Philadelphie: město nezávislosti USA

Philadelphie: město nezávislosti USA

V rámci svého pobytu v USA se vydávám s kamarády o víkendech poznávat východní pobřeží. Přírody tu bohužel moc není, tak bereme útokem města. Philadelphia je oproti New Yorku příjemnější a turista tam toho uvidí možná ještě více. Pojďme se tedy vydat do jejích pravidelných ulic!

Studijní pobyty v zahraničí jsou fajn, zvlášť když ty finančně podpořené fakultou. Proto jsem neváhal a přijal nabídku na pobyt dlouhý 7 týdnů (od 3. června do 20. července) na Rutgers University v Piscataway ve státě New Jersey (tedy "kus" na jih od New Yorku). Přes týden jsou náplní přednášky a výzkum v matematice, víkendy však máme volné, a tak je pilně využíváme k cestování. Mimochodem, univerzitní kampus je krásný (jde v podstatě o městečko), nicméně o tom někdy příště.

Hromadná doprava tu však nefunguje tak dobře jako v Česku, v USA má skoro každý auto. Navíc je tu rovina, takže se k nějakým kopcům dostaneme jen stěží. Cestujeme tedy po městech. Nicméně, když se chceme někam vydat o víkendu, musíme ráno jít 50 minut na vlak či autobus a pak večer 50 minut zpátky (co naplat, že přes den jezdí autobusy skrz kampusy jednou za hodinu).

Druhý náš výlet byl do Philadelphie, první do New Yorku, kam se však nejspíš ještě vrátíme. Cestovali jsme tam ve třech (s Pepou a Martinem), z Česka je nás tu pět. Pominu-li raní procházku na nádraží, do města jsme se dostali za hodinu a půl vlakem s jedním přestupem.

Něco málo o Philadelphii: s milionem a půl obyvatel jde o páté největší město USA, v jeho okolí žije dalších pár milionů lidí. Nachází se na jihozápadě státu Pensylvánie, jejímž je hlavním městem. Philadephia byla založena zhruba v půli 17. století a brzy se stala významným centrem. Během americké revoluce zde byla 4. července 1776 podepsána Deklarace nezávislosti USA. Do roku 1800, kdy byl dostavěn Washington DC, sloužila jako hlavní město USA. Více na Wikipedii (co se týče českého názvu města, používají se varianty s F i Ph a osobně radši používám původní název s Ph).

Mapa

Od železniční stanice za západnější řekou jsme šli přibližně na východ směrem k řece Delaware. Naše cesta vedla nejprve pod mrakodrapy po John F Kennedy Boulevard k radnici, skrz jejíž nádvoří jen procházíme, a pak k informačnímu centru u Zvonu nezávislosti. Zkoušeli jsme se dostat nahoru do nějakého mrakodrapu, abychom měli výhled, ale bez úspěchu.

Menší část fotek se nachází jen ve fotogalerii.

Hala nádraží na 30th street

Pohled na mrakodrapy od nádraží (o moc víc jich v celé Philadelphii není)

Klasicistní nádraží a mrakodrap Cire Center

Zrcadlo, zrcadlo, ukaž mi, který mrakodrap je nejkrásnější.

Nad námi je železobetonový obr

Presbyteriánský kostel působí jako květina mezi obřími smrky.

Philadelphské nebe

Comcast Center, nejvyšší mrakodrap v tomto městě, měří 297 metrů.

Sošky uvnitř mrakodrapu Comcast Center, ani ty nás však nahoru nepustí.

Muzeum umění

Moje maličkost (zvýrazněná srovnáním s mrakodrapy) před fontánou v parčíku poblíž City Hall (radnice)

City Hall

Socha poblíž City Hall

Masonic Temple (chrám)

City Hall (radnice)

Mrakodrapy od City Hall, tedy z druhé strany než od nádraží

Kovář a omylem vyfocený bezdomovec

Kostel Evangelické církve metodistické (United Methodist)

Nádvoří uprostřed radnice

Hlavy na sloupech v radnici symbolizují jednotlivé rasy, zde jsou asi indiáni.

