Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Podzimní horizonty Lipenska, aneb Stezka korunami stromů

Není již na Šumavě moc míst, která bych neznal. Jednou takovou oblastí je hornatá krajina lipenska u Milné a Světlíku. A právě Světlík, kde je malý kemp s možností ubytovat se v chatce, se stal tou správnou základnou pro dva barevné, podzimní dny.
Už o léta přitahuje pozornost i nedaleká Stezka korunami stromů, kterou jsme spolu s Vítkovo hrádkem měli možnost také poznat. Rozhledy na alpské vrcholy a Lipenskou přehradu byly krásným zakončením příjemného víkendu.

V sobotu ráno přijíždíme do malého kempu ve Světlíku a hned vyrážíme na túru k Muckovu. Dokonce tak rychle, že moje turistická mapa zůstává v autě. Naštěstí ji mám i v hlavě a tak to snad nakonec nebude velký problém.

Muckovské vápencové lomy

mapka Muckov

Z rozcestí pod kostelem vybíráme modrou turistickou značku, když po zelené se od Milné budeme vracet. Míjíme nový ranč s jezírkem a zvlněnou krajinou se kolem Kramolína, kde jsou dnes již jen pastviny pro dobytek, dostáváme do Muckova. Díky tomu, že jsem si doma prolustroval nedalekou přírodní památku Muckovských vapencových lomů a tak zjistil přítomnost jeskynních prostor, jdeme přímo k ní.

Tady je opravdu v malém lesíku uschováno velké množství jeskyní, které jsou často mezi sebou propojeny. Jejich vchody jsou jištěny mohutnými kamennými pilíři. Přesto je celý prostor z důvodů bezpečnosti obehnán plotem. Ten je však na mnoha místech prostupný a tak nemáme žádný problém prozkoumat i podzemí. V délce více než sto metrů se táhne vápencová stěna, která je na mnoha místech provrtána dírami, mířícími do hlubin země i velkými jeskyněmi. Na místě se docela zdržíme, stojí to opravdu za to.

Ještě dělám několik fotek Lipna se Smrčinou v pozadí a už rázujeme směrem k Pláničce. Dalších několik kilometrů musíme jít podle mojí paměti. Ta mi sice již vynechává, ale co se orientace v terénu týče, ještě to není tak hrozné. Bez problémů tak přicházíme zkratkou lesem přímo k Pláničskému rybníku. U něho zjišťujeme, že tudy dokonce vede základní cyklokrosa přes Šumavu (č.33). Je zde několik chat a již slušná cesta, po které pokračujeme na vrchol Liščího vrchu (829m).

Od Frymburku sem vede zelená TZ a pokračuje do Světlíku. U Bobovce se pase stádo krav a jedna z nich se neustále přeřvává s vlastní ozvěnou. Tu vrací nedaleký les. Rachot je šílený, stejně šílená je asi i ta kráva.

Raději se pakujeme pryč a cestou s dalekými výhledy přecházíme PR Rašeliniště Bobovec, kde se těžiloí dřevo a cesta je díky tomu rozbitá. Skáčeme tak kolem rozbahněné cesty kudy se dá.

Pod Světlíkem se místní rašelina dokonce dlouhodobě těží. Fotím si pustou, hnědou krajinu, se kterou barevně koresponduje i nedaleká sluneční elektrárna.

Večer ve Světlíku je nádherný. Slunce zlatí nedaleký kostel a pomalu zapadá za masivní Smrčinou. Jasně vidíme Želnavskou vrchovinu se Špičákem, Knížecím stolcem a Lysou, i nedalekou, osvětlenou Kleť. Až výrazné ochlazení a tma nás zažene zpět do chatky v kempu, který stojí nad obcí na vrcholku 802m vysokého kopce.

Ráno jdeme ze Světlíku po modré TZ na Muckov.

Pohled na Dvořetín.

Míjíme nově vybudovaný ranč s menším rybníkem a posedy v každém rohu oploceného pozemku.

Kramolín není jen na Lipně, ale podle mapy i zde...

Před Muckovem.

Dříve obyčejné věci se časem staly raritami.

Laně pasoucí se nedaleko Muckova.

Směrovník u zastávky.

Muckovská farma Milná.

Cyklotrasa zde vede do Černé v Pošumaví, která je kousek pod kopcem. V lese je však ukryta jedna velká zvláštnost. Muckovské vápencové lomy. Jakékoli směrovky ale chybí a místo je oploceno.

Přesto se k lomům, které jsou vlastně jeskyněmi dostáváme snadno.

Střed podpírají mnohde mohutné pilíře.

Oblast je přírodní památkou.

Z přelomu kopce dohlédneme k Lipnu.

