Trek u řek Lomnice a Skalice

Trek u řek Lomnice a Skalice

Opravdové překvapení nás čekalo na naplánovaném okruhu u Ostrovce, na který se při posledním putování kolem Otavy již nedostalo. Kamenitá koryta nevelkých řek Lomnice a Skalice se proplétají krásnými údolími mezi skalnatými srázy lesnatou krajinou a nabízejí úchvatné pohledy. Modré koberce jaterníku podléšky dokreslují podmanivou atmosféru horkého jarního dne, zatímco slunce nám nemilosrdně vypaluje první letošní tetování do zimou vybledlé kůže.

mapka

Jak bylo v plánu pro třetí den vandrování kolem Otavy a Vráže, vracíme se s dvanáctidenním zpožděním na místo činu. 21. března 2014 je jarní den s rekordními teptotami. Ty dosahují až neuvěřitelných 24°C. Prohřátý vzduch má svůj původ v severní Africe a tak jen v kraťasech a triku vyrážíme na celodenní trek kopírující břehy Lomnice a Skalice. Z Ostrovce dojdeme přes soutok těchto řek do Varvažova a Smetanovy Lhoty, abychom se stezkou kolem Lomnice opět vrátili do Ostrovce.

K soutoku Lomnice se Skalicí

Mapka, která zbyla ve fotobatohu z minulého vandru, ukazuje jen kousek naší cesty, a tak hned u mostu v Ostrovci tápeme. Naštěstí vše podstatné uvízlo v mé hlavě a modrá turistická značka se postará o zbytek. Už z prvních stovek metrů je jasné, že nás čeká krásná a ničím neporušená příroda. Dlouho procházíme přírodní památkou V Obouch, kde se kolem Lomnice zdvihají strmé skalnaté stráně a koryto je poseto množstvím ohlazených balvanů. Prudké slunce sice ztěžuje pořízení kvalitních fotek, ale přesto se o ně snažím. Vzpomínám přitom na Křemelnou, které je řeka dost podobná.

Ve svahu bliká, jako majáky policie, plno jasně modrých květů jaterníku podléšky, objevují se i první sasanky hajní a několik plicníků lékařských.

Nad námi se objevuje několik mohutných bloků skal, a není divu, když stále obcházíme vrcholek Na Skalkách. Zajdeme se podívat i na můstek přes Lomnici, kudy pokračuje modrá k soutoku s Lomnice a Otavou.

My zanedlouho stojíme u soutoku Lomnice se Skalicí. I zde je co obdivovat. Nedivím se, že nacházíme velké ohniště a pruty, nedávno využité k pečení buřtů. Je tady hezké místo na bivak.

Dál nás vede červená značka kolem toku Skalice. Ráz řeky se nijak nezměnil. Opět jdeme příjemnou lesní cestou s výhledy na kamenitou řeku. Široké nivy využívá i několik kempů či rekreačních středisek, kterými budeme postupně procházet.

Na mostu přes Lomnici mezi Horním a Dolním Ostrovcem.

První zmínka o obci pochází z roku 1323, ta se ale týká jen Dolního Ostrovce, Horní vznikl až v 17. století. Zprvu ves patřila pod majetek zvíkovského hradu. Později v 16. století přešla pod správu cerhonického statku. Po konfiskaci, po Bílé Hoře, připadla ves císařskému generálu Baltazaru de Marradasovi. V 17. století ves zpustla, třicetiletá válka ji silně poznamenala. V 18. století byla část vsi (Horní Ostrovec) odprodána městu Písek. Dolní Ostrovec byl nadále spravován z cerhonického statku. (upraveno z Wikipedie)

Několik roubených usedlostí a chalup, které mohou pocházet z 18. století se nachází v obou částech vesnice. Poctivě je hlídá modrooký vodník Česílko.

Lomnice se pod Ostrovcem vine loukami, brzy se ale vnoří mezi svahy PP V Obouch.

Přírodní památku V Obouch tvoří přirozené říční koryto řeky Lomnice s bohatým zastoupením květeny na přilehlých vlhkých loukách. Na jejím území se vyskytují dvě ohrožené rostliny, oměj pestrý a lilie zlatohlávek. V korytu řeky je řada žulových balvanů. V oblasti přírodní památky se daří také chráněným druhům živočichů, z těch vzácnějších tu žije vydra říční, čáp černý nebo ještěrka obecná.

...

Kamenité koryto Lomnice.

Letní teploty vyhnaly z úkrytu několik druhů motýlů. Jedním z nich je babočka bílé C.

Lomnice.

Na Skalkách (413 m n. m.), je vrchol kopce, který řeka ze třech stran obtéká.

...

Balvany jsou podobné těm na Vydře a Křemelné.

Na soutoku Lomnice a Skalice.

Na soutoku Lomnice a Skalice ll.

Skalice u soutoku.

Kolem Skalice do Smetanovy Lhoty a Lomnice do Ostrovce

První z kempů je RS Avia, u něhož musíme překročit po mostě Skalici. Poněkud zchátralé budovy zjevně mají nejlepší léta za sebou. Letmo nahlédneme do největší zděné budovy. Z vnitřku na nás dýchne velký chlad. Jaký to kontrast s dnešním ryze letním počasím.

