S 9. M na paintballu

S 9. M na paintballu

Ve čtvrtek 9. června 2011 jsem vyrazil společně s 9. M Základní školy Dukelské ve Strakonicích na adrenalinový sport - paintball, s paní učitelkou Frühaufovou, zeměpis a výchova ke zdraví, a Harajdovou, hudební výchova a sbor, do nedalekého lesa u Strakonic - do Mladějovic.

Co je to vlastně paintball?

Jak píše Wikipedie, cituji: "je sport či zábava při které je cílem vyřadit protivníka zasažením kuličkou s barvou vystřelenou z paintballové zbraně (značkovače)".

Tento zcela bezkontaktní sport vznikl prý v Austrálii, kdy zdejší rančeři používali primitivní značkovací zbraně na značkování svého dobytka. Později začali střílet jeden po druhém. Je znám i jiný příběh o značkování stromů.

Oficiálně se první turnaj odehrál v roce 1981 ve Spojených státech amerických, New Hampshire. Hlavními tvůrci hry byli Bob Gumsey - obchodník se sportovními potřebami; Hayes Noel - makléř; a Charles Gaines - spisovatel.

Až v roce 1992 se tento sport dostal i do naší země a začala se tvořit různá seskupení hráčů a různých hřišť a stanovišť pro tento sport.

Naše cesta k tomuto sportu byla dosti rychlá, vlakem ze Strakonic do Mladějovic a poté kousek pěší chůze ke zdejšímu lesu, kde bylo vše pro nás připraveno.

Příprava

Co všechno tu máme?

To je nuda, honem...chceme jít na věc!

Krásně máme :-)

Ačkoliv počasí přálo, museli se všichni účastníci pořádně oblíct, neboť zásah kuličkou není nejpříjemnější a může udělat kdejakou modřinku. Proto všichni museli mít na hlavě ochrannou helmu, která však uši tak moc neschovala :D. Mnozí by mohliv vyprávět.

Vybavení

Oblíkat :-)

Jsme připraveni :-)

Týmy :-)

Helma

Hráli se dvě formy hry, ta první spočívala v tom, že byly dva týmy, jež mezi sebou soupeřily o získání vlajky. Jeden tým ji bránil, druhý se jí snažil ukořistit :-).

Hráči

Kam dáme vlajku?

Jako v amozenském pralese

Kdo získá vlajku...vyhraje :-)

Druhá forma hry se hrála až ke konci a to na život a na smrt. Ten, kdo vydrží do konce bez zásahu, vyhrává :-). Zdá se to jednoduché, ale co je lepší - útočit, nebo se skrýt? :D

Válečná porada

Dostal jsem to

No a my ostatní, co jsme nehráli a dávali pozor, jsme povídali, zpívali a opalovali se :-), hold parádní letní den...

Určitě tuhle hru doporučuju si zahrát. Tento výlet byl skvělý, především ve společnosti fajn lidí, takže jak by řekli naši sousedé: "Noch einmal, bitte" (Ještě jednou, prosím).

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Verze článku pro tisk

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Jsem čerstvý student 1. ročníku Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích a to Pedagogické fakulty. Předtím jsem vystudoval strakonické gymnázium, kde jsem nehrál jen piškvorky, ale psal i příběhy a občas neposlouchal učitele. Výjimečně dával pozor, třebas o dějepise, zeměpise a jazycích, které mě zajímají. Na ostří nože jsem s fyzikou a vždycky budu , proto ji teďka studuju .

Ve volném čase rád poznávám nové kraje, kde jsem ještě nebyl, a těch je dosti, v našich krásných Čechách. Nejraději mám však Šumavu, kterou neprocházím jen jako pěší turista, ale i cyklista . Ne nadarmo se říká, že Šumava je zelená střecha Evropy...

Když nadejde podzim, či se po nebi přivalí mráčky a začne pršet, zůstávám doma a čtu, jak romány historické, fantastické a hororové, tak též zabrousím i k detektivkám, kterým vévodí A. C. Doyle a A. Christie. A co dělám po večerech? Jsem buď to s kámoši, s přítelkyní, a nebo píšu - vymyšlené a někdy i reálné příběhy, přidávám články na náš web Šlápot, jsem externím pracovníkem strakonického Deníku,...

Řiďte se heslem: Žijeme jen jednou a to za všech okolností, život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde naopak všechno lépe .

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo vyjádří svůj názor na článek!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.