Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Vrchol Hradu (666.8 m n. m.) jsme navštívili nejednou. Jeho rozložité temeno skrývá hradiště, o jehož původu se vedou stále spory. Prastaré buky umocňují nevšední krásu hory, která nás uvítala velmi teplým větrným počasím, lámajícím teplotní rekordy, poslední den roku 2017.

Skočice - kostel Navštivení Panny Marie

Svůj výstup na Hrad začínáme v obci Skočice, o kterých se první písemná zmínka v historických pramenech objevuje v roce 1399.

Prohlížíme si nejvýznamnější historickou stavbu - osmiboký kostel Navštívení Panny Marie.

Jeho historie je spjata s obrazem Panny Marie Pomocné, který dnes nalezneme uprostřed hlavního oltáře. Tento obraz pochází z počátku 17. století, kdy jej dostala hraběnka Polyxena Ludmila ze Šternberka od svého manžela a v roce 1666 přemístila do své skočické tvrze. Když v březnu 1672 skočická tvrz shořela, v ruinách byl obraz Panny Marie nalezen nepoškozený. Zpráva o zázračném zachránění obrazu se rychle rozšířila a v roce 1677 došlo k vyjádření úcty k Panně Marii položením základního kamene zdejšího kostela. O rok později byl kostel vysvěcen. Událost byla podnětem k vzniku dlouhotrvající tradice skočických poutí. V Čechách jde o dost netypickou stavbu a její předlohu můžeme nalézt na některých poutních místech v severní Itálii.

Historie Skočic.

Kostel Navštívení Panny Marie...

...

...

...

Č. p. 1.

...

...

Hrad

mapka

Stoupáme po červené značce k lesu, odkud je krásný výhled do kraje. Ten z vyšších poloh již není možný, protože vrchol kopce je zalesněný. Zachovalé vzácné zbytky původní květnaté bučiny byly v roce 1985 vyhlášeny přírodní rezervací, která má dnes velikost 29 ha. Ve stromovém patře této rezervace převládá buk lesní a lípa srdčitá. Bylinné patro pak ovládají stínomilné druhy, z nichž jsou nejvýznamnějších sasanka pryskyřníkovita, kostřava různolistá, vikev hrachovitá, orlíček planý a lilie zlatohlávek.

Žije zde několik druhů vzácných a chráněných ptáků, holub doupňák a vzácní lejsek malý a jeřábek lesní.

Z hmyzu můžeme nalézt vzácný druh Mycetophila miki, bedlobytky která je novým druhem pro území Čech.

My jdeme na vrchol v době vegetačního klidu a tak z této nabídky neochutnáme zhola nic. Výhodou jsou naopak dobré výhledy na skalnatý hřeben dvojhory, dříve pojmenované Lány, a na valy a příkopy v rozvolněném starém bukovém lese. Jedinou výraznou barvou je živě zelená mechu pokrývajícího kameny a padlé stromy.

Magický vrchol s ďábelskou kótou 666 m, dnes zvaný Hrad, nenese žádné zbytky kamenných zdí či zříceniny. Nachazí se zde pouze dvoudílné hradiště ze starší doby bronzové a pozdní doby halštatské. Díky jeho výhodné poloze bylo možné kontrolovat údolí řeky Blanice s významnou obchodní stezkou, později nazvanou Zlatá. Hradiště o rozloze 0,9 ha je, kromě severovýchodní strany, chráněno prudkými zalesněnými svahy s kamennou sutí. Obdélníková akropole je umístěna na jižním okraji vrcholu a ze severu k ní přiléhá oválné předhradí o rozměrech 80 m x 100 m. Akropole je opevněna kamenným valem na východní straně, zatímco jižní a západní chrání skalnaté strmé srázy. Předhradí je znovu opevněno vysokým valem z nasucho kladených kamenů. Hradba byla z vnitřní strany zpevněna hlinitým náspem. Vstupní brána měla ulicovitý tvar o délce 24 m a šířce asi 2,5 m.

