USA - den pátý a šestý

USA - den pátý a šestý

Naše nadšení nebere mezí. To, co jsme doposud viděli, předčilo veškerá očekávání. Často si klademe otázku, jak příroda takovou nádheru stvořila. A to tušíme, že nás ještě čekají zážitky, při nichž budeme údivem padat  na záď. Když se při psaní těchto článků probírám fotografiemi, vzpomenu na Ronyho, který je k fotoaparátu přirostlý. Asi by se tam vydováděl.

5.den: Utah - Bryce Canyon

Průjezd po 89 a 12 přes Red Canyon do NP Bryce Canyon, který je mnohými považován za nejkrásnější park v USA. Fotografování na vyhlídkách vyhlídky Inspiration Point, Bryce Point a pěší trasa ze Sunset Pointu do Quens Garden a přes Sunrise Point zpět. Nocleh v kempu přímo v parku.

68 mil – 109 km

Něco málo faktů

Národní park Bryce Canyon se rozkládá v jihozápadním Utahu ve Spojených státech amerických. Hlavní částí parku je Bryce Canyon, který, navzdory svému jménu, není kaňon, ale obrovský přírodní amfiteátr, vzniklý erozí podél východní strany Paunsaugunt Plateau. Bryce je charakteristický svými geologickými strukturami, zvanými "hoodoos", formovanými větrem, vodou, ledem a erozemi usazených hornin v korytu řeky a jezera. Červená, oranžová a bílá barva skal poskytuje návštěvníkům úchvatnou podívanou. Bryce je položen mnohem výše, než nedaleký národní park Zion. Obvod Bryce se pohybuje mezi 8000 a 9000 stopami (2400 - 2700 metrů).

Oblast Bryce byla osídlena mormonskými průkopníky v r. 1850 a byla pojmenována po Ebenezeru Bryceovi, který se v oblasti usadil v roce 1874. Oblast kolem Bryce kaňonu se v roce 1923 stala národním památníkem a v roce 1928 byla prohlášena národním parkem. Park se rozprostírá na 56 čtverečních mílích (150 čtv. km) a přijme relativně mnoho návštěvníků ve srovnání se Zionem a Grand kaňonem, převážně kvůli své odlehlosti. Centrálním bodem mezi těmito třemi parky je utažské město Kanab.

Jak to ten den bylo

Chatky jsou ve všech kempech téměř stejné. Vybavené velice prostě - pouze pár zásuvek s elektřinou a několik postelí (spíše pryčen) potažených jakýmsi igelitem.

Den pro nás začíná neobvykle pozdě, budík nás žene ze stanu až v půl sedmé. Cílem dnešního dne je Bryce kaňon. Mimo jiné tam hodláme i přespat, protože následující den máme v úmyslu fotografovat ty nádherné skály za úsvitu.

Utah - cestou do Bryce kaňonu

Pouť po Bryce kaňonu zahajujeme návštěvou infocentra. Zatímco tam nakupujeme nějaké drobnosti, Milda odjíždí do kempu rezervovat místa pro nadcházející noc. Později už by mohlo být pozdě.

Po vyřízení formalit vycházíme na vlastní prohlídku tohoto úchvatného místa. Čeká nás asi šestikilometrová trasa s ne zcela zanedbatelným výškovým rozdílem. Začínáme na Bryce Point, pokračujeme přes Inspiration Point až k Sunset Point. Po celou tuto cestu po horním okraji se před námi otevírají naprosto úžasné scenérie, skalní útvary neskutečných tvarů i barev.

V Sunset Pointu zahajujeme sestup dolů do kaňonu stezkou Navajo Loop Trail. Cesta je to poměrně náročná, teploměr se vyšplhal přes třicet stupňů. Vedro je umocněno pálícím sluncem, před kterým je jen velmi obtížné se někam schovat. Máme s Hankou dohromady asi litr a půl vody, která rychlým tempem mizí.

Veškeré tyto útrapy jsou však ve stínu toho, co cestou vidíme. Bizarní skalní útvary se zdají být z úplně jiného světa. Turistů zde kupodivu není mnoho, takže máme dostatek prostoru pro fotografování.

Několikahodinový pobyt v údolí zakončujeme výstupem na Sunrise Point. Unavení, ale nadšení z viděného.

