Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...

Pohodová Vydra, dramatická Křemelná...

Pozdní čas v půli října sice nesliboval žádné extra počasí, ale paleta barev podzimu nám strádání dokonale vynahradila. Našim cílem se stala po dva dny krajina okolo šumavského Srní, konkrétně vodní toky Vydra, Vchynicko-Tetovský kanál, Plavební potok a Křemelná.

U příjemného penzionu Efekt v Srní se nás sjíždí postupně kolem půl jedenácté hned celý tucet a navíc fenka Daisy (píšu jak jsem slyšel:-)). Hned po ubytování vyrážíme do terénu, po domluvě k Čeňkově Pile a Vydře. Sestupujeme strmě mezi serpentinami do údolí až k vodní elektrárně Čeňkova Pila.

mapa okolí Srní

Čeňkova Pila

Zde ji je možnost do konce září navštívit, uvnitř čeká velmi pěkná expozice s doprovodným výkladem. Ta obsahuje i krajinný model území od Modravy po soutok Vydry i s Křemelnou, historické přístroje s modely vodních elektráren a simulací technologického procesu. Pod mostem přes Vydru pokračuje u dřevěného vodního náhonu druhá část výkladu v budově s Francisovou turbínou o výkonu 125 koní. Velká část expozice je zaměřena na Vchynicko-Tetovský plavební kanál. Nově zde zájemci najdou i informace o energetické Skupině ČEZ a vodních elektrárnách jejích členských společností.

Nevím jak je tomu dnes, ale před lety se zde dokonce ani neplatilo vstupné, přestože velmi kvalitní přednáška s prohlídkou trvala kolem jedné hodiny.

Září je však již za námi a tak místo prohlídky jen dovnitř nakukujeme přes plot:-(.

Od penzionu Efekt v Srní míříme k Čeňkově Pile.

Chaloupka z dávných časů.

Při klesání v serpentinách míjíme několik horských chat.

Penzion Bystřina při břehu Vydry.

Hydroelektrárna Čeňkova Pila.

Vydra

Pokračujeme proti toku Vydry směrem k Turnerově chatě. Postupně zde míjíme několik fotografů, kteří mají workshop "Krajinářské fotografie", s rozestavenými trojnožkami. Určitě bych měl fotit ze stativu i já, ale kdo by na mne pořád čekal? A tak se musím spokojit s méně kvalitními obrázky. Kolem řeky opravdu je na co se dívat, barvy stromů nad balvany posetým korytem jsou úžasné. Prostě jsme trefili ten správný čas. Nevadí ani, že z šedivého nebe stále hrozí přeháňky a je jen kolem 6°C:,(.

I patníky u cest pamatují staré dobré časy.

Barvy podzimu září zlatem...

Cestou k Turnerově chatě.

Pohledy vyderské...

Drama koryta Vydry.

Okouzlení podzimem.

Řečiště v březovém přelivu.

Zastávka u pramene.

Vyhlídka.

Vodní hrátky.

Sen o řece.

Turnerka a Antýgl

Když docházíme k Turnerově chatě je už nejvyšší čas na pořádný oběd. Uvnitř je sice narváno, ale místa přece jen nacházíme. Chlebový guláš ani špenátové bramborové šišky nebyly špatné, ale na čepovanou Klostermannovu třináctku nárok nemajíO:-).

Stoupáme dále ke králováckému dvorci Antýglu. Zdejší stavení stojí za malou zastávku. Jsou dvoutraktové a mají polovalbové šindelové střechy, široké nízké štíty s vyřezávanými obrazci v bednění a skládané okenice. Prohlížíme si i zvoničku s kapličkou, které jsou tak typické právě pro zdejší královácké dvorce. Dnes je tady umístěn známý a hojně využívaný kemp.

Pod Turnerkou.

Turnerova chata ve své kráse.

Podzim je o malování, co máš tak ráda. A listí dál jen padá... padá... a padá...

Z nadhledu.

Zpětné pohledy.

Pod Hálkovo chatou.

Jak se fotí při Workshopu Krajinné fotografie.

Cestou k Antýglu.

Královácký dvorec Antýgl.

Věžička.