Druhý průzkum je nakonec ještě úspěšnější. Některé jeskyně jsou opravdu velké a zajímavé...

Pilíře vypadají jako nohy mohutného pravěkého zvířete.

Za Lipnem se zvedá Smrčina.

Nedaleko odpočívadla je i tento křížek. Projíždějící cyklisté se ale o jeskyních nic nedozví.

Mohutný hřbet Smrčiny.

Naposled se můžeme ohlédnout zpět k lesu, který lomy ukrývá. Z leteckého snímku je vidět i jezírko ve vápencovém lomu i na nedaleké louce. O něm se však dovídám pozdě...

Mnohé zdejší domy vypadají takto mohutně.

Samoty Jámy hlídá toto stádečko mladých býků. Chovají se zcela jinak než klidné krávy.Celé stádo se rozbíhá najednou až k nám, aby za chvíli zase změnili směr a v klusu zase odbíhá.

Pláničský rybník je klidné místo ve zdejších lesích. Jistě ho ocení i majitelé několika zdejších chat.

Vlhké louky a luční rašelina se chrání v Kotlině pod Pláničským rybníkem.

Lesní studánka nad Lukavickým potokem.

Na Liščím vrchu, nedaleko Milné, se již po zelené značce budeme vracet zpět ke Světlíku.

Bobovec.

Pohled ke Kleti.

Pod Světlíkem je těžena rašelina a tak optiku fotoaparátu zaměřuji nejčastěji na hnědou plochu po její těžbě.

Na části vytěžené plochy se vydělávají peníze takto...

Kostel ve Světlíku nás vítá již z dálky. Je to jasná dominanta krajiny kolem obce.

V kempu Za kostelem.

Zapadající slunce nenecháváme bez povšimnutí. Rozhledy z kempu i nedaleké loučky u kostela jsou impozantní a tak toho využíváme.

Kleť.

Nedaleko Smrčiny slunce po sedmé večer zapadá. Fotit se ale dá stále skvěle. Večer projasnil oblohu a hřebeny vzdálených hor jako by se přiblížily na dosah.

Opět hřeben Kleti. S mráčkem z JE Temelín je zvláštní.

Smrčina v oranžádě...

A Želnavská vrchovina v plné kráse. Zleva Špičák a Knížecí stolec s Lysou.

Téměř noční foto. Nikon dělá divy.

Stezka korunami stromů a Vítkův hrádek

mapka Vítkův kámen

Ráno všude panují husté mlhy. Balíme věci a autem se přesouváme do Lipna nad Vltavou. Zdejší Stezka korunami stromů je sice otevřená jen pár měsíců, přesto se stala ohromně populární. Až tolik, že se na jízdu tobogánem, kterou si můžete zkrátil za 50,- Kč cestu dolů, čekalo v létě mnoho desítek minut.

Dnes je konec září a i díky tomu, že lanovkou vzhůru na Kramolín jedeme hned v devět ráno, návaly nečekáme. Nahoru na rozhlednovou plošinu vede široký dřevěný chodník jen s malým převýšením a tak ho mohou lehce využívat i vozíčkáři, nebo maminky s kočárky.

Jdu svižně rovnou nahoru, protože chci zachytit na fotky poslední, rozpadající se mlhy v údolích. To se mi daří jen tak tak...

Rozhledy jsou fantastické, fotím a chodím stále dokola po horní plošině. Lipno, nedalekou Luč, hřeben Smrčiny a Želnavskou vrchovinu, ale i vesničky kolem. Po chvilce zjišťujeme, že je vidět i hřebem Alp. Sice jen chabě, ale přece.

Jistě hodinu nám zabrala návštěva stezky, kterou jsem si ještě zpestřil adrenalinovým toboganem. Lidí, chtivých procházky po stezce valem přibývá a čtyřsedačková lanovka je již chrlí bez přestání. To nám už nemusí nijak vadit, protože je míjíme cestou lanovkou dolů.

V restauraci Lanovka se naobědváme a přejíždíme ještě k Přední Výtoni a Frýdavě. Vysoko nad Frýdavou využíváme parkoviště Uhliště a po naučné stezce stoupáme na Svatý Tomáš. Nad ním, na vrchu zvaném Vitkův kámen, stojí již dlouhá staletí Vítkův hrádek, nejvýše položený hrad u nás (1 050m).

Historie hradu sahá až do první poloviny 13. století, kdy ho založili páni z Hradce. Již v 15. století byl opuštěn a nikdy nebyl zcela obnoven. Dochovaly se pouze fragmenty tohoto zřejmě jednoho z nejstarších hradů na našem území.

Dnes sem lákají turisty především daleké výhledy. Ty jsou umožněny zpřístupněním hradní věže a poskytují nádherný pohled na téměř celou hladinu Lipna. Blízko jsou i Alpy o čemž svědčí jedna z instalovaných informačních cedulí.

