Toulky po Slovensku a Polsku I.

Toulky po Slovensku a Polsku I.

Společně s dalšími studenty, nejen oboru geografie, jsme se pod záštitou katedry geografie Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích na konci dubna vydali na zahraniční geografickou exkurzi do sousedního Slovenska a Polska.

Hned ze začátku se omlouvám těm, kteří neradi čtou slovenštinu, ale v tomto článku budou některá slova i slovensky. Možná i polsky.

Neděle 28. dubna 2013

Z českobudějovického Výstaviště vyrazila naše padesátičlenná výprava autobusem po osmé hodině ranní. Projela nejen Jindřichův Hradec, Pelhřimov (někdy nazývaný hanlivě Pejr), najela na "nádherně poklidnou" dálnici D1 a pokračovala přes Brno, Uherské Hradiště s úchvatným Slováckem k bývalému přechodu Starý Hrozenkov, který svoji činnost ztratil po vstupu do Schengenského prostoru roku 2007.

"Konečně jsme na Slovensku!" Oddychli si někteří. Jenže putování stále nemá konce. Pod koly se z naší D1 (jedna) stává slovenská D1 (jednotka) a jedna z našich vedoucích nás spravuje o cestovním řádu.

Jen tak namátkově: Nelézt do kmenů stromů! Nerozdělávat oheň v přírodě! Nevhazovat petardy, petardy do ohně!...Co si člověk o tom má myslet...Nemočit před učitelkami!...Tak to dostalo mnohé z nás a přemýšlíme, především ti nezasvěcení, co se asi v předchozích exkurzích asi mohlo dít :D.

V Nitre nabíráme slovenské pedagogy a tím navyšujeme pedagogický sbor ze dvou na pět členů. A začíná pomalu osvěta nás studentů zdejšími poznatky.

Na slovenské D1

Žilinský kraj

Mineme středověké město Trenčín, Bytču a konečně vjíždíme do ekonomicky nejvyspělejšího regionu, který vznikl během průmyslové revoluce v 19. století, s centrem v Žilině. Dříve zdě převažoval těžký průmysl, dnes především automobilový průmysl ve spolupráci s námi, Čechy (Motor Slovakia + Moravské Nošovice).

Žilina

Žilinou protéká jedna z nejvýznamnějších řek Slovenska - Váh, na které se nachází mnoho vodních elektráren. Momentálně zde žije přes 85 tisíc obyvatel, což by se dalo více méně srovnat s naším krajským městem České Budějovice, a proto není divu, že je, hned po Bratislavě, Košicích, Prešově a Nitře, pátým největším městem Slovenské republiky.

Městem vede i významná Košicko-Bohumínská železnice. Těží se tu železná ruda a vyrábí se tu ocel. Významné je i papírenství PENTO a chemické závody.

Přes Turiec a Vrutky, kde se narodil herec Radoslav Brzobohatý, přijedeme do Martina.

Starý hrad nedaleko Vrútek

Martin

Čím se může pochlubit? Starým centrem, nižším gymnáziem, Maticí Slovenska, Slovenskou národní knižnicou, letním sídlem prvního československého prezidenta T. G. Masaryka podle architekta Ďurkoviče, ale i lyžařským centrem Hole. Z šedesáti tisícového města pochází spisovatel Jan Kollár, ale i rektor Karlovy Univerzity Jan Jessenius, který provedl v Praze první veřejnou pitvu člověka. Ještě do roku 1989 se zde kompletovali tanky.

Na programu máme místní nedostavěné Muzeum slovanské dědiny s degustací pálenek ve skanzenu Zuberec. Ale přijeli jsme sem až po 16. hodině, tedy máme smůlu. Pochybnosti o organizaci jsou nasnadě.

Město Martin

Kostel v Martine

Naše výprava

Alespoň se můžeme pokochat výhledem na slovenskou krajinu s vrcholkami Malé a Velké Fatry s druhohorními sedimenty (Chodské vrchy), či na meandry (zákruty) řeky Váh.

Malý Fatranský Kriváň

Učitelský tým z Čech i ze Slovenska před Muzeem oravskej dediny

Jeden z pohledů na Malou Fatru

Odjíždíme z Martina přes dědinu (dříve župu) Veličnou k místu našeho ubytování na hranicích s Polskem - do Trstené. Někdo ji již dokázal překřtít na mnohem přijatelnější, ale taky vulgárnější název :D. Jak snadné je vyměnit pouhé jedno písmeno začáteční a změnit tak celkově význam.

