Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Pastýřská stěna, Bastei, Lilienstein

Národní park Saské Švýcarsko
přitahuje návštěvníky svojí malebnou krajinou plnou stolových hor, úžasných skalních měst a hlubokých temných roklin. Od NP České Švýcarsko ho odděluje pouze státní hranice a proto se pro celé území ujal název Českosaské Švýcarsko.
Z bohaté nabídky turisticky atraktivních lákadel jsme si pro první den vybrali Bastei, s kamenným mostem překlenující propast Mardeltelle, a výstup na stolovou horu Lilienstein, nepřehlédnutelnou dominantu kraje.

Pastýřská stěna

Děčín, Pastýřská stěna.

Na sever do Děčína, kde máme rezervované podezřele levné ubytování v hotelu Pošta na Masarykově náměstí, se přesouváme v pátek odpoledne. Poprvé v Praze využijeme tunel Blanka, který se stal legendární ještě dříve, než jeho útrobami projelo první auto. I díky tomu Praha tentokrát nebyla takovým zdržením. Přesto se na místo pobytu dostáváme až po páté.

Stmívá se již velmi brzy a tak se vydáme pouze na Pastýřskou stěnu, vypínající se 160 m vysoko nad hladinou Labe. Ta nám umožní rozhlédnout se po kraji a shlédnout shůry Děčín. Červená značka nás od Tyršova mostu rychle vyvede na pískovcovou plošinu a my se můžeme kochat krásnými leteckými výhledy na město a údolí Labe. Naše pocity umocňuje romantická stavba restaurace Pastýřská stěna s rozhlednou, inspirovaná středověkými hrady. Až hlad nás zažene do restaurace, kde jsme téměř sami. Při večeři si domlouváme s obsluhujícím číšníkem výstup na rozhledovou věž.

Nahoru stoupáme za nastávajícího šera, v kterém město získává náhrdelník z korálků tisíce barevných světel, nad nimiž bdí veliký měsíc v úplňku. Skvostný pohled skýtá též modře osvícený Tyršův most, postavený v roce 1933 na místě starého řetězového. V hlubině pod sebou obdivujeme i Děčínský zámek. Ten vznikl v 13.století, kdy nahradil dřevěné hradiště, opěrný bod českého knížete pro správu okolní oblasti, zvané Děčínská provincie.

Dolů scházíme zábradlím chráněnou neznačenou stezkou nad svahem Pastýřské stěny. Před několika lety byly v její kolmé stěně vyznačeny zajištěné ferraty. K ferratám se ostatně zanedlouho dostaneme, zbývá již jen několik desítek metrů sestupu za svitu mobilu. Na nábřeží mě zaujme odraz mostu, kdy se zdá, jako by v řece hořely plameny modrých svící. Je to variace na renesanční téma pro ty, kterým srdce zkameněla. Krásně osvětlené je i Masarykovo náměstí se secesní kašnou od R. Weyera z roku 1907. Ze skalnatého základu kašny vyrůstají pařezy s kořeny, držícími okrouhlou mísu. Za světových válek bylo bohužel zrekvírováno šest bronzových soch a po druhé světové válce byla zničena i vrcholová socha Čechie (Bohemie), nahrazená dnes květem. Náměstí bylo dříve využíváno jako tržiště s prodejem řemeslných a farmářských výrobků

Pokoj v hotelu Pošta je nevytopený, a zdá se, že na celém patře jsme zatím úplně sami. Starý hotel ale má své kouzlo. Na chodbách je starožitný nábytek a vitrína s mnoha zajímavými předměty.

Originální městská knihovna.

Kavárna Paroloď.

Děčínský zámek.

...

Stoupáme na Pastýřskou stěnu.

Felschsteig Ratberg.

Vilová čtvrť Červený vrch.

Restaurace Pastýřská stěna s rozhlednou.

Děčín panorama.

...

Večerní foto z rozhledny.

Zámek.

Pastýřská stěna.

Za úplňku.

Ferrata na Pastýřské stěně.

Tyršův most.

... zhasněte v domě všechny svíce a opevněte svoje těla, Vy, kterým srdce zkameněla!

...

Masarykovo náměstí.

Secesní kašna od R. Weyera z roku 1907.

