametrů. Pozoruji a fotím hned čtyři hrady - Skalku, Oltářík, Košťálov a Hazmburk. Zaujme mne pohled ke krušnohorskému hřebenu, byť velká vzdálenost k němu zastřela všechny detaily. Zahaleni do čepice, kapuce a rukavic znovu čekáme na Vencu, který ač do kopců nasazuje pomalé tempo, ztrácí vždy jen pár minut. Tedy pokud se někde nezakecá. To je z několika minut rázem hodina.

Nahoře se jen míjíme. Když zapisuje do vrcholové knihy dobytí vrcholu, již sestupujeme dolů. Zima je velká.

...

Ze sedla se stoupá stezkou bez turistického značení přímo vzhůru.

Před vrcholem.

Výhledy jsou opět výborné, omezeny jsou pouze k severozápadu.

...

...

...

...

Hradišťany.

Oltářík.

Hazmburk.

Vichr je mimořádně silný. Tento vrchol si s nedalekou Milešovkou může podat ruku.

Vzdálený Říp.

...

...

Hradní zřícenina Ostrý

Ostrý.

Ostrý.

Ani další přejezd není dlouhý. V nedalekém Kocourově zastavíme u vyhlášené restaurace, kde se hodláme před plavbou domů přes dlouhé středočeské moře posilnit. Nejprve nás ale čeká poslední ostrov přírody - Ostrý (553 m n. m.). Vrchol nese stopy po dalším z hrádků a obtáčí ho prstenec kamenných moří.

Košťálov a Hazmburk od Kocourova.

Lipská hora od Ostrého.

Větrná Milešovka v mracích.

Hazmburk.

Pod Ostrým...

Jeho čedičovou hlavu obcházíme i my. Brzy se otevřou nové pohledy na Lipskou horu, vrcholy Lhoty a Milešovky. Dobře upravenou cestou stoupáme až ke kamenné bráně, která nás pouští do středu pravidelných kamenných čedičových sloupů, tvořících vrcholovou plošinu. Naposledy náš zrak postupně obchází všechny viditelné sopečné vrcholy středohoří, aby ulpěl na posledním z nich - hoře Říp. Dokonalost třídenního scénáře vyvrcholila právě zde, na Ostrém.

Sestupujeme zpět do vzrostlého bukového lesa a hledáme očima blonďatou hlavičku holky, kterou jsme spolu s jejím partnerem nahoře minuli.

Na vrcholku hory se nalézá další z hrádků Českého středohoří.

...

...

Pohled na Lhotu (571 m n. m.) a Lipskou horu.

Čedičový vrchol je velmi zajímavý...

Milešovka.

Ostrý zdobí prstenec kamenného moře.

...

Torzo zříceniny hradu Ostrý s kamennou vstupní branou.

...

...

...

...

Lovoš.

Milešov.

Královna středohoří.

Pro vzbouřence na škuneru Leona není místo, aneb naše rozloučení s ostrovy...

...

...

Kocouří hospoda je vyhlášená skvělým jídlem a nás rozhodně nezklamala. Roman si pochutnává na jelením guláši, zatímco my s Vaškem na dančím žebírku s hříbky po burgundsku, s bramborovou kaší a místním pivem. Pravda, porce daňčích žebírek je tak velká, že z vychutnávání opravdu výtečného jídla je nakonec trochu boj. I u stolu se projeví obří vůle Venci, když za našeho útrpného přihlížení a neustálého pobízení dojí obrovskou, téměř kilovou porci masa, kterou za svých mizerných 120 kaček dostal.

Rozloučení s ostrovy středohoří v Kocouří knajpě ...

Daňčí žebírko s hříbky po burgundsku. Mňam!

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Tulák

19. ledna 2018 10:07

Tulák říká


Úžasný úžasný a zase úžasný .... každý článek přožívám skoro s vestovatelem a čtu a prohlížím nekolikrát. Jak Šumavu tak České středohoří opět říkám  úžasné.

A děkuji jsem tam s váma i když nejsem.....

díky

Tulák Teplice

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.