Utah, Bryce kaňon - první pohled

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon - Amphitheater, pohled z Bryce Point

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon, Navajo Loop Trail - Sentinel

Utah, Bryce Canyon - Thors Hummer

Utah, Bryce Canyon - Thors Hummer z jiného pohledu

Utah, Bryce Canyon - a fotíme, fotíme ....

Utah, Bryce Canyon - už nejsme zcela svěží, ale nadšení, foto Vláďa Hošek

Utah, Bryce Canyon - z každé vyvýšeniny je okouzlující výhled

Utah, Bryce Canyon - Amphitheater, panoráma z Bryce Point

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon - lidová tvorba ...

... i na těch nejnemožnějších místech

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon - za každou skulinou se mohl skrývat ten nejúžasnější záběr

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Utah, Bryce Canyon

Potom už odjíždíme do kempu. Nejedná se o žádné luxusní zařízení - kemp je vybaven pouze tekoucí studenou vodou beze sprch. Postavíme stan a vydáváme se do Ruby's Inn, kde se nabízejí dvě možnosti stravování. Buď za 24 dolarů sníst libovolné množství čehokoliv z nabídky nebo navštít pizzerii, kde se lze najíst za znatelně menší peníz. Volíme variantu 2, protože když si uvědomíme, jaký je Hanka jedlík, tak by se při první variantě jednalo o vyhozené peníze, protože těch 24 dolarů bychom museli zaplatit každý.

Po jídle jsme nakoupili pár maličkostí v nedalekém marketu a odebrali se zpět do kempu

6.den: Utah - Bryce Canyon, National Park Capitol Reef, Moab

Ráno zmrzlý východ slunce nad Bryce Canyonem z vyhlídky Inspiration Point. Po silnici 12 a 24 přes Escalante a zkamenělou dunu do Boulderu, horské sedlo 2804 m n.m. do NP Capitol Reef. Odpoledne po 24, 70 a 191 přejezd přes pouště Utahu do Moabu. Nocleh na kraji města v kempu s bazénem a vířivkou. Večerní nákupy a oslava Michalovo svátku.

278 mil – 447 km

Něco málo faktů

Capitol Reef National Park je americký národní park v jižním a centrálním Utahu. Je 100 mil (160 km) dlouhý, ale docela úzký. Park, založený v roce 1971, má rozlohu 378 čtverečních mil (979 čtv. km) a je otevřený celoročně, i když nejoblíbenější měsíce jsou od května do září.

Původně se jmenoval Wayne Wonderland - tak ho v roce 1920 nazvali místní přívrženci Ephraim P. Pectol and Joseph S. Hickman. Pro National Park Capitol Reef jsou charakteristické pestrobarevné kaňony, hřebeny, návrší a monolity. Dominantou je 75 mil (120 km) dlouhý hřeben nazývaný Waterpocked Fold, táhnoucí se od Thousand Lake Mountain po Lake Powel.

"Capitol Reef" je jméno obzvlášť drsného a úžasného segmentu Waterpocket Foldu nedaleko Fremont River. Oblast byla pojmenována podle řady bílých dómů a útesů, vytvořených z navažského pískovce. Každý z nich určitým způsobem připomíná budovy amerického Capitolu ve Washingtonu. Tyto útvary se vyskytují podél Fremont River až do Pleasant Creek na Waterpocked Foldu.

Lokální výraz reef se vztahuje ke skalnatým bariérám, překážejícím v cestě. Vybudováním cesty State Route 24 přes Fremont River Canyon bylo cestování usnadněno.

Jak to ten den bylo

Abychom stihli vyfotografovat Bryce Canyon za východu slunce, je nutné si přivstat. V půl šesté jsme již na nohou, věci necháváme tak, jak jsou a vzhůru k Inspiration Point. Přijíždíme ještě za tmy a s uspokojením můžeme konstatovat, že prostorově omezená vyhlídková terasa je téměř prázdná a tedy můžeme zaujmout subjektivně nejlepší pozici. I to je však velmi těžké. Začíná se šeřit a my vidíme první scenérie v kaňonu. Takže několikrát ještě narychlo měníme pozici až nakonec zůstáváme, protože najednou není na terase jediné volné místo. Fouká silný vítr, kerý dokáže rozhýbat i poměrně robustní stativ. Zespodu na něj tedy zavěšuji fotobatoh a všemožně se snažím se postavit mezi stativ a vítr. Asi se alespoň u některých snímků povedlo.

