Říp a Terezín

Říp a Terezín

22. května letošního roku jsem byl účastníkem exkurze mé bývalé základky (ZŠ Dukelská Strakonice), a proto společně se třídami 9.M, 8.M a 8.D a též s paní učitelkami – Frühaufovou a Kadlecovou – jsme se vydali ke kořenům našeho českého národa...

Kam nás exkurze zavede?

Na Říp a do Terezína (+ Lidice)

Vyrazili jsme brzy ráno kolem sedmé hodiny ranní, vypadalo to na krásný, slunečný den bez všelijakých problémů. Jenže hned se nám stala jedna lapálie :-D, přijel nám menší autobus :-D.

Po prvotní příhodě jsme se konečně všichni usadili a z naší startovní pozice Strakonic jsme si to trádovali přes Prahu k našim kořenům – na Říp.

Cestou do Prahy (foceno z autobusu)

Pražská doprava

Zelenou jsme docela stíhali

Hora Říp

Určitě mnozí z Vás víte, že je vysoká něco kolem 460 m, je z čedičového původu a nachází se v oblasti Polabské nížiny. Nejznámější je o ní pověst s Praotcem Čechem, který na ni vystoupal a pravil tyto památná slova: "To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplívající..." A od těch pradávných dob zde náš národ Čechů žije.

Malý kopeček uprostřed rovné krajinky zahalen temnotou

Hora Říp s makovým polem

Žáci vylezli z autobusu a už se těší na výšlap

Pod Řípem

Výstup není jednoduchý

Již na začátku se nachází první vyhlídka

Mělnická vyhlídka

Ještě jednou vyhlídka

Malá přestávka u restaurace "Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp"

Rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha

Na vrcholku stojí románská rotunda, která byla obnovena na počest vítězství knížete Soběslava v bitvě u Chlumce roku 1126.

Rotunda (bohužel zrovna během oprav)

Na další vyhlídku

Tak daleko do historie jsme se zas nevrátili :D opičky už ne :D

Krásný pohled

Moje maličkost

Krajina nalevo

Krajina napravo

Začíná se kabonit, tak honem zpátky

Tak to asi nestihneme

Zprchlo

I když jsme trochu zmokli, nenechali jsme si zkazit náladu a jeli k dalšímu cíli cesty. Počasí se stále měnilo, chvíli vysvitlo sluníčko, jindy zapršelo...

Netrvalo to dlouho a přijeli jsme k ne moc vesele proslavené vesničce.

Terezín

Nejznámější je zde pevnost Terezín, která byla vybudována za vlády Josefa II. (syn Marie Terezie), která měla sloužit na ochranu přístupových cest.

Z autobusu pohled

Nejprve než Vám povím ve zkratce zbytek historie, půjdeme stejně jako naši účastníci, nejprve do muzea.

Budova muzea

Židovská hvězda

Cesta první branou :)

Rozbouřená řeka

Začalo nám opět pršet, jedna část přeběhla do pevnosti a druhá se jen na chvíli schovala do zastávky. Jiní ne :D

Ani deštník nevydržel

Začátek naší prohlídky s průvodcem

Pokračování historie. Terezínská pevnost se skládá z hlavní pevnosti, která sloužila během druhé světové války jako židovské ghetto a z Malé pevnosti, z které bylo vězení a dnes je tu zřízen Památník Terezín (Národní kulturní památka).

Neblahý nápis

Takhle vypadaly cely

To nepotřebuje komentář.

Byl zde uvězněn i atentátník (z organizace Černá ruka) Gavrilo Princip, který 28. června 1914 provedl atentát na následníka rakouskouherského trůnu Ferdinanda d´Este a jeho choť Žofii Chotkovou. Zemřel v cele číslo 1 po čtyřech letech na tuberkulózu.

Cela číslo 1

Něco o něm

Pračka

Umývárna

Mohutné hradby

Tudy se povedlo jedinkrát utéct

Tunel

Mezi hradbami

Popraviště, kde byli lidé zastřeleni

Šibenice

Za druhé světové války zde byli například vězněni: český režisér a scénárista židovského původu Dušan Klein (Strážce duší, Ulice,...), katolický duchovní Josef Beran, český spisovatel Karel Poláček (Bylo nás pět), česká politička Milada Horáková...

Je to tu rozlehlé

Zde sídlili ti, co zde hlídali

Místo pro bazén, ale nikdy tak nesloužil

Dvůr a další cely

Cely pro sotva jednoho...

Hlavní brána do pevnosti

Hroby

Davidova hvězda

Fotka hrobů (foceno v červnu)

Terezín působí depresivně, neboť se zde stalo tolik hrozných věcí, ale i taková místa s ne moc hezkými události patří k historii našeho národa.

Tím naše exkurze skončila, ale já Vám ještě přidávám jedno místo.

Lidice

Za druhé světové války došlo k vyhlazení dvou vesnic, jednou z nich byly Lidice, které byly srovnány se zemí 10. června 1942 německými nacisty. Po válce bylo o kus dál znovu vesnice vybudována.

Památník Lidice

Dřevořezba

Tak a máme tu konec. Končím trochu depresivně, ale smutná historie se nedá moc zakončit vesele, a proto aspoň věřím v toto: "Snad se už nebude nikdy opakovat další světová válka."

Příště: Zavzpomínám na léto...u našich sousedů Slováků :)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

2. listopadu 2009 21:24

HoHo říká

Na Řípě jsem ještě nebyl... Doufam, až se tam někdy vypravim, že už bude ta rotunda opravená...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

3. listopadu 2009 20:36

Rony říká

O.K. Tak já nebyl ani na jednom z popisovaných míst, rád jsem se přiučil...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Jack

5. listopadu 2009 16:08

Jack říká

Jsem rád, že jste se mohli, alespoň za pomoci článku, dostat někam, kde jste ještě nebyli

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.