Rozcestník několika značek nás posílá tentokrát na žlutě označenou naučnou stezku. Ta vede kolem kamenité zídky, která nás bude doprovázet až do Varvažova. Překonáváme padlé stromy a v podmáčeném terénu hledáme, často marně, naši vlčí stezku. Postup vpřed se zpomalil, ale to je nám celkem jedno. Jen to slunce kdyby tolik netýralo naše hlavy. Přece jen ještě nejsme na vysoké teploty uvyklí.

Skalice pod RS Avia.

Letecký koridor máme přímo nad hlavou.

V RS Avia.

Kamenná zídka nad řekou nás dovede až k Varvažovu.

Trsy jaterníku podléšky osvěžují jinak nudné barvy suchého listí.

...

...

Skautský znak na jedné ze skal.

...

...

Krásný záběr Skalice se, myslím, povedl.

Další z kempů nás naláká k vodě. Leháme si na vyhřáté panelové desky svažující se k řece. Voda sice láká ke koupeli, ale je krutě ledová. Ihned po ponoření nohou zkroutí v bolestné křeči všechny prsty. Chvíli oddechu proto využíváme především na snížení našich nevelkých zásob jídla.

Nad námi se tyčí borové lesy ve skalnatém svahu Tivoli. Opět jde o mimořádně působivé místo. Skály nad námi, balvany v řece. Až u RZ Varvažov jsme vyhnáni z ráje. Přecházíme hlavní cestu mířící na oba zvíkovské mosty a zanedlouho stojíme ve Varvažově u kapličky na starém kamenném mostě.

Ostré slunce nám sice ubralo hodně sil. Přesto se rozhodujeme pokračovat do Smetanovy Lhoty a odtud podle Lomnice zpět do Ostrovce. Druhou, neméně zajímavou možností by bylo dokončit okruh po žluté naučné stezce lesy přes Rybníček k RS Avia.

Cesta na Podelhotu vede mezi remízky polí a jsme rádi, když se znovu vracíme ke Skalici. Kolem řekou ostře vymodelované skály doputujeme k Smetanově Lhotě. Na podobném mostu jaký byl ve Varvažově chytáme žlutou turistickou značku a ta nás provede nekonečně dlouhou obcí ke Karlovu. Stihneme jen doplnit zásobu vody, dnes životně důležité. Přesto pijeme málo, a jako by na nás padla nějaká deka. Nedaleko za Karlovem, jehož jedinou dominantou je zajímavý barokní lovecký zámeček z 18. století, padáme do měkké trávy. Celou půlhodinu lapáme již slabé skomírající paprsky, které nás už pět hodin ničí.

Další kemp u řeky leží na rozlehlé louce obklopen svahy plnými skal. Hezké místo pro meditaci.

Křivatec žlutý roste na březích potoků v lužních a listnatých lesích, často společně s česnekem medvědím.

Hned nad chatkami ční první skály.

NS prochází kolem Skalice turisticky velmi vděčným územím.

...

Druhou ulovenou babočku, tentokrát paví oko, jistě není nutné představovat.

Před Varvažovem přecházíme frekventovanou hlavní cestu. Kousek se jde i po ní.

Historický dvouobloukový most přes Skalici s kapličkou.

...

Kontrasty krajiny...

Kaplička nad Podelhotou.

Za Podelhotou.

...

Skála u Skalice.

Smetanova Lhota - kaple.

Barokní zámeček v Karlově.

...

U Lomnice.

Přírodní památkou Vystrkov procházíme luční nivu k železničnímu mostu. Ten zde u Trebošova vysoko nad našimi hlavami překonává údolí Lomnice. Za osadou se od říčky odděluje náhon, po jehož upraveném kraji dojdeme k starému mlýnu u Ostrovce.

Náš vandr zde končí po více než šestihodinové pouti krásnou přírodou, modelovanou věky k dokonalosti.

Zajímavstí řek Lomnice a Skalice je to, že obě pramení asi 500 m blízko sebe, na sever od vrcholu Třemšín, v místě zvaném Štěrbina. Zatímco Lomnice směřuje k JZ a protéká postupně Metly, Lnáře, Blatnou a Mirotice, míří Skalice na SV do Rožmitálu pod Třemšínem, Březnice, Mirovic a Čimelic, aby se nedaleko Otavy u Zvíkova spolu setkaly.

mapka pramenů Lomnice a Skalice

...

V PP Vystrkov.

Železniční most přes Lomnici.

U osady Trebošov.

Nechte si poradit, ale jděte radši opačným směrem.

Někdy může být méně více!

Náhon k mlýnu v Ostrovci.

Nejsem tak chytrý, abych věděl, že se tato kytička jmenuje mokrýš střídavolistý, a že kvete od dubna do června. Věřte ale, že přestože je březen, je to pravda.

Starý mlýn byl dvoupatrový!

Konečná u zbytků prastarého plotu z tesaných kamenů.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Paulie

27. března 2014 22:25

Paulie říká

Onen kemp na prosluněné louce u Skalice nás v roce 2010 zlákal k uspořádání soutředění (tábora) pro středoškoláky, akorát jsme neměli moc štěstí na počasí (tehdy v květnu pršelo víc než letos v březnu ...). Každopádně je to u Skalice i Lomnice krásné a, jak koukám, mnohá pěkná místa jsme před čtyřmi lety minuli.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

28. března 2014 20:13

Rony říká

Všechny kempy jsou ryze přírodní. Minuli jsme jich celkem pět a jsou na moc hezkých místech. Vůbec jsem nečekal tak pohodovou a zábavnou cestu.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.