Přímo uvnitř hradu je i menší putika, my se ale hned ubíráme zpět k penzionu Lesovna a pokračujeme po naučné stezce. Postupně obcházíme vrchol Vítkova kámenu a zpět k parkovišti se vracíme krásným bukovým lesem, který se zvolna začíná zabarvovat zlatova.

Lipenská oblast Šumavy je jistě velmi atraktivní a stojí za to pořádně ji po svých prozkoumat, nebo projet na kolech. Právě cyklistů jsme potkali nepočítaně, protože se zrovna otevírala nová část cyklotrasy mezi Přední Vytoní a Lipnem nad Vltavou.

V restauraci Lanovka je i několik fotek pana Seidla, fotografa staré Šumavy. Jeho dům v centru Českého Krumlova, předělaný na ateliér a muzeum, můžete kdykoli navštívit. Sám se na to chystám již delší dobu.

Lanovkou se vyvážíme nahoru na Kramolín.

Jen slezeme z lanovky, vidíme vrchol rozhledny na Stezce korunami stromů. Je po deváté a tak jsme tady zatím sami. Pro focení to bude výhoda.

První rozhledy se nám otevírají již zdola. Protože sjezdové lyžování již dávno není moje doména, jsem zde poprvé.

Rozhledna v rannich paprscích.

Dětské hrátky mě nezastavují, radši prchám výš, protože v údolích se válící mlha rychle mizí. Rád bych ji zachytit i zhora.

Opravdu vzdušný je i příchod po dřevěném chodníku.

Výhledy jsou skvělé, přestože kouřmo daleké výhledy trochu omezuje.

Chlum a Velký Plešný poznám snadno. Pravda je, že většinou je vidím z opačné strany.

Nad Kapličkami jsou těsně za rakouskými hranicemi větrně elektrárny.

Malšín.

Lipno.

Parkoviště u lanovky je zdarma. Jaké to překvapení po návštěvách Stožce, Kvildy, Prášil a Špičáckého sedla, kde vytáhnete z kapsy stokorunu...

Na Lipně funguje i lodní doprava.

Vrchol rozhledny.

Pohled k Vítkovu kámenu.

Nedaleká Luč je také velice zajímavý kopec.

Želnavská vrchovina.

Až po nějakém čase si všimneme i nevýrazných vrcholků vzdálených Alp.

Cirkusové stany tohle asi nejsou, co tedy?

Panoptikum Stezky korunami stromů.

Připlatil jsem si tobogán a tak mě čeká zrychlený posun dolů.

Jelo to fakt dost rychle, než jsem se stihl začít bát, byl jsem z tobogánu zase venku. Za deset vteřin...

Tohle je proto jen zinscenovaná fotka. Jinak by se všichni dívali s obdivem jen na mě.

Po sjezdovce sjíždí šílenci na MTB kolech, sportu převážně pro mladé. Další míří ke stezce po svých.

Trek k Vítkovu Kámenu začínáme u Uhliště, kde je parkoviště. Dojet se však dá až pod hrad.

Jdeme po nové naučné stezce Svatý Tomáš, kterou vlastně projdeme úplně celou.

Vraní oko je již zralé, ochutnat se ho ale bojíme.

U Svatého Tomáše.

Lesovna je krásně opravená, bohužel ceny nejsou zrovna lidové.

Svatý Tomáš dříve obývali pouze dobře prověření lampasáci pohraniční stráže.

I zde bývala hospoda. Zlé jazyky tvrdí, že dům odkoupil majitel Lesovny, aby se zbavil konkurence. Turisty ale stejně na drahé jídlo nepřitáhne.

Kostel byl renovován především díky sbírce. Hodně do ní přispěli i původní rodáci.

Blížíme se k hradu a tak je dobré hezky zaostřit.

Z rozhlednové plošiny Vítkova Hrádku je k Alpám nejblíže.

Uvnitř hradu občas probíhají líté boje.

Lipno na dlani.

Frymburk.

Chlum

Rozhledna Stezka korunami stromů.

Světlík z Vitkova Hrádku.

Cesta zpět vede bučinou.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

16. října 2012 22:03

Jack říká

Nemám slov...

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

20. listopadu 2012 11:52

Paulie říká

Pěkné Hlavně ty skryté jeskyně/doly jsou zajímavý tip na výlet. Díky!

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

jirka

15. ledna 2013 11:21

jirka říká

Krásný fotky Ale nemůžu si pomoci, ty mladí býci na Jámách jsou jalovice

Rony

21. ledna 2013 23:03

Rony říká

No, když myslíš. V téhle zvěři se moc nevyznám.

Ale byly rychlé jako bejk...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.