Oravská přehrada v dálce

Trstená

Založena byla německými osadníky v roce 1371 tehdy ještě jako Bingenstadt. Od roku 1588 patří již jako Trstená šlechtickému rodu Thurzovcům, který dědinu osvobodil od poddanských dávek. Od panovníka získali možnost konat čtyři výroční jarmarky (dva se konají ještě do dnešních dob). V 17. století přišel úpadek, a to díky nepřízni počasí (silné mrazy, požáry) a pochodu litovského vojska. Dnes obývá obec kolem 7 500 obyvatel a může se pochlubit mnoha významnými rodáky, jako jsou jazykovědci, římskokatoličtí kněží, učitelé, sportovci,...Významnou umělecko-historickou památkou tu je kostel svatého Martina na gotických základech přestavěný ze 17. století.

Kostel svatého Martina v Trstené

Ubytování poblíž Trstené

Čeká nás dvoukilometrová společná cesta do vesničky na večeři a následně noční, zpáteční putování kolem nezvykle potemnělého cintorína (hřbitova) opojeni polským pivem a jiným alkoholem.

Pondělí 29. dubna/Úterý 30. dubna 2013

Ráno nás přivítal zamlžený kraj, který jsme měli však brzy zase opustit a ponechat si odtud alespoň některé vzpomínky ze včerejšího večera a noci. Pak už nás čekala cesta se zastávkou u čtvrté největší přehrady na Slovensku. Není to ani Gabčíkovo (největší rozloha ze slovenských nádrží), Liptovská Mara (zaujímá největší objem), či Zemplínská Šírava, ale již jednou zmiňovaná Oravská přehrada.

Oravská přehrada

Ta byla vybudována v letech 1941-1593 a jejímu vzniku musely ustoupit mnohé obce, například Slanica, Ústí nad Oravou. Na památku tohoto vysídlení, můžete uprostřed přehrady vidět ostrůvek s kostelem. My jsme takové štěstí ale neměli, neboť hmla nám vše zakryla.

Tak právě tady někde leží Oravská přehrada

Ranní probuzení Oravské přehrady zahalené mlhou

Z druhé strany Oravské přehrady

Nic už nám nebránilo k tomu, abychom opustili Slovenskou republiku a přes bývalý přechod Trstená vjeli na polskou dálnici E77 do sousedního Polska s 38, 5 tisíci obyvateli. Tato parlamentní republika má podobnou historii jako ta naše, mnohokrát se naše dějiny s polskými protnuly, ale také oddálily. Tato silně katolická země, jejíž novodobá podoba vznikla 11. listopadu 1918, se může pochlubit mnohými osobnostmi, které změnili Evropu, možná i svět. Namátkově jmenujme alespoň Karola Józefa Wojtyłu (+2005), který se stal významným papežem pod jménem Jan Pavel II. a který by měl být do konce roku 2013 svatořečen, nebo Lecha Kaczyńského (+2010) - polského politika, primátora Varšavy a prezidenta země.

Když jsme projížděli polskými rovinami a mnohými, ryze odlišnými obcemi - Orawka, Podwilka,...- zjistili jsme, že přeci jen se všechny něčím vzájemně podobají. V každé byl nějaký svatostánek - kostel, kaplička - a především třípatrové (vícegenerační) domy.

Počasí nám přálo, a tak vůbec nic nenasvědčovalo tomu, že se blížíme k místu, kde vzniklo během druhé světové války peklo, peklo pro obyčejné lidi, kteří nebyli Nadlidi, jak tvrdila nacistická ideologie. K místu, které dodnes vyvolává v každém člověku strach, neskonale silný žal a připomíná tak dobu, kdy lidé byli horší než zvířata. "Vítejte" v Osvětimi.