Bastei a Lilienstein

Bastei

trasa a výškový profil

Bastei.

První noc se moc nevyspím, ale na to jsem letos zvyklý a ani trochu mě to nerozhodí. Čeká nás země zaslíbená turistice, Saské Švýcarsko. Jedeme přes Bad Schandau za Neuporschdorf, na menší neplacené lesní parkoviště. Prochází zde červená turistická značka. V této oblasti je značení převzeté od nás a je snazší se orientovat dle klasických čtyř barev.

Parkoviště je již takto brzy hodně zaplněné, jde vlastně pouze o menší lesní plácek pro deset aut. Trek začínáme po červené mírným klesáním do jednoho z mnoha nádherných kaňonů, plných obřích pískovcových stěn a věží. Poněkud morbidní název Mordgrund nás nevyděsí, ale pokud bychom do něho zabloudili v noci, nevím...

Zanedlouho přicházíme k neznačenému rozcestí v Kopelsgrundu, kde se dáme vpravo. Na vytištěné mapce je zde čárkovaně vyznačena trasa, v terénu však žádné značení nečekejte. Tyto trasy existují jako alternativní pouze v mapách a dle mého názoru nejsou nikde značeny.

Po stezce, která vede ostře vzhůru, obcházíme skalnatý Honigstein. Míjíme odbočku k vrcholu a zvolna pokračujeme na zelenou značku. Ta přichází z druhého možného lesního parkoviště a to ho též využít. Co jsme vystoupali znovu rychle ztrácíme. Amselgrund je kaňon ukrývající hojně navštěvované Kosí jezero - Amselsee. My do jeho horní části jen nakoukneme a jdeme směrem k vodopádu Amselloch. Ne až k němu, vody v potůčku Grünbach je poskrovnu a chceme si ušetřit zklamání z vodního čůrku. Místo toho mezi skalami stoupáme po kamenných schodech a umělém chodníku z betonových desek k vyhlídce na Bastei. Stezka Schwedenlöcher je atraktivně vedena mezi pískovcovými věžemi s úzkými průchody a hodně pobaví. Další odměnou za výstup je pohled na Bastei z vyhlídkové plošiny. Škoda, že nízká oblačnost a temné skály skýtají nekontrastní podívanou. Z fotek asi mnoho vidět nebude.

Mordgrund.

...

...

...

Kámen s věnováním staviteli cesty v Koppelsgrundu.

Schwedenlöcher - stoupání k Bastei.

...

...

...

...

...

Vyhlídka na Bastei.

Jsme na vrcholové plošině ve výšce 300 m a před nosem máme Bastei. Již příchod přináší krásné vyhlídky, podobné je to z plošiny, odkud dohlédneme nejen na okolní skály, ale i na hladinu Labe. Hlavní atrakcí je vyhlídkový skalní most Basteibrücke. Ten je opravdu velkým turistickým lákadlem. Překlenuje propast Mardertele (Kuní jámu) a i koncem září je v celé jeho délce 76 m spousta lidiček. Mezi nimi je mnoho asiatů, pro které je to jedna z mnoha krátičkých zastávek.

Dnešní kamenný most je z roku 1851 a nahradil původní dřevěný. Spojuje Baštu s hradem Neurathen a skalním městem. Protože podobné výhledy máme z mostu, na placenou prohlídku pozůstatků hradu nejdeme. Pomalu sestupujeme do lázeňského městečka Niederrathen k Labi. Nad řekou ční mohutné skály, lákající k bližšímu prozkoumání. To zkoušíme, ale jdeme po vyasfaltované cyklotrase. Pro vzrostlé stromy nevidíme téměř nic, a tak se brzy obracíme zpět. Ještě nás čeká mohutná stolová hora Lilienstein.

Přejdeme Niederrathen a na chvíli zapadneme do informačního střediska. Za ním nás zmate červená značka. Má, pravda, poněkud jiný tvar i rozměry než klasická česká, přesto po ní stoupáme výš a výš. Svůj omyl si uvědomíme až před skalním městem Gamring. "Napravujeme" chybičku a jdeme lesní cestou a pak po pěšince pod vysoké skály plné horolezců. Nad hlavami nám cinkají karabiny, co asociují zvuk čertů na Mikuláše. Jen to hudry hudry chybí.

