Svéráz pošumavského "lovu"

Svéráz pošumavského "lovu"

Lehkou parodii v nadpisu lze vysvětlit celkem jednoduše. Pro další nedělní vandrování jsme si totiž zvolili hornatou oblast mezi Českým Krumlovem a Světlíkem, krajinu kdysi obývanou převážně německy mluvícím obyvatelstvem. Po nich zde zbyly rozlehlé pastviny, lesy a ... liduprázdno. 
Zvláštní čaro putování nás vyvede od Okolí k vrcholku protáhlého kopce Hrubec a do Svérázu.

mapa

trasa a výškový profil

Začínáme hezky shora, ze Světlíku. To je víska na kopečku vysokém 800 m a dominuje jí kostel, založený kolem poloviny 13. století. Jedno putování okolní podzimní přírodou již Šlápoty popsaly. Dnes se však os Světlíku nevydáme k Muckovu, ale směrem k Svérázu a Malšínu.

Za obcí odbočíme vlevo ke Křížové hoře (828 m n. m.). Cesta vede mezi rozlehlými pastvinami a kdyby nám protivně rozptýlená oblačnost nebránila ve výhledu, dohlédli bychom snadno k horám boletického vojenského újezdu, ale i k hraničnímu hřebenu Trojmezné. Je lezavo, led pokryl všechny louže a slunce má šanci se ukázat snad jenom na vteřinku. V závějích navátých přes zimu jsou u cesty ještě zbytky sněhu. Přesto si vysoko nad našimi hlavami prozpěvují svoji milostnou melodii první skřivani.

Sešli jsme se po delším čase v pestrém složení a je o čem si povídat. Jen já toho moc nenamluvím. Pozoruhodná krajina plná nostalgie vdechla kouzlo pošmourné neděli a tak se zdržuji častým focením. Jestli z toho bude něco ke koukání, netuším.

Kostel ve Světlíku byl založen kolem poloviny 13. století. V roce 1663 rozšířen a v letech 1872-74 stavebně upraven. Devadesátá léta 20. století pak znamenal kompletní rekonstrukcí, roku 1999 byly posvěceny dva nové bronzové zvony ze zvonařství Rudolfa Pernera v Pasově.

Zrcadlení doby.

Jasný zvuk pasovských zvonů Rudolfa Pernera si vyslechneme na vlastní uši. Právě odbíjí desátá.

Zbytky kamenných koryt jako skulptury cesty poutníka.

Domy zde stojí mohutné a mnohé jen díky tomu odolaly zubu času.

Pohled od Křížové hory.

Pod námi jsou mokřiny prameniště Černého potoka, který stéká přes těžené rašeliniště k Blatné a nedalekému Lipnu. Volně kráčíme přes travnatý vrcholek Bučince k Sušskému potoku. I zde překonáváme mokřady, stále dokonale vymrzlé. Pastviny se začínají střídat s lesy. Nad námi se zdvihá vrch s názvem Okolí (953 m n. m.), který podcházíme po lučinách bývalé vísky Dolní Okolí. Z té zbylo jen pár ruin.

Naše pohledy zpět zavadí o nezřetelný, vzdálený zasněžený vrchol. Než se shodneme, že jde o Hraničník, chvilku to trvá. Sousední mohutná Smrčina se skrývá v oparu hned vedle něho. Teprve v klidu u tabletu jsem nybyl přesvědčení, že zasněženou horou je Plechý.

Stará mapa vykazuje německé názvy zaniklých obcí.

Vymotáme se z pastvin a v lese rozděláváme oheň k upečení klobás a buřtů. Suché smrkové dřevo krásně hoří a tak se pauza na oběd docela protáhne. Po překročení cyklostezky klesáme k bývalému Podolí. Prvními posly jara jsou zde výhonky devětsilu. Jejich paličky se prodraly na světlo ztvrdlou zemí a dělají nám radost. Jiné kvítko dnes neuvidíme, přece jen jdeme v dost velké nadmořské výšce, kde ještě nedávno ležel sníh. To je vidět z okolní udusané trávy. Dostali jsme se k prameniśti Svérázského potoka, kde se rozhodneme poslední úsek cesty zpestřit výstupem na protáhlý vrch Hrubec (843 m n. m.). Odbočku na hřeben nevidíme a proto jdeme přes bývalý Dětošín po další z cyklotras, které zde nahrazují chybějící turistické značení. Je to divné, ale mezi Světlíkem a Malšínem turistům značky zcela chybí. Přitom se shodujeme, že jde i velmi krásnou a atraktivní oblast pro pěší vandrování. Lesy se střídají s horskými pastvinami, často s hezkým výhledem do okolí, a především jde o lidmi zcela opuštěnou, tichou krajinu.

Syrovost krajiny je zdůrazněna nevlídným počasím.

Pastviny patří ke koloritu Pošumaví.

U Křížové hory.

Bučinec...

...

Jen nakrátko se vyjasní.

Lidová tvořivost.

