Panská jednota versus Husité alias co zbylo z bitvy u Sudoměře

Panská jednota versus Husité alias co zbylo z bitvy u Sudoměře

Ačkoli bude mít slavná bitva Jana Žižky kulaté výročí (590.) až v příštím roce, napadlo mě, proč si o tak významné bitvě, člověku, ale i místě neříct už nyní. Nasedněte proto na vlak, či na kolo a nechte se vrátit v čase do dob husitství, kdy se lidé dokázali postavit nejen církvi, ale i samotnému králi. Jejich heslo vše vystihuje – rovnost, svornost a bratrství. Vyjeďme proto tedy proti proudu času a též vstříc vítěznému chorálu – Ktož jsú boží bojovníci…

Trasa

Strakonice – Sudoměř – Putim a zpět

Délka trasy a náročnost

Rozepsané: 13km (15km nebo 10km) – 10km (8km)

Celkem: 46km

Náročnost: střední i nízká (záleží na cyklistovi, jak je zvyklý jezdit, kolik kilometrů denně, pro víkendového cyklistu to bude trochu náročnější, ale můžu Vás uklidnit tím, že tu převažuje rovinný terén)

Naše výprava začíná opět ve Strakonicích, ale tentokrát vybíráte ze tři možností, kudy se vydat. Začnu tou delší cestou, která vás povede kolem podniku Fezko a Tonak, následně kolem benziny a pořád jedete po hlavní silnici (směr Praha nebo Písek). Až vyšlápnete mírný kopeček, zabočíte doprava a brzy poté dorazíte do vesničky Slaník, kterou projedete a sjedete z kopce dolů.

Po pravé straně, když pojedete směrem na Slaník, uvidíte náš výchozí bod - Strakonice (foceno v dubnu)

Silnice, směr Slaník, lemována rozkvetlými stromy (foceno v dubnu)

Cesta z kopce

Pohled na kraj

Dostanete se na rozbočku a tam odbočíte doprava.

Odbočit doprava! Blíží se vesnička Přešťovice

Přivítá Vás vesnička Přešťovice a následně dorazíte do Štěkně.

Štěkeň

Ne jen Strakonice, Písek, ale i Štěkeň leží poblíž řeky Otavy. Žije zde necelých tisíc obyvatel a první písemná zmínka pochází z roku 1318, kdy obec vlastnil Baška ze Štěkně. Do roku 1918 byla ve vlastnictví Windish-Graetzů.

Nachází se tu kostel sv. Mikuláše, který stojí na zbytcích kostela Máří Magdalény, který v době husitství zanikl.

Pohled na kostel

Zblízka

Chrámová loď kostela

Na náměstíčku můžete vidět sochu Alfonse Šťastného, který je nazýván "padařovským prorokem".

Alfons Šťastný

U zámku, jeho schodů, stojí barokní socha Jana Nepomuckého (originál v zámku).

Socha Jana Nepomuckého

Štěkeňský zámek je postaven na místě tvrze ze 14. století a kolem se rozkládá anglický park.

Zámek ve Štěkni

Pak pojedete směrem na Čejetice. Napravo můžete shlédnout celou obec Štěkeň jako na dlani.

Pohled na kostel

Štěkeň

Opět Štěkeň

Pak už Vám nic nebrání, abyste dojeli do Sudoměře a kousek za ní leží památník Jana Žižky.

Ti z Vás, kdo si vybrali tu nejkratší cestu, absolvují trasu přes strakonický kopec Podsrp. Nalevo budete mít hřbitov, pak kolem staré lípy a následně pokračujete stále dále až do Modlešovic, pak Sedlíkovic a nakonec dojedete též do Čejetic a cesta potom je stejná.

Střeně zlatá cesta, asi Vás zklamu, ale nebude posázena cihličkami ze zlata, ale bude to docela normální cestička. Taky budete muset zdolat část Podsrpu, ne celý jako předchozí výletníci, ale za lípou odbočíte doprava (směr Hajská). Po chvíli dojedete k malé rozdvojce. Kdo si vybere cestu vpravo, dojede do Hajské a pod železničním mostem pokračuje dál, ostatní, co odbočili doleva, si trochu "zadrncají" po kamenech a dojedou k mostu též.

Pohled na Strakonice

Rozdvojka

Turistická značka v Hajské

Většina cesty je po dobré cestě, jen pozor na výmoly, kterých se tu objeví několik. Jedem lesem, mezi poli... mezi zahrádkami až do Čejetic.

Pohled na krajinku

Pohled na vesničku

Obecní rybník v Čejeticích

Snad všichni jste krásně trefili a konečně vidíte jeden z našich cílů – vesničku Sudoměř.