Vchynicko-Tetovský kanál

Nás čeká od Antýglu krátký výšvih k Vchynicko-tetovského kanálu, při němž vede turistická i cyklistická stezka. Kanál byl vystavěný (stejně jako Schwarzenberský) projektantem Josefem Rosenauerem v letech 1799 - 1801 a zpřístupnil pro těžbu dřeva rozsáhlé lesní porosty v okolí. Začíná nad Antýglem u hradlového mostu, z něhož bylo možné regulovat plavbu polenového dřeva a mírným spádem obchází v délce 14 km nesplavný balvanitý kaňon Vydry mezi Antýglem a Čeňkovou Pilou, aby prudkým svahem skončil v Křemelné.

Ve 20. století byla vybudována u Mechova odbočka z kanálu do nádrže nad Srním, odkud je napájena výše zmíněná hydroelektrárna na Čeňkově pile. Celá vodní cesta je krásnou technickou památkou. Umělé koryto s výškovým rozdílem 190 m je místy až 5 m široké, částečně vyzděné s několika kamennými mostky.

U odbočky k Tříjezerní slati chvíli váháme, ale nakonec i pro pokročilou dobu a brzké stmívání pokračujeme podél splavu dále podél kanálu. U jednoho z můstků se přece jen rozdělujeme, část jde horem kolem Kostelního vrchu, zbytek po modré do Starého Srní a našeho penzionu v Srní.

U Vchynicko-Tetovského kanálu.

Když zaprší...

Kamenný můstek.

Pohled do minulosti.

Všechny cesty někam vedou...

Další můstek přes kanál.

Země zaslíbená...

A poslední můsteček.

O dálkách v nás.

Večer se ještě všichni na pár hodin scházíme ve společenské místnosti, kde kecáme, pijeme, jíme a prohlížíme fotky z noteboku a mé fotoknihy. Mládež zatím hraje se zaujetím jakousi mě neznámou hru. V pěkném penzionu Efekt jsme díky kámoši Jirkovi, který nakonec ani kvůli pracovnímu vytížení nepřijel, sami a za velmi příznivou cenu. Díky.

Plavební potok

Ráno po snídani, kterou Lukáš jako obvykle bojkotuje, balíme. Přesouváme moje auto k Frauenthalu nad Křemelnou, kam chceme dojít. Zpět se autem s Honzou přesouváme k Mechovu a Tetovskému kanálu, odkud od parkoviště vycházíme směr Křemelná. Navrhuji sestoupit kolem Sekerského potoka, protože jsem se na internetu dozvěděl, že je to skvělé. A tak po chvíli míříme k potoku klesajícímu dost ostře ke Křemelné. Začíná docela těžký průstup houštinou a ne všem se chce přeskakovat potok tam a zpátky. A tak se stane, že se s Lukášem vzdalujeme a po delším čekání nad potokem scházíme dolů sami. Kousek nad Křemelnou na druhé straně potoka na chvíli ve stráni mezi polomy ještě spatříme někoho v červené bundě, ale dole nikdo není a tak jdeme dál sami. Je tu spousta padlých stromů, kůrovec bohužel doletěl už i sem>:o.

Přeskoč, přelez... Smyk do Plavebního potoka.

Plavební potok.

Bučinou.

Výhled k hoře Křemelná.

Lukáš na vyhlídce.

Plavení potok u soutoku s Křemelnou.

Křemelná

Když zanedlouho potkáváme dva trampy a ti nám říkají, že je cesta zarubaná až ke Stodůleckému mostu a přelézání trvá 2,5 hodiny, na nic nečekáme a frčíme rychle dál. Posílám zpět vzkaz, že jdeme k autu, ke kterému bychom všichni těžko došli. Chceme potom sjet pro ostatní ke Stodůleckému mostu, nebo je odchytit někde na cestě zpět k Srní. Bohužel mi vypíná vybitý mobil a tak ani nemůžu dát ostatním žádnou zprávu.

Procházíme kolem nádherné řeky, ale cesta je hodně náročná. Než si zvykneme na to, že všechno pod nohama klouže, jsme každý několikrát na zemi. Zvlášť pro mne je problém jednou rukou jistit foťák a druhou se držet větví a skal. Podlézání, přelézání padlých stromů, šplhání po kamenech nad řekou nás tak zahřeje, že se postupně odstrojujeme. Lukáš až do trika8-)!

