Prachatice – městská památková rezervace

Prachatice – městská památková rezervace

Město Prachatice patří k nejlépe zachovalým městským komplexům v České republice a její historické jádro si zachovalo svoji renesanční podobu uvnitř prstence obehnaného doposud zachovanými městskými hradbami. Z těchto důvodů bylo historické jádro v roce 1981 vyhlášeno Městskou památkovou rezervací - tento stupeň památkové ochrany má v České Republice pouze 40 nejzachovalejších měst. Pojďme se projít za pomoci fotek historií starobylého města pod Šumavským Libínem.

Již na počátku raného středověku leželo území pozdějšího Českého království na křižovatce evropského vnitrozemského obchodu: od jihu k severu procházela moravskými úvaly prastará "jantarová stezka", od západu k východu putovaly zeměmi karavany kupců do oblastí východních.

Kromě těchto hlavních tepen obchodu spojovala Čechy se sousedními zeměmi řada stezek, patrně velice starých. Jednou z nejvýznamnějších byla později zvaná "Zlatá stezka", spojující Čechy s Bavorskem, která protínala šumavský prales. Především ve středověku získala stezka neobyčejný význam díky obchodu s bavorskou solí, dopravovanou soumary z biskupského Pasova do Prachatic.

(zdroj www.prachatice.cz)

odkaz na mapu

Jak jinak vstoupit do historického centra Prachatic, než branou, zvanou také Písecká, která spolu s dnes již nezachovalou Horní branou, Pasovskou, byla součástí městského opevnění. Hradbami bylo město opevněno již ve druhé polovině 14. století. Písecká brána se skládá ze dvou částí. Ta vnitřní část pochází z konce 15. století, ta vnější získala podobu čtyřboké věže s cimbuřím ze 16tého století.

Kousek za branou můžeme zajít do menšího parku Parkán, kde hned za ní u obvodové hradební zdi jsou krásné pohledy na kostel sv. Jakuba a bývalou městskou školu.

Zde můžeme posedět u opravdu zajímavé architektury. Je dobře vidět jak se postupně přistavovalo.

Bohatě je ozdobený Heydlův dům sgrafity ze druhé poloviny 16. století je opravdovým skvostem.

Bohatství městu zajistil už král Václav IV, který ustanovil, že veškeré zboží přivážené z Bavorska do Čech, či do Bavorska vyvážené, musí projít Prachaticemi.

Toto privilegium se stalo důležitým argumentem v pozdějších sporech města s městy okolními. Největším konkurentem byly již ve 14. století Kašperské Hory, jejichž obyvatelé začali r. 1366 budovat tzv. "Zlatou cestu" přes Aussergefield (Kvildu) do Pasova.

Sgrafity ozvláštňují většinu domů kolem náměstí.

Zvláštní je i procházet úzké uličky a vnímat jejich dávnou historii s kupci a soumary na Zlaté stezce.

Další průchod nás vyvádí do uliček kolem náměstí. Celé jádro rezervace je malé a jde pohodlně projít za pár desítek minut. Pokud se tedy nezdržíte v některé z mnoha restaurací, v muzeu, či jinde.

V letech 1570-1571 byla vystavěna na náměstí renesanční radnice a to na místě předpokládaného rožmberského zámečku. Na stavbě se podíleli vlašští stavebníci a její výzdobu prováděl malíř Jan Březnický. Jednalo se o stavbu zcela vyjimečnou již ve své době. Významná je zejména výzdoba vztahující se náměty k soudnictví. Malba byla provedena metodou chiaroscura a je jedinou tohoto druhu ve městě.

Od roku 1850 zde sídlil soud a od roku 1974 Okresní národní výbor. V letech 1994-1997 byla provedena rekonstrukce renesančních arkád a podzemních prostor. Při restaurátorském průzkumu byla objevena v interiérech řada maleb a nápisů. Dnes v budově sídlí Městský úřad Prachatice.

Kašna se sochou Spravedlnosti pochází ze 16. století. Roku 1583 ji se svými pomocníky vystavěl Ondřej Vlach, ale během staletí však často měnila svoji podobu. V roce 1903 byla socha Spravedlnosti nahrazena bustou císaře Josefa II. a po roce 1918 se objevil záměr upravit kašnu jako památník padlým v I. světové válce. Na své místo se socha vrátila až v roce 1925, ztraceny byly ale váhy, jeden z hlavních atributů Spravedlnosti, které původně tato socha držela v levé ruce.