Socha Williama Penna, vojevůdce, který založil Pensylvánii, se vyjímá na špičce věže City Hall

Na východ on radnice je historická část města. Přicházíme k základům domu George Washingtona, prvního prezidenta USA. Kousek je nízká budova obsahující muzeum, jehož hlavním exponátem je Zvon nezávislosti (Independence bell) nebo také Zvon svobody (Liberty bell). Slavným se stal na základě pověry, že zvonil při vyhlášení nezávislosti 4. července 1776, což však není pravda. Pověra se nicméně rozšířila, a tak ho dnes okukují a fotí spousty lidí. Hezké na tom je, že se nevybírá žádné vstupné, pouze nám v rychlosti prohledají batoh (což dělají ve většině muzeí v USA, někdy i přísněji).

Kousek od zvonu je Independence Hall, neboli síň nezávislosti. Poblíž ní byla vyhlášena nezávislost USA a pak zde sídlil kongres (s přestávkami v dobách nájezdů Angličanů dychtících získat zpět svou kolonii), dokud nebyl dostavěn Washington, D.C. V této budově po dlouhá léta zvonil Zvon nezávislosti. Prohlídka je opět zadarmo, v případě budovy kongresu dokonce i s průvodcem, ale před vstupem k blízkosti budov nám byl samozřejmě prohledán batoh.

Místo, kde stál dům prezidenta Washingtona, slouží nyní jako informační centrum pod širým nebem.

Základy Washingtonova domu

Independence Hall a fronta na zvon nezávislosti

National Constitution Center, kde je muzeum ústavy USA.

Independence Hall (vpředu), budova, u níž byla vyhlášena nezávislost a kde pak několik let sídlil kongres USA.

Obrázky zpříjemňují frontu na zvon nezávislosti, ta naštěstí ubíhá rychle.

Independence Bell neboli zvon nezávislosti

Independence Hall

Stará městská radnice přiléhá k Independence Hall

Interiér staré městské radnice

Věž Independence Hall

Budova kongresu

Uvnitř budovy kongresu

Tam, kde dříve zasedali mocní muži, posloucháme přednášku.

Druhé patro Congress Hall (budovy kongresu)

Kanceláře prvních členů kongresu USA.

Zasedací místnost (účel si bohužel nepamatuji)

Od Independence Hall jdeme dál na východ po Walnut street směrem k řece Delaware, která zde kus před svým ústím dosahuje úctyhodné šířky. Procházíme se po nábřeží, až nacházíme loď Olympia, sloužící za první světové války, a ponorku Becuna, jež operovala během druhé světové. Obě jsou součástí Independence Seaport Museum (volně přeloženo jako přístavní muzeum nezávislosti) a platí se na ně vstup přibližně 10 dolarů (bez prohledání batohu :-). Za prohlídku ponorky to však určitě stojí.

Voják s bubnem vede skupinku dětí. Hned se na pár metrů připojujeme.

Stará dobrá vlajková abeceda, kterou lze občas potkat na (českých) šifrovačkách.

Most Benjamina Franklina přes řeku Delaware

V dáli vidíme velké lodě. Že by flotila USA?

Tato jachta je tu možná běžná věc, my, co nemáme v rodné zemi moře, si ji však rádi vyfotíme.

Památník Kryštofa Kolumba.

Kolumbus byl matematik?

Loď Olympia a ponorka Becuna sloužící jako muzeum

Kotva, lodní šroub a torpédo.

Jsme uvnitř ponorky a první, co vidíme, jsou odpalovače torpéd. Jeden je dokonce plný!

Úzké průlezy v ponorce. Nic pro klaustrofobiky.

Ulička s důstojnickými kajutami.

