USA - den sedmý a osmý

USA - den sedmý a osmý

Nádherná příroda se pro nás stala každodenním standardem - ať už v cílových oblastech, tak i při přejezdech mezi nimi. Neplánovaných fotozastávek bylo denně několik a vždy jsme si přišli na své.
Ale abych na pobyt nepěl samou chválu, je třeba se občas zmínit i o věcech, které poněkud kalily naše nadšení. Naštěstí jich nebylo mnoho a navíc nedokázaly přehlušit celkový dojem.
Např. strava. Za ty dva týdny se mi podařilo sundat 5 kg. Vzhledem k tomu, že charakter našeho putování nás odsoudil ke konzumaci jídla většinou v zařízeních fastfoodového typu, došlo to tak daleko, že přes den jsme prakticky nejedli - pouze ovoce a zeleninu. Pořádné jídlo bylo až večer, kdy byl čas si něco uvařit z nakoupených zásob.
Rozhodně se nepovažuji za štíhlého (spíše naopak), ale to, co jsme viděli tam, každého vyléčí z případných komplexů. Takovou neuvěřitelnou sbírku tlusťochů, rozměrově zcela nevídaných v našich zeměpisných šířkách, jsme doposud nikde neviděli. Když pak člověk vidí, jak celá rodinka někde na odpočívadle do sebe tlačí hromady baget a zapíjí ten hnus  neskutečným množstvím Coca Coly, dělá se mu opravdu fyzicky nevolno.
Takže raději k velebné přírodě.

7.den: Utah, National Park Canyonlands

Ráno časný budíček a odjezd po 191 a 313 na východ slunce do NP Canyonlands k oblouku Mesa Arch. Formování celoživotního vztahu k japonským turistům a pár zdařilých fotek. Vyhlídky Grand View Point a Green River Overlook, oblast soutoku dvou meandrujících řek Colorado a Green River. Návrat zpět do kempu a polední klid. Odpoledne výjezd do NP Arches, pěší výstup na Delicate Archem a fotografování západu slunce. Nocleh ve stejném kempu v Moabu.

126 mil – 202 km

Něco málo faktů

Národní park Canyonlands je americký národní park, rozkládající se v jihovýchodním Utahu nedaleko města Moab, který zachovává pestrou krajinu, erozí přeměněnou do bezpočtu kaňonů, tabulových hor a hřebenů podél řek Colorado River, Green River a jejich přítoků. Park je rozdělen do čtyř oblastí: the Island in the Sky, the Needles, the Maze a samotných řek. I když tyto oblasti mají společné původní pouštní prostředí, každá si zachovává svůj ráz. Park má rozlohu 527,5 čtverečních mil (1366 čtv. km).

Kaňony jsou vyhloubeny do Colorado Plateau působením Colorado River a Green River. Spisovatel Edward Abbey, častý návštěvník, popisuje Canyonlands jako "nejpodivnější, nádherné, magické místo na Zemi - není nic, co by se mu někde podobalo"

Jak to ten den bylo

Skutečnou perlou této oblasti je osamělý kamenný oblouk Mesa Arch, stojící na vrcholu skály a jehož průhledem lze pozorovat pod ním se rozkládající impozantní krajinu. Pokud se však někomu podaří se k tomuto oblouku dostat při východu slunce, jde o zcela ojedinělý a neopakovatelný zážitek. Spodní strana oblouku je osvícena odraženým světlem a nabývá naprosto neskutečného oranžového až červeného zabarvení. A právě tuto nádheru jsme se dnes chystali fotografovat. Nic jsme neponechávali náhodě - budíček v pět hodin a odjezd k oblouku. Na parkoviště, vzdálené asi půl kilometru od oblouku, přijíždíme za naprosté tmy a již zde dostáváme první ránu. Stojí zde již poměrně dost aut a co bylo vrcholem, i jeden autobus. V očekávání toho nejhoršího spěcháme k oblouku a tam se naše nejčernější obavy beze zbytku naplňují. Okolí oblouku je do posledního použitelného místečka obsazené hordou japonských turistů, kteří sedí přímo pod obloukem, takže znemožňují jakýkoliv záběr bez nich. Přitom z jimi obsazených míst je nemožné pořídit celkový záběr oblouku. Prostřednictvím našeho tlumočníka se je snažíme přesvědčit, aby o pár metrů ustoupili a že bude dost místa pro všechny. Pouze se nám vysmáli a se svými kompakty a mobily se chystali fotit každý tu část oblouku, pod kterou seděl. Tupci.

