Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Třeboň a Schwarzenberská hrobka

Jednou z perel na náhrdelníku jižních Čech je jistě i Třeboň. Vznik města se datuje do poloviny 12. století, kdy na stezce linoucí se pohraničním hvozdem vznikla malá osada. Když se roku 1366 stali vlastníky Třeboně bratři z Rožmberku, město zažilo velký rozkvět a nabylo na významu a bohatství. Rožmberkové v Třeboni založili i klášter a v roce 1378 dostali od krále Karla IV. výsadu na dovoz soli. Město se začalo opevňovat zděnými hradbami a příkopem, a stalo se tak v močálovité krajině nedobytnou pevností. Díky tomu odolalo i několika útokům husitských vojsk.

Návštěvu Třeboně, spolu s Schwarzenberskou hrobkou, jsme plánovali už na jaře. Nakonec náš kratší výlet zpříjemnil až další den letošního dlouhého babího léta.

Po příjezdu do Třeboně navštěvujeme známou restauraci Šupinka s rybími specialitami. Ceny sice moc lidové nejsou, ale kapří hranolky chybu nemají.

Okolo rybníku Svět, kde se můžete svézt parníčkem a spatřit sochu Jakuba Krčína, míříme k Schwarzenberské hrobce. Nakonec se nám podaří dostat se i dovnitř a tak fotím i interier honosné stavby.

Cestou zpět cvakám ostošest. Krásné je nejen náměstí s Mariánským sloupem, ale i převážně renesančními domy a přilehlé uličky a brány. V cukrárně doplňujeme "prošlé" kalorie a nakonec ještě obcházíme Třeboňský zámek.

Rozepisovat se o památkách nechci, bylo by to jen opisování z jiných webů a tak, chcete-li se dozvědět podrobnosti, využijte několika odkazů vložených do krátkého textu.

To hlavní by měly říci fotky...

mapka Třeboně

Restaurace Šupinka.

Knížecí pivovar stáčí Regent.

Jedna z bran, Novohradská.

Pivovar.

Socha zakladatele mnoha rybníků v jižních Čechách, Jakuba Krčína z Jelčan.

Stanoviště lodě u hráze rybníka Svět. Cestu kolem Světa jsme nepodnikli, ale vy se můžete na ni po značené stezce vydat.

Sádky zde nemůžou chybět.

Park u hrobky.

Schwarzenberská hrobka...

Když pokazíte panorama, vytvoří vám program hezké věcičky.

Uvnitř hrobky...

Svět kolem nás.

Rybníkářství Třeboň, to je pojem!

Mufloni se procházejí v zahradě u pivovaru.

Hradby jsou na několika místech stále funkční.

Nápis u Novohradské brány.

Cestou do centra.

Svinenská brána.

Panorama náměstí.

Mariánský sloup.

Kašna s vyhlídkovou věží.

Rozhled z věže jsme nevyužili, lákala nás cukrárna...

Uličky u náměstí.

Kostel sv. Jiljí.

Opět náměstí v pozdním slunci.

Mapka.

U zámku.

Zámek v plné kráse...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Japo

24. října 2011 08:52

Japo říká

Některé fotky jsou moc pěkné (hlavně ta s nasvícenými listy a domy v pozadí), ale opravdu ne všechny. Hlavně jich je na jeden den docela hafo ...

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Jack

24. října 2011 13:35

Jack říká

Bohužel jsem neměl tu čest v Třeboni být...ale jak vidím, vypadá to tam krásně...těším se až pohlédnu do tajů rybníkářství a Schwarzenberské hrobky .

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

24. října 2011 18:25

Rony říká

Je jich jen šestašedesát ...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.