Kdysi v průběhu husitských válek bylo město dvakráte dobýváno husitskými vojsky. Poprvé 25. dubna 1420, podruhé 12. listopadu 1420. Druhý útok už byl pro město a jeho obyvatele tragický a většina obyvatel byla pobita. Někteří byli upáleni v sakristii kostela. Zachované stavební památky však ukazují, že patnácté století nepřineslo městu jen zkázu v podobě útoků husitských vojsk. Počet obyvatel ve městě byl po válkách dokonce větší než na počátku století, a proto bylo třeba rozšířit počet městských domů. Nové domy tak byly v uzavřeném okruhu města vystavěny na východní straně tehdejšího náměstí. Domy na náměstí, pravděpodobně první budované z kamene, lze podle slohu kamenných portálů datovat do 2. poloviny 15. století.

Obchod na stezce dosáhl v 1. polovině 16. století vrcholu, když Prachaticemi procházelo týdně 1200-1300 soumarů nesoucích náklad z Pasova do Čech a opačně. Město bylo mimo příjmu ze soli obohaceno i o příjmy z prodeje kaprů z obecních rybníků, másla, sladu, žitné pálenky a také piva. V okolí města byly zakládány v této době dokonce mnohé nové chmelnice.

Po bitvě na Bílé hoře (8.listopadu 1620) odbojné Prachatice ztratily všechny výsady a svůj majetek, včetně helfenburského panství. Město bylo připojeno k panství krumlovskému a ztratilo i práva města královského. Obchod na stezce pomalu upadal.

A právě díky stagnaci hospodářského života v 17. a 18. století tak Prachatice nabízejí návštěvníkům a obyvatelům svou renesanční atmosféru, jen částečně ovlivněnou novějšími empirovými přestavbami.

Zachovalé historické budovy byly důvodem proč bylo historické jádro města vyhlášeno v roce 1981 Městskou památkovou rezervací.

Dnes je mnoho staveb opraveno a takovýto kontrast zde můžete spatřit jen výjimečně.

Ale i staré, ještě neopravené budovy mají svůj zvláštní půvab, nemyslíte?

V Horní ulici je mnoho zajímavých domů z nichž na nás hledí historie.

A do ní, přímo na náměstí, ústí i další z podchodů mezi domy.

Ještě jednou tak staneme před Heydlovo domem na horním rohu náměstí.

Jeden z nejkrásnějších domů na náměstí, Sitrův dům, má starší, gotické základy. Nejvýznamnější přestavba byla provedena v roce 1604, kdy byl dům v majetku Tomáše Sitra. Při výzdobě domu se prachatický malíř Šebastián Hájek zřejmě nechal z části inspirovat podobou tehdy nové renesanční radnice. Pod lunetovou římsou se nachází portrétní galerie deseti českých králů (od Václava Rožmberka, latinský nápis nad vchodem do brány praví: "Pověst odmění veliké námahy. Po smrti poroste sláva Rožmberků. Tato ozdoba potrvá na věky". U vjezdu jsou patrny kladky, po nichž se vedly řetězy padacího mostu. Otvorem v první části brány bylo možno spustit ochrannou mříž. Kamenné dělové koule v průčelí brány, které údajně použili husité v čele s Janem Žižkou při dobývání města v roce 1420, byly na místo zazděny dodatečně.

No a kdo si rád zasportuje nemusí hned běžet na Libínskou rozhlednu. Stačí vystoupat na věž kostela sv. Jakuba Většího na Kostelním náměstí. Ten je pozdněgotický a patří mezi nejvýznamnější a nejstarší prachatické památky. Zde v podstřešním prostoru je vystaven původní hodinový stroj kostela.

K výstavbě tohoto kostela bylo přistoupeno v návaznosti na založení nové obchodní osady na Zlaté stezce nedaleko Starých Prachatic na přelomu 13. a 14. století, které český král Jan Lucemburský daroval roku 1323 městská práva. Stavba tedy v první polovině 14. století navázala na založení města. Výslednou podobu kostel získal v letech 1505 až 1513.Hlavní oltář je barokní z roku 1653, zhotovený kašperskohorským řezbářem Janem Webrem, přičemž v něm jsou použity i některé části ze staršího gotického oltáře. Na oltáři je ztvárněn patron kostela, sv. Jakub Větší, a nad ním z mrtvých vstanuvší Kristus, sv. Kateřina a sv. Barbora. Vpravo od hlavního oltáře je oltář Krista trpitele od řezbáře Jindřicha Webera z roku 1754, u vchodu do pravé lodi je pozdně renesanční polychromovaný reliéf Bičování Krista z roku 1516. Z roku 1508 pochází velmi cenný kamenný sanktuář s nárožní soškou sv. Václava a s reliéfy Zvěstování, Narození a Klanění tří králů na spodní části.