Jistě každý dovede pochopit duševní stav člověka, jedoucího přes půl světa, aby stihnul tu správnou čtvrthodinu a má ji zmařenou stádem ignorantů. Když nepomohlo vlídné slovo (o nějaké kolegialitě s těmito ignoranty nemohla být ani řeč), musely nastoupit ostřejší lokty. Začali jsme si stavět stativy přes tato individua a pokud se někomu z nás podařilo některému z nich zapíchnout špičku do nohy, nestál nám za omluvu. Nakonec jsme tedy jakési pozice zaujali, ale atmosféra byla velmi nepříjemná.

Pak ale přišel ten okamžik - vyšlo slunce a my jsme zcela pustili z hlavy všechny nepříjemnosti a věnovali se pouze fotografování. Nakonec se pár snímků povedlo.

Utah, National Park Canyonlands - Mesa Arch při východu slunce

Utah, National Park Canyonlands - Mesa Arch při východu slunce

V dopoledním programu máme ještě dvě zastávky - Grand View Point Overlook a Grand River Overlook. Obě místa opět poskytují nádherné scenérie, kde jedny z hlavních rolí hrají řeky Colorado a Green River.

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook - živé a neživé

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook - bonsai

Utah, National Park Canyonlands, Grand view Point Overlook

Utah, National Park Canyonlands - meandrující Green River

Utah, National Park Canyonlands - meandrující Green River

Utah, National Park Canyonlands - meandrující Green River

Když jsme se dosyta fotograficky vyřádili, vracíme se zpět do kempu. Strávíme tam několik hodin do odpoledne. Celý den je poznamenán příšerným vedrem a v době, kdy se blíží odjezd do National Park Arches, s těžkým srdcem se rozhoduji zůstat v kempu. Jsem unaven a k tomu se ještě přidaly zažívací potíže, takže nechci riskovat cestou nějaké problémy. Hanka jede s ostatními za jediným cílem - fotografovat perlu Utahu, oblouk Delicate Arch při západu slunce.

Utah, National Park Arches - Balanced Rock

Utah, National Park Arches - Balanced Rock

Utah, National Park Arches - skanzen

Utah, National Park Arches, Ute Rock Art - staré indiánské malby, odhadovaná doba vzniku mezi 1650 - 1850

Utah, National Park Arches - blížíme se k Delicate Arch

Utah, National Park Arches - perla Utahu Delicate Arch při západu slunce

Výprava se vrací za tmy, nicméně ještě stíháme velké prádlo a nákup v Moabu. Ráno už nás pak čeká standardní režim - všecho sbalit a pokračovat dále v naší pouti.

8.den: Utah, National Park Arches

Ráno návrat do NP ARCHES, pěší trasa North a South Windows, Turret Arch a Double Arch, přes poledne Ďáblovou zahradou (Devils Garden) na Landscape Arch a okolo Balanced Rock zpět do Moabu. Odpoledne přejezd po 191 do Bluffu, večeře a pivko ve Steakhousu, nocleh v kempu.

