Prvomájové vandrování kaňonem Malše

Prvomájové vandrování kaňonem Malše

Zatímco rozvité květy třešní omámily vůní kdejakou zamilovanou dvojici, nás tento letitý zvyk nechal chladnými. I když, jak se to vezme, přesvědčte se sami...
Jistota příjemně stráveného dne touláním se jarní přírodou nám dokonale nahradí prvomájové manifestace všeho druhu, tolik oblíbených především v matičce Praze, a skalnaté údolí Malše, spolu s překrásně situovanou zříceninou pořešínského hradu, jen potvrdí smysluplnost naší volby. Nedaleké vrcholky Slepičích hor - Kohout se Slepicí, i kolem nich rozběhlá kuřata, ohlídají naše kroky ve složitém terénu.

Do kaňonu Malše

trasa a výškový profil

mapa Pořešín

Přestože volba trasy tentokrát padla na údolí řeky, o nějaké rovince si můžeme nechat zdát. O to pestřejší pouť hlubokým kaňonem Malše nás čeká. Výchozím místem zvolíme vesničku Výheň, odkud k řece sestupujeme. Je zataženo a "plechové" nebe dnes žádné super fotky neumožní. Přesto se snažím něco vykouzlit. Řepková žlutá pole moc nemusím, ale při focení krajiny se jim na jaře nevyhnete. Zbytečnost má zelenou.

Malše je jednou z mnoha turisticky atraktivních řek Jižních Čech, lákajících vodáky i vandráky. Pramení pod jménem Maltsch v Rakousku na severovýchodním úbočí hory Viehberg a v délce 22 km tvoří státní hranici. Na českém území řeka protéká Soběnovskou vrchovinou (lidově zvanou Slepičí hory), v níž vytváří hluboce zaříznuté, kaňonovité údolí a která v Českých Budějovicích ústí do Vltavy.

První "atrakce" nás čeká u Cajsova Mlýna, kde u chatové osady překonáváme řeku lanovkou poháněnou ruční silou. Posezení na sedátku je dokonalé, velká škoda, že zde Malše nemá velikost Dunaje.

lanovkou přes Malši - video

V obci Výheň, byl v roce 1825 proveden slavnostní výkop na trase budoucí koněspřežky, kterého se zúčastnil stavitel dráhy František Antonín Gerstner. Zde začíná naše vandrování Pomalším.

...

Řepková pole kolem dokola...

Rozhledna Slabošovka u Besednice.

...

Cajsův Mlýn a jeho lanová dráha přes Malši.

Venca se sveze jako první.

...

Po druhé straně řeky máme snazší postup, přestože se zde musíme brzy šplhat serpentinou na Chlumek. Shora z kolmé skály pak shlížíme na střechy chatek u Malše. Chat v trampském stylu je ve zdejších končinách velké množství. I to ozvláštňuje naše putování.

Od vyhlídky ještě chvilku stoupáme lesem k modré značce. Z přilehlé loučky se otevírá pohled na Slepičí hory k vrcholu Kohouta a na nedalekou rozhlednu u Besednice - Slabošovku. Co jsme nastoupali opět rychle ztrácíme a U Brousků, kde je jedna z často ve zdejších krajích vídaných, do velkého čtverce stavěných usedlostí, dosahujeme znovu břehu řeky. U ní se do velké výše zdvihají mohutné skály, pod nimiž procházíme. V jedné z mnoha prudkých zátočin přecházíme starým betonovým mostem na druhou stranu řeky a znovu nabíráme výšku. Jistě především proto, abychom mohli zpovzdálí ze skalního ochozu obdivovat rozlehlou romantickou zříceninu hradu Pořešín, ještě než se dostaneme k jeho branám.

Skály nás donutí vystoupat vysoko nad řeku.

Na Chlumku.

Kohout (871 m n. m.) je nejvyšší vrch Slepičích hor.

U Brousků.

...

...

V létě 2002 by nás voda pohřbila.

...

Zbytky mostu.

U Malče.

...

...

...

Přes Budský potok.

Panorama chatové osady.

Most přes Malši spojuje Pořešín s Besednicí.

Zřícenina Pořešínu z vyhlídky U Tomíků.

...

Hradní zřícenina Pořešín

Hrad Pořešín stával na skalnatém ostrohu nad řekou Malší, kde jsou dodnes patrné trojí příkopy, oddëlující opevněné místo na dvě předhradí a vlastní hrad. V jeho severní obvodové hradbě stávala u vstupní brány čtverhranná věž a naproti ní, při jižní bráně, palác, z něhož se dochovaly jen zbytky zdiva a zlomek gotického portálu.