K důkladné opravě kostela se přistoupilo v letech 1936 - 1938. V roce 1992 byla provedena kompletní oprava pláště kostela a při této příležitosti byla v kostele z původní kaple sv. Barbory zřízena kaple prachatického rodáka Jana Nepomuka Neumanna, která byla vysvěcena v prosinci 1993 a je přístupná z pravé lodi. V letech 2006 – 2008 proběhla generální oprava velkých varhan z roku 1930 a v červnu 2006 byla turisticky zpřístupněna jižní vyšší věž, poskytující výhled nejen na historické jádro města. Průzkum v roce 2008 zjistil existenci značného rozsahu maleb, a to dokonce ve dvou vrstvách, starší gotické z předhusitského období a mladší pocházející pravděpodobně z doby okolo roku 1500. Záměrem je malby odkrýt a prezentovat ve větších celcích, případně v celé ploše.

Před vznikem náměstí a sítě ulic se zde nacházela řada jednoduchých stavení, o jejichž úloze a účelu zatím existuje několik pracovních teorií. Buď se jednalo o předlokační osadu na Zlaté stezce, která mohla poskytovat servis projíždějícím karavanám, nebo o první obydlí budovatelů města - zemnice a povrchové stavby, které byly postupně nahrazovány dřevěnými a kamennými domy, rostoucími na ploše vyměřeného města.

V historických jádrech řady jihočeských měst proběhla a v současné době stále probíhá celá řada archeologických výzkumů, které jsou vyvolávány zvýšenými stavebními aktivitami posledních deseti let. Stejně tak v Prachaticích, kde proběhla v roce 2000 rozsáhlá rekonstrukce Velkého a Kostelního náměstí.

Založení Prachatic se na základě historických zpráv předpokládá na přelom 13. a 14. století, tedy na konec velké vlny zakládání měst, která v českých zemích vyplnila téměř celé 13. století. Nové archeologické objevy na Velkém náměstí tento předpoklad nezměnily. Je však možné, že se počátky města posunou hlouběji do 13. století. Není také zřejmě platná představa jednorázového plánovitého vyměření a založení města tzv. na "zeleném drnu".

Před vznikem náměstí a sítě ulic se zde nacházela řada jednoduchých stavení, o jejichž úloze a účelu zatím existuje několik pracovních teorií. Buď se jednalo o předlokační osadu na Zlaté stezce, která mohla poskytovat servis projíždějícím karavanám, nebo o první obydlí budovatelů města - zemnice a povrchové stavby, které byly postupně nahrazovány dřevěnými a kamennými domy, rostoucími na ploše vyměřeného města.

Až budoucí archeologické výzkumy a nálezy přinesou nové poznatky, které dosavadní obraz mohou doplnit nebo i pozměnit.

Nálezy z tohoto období se tak zatím omezují pouze na zlomky nádob a jenom ojediněle byly získány železné a kamenné předměty. Pro keramiku tohoto období je charakteristický vysoký obsah drcené tuhy v keramické hmotě.

Ta nejstarší zpráva, v které se Prachatice představují jako město, pochází z roku 1312. Na sklonku vlády císaře Karla IV. vydal hlavní představitel prachatické vrchnosti vyšehradský probošt Jan Soběslav (1368-1381) 7. července 1370 na Vyšehradě listinu, která už ukazuje Prachatice jako plně rozvinuté středověké město. Určitě stojí za návštěvu i v dnešní době, nezklamou vás.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Jack

20. ledna 2010 15:28

Jack říká

Nádherné město, z kterého na Vás dýchne toliko historie . Měl jsem tu možnost do něj zavítat asi před čtyřmi lety, kdy na náměstí stále "Skleněná archa".

Krásný článek , rád jsem zavzpomínal na ten den, kdy jsem ho navštívil

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Evča

20. ledna 2010 16:28

Evča říká

Krásný článek toto město mám moc ráda, jelikož je moje rodné. Není moc příležitostí se tam vracet, tak díky za připomenutí

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.