P1260843

Převážně třípatrové domy na polské straně

Polská krajina

Osvětim (Oświęcim)/Auschwitz

Osvětim (chcete-li Auschwitz) je polským čtyřicetitisícovým okresním městem v Malopolském vojvodství ležící při ústí řeky Soly do Visly. Nechvalně proslula za druhé světové války, kdy byla násilně přičleněna k Německé říši. Nedaleko historického města v nehostinném bažinatém místě vniknul koncentrační tábor z bývalých jezdeckých kasáren - Auschwitz I, pro uvěznění velkého počtu Poláků. Kvůli nízké kapacitě (20 tisíc vězňů) a realizaci plánu tzv. "konečného řešení židovské otázky" k němu roku 1942 přibyl rozsáhlý vyhlazovací tábor Auschwitz II - Birkenau (Březinka) s 90 tisícovou kapacitou a menší tábor Auschwitz III - Monowitz u blízké vesnice Monowice.

Mapa komplexu plného násilí, smrti, ale i naděje tamějších vězňů (Osvětim - Auschwitz + Birkenau)

Studentských skupin je tu obzvlášť hodně

Vstup do Osvětimy s nejznámější branou - ARBEIT MACHT FREI

Roku 1942 bylo zahájeno masové vyvražďování, běžící denně po tisících obětí. V táboře se nacházely 4 plynové komory s krematorii. Denně bylo možné zavraždit a spálit až 10 000 lidí. V táboře byli vražděni nejen Židé, ale prakticky všechny národnosti okupované Evropy. Tábor se stal místem působení neblaze proslulých lékařů SS, zejména Josefa Mengeleho, přezdívaného Beppo/Todesengel (Anděl smrti). Tito lékaři prováděli pokusy na lidech a nově příchozí na rampě tábora rozdělovali na ty, kteří jsou určeni k okamžitému zabití, na ty, kteří jsou určeni k utýrání otrockou prací a zabití později a nakonec na ty (zejména děti), kteří se hodí na jejich pokusy.

Život za želeným plotem

Ubykace dozorců

HALT! Dál už ani krok!

Při procházení uličkami Auschwitz I (velkého 6 hektarů) si říkám, že jsem velice rád, že tolik lidí sem jezdí...z Čech, Slovenska, Maďarska, Itálie, Ruska, Číny, Kanady...ale také samotní Němci, staří i mladí...Přeci se nesmí na krutou historii zapomínat! Musíme ji oživovat, připomínat a ne ji potlačovat.

Mnozí z nás navštívili koncentrační tábor (spíše shromažďovací) Terezín, také je to strašné místo, ale Osvětim...to je opravdu peklo. Jak říkával český spisovatel židovského původu Arnošt Lustig: "Osvětim bylo peklo, protože to zbavovalo svět veškerých mravních základů, co je dobré a co je špatné. Němci chtěli nastolit mravnost, pro kterou je dobrý to, co je dobrý pro Německo. I kdyby to bylo na úkor celýho světa."

Uličky s mnoha bloky

Památník na krutou dobu s urnou

"Musíme očistit německý národ od Poláků, Rusů, Židů a Romů!" Ministr spravedlnosti Třetí říše Otto Thierack

Naše polská průvodkyně, která provází především Němce, vypráví nejen o tom, jak se prováděly pokusy na lidech, aby byly co nejrychlejší a nejobjemnější (sterilizace žen i mužů), ale vidíme i cely pro politické vězně - velké 1x1 m, kapacita: 4 lidé, kteří zde stáli; a nemůže ani opomenout kamufláže nacistů, kteří si přivlastnili věci od mrtvých a pak je prodávali dál. Smrt, která byla pro zdejší lidi osvobozením, se prováděla kromě plynování, také zastřelením, či oběšením.

A jde se

Není úniku

Naše polská průvodkyně, která provází především Němce

Zavazadlo pražské židovské rodiny

I toto zde zbylo po umírajících

Zbylé plechovky nacistického plynu Cyklonu B

Šibenice

Památník obětem, kteří zde zahynuli, především zastřelením

I tato soška nad nimi bdí

Nejhorší na tom všem asi byly dva zážitky. Jedním z nich zajisté byla potemnělá místnost s více než dvěma tunami odřezaných vlasů z mrtvých těl vězňů, ze kterých se následně vyráběly kartáčky na zuby, koberce atd. Dokud to člověk nevidí, neuvěří, jakou krutost dokáže člověk druhému udělat. A potom samotná místnost, kde se provádělo zplynování. Běhá vám mráz po zádech a nejen po nich. Vždyť tady byly ukončeny životy několika milionů lidí. Menší zadostiučinění, opravdu malé, je možná to, že tu najdete ještě místo, kde byl popraven (oběšen) velitel koncentračního tábora Rudolf Höss (+1947), který zde bydlel ve vile. Hned vedle místa, kde nechával ostatní plynovat.