Hrad měl svého času velmi výhodnou strategickou polohu, protože se nacházel na trase staré Zemské stezky, kterou do Čech vozila sůl, ale také železo a výrobky z něj, rakouská a italská vína, papír, knihy, či jižní koření z Benátek. Hrad Pořešín na počátku 14. století zřejmě založil Bavor III. ze Strakonic. Před rokem 1312 byl na hradě purkrabím Jan z Vracova, roku 1312 se připomíná Přibek z Pořešína jako jeho nástupce. Kolem roku 1315 Bavor vyměnil Pořešín se svými příbuznými Vernéřem, Rackem a Přibíkem z Vitějovic za jejich hrad Vitějovice, který připojil k svému bavorovskému panství. Zmínění bratři se stali předky pánů z Pořešína. Za jejich nástupců, bratrů Markvarta, Přibíka a Ješka, patřilo k hradu 11 vesnic. Markvartovým stejnojmenným vnukem pořešínská větev vymřela někdy před rokem 1423.

Pořešín připadl králi Zikmundovi jako odúmrť a po roce 1434 jej získal Oldřich z Rožmberka, který ho dal rozbořit, aby se nestal opěrným bodem jeho husitských protivníků. V popisu novohradského panství z roku 1541 se připomíná hrad Pořešín již jako pustý, v roce 1579 Kryštof ze Švamberka prodal Oldřichu mladšímu Svatkovskému z Dobrohoště jen ves Pořešín.

Uvnitř oplocené zříceniny hradu ozvláštňují její průzkum obrazy. Takhle nějak to bylo...

A muzeum, které se nachází u vstupu v kamenném domě, nán umožní shlédnout výstavu artefaktů archeologického průzkumu a mnoho jiných zajímavostí.

...

...

...

Kuš.

Rodokmen.

...

Hrad Pořešín byl velmi krásný. Škoda, že ho potkal osud mnoha dalších hradů, pobořených z důvodu, aby se nestal opěrným bodem husitů.

...

V dnešní době je částečně opravená zřícenina hradu chráněna palisádou, hradbou dřevených kůlů, skrze něž nás propustí brána ke kamenné budově místní středověké krčmy. Zde je k dostání medovina a jiné pochutiny. Stroze vybavená místnost je vyšperkována sbírkami a slouží jako muzeum. Nalézáme zde model hradu v jeho nepobořené podobě a mnoho zajímavých artefaktů pocházejících ze stále probíhajícího archeologického průzkumu. Dozvíme se i něco málo o dalších třech hradech na Malši a Černé, Velešínu, Louzku a Sokolčí, kudy procházela Zemská stezka od Malše k Dunaji. Deset rakouských a pět českých méně známých hradů a zámků dnes spojuje obnovená stejnojmenná stezka dlouhá 150 km. Trasa je určena především pro pěší turisty, mnohé úseky jdou však sjet i na kole.

Z hradních zdí zbyla jen torza.

Kamenný dům s hospůdkou a muzeem.

...

Procházka moc času nezabere, přesto ji nelze vynechat.

Dobývání hradu...

...

...

...

...

Výhled k Malši.

Pořešínský hrad je tak trochu strašidelným hradem. To lze vyčíst z pověsti, která přečkala věky a dnes se v okolí vypráví:

Ohromný balvan nad řekou Malší má na vrcholu prohlubeň, ve které smývali krev raubíři sídlící na pořešínském hradě, aby vstoupili na hrad s čistýma rukama. Balvanu se říkalo krvavá mísa. Pán z Pořešína se svou loupežnickou tlupou přepadal kupecké vozy na obchodní cestě do Rakouska. Pověst praví, že po dobytí Pořešína byl loupeživý rytíř oběšen na plané hrušce, ale říkalo se také, že byl sťat u onoho balvanu a jeho hlava byla pohozena do prohlubně jako potrava krkavcům. Za své zlé skutky musí rytíř z Pořešína v noci obcházet trosky hradu. Jednou se pořešínský pasák vydal k rozvalinám hledat poklad. Zjevila se mu strašlivá ženská příšera a dala mu poučení jak vysvobodit zakletého rytíře a poklad najít. Když pasák měl už téměř celý strastiplný úkol za sebou, zaslechl hlas, který na něho volal, že má dobytek v žitě. Byl mladík dbalý povinností, takže zapomněl na své poslání a otočil se; v tu chvíli bylo všechno to tam a k vyzvednutí pokladu ani k vysvobození rytíře nedošlo. Zrušit kletbu mohly pak už jen děti, které byly kolébány v kolébkách vyřezaných ze tří lip ve vsi rostoucích. Nějaký sedlák sice zasadil v Pořešíně tři lípy, ale udělal z nich necky; takže rytíř z Pořešína čeká na své vysvobození dodnes.

Další pověst hovoří o zlé hradní paní, která ve svém žaláři věznila mnoho nevinných a neprávem odsouzených. Mnoho krve proteklo, mnoho lidí zemřelo za její kruté vlády. Zvlášť tvrdě trestala mladé dívky, jimž nemohla odpustit jejich krásu. Držela je v nelidských podmínkách o vodě a chlebu, dokud nezahynuly.

Jednou z obětí se stala dívka s nádhernými zlatavými vlasy, kterou dala paní z Pořešína unést zbrojnoši. I ona byla uvězněna a popravena. Její zakrvácená hlava se několik dní houpala zavěšena za dlouhé vlasy na hradní zdi. Za tyto hrůzné činy byla nakonec hradní paní potrestána a její duch stále bloudí po troskách hradu hledaje vykoupení. Čas od času se zjeví i náhodnému návštěvníku a prosí ho o vysvobození.

