Pohled do Ostřihomi

Pohled do Ostřihomi

Tento krátký kulturní článek, narozdíl od častých reportáží z přírody, přináší fotky a dojmy z návštěvy bývalého hlavního města Uherského království.

Stačilo jen překročit řeku a byli jsme s bratrem Honzou poprvé v Maďarsku. Ale jak jsme se tam dostali?

To bylo tak. Oba jsme jeli dělat porotce na mezinárodní kolo dětské programovací soutěže Baltík 2011, konané na Slovensku ve Štúrovu. Toto městečko leží na samém jihu Slovenska při Dunaji (mapa). Jezdí tam vlaky EuroCity přímo z Prahy, ale stejně jsme s dopravou strávili skoro celý pátek.

Že ale strávíme několik hodin s ubytováním (včetně hledání chatky v areálu termálního koupaliště), nikdo nečekal. Po úžasné organizaci se po příchodu na chatku projevila i pohostinnost, když nám tam nějaká mládež nabízela jednoho panáka za druhým ... Kdyby měly v bývalé ČSSR zůstat jen 3 hospody, jedna by byla v Praze, druhá v Brně a pak by se zastřešilo celé Slovensko.

Zahájení mezinárodního kola Baltíka 2011 druhý den ráno. Dětí skutečně hafo.

Už se soutěží ze všech sil, my máme zatím klid, ale potom všechno ohodnotit ... to bude práce.

Když jsme konečně dohodnotili, zbývala už jen hodinka do západu slunce. A tak jsme vyrazili přes opravdu dlouhý most klenoucí se nad Dunajem udělat pár šlápot v Maďarsku.

Bazilika v Ostřihomi ze Štúrova v barvách večerních.

Ulice vedoucí k nábřeží a mostu. V městečku si člověk chvílemi připadá jako u moře. Je to dáno nejen vzhledem, turistickými obchody či restauracemi a rovinatou krajinou, ale především vlhkým vzduchem osvěžujícím i v parnu.

Impozantní pohled přes Dunaj na pevnost a baziliku.

Most Marie Valérie má zajímavou historii. Byl postaven roku 1895, ale za druhé světové války v roce 1944 ho zničila ustupující německá armáda. Přes 50 let zajišťoval dopravu mezi Štúrovem a Ostřihomí především přívoz, až na začátku 3. tisíciletí se obě města dočkala nového mostu.

Historie města Ostřihom (maďarsky Esztergom) sahá až do římských dob a jeho území bylo osídleno už mnohem dříve. Římané zde za císaře Marka Aurelia zřídili jednu ze svých strážních stanic. I později po příchodu Slovenů kolem roku 500 město drželo stráž nad údolím Dunaje, jak napovídá název vycházející ze starého slovanského názvu pro stráž (srovnejte s českým střeh).

Po příchodu Maďarů v 10. století se stalo dokonce jejich prvním hlavním městem a tento status mu zůstal až do 13. století, kdy bylo při invazi Tatarů zničeno a král přesídlil do Budína (část dnešní Budapešti). Město poté zažilo ještě několik vpádů, včetně dobytí králem Václavem II.

Bezesporu nejzajímavějším objektem je bazilika, sídlo arcibiskupa, jejíž základní kámen byl položen v roce 1822 a dostavěna byla roku 1869. Na světě je to 18. největší kostel a se svojí výškou 100 metrů je nejvyšší budovou v Maďarsku. Ozvěna tam prý trvá i přes 9 sekund.

Pomalu se stmívá, začínáme obcházet kopec, na němž je umístěna pevnost a bazilika, a já se snažím alespoň trochu zachytit osvětlení hradeb.

Když jsme baziliku částečně obešli, dostali jsme se před obrovskou širokou hradbu (či co to bylo) ...

A skrz ní vedl překvapivě dlouhý tunel. Dle anglické Wikipedie má 90 metrů a říká se mu Dark Gate (Tmavá brána).

Areál baziliky je takto večer už uzavřen. To je mi tedy přístup k turistům! Když už nic, tak si alespoň vyfotím přes mříže zvony. Tma mi znemožnila další focení.

Vyhlášení výsledků Baltíka 2011 další den ráno. Hned potom nás dovezli na vlak a mohli jsme frčet domů.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Paulie

Paulie

Ahoj! Jsem už pěkných pár let oficiálně matfyzák, ale duší jsem jím mnohem delší dobu. Momentálně z části učím, z části bádám a z části studuji. Baví mě čtení a různé sporty: hlavně běhání, jízda na kole a v neposlední řadě i horská turistika.

Jestli mě chcete kontaktovat, tak napište na paulie (zamotáč) atrey.karlin.mff.cuni.cz.

Přidat komentář

Komentáře

Rony

6. července 2011 20:44

Rony říká

Bazilika je vpravdě impozantní, stálo za to ji spatřit, byť potmě .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.