150 mil – 242 km

Něco málo faktů

Národní park Arches. Voda, led, extrémní teploty a pohyby slaného podloží vytvořily elegantně vytvarované scenerie v národním parku Arches. Za jasných slunných dní je těžké si představit síly, které tuto oblast zformovaly - stejně jako 100 mil. let eroze. Vzniklo tím místo s jednou z největších hustot přírodních oblouků na světě. Vyskytuje se zde přes 2000 evidovaných oblouků - od nejmenšího ve velikosti otvoru tří stop, až do největšího přírodního oblouku (Landscape Arch) o rozpětí 306 stop.

Působením eroze stále vznikají nové oblouky a staré zanikají. Eroze a zvětrávání se děje pomalu, ale vytrvale. Vytváří dynamickou krajinu, která se neustále mění. Některé změny mají dramatický průběh. V roce 1991 se z oblouku 60 stop dlouhého a 11 stop širokého uloupla spodní část a tak se ztenčil o 4 stopy.

Perla Utahu, Delicate Arch stojí na pokraji kaňonu s působivým pohořím La Sal na pozadí. Oblouky a věže mezi sebou soupeří o přízeň návštěvníků.

Jak to ten den bylo

Dnes nemáme žádné ambice na fotografování východu slunce, takže vstáváme v šest hodin. Posnídáme, tábor necháme tak, jak je a odjíždíme znovu si zafotografovat do národního parku Arches. Je to krásná a pestrá podívaná, nikam nespěcháme, skupina je rozptýlená po okolí a každý má dostatek času se realizovat. Před koncem návštěvy parku se dáme do houfu a jako závěrečnou akci pobytu v parku jdeme k oblouku s největším rozpětím pilířů na světě - kolem devadesáti metrů. Je to monumentální výtvor přírody, ale pravděpodobně už před sebou nemá dlouhou budoucnost. Příčina jeho vzniku - eroze - působí stále a v nejtenčím místě už má pouze něco kolem dvou metrů. Přístup nahoru je samozřejmě zakázán a chodit kolem je dovoleno pouze po vyhrazených stezkách, což samozřejmě velmi omezuje fotografické záměry.

Návštěvou Landscape Arch končíme pobyt v parku a vracíme se zpět do kempu, kde sbalíme všechna zavazadla a stíháme odjezd tak, abychom nemuseli platit za další den.

Odjíždíme do kempu poblíž městečka Bluff. Jsme tam ještě za světla a v klidu stavíme stan. Prakticky součástí kempu je steakhouse a tak se docela těšíme, jak zajdeme na pivo. Povečeříme a chystáme se jít posedět. Ale mezitím už se vrací parta, která to stihla dříve a nese špatnou zprávu - pivo se podává pouze k jídlu. O nějakém hladu nemůže být ani řeč, tak si sedneme u stolu v kempu a likvidujeme zásoby plechovkového piva v počtu dvou kusů na osobu.

Utah, National Park Arches - Double Arch

Utah, National Park Arches - Balanced Rock

Utah, National Park Arches - Skyline Arch

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches - Landscape Arch. Tady se nám nevyplatila kázeň. Fotografie je pořízena z vytýčeného chodníku. Kolegové, kteří na ohraničení nedbali, se dostali podstatně blíž a na fotografii mají oblouk proti výrazně větší ploše oblohy. Snímek pak vypadá nesrovnatelně lépe.

Utah, National Park Arches - i kolem parku je krajina velmi přitažlivá

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches - North a South Window

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Utah, National Park Arches

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Jack

20. července 2012 19:04

Jack říká

Opět mohu jen a jen závidět . Fotky jsou skvělé !

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

21. července 2012 23:51

Rony říká

Nádhera! To časné vstávání bylo dobře zhodnoceno. 

Díky i za přeposlání fotek p. Hoška z Dachsteinu. I večer dělá slunce často divy.

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Paulie

27. července 2012 11:22

Paulie říká

Opět moc pěkné

Američané a stravování je kapitola sama pro sebe. Sice jsou tam i jiné možnosti než fast foody, ale mnozí lidé chodí jenom do nich a ještě pořád popíjejí ty přeslazené nápoje (ještě že u nás máme kvalitní pivo).

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.