...

...

Květinkové osvěžení. Je 1. máje.

...

...

...

Únik z hradu.

Stezka kovářství je určena především pro cyklisty nebo motoristy, neboť vzdálenosti i trasy nejsou úplně vhodné pro pěší putování. Kromě hradu Pořešína má další zastavení na kovárně Buškův Hamr, ve Strážkovicích, u Čížků v Komařicích, v kovárně p. Ferencziho v Besednici a v kovárně na Nových Hradech.

Od Malše k Výhni

Po prozkoumání zbytků hradu Pořešín se vydáváme zpět do údolí Malše. Všem vyhládlo a tak brzy začneme hledat místo na ohniště. To se daří a klobásky i buřty zanedlouho provoní vzduch. A když ze svých zásob Luděk vytáhne dvě plechovky Kozla, pořádné žranici nic nebrání.

Čeká nás poslední část cesty kolem malebné řeky, výstup na náhorní plošinu k Pořešinci a Rozpoutí a návrat loukami podél tratě, kterou v září 1827 poprvé ve zkušebním provozu koněspřežky projel mezi Budějovicemi a Leopoldschlagem vůz tažený koňmi.

...

Původní a dobře zachovaný srub je autentickou vzpomínkou na dřevní doby trempinku.

Stezkou kolem Malše.

Chcete se ubytovat? Je otevřeno...

Vločka se občerstvuje.

Řetězy na skalce - kousíček jištěné cesty.

...

Tůňka.

...

...

Modernější srub kanadského typu.

Pravá osada Ascalona je na Kocábě, ale i toto místo na Malši je velmi krásné.

Malebnost řeky skryté v lesích nelze přehlédnout.

...

...

Tajná chodba či vývěr potoka? Uvnitř může být něco děsivého, neboť Vločka se před vstupem do podzemí ihned otočila a uprchla pryč.

...

Poluška (919 m n.m.) nad Omlenicemi byl také dnešní možný cíl. Tento vrchol spolu se sousední Kraví horou v přírodním parku Poluška si necháme napříště.

...

Cestou k Rozpoutí.

...

...

Rozpoutí.

Poslední zastávku pod rozkvetlou třešní přece jen jedna "mladá zamilovaná dvojice" zneužívá k tradičnímu prvomájovému polibku a mě nutí abych vše dokumentoval.

U Vavřína.

Prvomájový polibek pod odkvétající třešní...

To, že jdeme místy jedné z mnoha Zemských (solných) stezek, je patrné v lese nedaleko Výhně, kde je v měkkém terénu hluboce zaříznutá dávná cesta. Z dochovaných dokumentů se můžeme dočíst, jak obrovsky "vytížené" tyto cesty z Lince přes Freistadt do Českých Budějovic byly. Do roku 1620 se do Čech ročně vozilo až 70 000 prostic, tedy beček, které pojmuly 74 kg soli. Ještě v 19. století, před zprovozněním koněspřežky, po nich jezdilo nepřetržitě 400 souprav formanských vozů. Tehdy byly hlavní cesty v klesání vybaveny tzv. brzdnými kameny označující místa, kde musí vozka silně brzdit.

Zdejší malebná příroda a dávná historie nás nutí k zamyšlení, jak to v oné době vše fungovalo. Bylo by zajímavé moci nahlédnout do nám již tak vzdáleného století bez aut, letadel a vlaků, a putovat týdny od města k městu s čistou hlavou.

Ostatně jistě proto stále znovu opouštíme i dnes pohodlí našich domovů, abychom s báglem na zádech šlapali cestami mnohokrát našimi předky prochozenými, a objevovali to, co zůstává jiným skryto. Jižní Čechy a Horní Rakousy k sobě měly odedávna velice blízko a ani několik desítek let u hranic roztažené železné opony tyto vztahy zcela nezničilo.

Prastará zemská stezka u Výhně je hluboce zařïznutá v měkkēm lesnīm terénu.

Viadukt .

Nedaleko Výhně lze dohledat i původní kamenný můstek koněspřeżné dráhy.

Svatý Jan nad Malší leží na vrcholku Stráže (631 m n. m.).

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Jak byste 150 km dlouhou, v terénu vyznačenou Zemskou stezku Po hradech a zámcích od Malše k Dunaji, nejradši zdolali?

109 38% Autem, s kratšími výlety na uvedených 15 hradů Jižních Čech a Horního Rakouska.

90 31% Na kole, s přespáním v penzionu nebo volně v přírodě.

88 31% Pěšky, vícedenním vandrem.

Hlasovalo 287 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

azave

18. května 2016 09:50

azave říká

Dobry, dobry ... mista naseho vandrovani za mlada ... ja byl tady - http://azave.rajce.idnes.cz/Zehunska_obora_Knezicky/

Rony

18. května 2016 11:49

Rony říká

Hezké místo, azave. Tak nebuď lenivej  a něco k Žehuňské oboře napiš. 

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.