USA - den třetí a čtvrtý

USA - den třetí a čtvrtý

Výrazný časový posun nám již nečiní žádné potíže a tak se můžeme plně soustředit na naprosto odlišný svět, než jakému jsme uvyklí. A že je toho opravdu spousta. Na prvním místě samozřejmě příroda, ale také stravování, jízda autem, fotografování a celá řada dalších věcí, které prožíváme ve velmi koncentrované podobě. Program je doslova nabitý a času je tak málo ...

3.den: California, Nevada, Utah - jezero Mono Lake, Mojave Desert, UFOnské městečko Rachel

Ráno východ slunce nad Mono Lake.Celodenní přejezd po silnicích 120, 6, 375, 93, 319 a 56 přes Nevadu, průjezd „UFOnským“ městečkem Rachel a okolo tajemné vojenské základny Aréna 51 do Utahu. Ubytování v kempu KOA v Cedar City, večerní nákupy.

450 mil – 724 km

Něco málo faktů

Mohavská poušť, též Mojave Desert či Mohave, je písčito-kamenitá poušť v USA, rozkládající se z větší části ve východní části státu Kalifornie a dále ve státech Utah, Nevada a Arizona, v jižní části Velké pánve (Great Basin). Její rozloha je zhruba 35 000 km², roční srážky činí 45 až 130 mm. Její název pochází od slova Mohave – jména indiánského kmene, který ji obýval.

Západní hranici tvoří pohoří Tehachapi, na jihozápadě hory San Gabriel a hory San Bernerdino, a též tektonické zlomy San Andreas a Garlock. Na severu hranici tvoří Great Basin a na jihu poušť Sonora. Severovýchodní hranice je nezřetelná – někdy je stanovena podle výskytu juky krátkolisté (Joshua Tree). Výskyt rostlinných druhů je sledován od roku 1750. Nachází se zde Národní rezervace Mojave, Národní park Joshua Tree a Národní park Zion.

Jak to ten den bylo

Budík je zcela nekompromisní a ráno v pět nás vyhání ze stanu. Bez snídaně nasedáme do aut a odjíždíme opět k jezeru Mono Lake, tentokrát zachytit atmosféru spojenou s vycházejícím sluncem. I když vstávání bylo drastické, bylo zcela kompenzováno strhujícími scenériemi, které nám přichystal rodící se den.

Vycházející slunce začíná osvětlovat okolní hory, jezero je ještě ve tmě

Konečně slunce vylézá i nad jezerem ....

... a vzápětí nám začíná odhalovat takovouto krásu

Kam se člověk podívá, tam by oči mohl nechat

Vápencové útvary byly, před poklesem hladiny o 13 metrů, lidskému oku skryty

Poslední pohled na jezero Mono Lake

Po nafocení se rychle vracíme do kempu, posnídáme, sbalíme stany a vyjíždíme na nejdelší trasu celého fototripu - cca 724 km přes Nevadu do Utahu.

Průjezd Nevadou je poměrně jednotvárný, nikoliv však nudný. Takřka neobydlená krajina skýtá pro nás spoustu nezvyklých pohledů a také rovné úseky silnic, kde i desítky kilometrů není jediná zatáčka, jsou pro středoevropana velmi neobvyklé. Nicméně cesta to byla únavná a tak jsem na pár set kilometrů střídal Vláďu Hoška za volantem.

Opouštíme Kalifornii a už nás vítá Nevada

Cestou se občas takto občerstvíme

Nevadská poušť (Mohave desert), zatáčky na silnici jsou zbytečné, první je asi 23 km před námi. Krajina je na první pohled poměrně monotónní, ale přesto nám skýtá spoustu vizuálních zážitků

Z Nevadské pouště

Yucca brevifolia - Juka krátkolistá (Joshua tree)

Nevadská krajina

Cestou se zastavujeme v osadě Rachel, kde snad veškerý život je zasvěcen UFO. Navštívíme proslulý bar LITTLE A'LE'INN, který je současně i muzeem UFO.

Přijíždíme do mětečka Rachel, kde nás vítá proslulý bar, v němž kromě občervení je muzeum UFO. Vcelku zajímavá atrakce

Odtahová služba

Beze slov

A pak že neexistují ....

Tohle už jsou zase pozemšťané - moje manželka a profesionální fotograf Vláďa Hošek

Zdržíme se asi půl hodiny a s občasnými zastávkami na focení pokračujeme k cíli dnešní cesty, kempu v Cedar City, Utah. Tady využíváme možnost si pronajmout chatku (50,- dolarů), protože potřebujeme zkonzolidovat sebe i zavazadla. Ubytujeme se a pak ještě navštívíme nedaleký market, kde nakupujeme zásoby zhruba na tři dny.