Právě zde byl oběšen Rudolf Hess

Komín smrti a vysvobození

Fotka z temnot...místa, kde přišlo o život několik milionů lidí...(omlouvám se za kvalitu)

Osvětim (Oświęcim)/Birkenau

Přemisťujeme se autobusem do tří kilometru vzdáleného Birkenau (140 hektarů, plánovalo se až 170), kam byli dopravovány vagóny s vězni. Židé věděli, že jsou přemisťováni na Východ, bylo jim však řečeno, že pojedou pracovat. Jenže netušili, že krutou práci dostanou jen vyvolení a zbytek, že půjde do pekla, ze kterého není úniku. V Birkenau se nacházely ohromné baráky, které sloužily jako ubytovací zařízení (7 - A/F), a čtyři krematoria, kde se spalovaly těla.

Strážná věž SS s příjezdovou kolejí

Vagón transportovaných

V nitru Birkenau

Smrt (doprava) x Život, alespoň dočasný (doleva)

Jedna francouzská spisovatelka Charlotte vystihla tehdejší dobu naprosto přesně: "Cesta do Osvětimi byla cestou na konec světa. Cestou, která vede pouze jedním směrem, žádným jiným."

Umývárna se záchody

Vzpomeňme na ně!

Z věže SS na ubytovací zařízení

"Ten člověk, kterej v tý Osvětimi byl, se dostane ven. Náhodou, štěstím, jakoukoli shodou okolností. Ale Osvětim se už z nikoho, kdo v Osvětimi byl, nedostane. Proto je tolik sebevražd lidí, kteří v tý Osvětimi byli. Protože to nejde vygumovat, to nejde odstranit z mysli, z lidskýho systému." Vzpomíná A. Lustig.

Doporučuji navštívit stránky: http://www.osvetim-auschwitz.estranky.cz/

Noční Krakov (Kraków)

Opouštíme toto místo s rozporuplnými pocity a odjíždíme do hlavního města polské kultury, do rodiště nositelky Nobelovy ceny za literaturu Wisławy Szymborske (básně Proto žijeme (Dlatego żyjemy), Mládeži budující Novou Huť (Młodzieży budującej Nową Hutę), Lenin),..., do města držitele stejné ceny Czesława Miłosza (Král Popiel, Údolí Issy,...) a známého autora Stanisława Lema (Solaris, Mír na zemi (Pokój na Ziemi) - do Krakova, kde nás čeká ubytování ve stylově (socialisticky) zařízeném hostelu Goodbye Lenin (http://www.goodbyelenin.pl/), a také noční procházka městem.

Konečně v Krakově

Směrem do hostelu GOODBYE LENIN

Stylově zařízeno

Tato metropole s více než 750 000 obyvateli leží v Malopolském vojvodství v jižním Polsku na řece Visle a je to jedno z mála polských míst, které přežilo druhou světovou válku skoro bez úhony. Nebylo zbombardované a zničené, jako například hlavní město Varšava. Může se pochlubit nádhernými památkami (hrad Wawel,...) a historicky ceněným starým městem, které bylo v roce 1978 zařazeno na seznam UNESCO, a proto není divu, že Krakov je jedním z nejdůležitějších turistických, kulturních a historických center v Evropě. V porovnání s metropolí Varšavou Krakow navštěvuje mnohem více turistů, až 4 miliony.

Velký rynek ala osvětlené krakovské náměstí

Tržnice Sukiennice s fontánou

Mariánská bazilika v celé kráse

Noční bloudění Krakovem stálo opravdu za to! Osobně si myslím, že bych nejen jeho historické centrum zařadil mezi nejkrásnější města na světě, především v těch nočních hodinách. Trochu mě překvapilo, že hned co padne sedmá/osmá hodina večerní, tak ze všech obchodů zmizí alkohol a není tak možné pít alkohol, a to ani pivo, na veřejnosti (vysoké pokuty), jen na vyhrazených zahrádkách restaurací, kterých je tu opravdu hodně. Od roku 1983 platí zákaz prodeje alkoholu i ve vlacích a na nádražích.

Radniční věž

Železná maska na Rynku a stíny vyvolených

Tak zase někdy příště...Projdeme se během dne městem křížem krážem a přesuneme se opět na Slovensko .-)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.