Značka

Sudoměř

Rybníček v Sudoměři

Kostelík v Sudoměři

Chalupa ze selského baroka

Už se blížíme

Ve vesničce je i mapa a něco i o zdejším místě

Když jste se pokochali malebnou vesničkou, můžeme vyrazit dále.

Cestou za Sudoměří uvidíte rybníček s mostem

Cíl je poblíž

Jako první uvidíte informační tabuli o zdejším místě

Blíže zdejší místo bitvy

Odbočíte doprava a pojedete stále po zelené

Konečně první pohled, i když z dálky, na Žižku

Rozcestí

Zblízka na rozcestí

Jeden z rybníků

Jeden z rybníků podruhé

Zabočte doleva

Žižkova mohyla

Je 25. března léta Páně 1420 a čtyři sta mužů, žen a dětí v čele s Janem Žižkou, husitským vojevůdcem, se již třetím dnem plahočí z Plzně do Tábora. Po jejich stopách míří místní šlechtici se strakonickými johanity a také královské vojsko z Písku. Když se Jan Žižka dozvídá, že na něj mají spadeno nepřátelé, nechává na poslední chvíli postavit obrannou hráz mezi rybníkem Markovcem a Škaredým (1,5 km od Sudoměře). Kdo s koho?

Rybník Markovec

Pohled na mohylu přes rybník Markovec

Opět rybník Markovec

Jan Žižka předem tuší, že by na volném prostranství s hrstkou lidí neměl vůbec žádnou šanci na vítězství, a tak lstí nechává vypustit rybník Škaredý. Rytíři v těžkých brnění, kterých je v nepřátelském vojsku kolem dvou tisíc, nic takového neočekávají a vše jim dojde až když se bortí do bláta, ve kterém vypouštějí duši. Ti co náhodou přežijí jsou na druhé straně pobiti.

V některých kronikách a legendách se hovoří o tom, že husitské ženy naházely do vypuštěného rybníka své šátky, aby zmátly nepřítele. Co je ale na tom pravdy?

Mohyla Jana Žižky

Trochu blíže

Já s velikánem

Jan Žižka ze strany

Na počest tak významné bitvy zde byl v roce 1925 vztyčen památník Jana Žižky, který zhotovil sochař Emanuel J. Kodet.

Mohyla v zamračeném počasí

Zblízka

Informační desky

Jedna z kamenných desek

Druhá deska

Mohyla s koňmi

Jan Žižka a kůň

Já s mohylou

Jestli jste se pokochali mohylou husitského vojevůdce a navrátili jste se zpět v čase do současnosti, můžeme se vydat k poslednímu místu naší výpravy.

Po směrovkách - směr Putim

Můžete jet po zelené, která Vás tam dovede, je tedy o dva kilometry delší, a nebo se vrátíte na silnici, kterou jste přijeli z vesničky Sudoměř a dáte se na rozbočce doprava. Cesta míří až k cíli.

Krajina po cestě

Putim

První písemný doklad o existenci Putimy je z roku 1205, ale podle archeologů zde bylo osídlení mnohem starší.

Putim se proslavila hlavně tím, že spisovatel Jaroslav Hašek do ní zasadil část příběhu o Švejkovi.

Putim

Mapka Putimy

Zdejší kostel je zasvěcen svatému Vavřinci a pochází ze 13. století. Kolem kostela leží hřbitov s kostnicí. Dosud se zde nachází hrob Jana Cimbury, hrdina stejnojmenného románu Jindřicha Šimona Baara.

Zalesněný kostel

Pohled na kostel

Oltář

Ještě jednou zalesněný kostel

O návsi

Hospoda

Četnická stanice

Putim

Putim 2

Kaplička

Podívali jsme se po zdejších památkách, poseděli jsme v hospůdce a můžeme se vydat zpět domů.

Cestou domů

Poslední záběr na Putim

Dnešní výprava do dějiště bitvy Jana Žižky a Haškova románu Osudy dobrého vojáka Švejka končí. Snad jste si ji užili...:)

Příště: Dojedeme se nabít energií.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

Bruny

21. září 2009 19:44

Bruny říká

Nevěřme Zikmundovi hlouposti tvrdí, na Jana Husa právem buďme hrdí! Skvělá práce

Jack

21. září 2009 19:51

Jack říká

Souhlasím s tebou A opět dík Snažím se

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Pavel V.

25. září 2009 06:21

Pavel V. říká

Pěkné, alespoň co se týče textu a kvality fotek. Nikoliv však jejich kvality . Já mám sice co říkat, ale alespoň nemám 5 fotek jedné věci prakticky ze stejného úhlu...

Jack

25. září 2009 14:35

Jack říká

@Pavel V.: Dík , jsem si toho vědom, tak pro příště se polepšim...

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Karol

8. října 2009 16:37

Karol říká

Moc pěkný a zajímavý . Šikula .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.