Nevadu máme za sebou a vjíždíme do Utahu

4.den: Utah - National Park Zion

Přejezd po dálnici 15 a silnicích 17 a 98 do NP ZION. Místními busy do kaňonu a pěší trasa k vodopádům a jezírkům Emerrald Pools a další program v parku. Odpoledne fotografování v oblasti The East Temple, po silnici 9 a 89 do Glendale, nocleh v kempu KOA Glendale.

99 mil – 159 km

Něco málo faktů

Národní park Zion se nachází poblíž města Springdale v Utahu na jihozápadě Spojených států amerických. Pro svou jedinečnou polohu na rozhraní tří geografických oblastí (Colorado Plateau, Great Basin a Mojave Desert) patří tento národní park k vyhledávaným turistickým cílům jak pro pozoruhodné geologické útvary, tak pro neobvykle pestrou paletu rostlin a živočichů.

Původní název parku byl po založení v roce 1909 Mukuntuweap National Monument, ale v roce 1919 byl přejmenován na Národní park Zion. Část parku, která se nazývá Kolob Canyons, byla nejprve v roce 1937 vyhlášena jako samostatná chráněná oblast Zion National Monument, avšak od roku 1956 se stala součástí Národního parku Zion. Současná rozloha parku činí 593 km² a nalézá se v nadmořských výškách 1117 m (Coalpits Wash) až 2660 m (nejvyšší vrchol Horse Ranch Mountain).

Slovo Zion (Sion) pochází z hebrejštiny a znamená mimo jiné posvátné místo. Park dostal své jméno podle jeho nejznámějšího kaňonu Zion Canyon, jehož pojmenování je připisováno Issacu Behuninovi, jednomu z prvních mormonských usedlíků, kteří do této oblasti přišli v 50. a 60. letech 19. století.

Jak to ten den bylo

Dnešní ráno nebylo tak hektické jako rána předchozí. Spali jsme v chatce, takže odpadlo bourání stanu a tím pádem bylo dost času i na snídani. V pohodě jsme všechno zvládli a vyjeli směrem k hlavnímu cíli dnešního dne - národnímu parku Zion. Před vjezdem do parku se na chvíli zastavujeme ve Fort Zion, staré vojenské pevnosti, v jejímž bezprostředním okolí jsou postaveny ukázky domů ve stylu starého, dobrého divokého západu.

Stará vojenská pevnost Fort Zion

Fort Zion

Fort Zion

Fort Zion

Fort Zion

Fort Zion

Fort Zion

Prohlídce parku věnujeme celé dopoledne. Začínáme v infocentru, odkud pokračujeme bezplatným kyvadlovým autobusem. Vystupujeme na třetí zastávce a dále pokračujeme pěšky. Procházíme úchvatnou krajinou až k vodopádům. Fotografování je ztíženo poměrně velkým množstvím lidí, kteří se neustále pletou do záběrů. Tady se začíná pomalu rodit naše averze vůči japonským turistům, ale o tom až dále.

Cestou k vodopádům

Vodopád Emerald Pools

Vodopád Emerald Pools

Kamenný vodopád

Od vodopádů se vracíme zpět k autobusům, část výpravy pokračuje dále, já, unaven, zůstávám na zastávce a čekám, až ostatní pojedou zpět. Kolem jedné máme sraz u infocentra a pomalu opouštíme park.

Beze spěchu, stále krajinou národního paku, jedeme směrem ke Glendale KOA, kde máme pro dnešní noc zajištěno ubytování. Cestou děláme četné zastávky, neboť okolní krajina je opravdu fotogenická.

K následujícím fotografiím nemám, co bych dodal.

Po příjezdu do kempu se ukázalo, že jsou k dispozici volné chatky a tak jsme neváhali. Byli jsme již rozhodnuti přespat v chatce vždy, jakmile to bude možné. Což nakonec byla necelá polovina nocí.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Jack

23. června 2012 09:05

Jack říká

Opět můžu jen závidět

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

HoHo

23. června 2012 23:04

HoHo říká

Nádherné fotky z nádherného prostředí...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

24. června 2012 20:39

Rony říká

Park Zion má úžasně barevné scenérie, fotky vyšly krásně, určitě tam musí být lahoda fotit. 

Když jsem si přečetl jméno pana Hoška, hned jsem věděl, že od něho mám nějakou fotografickou knížku. Po kratším hledání jsem našel knížečku Šumava a v ní známá místa, kde se cítím doma...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

psaroslav

24. června 2012 21:09

psaroslav říká

@Rony: Vláďa Hošek je naprosto bezvadný člověk. Absolvovali jsme s ním několik workshopů s tématickým zaměřením na roční období Šumavy. On totiž fotí zejména Šumavu a to již něco málo přes čtyřicet let. Byli jsme s ním i ve Slovinsku, kde právě s námi byl po jedenadvacáté a samozřejmě USA. Vždy perfektní. Asi by nebyl problém ho zlákat coby průvodce Šumavou, kterou zná do detailu.

Paulie

5. července 2012 19:35

Paulie říká

Fotky jsou opravdu krásně barevné Těším se na pokračování.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.