Dvojvrchol Okolí (956 m n. m.) je celý zalesněný.

...

U prameniště Sušského potoka.

...

...

...

Jaro se dočká...

...

Dolní Okolí ja další z mnoha vysídlených obcí.

...

Vzdálená Smrčiná a zřejmě zasněžený vrchol Plechého, nejvyšší hory české strany Šumavy..

Porada dravců - tak zaslanou fotku nazvala Štěpánka. Já bych ji nazval Tři mudrci.

U ohníčku...

Hodná Vločka!

Zbyde pro mě něco?

Devětsil se dere na světlo boží.

Suš a Bohdalovice a Branný vrch.

U (bývalého) Podolí.

Vystupujeme k hřebenu hory, avšak čas již tlačí Míru a Ájou k rozhodnutí Hrubec jen podejít. Slibuji, že je přes vrchol brzy dohoním, abych je odvezl zpět do Světlíku k autu včas. Čeká je totiž další zážitek, tentokrát k budějovickém kině, kde dávají něco o nějakém psovi. A tak nechám za sebou kluky a skoro běžím pěšinkou kolem křížku k vrcholové tyčce. A dál dolů cestou necestou k Svérázu. Sbíhám novou cestou k potoku a připadám si jako ten pes. Je mi divné, že přede mnou nikdo není. V přesvědčení, že zkratkou zabloudili a já jsem před nimi, mě potvrdí bahnitý terén za potokem, kde není ani stopa. Očichávám místo a volám mobilem zbloudilcům, kde jsou. Podle všeho bloudí kdo ví kde.

Než dorazí do Svérázu, jdu si prohlédnout mohutný kostel, který spolu s okolními starými domy tvoří krásnou kulisu, cíl naší cesty. Kostel sv. Petra a Pavla zdobí barokní svatyně pocházející z let 1774-1775, která se nachází na místě starší kostelní stavby, doložené z roku 1357. Do nového kostela byla přenesena uctívaná gotická mariánská socha. Dvojjazyčná cedule u vstupu do kostela oznamuje nejen rok založení, ale slovem " vyhnání" i vysídlení německých obyvatel. Krutosti 2. světové války, její příčiny a její důsledky se k nám budou nejen ve zdejších opuštěných zdech neustále vracet. Zlo, které i k nám přišlo z nacistického Německa bylo neskutečné. Asi i proto se dnes Němci snaží nebýt Němci, ale především Evropany. A toto chtějí i od ostatních národů. Ale já se cítím jako Čech, patriot, ne anonymní Evropan.

Když si takhle o samotě přemýšlím, zazvoní mi mobil. V posledních dnech a týdnech mě denně otravují telefonáty od různých makléřských firem s tím, že ve své nové platformě zhodnotí moje těžce vydělané peníze. Mít volně dostupné telefonní číslo je dnes k zbláznění. Bankovním makléřům zjevně dochází lehká obživa v podobě výběru poplatků od lidí, co se nechávají napálit. Také jsem jedním z nich. Vždy si přitom vzpomenu na přítelkyni Lenu, která udělala velké terno s podobným milionářem a je mi z toho na nic.

Přiložím v obavách mobil k uchu a ozve se. "Kde jsi? My už jsme u auta..."

Bohdalovice a vzdálená Kleť.

Vrch Hrubec.

Na vrcholu.

Chaloupka pro zvířátka (lehce pasterizovaná).

U Svérázu.

...

Volksschule - pokud jsem správně vyluštil prastarý německý název.

...

...

Svéráz = Tweraz.

Kaplička z cesty mezi Světlíkem a Suší.

Kostel ve Svéràzu od Suše.

Ke vzpomínce na bývalou německou farnost Svéráz založenou r. 1273 až do vyhnání r. 1946 s jejím počtem 1 800 obyvatel v 18 vesnicích.

...

... rodáci zmizeli a o náhrobky se dnes nemá kdo starat.

...

Všeho do času, jenom smrt navždy...

Kostel sv. Petra a Pavla.

...

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Mirka

25. března 2017 20:15

Mirka říká

Zdravím Šlápoty- pěkně se ta Vaše povídání čtou a jsou inspirací pro naše výlety.  Možná jsme se na Světlíku málem potkali : http://hejdlov.rajce.idnes.cz/Jit_krajinou...Svetlik_Muckov-okruh/ .

Přeji krásné výlety!

Mirka  

Rony

28. března 2017 14:35

Rony říká

Děkuji zdvořile . Podíval jsem se na rajče a ty fotky jsou mi povědomé. Moje vzpomínky na totožnou trasu (opačným směrem) Světlík - Muckov, na kterou je i v textu článku Šlápot odkaz, se mi osvěžily. T

aké mě zaujaly fotky z letu balónem z Krumlova, byť vás vítr odfoukl na opačnou stranu než nás na podzim, tedy ke Kájovu. A určitě Tibet. 

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Rony

29. března 2017 13:25

Rony říká

@Rony: opr. Nepál...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.