V jeden moment se zastavuji právě v momentě, kdy mi do oka vráží ulomená větev. Nic sice necítím, ale když si sáhnu na její ostrý konec, poleje mě studený pot. Asi moc nescházelo a měl jsem po oku. Později, když na to při chůzi myslím, se mi zdá, že mě ochránil někdo tam nahoře. Zastavil můj pohyb k větvi v poslední chvíli:-*.

Křemelná zarubaná...

Podél břehu to jde snáz.

Když řeka čaruje.

Poranění krajiny není nikdy věčné...

Za pochodu.

Polomy kůrovcové kalamity jsou již i na Křemelné.

Voda má rozpuštěné vlasy.

Mechové zastavení.

Kamenité břehy.

Proč je jméno řeky Křemelná?

Pod Stodůlkami.

Pohled k mostu.

Od Stodůlek k Frauenthalu

Ke Stodůlkám se dostáváme o hodinu dříve, než prorokovali trampové. Až teprve tady Lukáš jí, já chuť nemám. Je jasné, že dojít cestou podle břehu proti proudu Křemelné až k autu je nereálné. Přecházíme tedy most a jdeme nahoru na Stodůlky odkud znám rychlejší zkratku.

Po odsunu tady na Stodůlkách již nic nezbylo. Okolí se stalo nadlouho vojenským výcvikovým prostorem a cedule oznamující nevybuchlou munici, rozeseté podél cest, mluví za vše. Odpojujeme se od značené turistické mapy a scházíme cestou opět do údolí Křemelné. Párkrát musíme zdolat mokřiny nad řekou, ale před třetí hodinou jsme už u auta. Zapojuji mobil do autonabíječky a dovídám se novinky.

Luděk s rodinou a Pavlem pokračovali Křemelnou, zbytek se obrátil nahoru k autům a hoví si v cukrárně v Prášilech. Tam hned míříme z parkoviště i my.

Stodůlecký most.

Cedule varují!

Stodůlky.

Co kdysi bylo, již není...

Sestup k Frauenthalu.

Křemelná u Frauenthalu.

Lávka k Frauenthalu.

Nakonec se porůznu zase rozjíždíme k domovům, my s Lukášem se ještě u Čeňkovy pily stavíme na velmi pozdní oběd. Pro mne je to dnes po snídani první jídlo. Doma z mapy zjišťuji zmatení, když papírové mapy a digitální Mapy.cz se liší v názvu potoka kolem kterého jsme se spouštěli do údolí Křemelné. Místo kolem Sekerského jsme klesali kolemPlavebního. No tak to se tedy všem dodatečně omlouvám a příští rok to můžeme napravit :-D.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

24. října 2010 17:54

HoHo říká

Počasí mi přišlo mnohem lepší než předpovídali... Očekával jsem větší zimu...

A nakonec byl dvoudenní výlet povedený a jsme rád, že jsem si na Šumavě zase pořadně pročistil hlavu a odpočinul...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

24. října 2010 22:42

Rony říká

Možná někoho přemluvím i teď, když je docela dost volna. Klidně si Turnerku zopakuju se spacákem do nocležiště, ale z jiný strany. Nechcete jet čtvrtek-pátek?

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Japo

15. listopadu 2010 16:33

Japo říká

V jednom s Tebou nesouhlasím: guláš v chlebu byl lepší i než Klosterman.

Co se týče zmatků okolo Křemelné, trochu jsme Ti spílali, žes na nás nepočkal, ale nikdo si neuvědomil, že musíš dojít k autu, narozdíl od nás. Budiž Ti odpuštěno.

Ti dva trampové, které jsi potkal, nám o Tobě říkali. Škoda, žes neposlal zprávu po nich. My to po přeskoku potoka brali dolů více podél něho, došli jsme až soutoku, tam posvačili a šli po břehu. Bylo to dost náročné, obzvláště pro ženskou část, takže před větším polomem šla většina nahoru. Dál to však bylo ještě krásnější .

Jinak byla Křemelná opravdu moc pěkná, byl to jeden z nejhezčích výletů po Šumavě, co jsem zažil. Díky, že jste mě tam zatáhli

Jo, ten potok je tedy ve skutečnosti Plavební nebo Sekerský nebo oboje? Měl jsem celou dobu za to, že sestupujeme kolem Sekerského potoka.

Taky uvažuji o tom, že vytvořím vlastní článek hlavně s fotkami, jen už delší dobu nemám čas ...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.