Řídící kabina. Kdo by se tu ale vyznal?

Spousta ciferníků

V lodi Cruiser Olympia. Prohlížíme důstojnické kajuty.

Střílna

Spí se v houpacích sítích

Pořádné dělo

Vlajková abeceda v akci. Přeji hezké luštění, klíč je o několik fotek dříve.

Že by válečná loď?

Na palubě lodi

Jak utíká odpoledne, blíží se doba, kdy bude záhodno jet vlakem zpět. Proto jdeme na severozápad, abychom ještě nahlédli do Chinatownu (čínské čtvrti) a u radnice se rozhodneme ještě dojít k muzeu umění, které je na sever od nádraží. Zavírají tam však v pět a my přicházíme zhruba v půl šesté. Navíc se mi stala jedna z nejhorších věcí, co se mohou přihodit fotografovi: došly mi baterky :-( Kromě muzea už však do odjezdu nebylo skoro co fotit.

Stará restaurace je další ukázkou cihlové architektury (jak jí říkám), kteoru lze vidět v USA celkem často (alespoň na východním pobřeží).

Brána přátelství do tzv. Chinatown, čínské čtvrti

Chinatown

Mapa města

Katedrála sv. Petra a Pavla. Klidně by mohla stát i Evropě, architektura je pravděpodobně stejná.

Jedna z několika svateb, co jsme ten den ve městě viděli.

Vlajky podél ulice směřující od radnice k muzeu umění. Ulice je obklopena parky a muzei, což působí hezky.

Fontána a Philadelphské muzeum umění

Vzadu socha Washingtona

Po návštěvě New Yorku (o níž brzy napíši) na mě Philadephie působila příjemně. Mrakodrapů tam není tak strašné množství a je tu vidět i kus historie, což člověk v Manhattanu najde jen stěží. Ve srovnání s Prahou, která má zhruba stejně obyvatel, to však moc hezké a zajímavé město není a mrakodrapů je tu strašně moc :-)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

11. července 2012 11:03

psaroslav říká

Díky za představení města. Nikdy se tam nepodívám a tak aspoň takhle. Města tohoto typu nemusím, ale tento článek mi poskytnul rámcovou představu o tom, co by tam člověk mohl vidět. Ty výškové budovy jsou impozantní, ale, popravdě  řečeno, mám z nich nedobrý pocit. Nevím proč. Zkrátka příroda je příroda. I když na straně druhé starobylá města např.  v Andaluzii mne přiváděla svojí nádherou do tranzu. Tak jestli nakonec nejsem divnej.

Jack

11. července 2012 14:10

Jack říká

A jak bys celkově shrnul zdejší život? Víš, co se všechno říká o Američanech...jinak závidim, možná se tam někdy podívám...uvidíme, jestli třeba i v rámci studia .

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

11. července 2012 15:29

Paulie říká

Souhlasím, příroda je příroda. Nicméně, jak jsem psal, Philadelphie je oproti monstróznímu New Yorku ještě příjemné město ... Starobylá města jsou jiná kategorie, taky bych je viděl radši, ale v USA prostě nejsou Líbí se mi tu spousta muzeí (většinou zdarma), i když nejsem úplně ten pravý typ na dlouhé prohlížení muzeí.

Zdejší život a kultura vůbec se vlastně zas tolik neliší od naší současné kultury. Může za to globalizace samozřejmě. Hlavní rozdíly podle mě jsou: Američané jsou zvyklí jíst víc ve fast foodech (díky čemuž jsou v průměru více obéznější) a jezdí mnohem více auty. Silniční síť však mají lepší, taky tu jsou auta téměř v každé rodině už od 50. let! Díky tomu tu není  tak dobrá hromadná doprava jako u nás, možná s výjimkou New Yorku, který má spoustu linek metra. Možná se o tom rozepíšu v jednom ze čtyř článků, které o východním pobřeží USA plánuji (toto je první).

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.