Utah, Bryce Canyon - Amphitheater za úsvitu, panoráma ze dvou snímků

Utah, Bryce Canyon - Amphitheater za úsvitu, detail

Jakmile se slunce v plné síle rozlilo nad krajinou, končíme naše fotografické aktivity a vracíme se zpět do kempu posnídat a složit tábor. Není třeba nijak spěchat. Máme sice před sebou zhruba 430 km dlouhou cestu do města Moab, ale na zdejší silnice to není žádná vzdálenost. Cestou mnohokrát zastavujeme, protože krajina skýtá nepřeberné možnosti k fotografování. Na půlku vzdálenosti střídám Vláďu Hoška za volantem. Sice mám co dělat, abych se udržel v jakž takž bdělém stavu, ale Vláďa si taky potřebuje odpočinout.

Na jedné zastávce jsme zaparkovali ne zcela předpisově a během pěti minut za námi zastavil jak z filmu vystřižený policejní vůz - takový ten houpající se koráb - se svítícími majáky. Nebyl jsem z toho příliš nadšený, neb nekompromisnost amerických strážců pořádku je příslovečná. Zde stojí za zmínku, že prostý americký občan se k dodržování předpisů staví zcela jinak, než u nás. Zákon je prostě zákon a vědomě ho překročit (např. nedodržením předepsané rychlosti) je pro většinu lidí naprosto nepředstavitelné.

Naštěstí však tato epizoda pro nás dopadla dobře - po chvíli vyjednávání jsme byli decentně pokáráni a policista nás poslal na pár set metrů vzdálené parkoviště. Tam jsme pokračovali ve focení a po uspokojení pokračovali dál k vytčenému cíli.

Utah - krajina cestou do Moabu

Utah - krajina cestou do Moabu

Utah - krajina cestou do Moabu

Povinnou zastávkou byl při cestě položený National Park Capitol Reef, který se svými monumentálními a barevně pestrými skalními útvary, starými indiánskými malbami na skálách a v malebém prostředí se vyskytujícím informačnim centrem, byl velmi vděčným objektem pro fotografování.

Utah - národní park Capitol Reef, informační centrum

Utah - národní park Capitol Reef

Utah - národní park Capitol Reef

Utah - národní park Capitol Reef

Utah - národní park Capitol Reef

Utah - národní park Capitol Reef, struktura skály

Utah - národní park Capitol Reef, staré indiánské malby

Utah - národní park Capitol Reef, staré indiánské malby

Utah - národní park Capitol Reef, staré indiánské malby

Do Moabu přijíždíme odpoledne. Ve městě je velmi dobře až luxusně vybavený kemp, ve kterém navíc budeme zůstávat dvě noci. Na obě noci si pronajímáme chatku. V kempu je k dispozici bazén, vířivka i pračka se sušičkou. Tedy místo, kde je možné trochu zregenerovat unavená těla a udělat si pořádek v zavazadlech.

Jakmile se zabydlíme, jdeme na večerní prohlídku města spojenou s nákupem v místním marketu. Prošli jsme kus hlavní třídy, ale brzy jsme prohlídku vzdali. Není tam totiž k vidění nic z toho, co obdivujeme při návštěvách evropských měst - jejich po staletí vytvářená atmosféra.

Návštěvu Moabu končíme posezením v mexické restauraci a ochutnávkou sklenice mexického piva. Cestou do kempu se ještě stavíme u pumpy, zakoupíme pár plechovek normálního piva a den končíme jeho popíjením a povídáním si s ostatními účastníky zájezdu.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Rony

2. července 2012 22:10

Rony říká

V téhle krajině bych měl jistě rychle plnou paměťovou kartu . Je okouzlující...

A to brzké ranní vstávání fotkám jen přidalo na kvalitě a vyplatilo se.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

psaroslav

3. července 2012 09:54

psaroslav říká

Je to tak, karta je plná v cuku letu, měli jsme jich dostatek a k rutině každého večera patřilo "odlejvání" fotek do databanky, nabíjení baterií, čištění objektivů etc. Ale větší problém je po příjezdu domů, když se fotky musí vyselektovat. Mnohdy srdce krvácí, ale je to nutnost, to kvantum přivezených fotek bez selekce a drobných úprav je nekoukatelné.

Paulie

7. července 2012 01:09

Paulie říká

Opravdu nádhera A oceňuji, že i přesto není článek příliš dlouhý (což zajistí ona selekce).

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.