Podruhé na kole aneb kam nás tentokrát dovedou cesty po okolí Strakonicka

Podruhé na kole aneb kam nás tentokrát dovedou cesty po okolí Strakonicka

Podzimní počasí, ač nevyzpytatelné a velmi bohaté na přeháňky, nám pořád ještě dovoluje vyrazit někam na kratší vyjížďku, a tak neváhám a opět Vám přináším další díl cyklistiky. „Máš místo mozku z piva kostku,“ konstatuje Škopková (H. Růžičková). „A máme po ptákách,“ zakončuje nepodařenou podívanou jedna babka. Vzpomínáte si na tyto nezapomenutelné výroky? Ne? Nevadí, tak si najděte starou VHS, či DVD Slunce, seno…a osvěžte si paměť. Ti, co vědí, o čem je řeč, tak Vás zvu do rodné vesničky režisére Zdeňka Trošky – Hoštic u Volyně.

Trasa

Strakonice – Hoštice u Volyně – Strakonice

Délka trasy a náročnost

Rozepsané: 9km (11km)

Celkem: 18km (22km)

Náročnost: nízká (i pro méně zdatné cyklisty)

Výchozím bodem jsou opět Strakonice a snad je to jejich osudem, můžete si vybrat ze dvou tras. Buď pojedete ze Strakonic směrem na Strunkovice nad Volyňkou a Volyni nebo na Kapsovu Lhotu. První možnost je pro cyklisty, kteří se neobávají aut a jiných vozidel, neboť cesta vede přes hlavní tah Strakonice – Volyně.

Foceno cestou po nerušné cestě

Krajina

Hoštice u Volyně

První zmínka o vesničce, která leží pod vrcholem Kalný, pochází z roku 1274, ale mnohem známější se stala až po roce 1980. Přesněji to bylo v roce 1984, kdy se zdejší rodák a režisér Zdeněk Troška ujal režírování a natočil první díl velmi úspěšné trilogie Slunce, seno a jahody.

Takhle vypadá náves nyní

„Nechrápej táto, nechrápej,“ okřikne Škopková Škopka. „Přemejšlim,“ odpoví ji po chvíli. „Ale ty přemejšlíš, že to slyší celá ves… tak se aspoň otoč na bok,“ radí mu. To byla jedna ze scén, která se odehrávala v této chalupě.

Chalupa, kde kralovali Škopkovi

„Táto, na ní,“ rozkáže Škopková před zámkem, kde se má konat svatba, ale nějak se to zvrtne v ohromnou bitku, tak končí druhý díl z trilogie s názvem Slunce, seno a pár facek. Natočen ve stejné roce, kdy padl komunismus – v roce 1989.

Dnešní podoba zámku je jiná, neboť byl zámek zrekonstruován a změnil i barvu fasády – ze žluté na červenou

Pohled na zámek od návsi

Pohled ze hřbitova

"Velebnosti, velebnosti, už je to tady," tak takhle mluvila Kelišová, když běžela s novým drbem k panu faráři do kostela v posledním díle trilogie – Slunce, seno a erotika z roku 1991.

Velice známý pohled na kostel

Kostel se hřbitovem

Hrob rodiny Pilátových (Pilátová hrála v Slunce, seno Konopníkovou)

Ze třetího dílu zde ještě zbyla chalupa, kde je na fasádě vyobrazen jelen.

Jelen

Jelen zblízka

Vesnička není spojena jen s trilogií Zdeňka Trošky, ale také s legendární Stodolou, která se zde každoročně koná v létě v měsíci srpnu na počest Michala Tučného.

Na zdejším hřbitově má i hrob legendární zpěvák Michal Tučný

Ještě jednou hrob Michala Tučného

Ranč Šimona Pláničky alias JZD v Hošticích

Zblízka ranč

"Jezeďák z Hoštic"

Tím končí další díl cyklistiky, snad se Vám líbil. Omlouvám se za pravopisné chyby i za použité repliky z filmu, kde používám nespisovný jazyk.

Příště se můžete těšit na místo legendární bitvy Jana Žižky.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

Jack

8. září 2009 20:25

Jack říká

Snad se Vám to bude líbit

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Japo

8. září 2009 21:27

Japo říká

Ale jo, líbí

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

HoHo

11. září 2009 23:08

HoHo říká

mně taky... hezký bylo, jak si ukazoval fotky míst, který byly ve filmu....

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.