Znovu měníme směr, který máme sice dobrý, potíž je jen v tom, že pod námi je kolmý, nebezpečný sráz do hlubiny rokle. Když chceme rokli obejít, přijde další. Padlé stromy, náročný terén a nemožnost se zorientovat nás utvrdí v myšlence les vzdát a pokračovat loukou k Neuporschdorfu. Dost si tak zajdeme, ale alespoň víme kudy zpět k autu. Bohužel musíme kilometr po hlavní se silným provozem.

...

...

Nad Labem.

...

...

...

...

...

...

Lilienstein.

Kamenný most Bastei.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Rathen.

...

...

...

...

Labe z Niederrathen.

Přívoz z Oberrathen.

Gammrig. Místo našeho bloudění.

Gammrig.

Lilienstein

Lilienstein.

Přesun ke stolové hoře Lilienstein je jednoduchý. Parkujeme v lese před sjezdem k Ebenheitu. Z placeného parkoviště vedou na vrchol hory Jižní a Severní cesty. Jdeme Jižní cestou postupně traverzujeme svahem k jihu a odtud se prudce zvedá stezka, která nás zavede pod první vysoké skalní věže. Jištěnou cestou stále výš a výš, až na samotnou vrcholovou plošinu s mnoha nádhernými výhledy.

Důkazem o osídlení těžce přístupné stolové hory Lilienstein je nález pazourků, jejichž stáří je datované mezi 12 000 - 2 200 let př. n. l. Později, v ranném středověku, zde byl postaven malý skalní hrad Lilienstein patřící českému království. Jeho jméno nepochází od názvu bylinky lilie, ale od jména svatého Jiljí.

Dlouze se kocháme pohledy na skalní bloky pod námi, vyhlížíme Bastei a další stolové hory, nedaleký Königstein s rozlehlou pevností, Pfaffenstein, Popstein. Dohlédneme i k české stolové hoře - Děčínskému Sněžníku.

Lilienstein obklopuje ze tří stran Labe. To je skryté v hlubině a spatříme ho až z vyhlídkové plošiny nedaleko místní restaurace. Na ní stojí 16 metrů vysoký obelisk, připomínající návštěvu kurfiřta Augusta ll. Silného. Sedíme pod ním na kamenech a dojídáme dnešní zásoby. Kousek čokolády Milky dávám dvěma českým dětem s mladou, osamocenou maminkou. Času máme dost, přesto nás něco žene znovu do skal.

Nacházíme Severní výstupovou cestu - Lilienstein Nordaufsteig, která odvážně padá mezi skály, ale je dobře průchodná kolmými žebříky. Určitě stojí za to uskutečnit zde výstup a sestup jinou cestou a projít si co nejvíc. Znovu potkáváme mnoho Čechů, kteří právě stoupají na vrchol 415 m vysoké stolové hory. Ostatně z Čech je to sem co by kamenem dohodil.

Lilienstein - Südaufsteig.

...

...

...

Vzdálené Bastei.

...

...

16 m vysoký obelisk připomíná připomíná návštěvu kurfiřta Augusta ll. Silného

Vyhlídka.

...

Papststein a Gohrisch.

Pfaffenstein.

...

...

Königstein.

...

...

...

...

...

Sestup cestou Nordaufstiege.

...

...

...

Lilienstein.

Dobrou náladu si večer ještě zlepšujeme v Děčíně, kde nacházíme nedaleko našeho hotelu restauraci, kde výborně vaří. Pochutnávám si na velikém bramboráku s kuřecím masem a ostrou omáčkou. Všichni si jídlo pochvalujeme a obří porce málem ani nedojíme. Po dlouhé době pijeme Budvar a i ten nám chutná.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Stolové hory Saského Švýcarska sice mají k venezuelské Roraimě daleko, přesto mají své kouzlo. Poznali jste ho někdy i vy?

108 48% Ano, byl(a) jsem na již na stolové hoře Saského Švýcarska.

117 52% Ne, bohužel jsem magii stolových hor na vlastní kůži ještě nepoznal(a).

Hlasovalo 225 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

15. ledna 2016 23:18

Paulie říká

Vskutku skalní ráj! A ten most je úžasný.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.