Archeologické nálezy určují vznik hradistě na dobu bronzovou. Dále bylo využíváno i v pozdní době halštatské a doloženo je i osídlení Slovany v 9. století.

Samotný vrch je z geologického hlediska tvořen převážně migmatity ortorulového vzhledu a pouze vystupující hřebeny jsou z tvrdé žilné žuly. Vrchol je rozdělen širokým sedlem. Na vyšším vrcholu je kámen s iniciálami JD a JF, a nápisem "ZU SCHWARZEN BERG ALLE WEGE WESEN 27 JUNI 1705". Volně přeloženo: Za Schwarzenberga všechny cesty zbudovány 27. června 1705. Nápis Schwarzenberg je napsán odděleně, což by se dalo přeložit také jako „Černý kopec." Takže překlad by zněl: Na Černém kopci všechny cesty zbudovany 27. června 1705.

...

Pod vrcholem...

...

...

Hrad (666 m).

Pomník na vrcholu.

...

...

...

Blízko vrcholového hraničního kamene mineme ještě jeden zajímavý kámen s drobným vyrytým nápisem, který ale nedává žádný smysl. Cestou dolů po zelené turistické značce bychom směrem od Vitic mohli najít další hraniční kameny s vyrytými číslicemi. Další záhadné kameny jsou rozesety po celém okolí Hradu. Nachází se i na málo pochopitelných místech a často jsou bez označení.

Těmito kameny je kopec doslova posetý a dle stylu vyrytých číslic je možné určit v jaké době vznikaly. Podobně divné jsou i jiné kamenné útvary a shluky, kdy můžeme pochybovat, že jde o dílo přírody.

Nižší, avšak rozložitý vrchol (663 m n. m.) se nazývá Kolo, Markomanské kolo, Vidice nebo také Lány. Jeho skalnatý okraj zdobí Šumavská vyhlídka, z níž pozorujeme zasněžené vrcholy Boubína a Bobíku. Blíž leží hrad Helfenburk a pod kopcem víska Bílsko, kterou procházela jedna z větví Zlaté stezky. Prošli jsme celý hřeben, a zde ve větru postojíme jen chvíli.

Začínáme sestupovat po zelené k jihu, aniž si plně uvědomujeme, jaké zajímavé archeologické nálezy zde byly objeveny. Dokladají osídlení ze starší doby bronzové (2000 - 700 př. n. l), kdy zřejmě hradiště vzniklo. Do této doby patří i vzácný nález, svědčící o důležitosti místa v okolní krajině. Pod skalní stěnou nedalekého Knížecího kamene byl v roce 1940 nalezen bronzový depot 27 bronzových žeber. Ta byla 28 - 32 cm dlouhá, mírně prohnutá, o šířce až 18 mm.

Mnoho dalších bronzových předmětů nalezl Bedřich Dubský, který prováděl průzkum v roce 1931. Právě jeho názor posunul vznik hradiště, které posléze převzali Slované a osídleno bylo pravděpodobně i v době, kdy naše území ovládaly germánské kmeny, v 2. st. n. l.

...

...

...

...

Mohutný kamenný val pod vrcholem Kola...

...

...

Šumavská vyhlídka.

Boubín.

...

...

...

Pozdně polední pauzu jsme si nechali do nového turistického přístřešku. Na ohniště zde na Štěpána pekli buřty účastníci pravidelného výstupu na Hrad, který pořádají Skočičtí, jak potvrzuje mnoho ohořelých prutů. Obkroužíme vrchol a do vsi sestupujeme ve velmi teplém počasí, překonávajícím letité rekordy. Na Silvestra to dnes opravdu nevypadalo.

Nový přístřešek u zelené TZ.

Spousty mravenišť se nachazí ve smrkovém lese.

...

...

...

Výhled na Protivinské hory s Vysokým Kamýkem.

U křížku.

...

Skočice...

Temelínské věže.

...

...

Informace v článku byly čerpány především z velmi pěkných webových stránek obce Skočice.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.