USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

USA - den třináctý, čtrnáctý a patnáctý

Těm čtenářům, které jsem k smrti neunudil předchozími díly seriálu o putování po národních parcích jihozápadu USA, předkládám díl poslední. Tentokrát je třídenní, z toho první dva dny jsou ještě z krásné a nezapomenutelné přírody, poslední den je ze San Franciska. Trochu nás mrzí, že z tohoto bezesporu krásného města jsme toho moc neviděli ani první, ani poslední den. Prostě nám nebylo přáno. Ale tento nedostatek byl dokonale vyvážen tím, co jsme viděli a zažili v ostatní dny.
Je a bude na co vzpomínat. Jsem rád, že aspoň některé čtenáře jsem seriálem zaujal a tímto jim děkuji za pochvalná vyjádření v komentářích k jednotlivým článkům.

13.den: California - Death Valley

Brzo ráno odjezd z Las Vegas po 160 směr Pahrump, krátký spánek na odstavném parkovišti na kraji Údolí smrti - NP Death Valley. Východ slunce na Zabriskie Pointu a Badwater – nejnižší bod západní polokoule (-86 m n.m.). Zážitkový přejezd po 190, 178 a 99 písečnou bouří přes podivnou vesnici Kretén Valley do Visalie. Nocleh v kempu KOA.

451 mil – 727 km

Něco málo faktů

Údolí Smrti, anglicky Death Valley, je údolí nácházející se ve Východní Kalifornii. Je to nejsušší, nejteplejší a nejníže položené místo Kalifornie, USA a celé Severní Ameriky. Zdejší solné jezero Badwater leží 86 metrů pod úrovní moře. Dne 3. července 2001 zde byla naměřena nejvyšší teplota v USA; 57,1 °C. Průměrné roční srážky jsou 50 mm. Údolí leží jihozápadně od pohoří Sierra Nevada ve Velké sníženině a na severním okraji poušti Mohave. Tvoří velkou část Národního parku Death Valley. Rozkládá se severojižním směrem mezi horským pásmem Amargosa na východě a Panamint na západě a pohoří Sylvania a Owlshead tvoří jeho severní a jižní hranici. Má rozlohu téměř 8000 km². Údolí je téměř 230 kilometrů dlouhé a mezi 8 a 25 kilometry široké.

Jak to ten den bylo

Vyjeli jsme ráno ve dvě hodiny z Las Vegas a kolem čtvrté jsme na místě, na okraji Death Valley. Do východu slunce zbývají zhruba dvě hodiny, tak zastavujeme na parkovišti u Zabriskie Pointu a oddáváme se nepohodlnému spánku - někteří zůstávají na sedačkách v autě, jiní si ustlali na asfaltu parkoviště. V předtuše začínajícího dne celí rozlámaní vstáváme a vydáváme se na vyhlídku, vzdálenou zhruba kilometr. Obloha je pokrytá mraky a fouká poměrně silný vitr. Pomalu se v nás zčínají líhnout obavy, že v ten klíčový moment, kdy ranní a nízké slunce vytváří na krajině neopakovatelné barvy a struktury, bude slunce za mraky. Nicméně setrváváme a protože nic není dokonalé, tak to máme zhruba na půl. Občas slunce vykoukne zpoza mraků a my se snažíme tuto situaci zachytit svými fotoaparáty. Nakonec odcházíme s několika, alespoň pro nás, nádhernými snímky.

California, Death Valley, Zabriskie Point - východ slunce

California, Death Valley, Zabriskie Point - východ slunce

California, Death Valley, Zabriskie Point - východ slunce

Dále pokračujeme k solnému jezeru Badwater, které je prakticky bez vody. Je pozoruhodné mimo jiné i tím, že v těchto místech se ocitáme cca 86 metrů pod hladinou moře. Počasí je stejné jako u Zabriskie Pointu a dodává krajině zvláštní a ponurý ráz. V jednu chvíli se na obloze objeví nádherná duha, která se samozřejmě stává objektem k fotografování.

California, Death Valley - duha nad Badwater

California, Death Valley, Badwater - solné jezero je takřka bez vody

California, Death Valley, Badwater - detail

California, Death Valley, Badwater - solné jezero je takřka bez vody

Po této zastávce ještě děláme delší pauzu u Mesquite Sand Dunes, kde se zatajeným dechem můžeme obdivovat nádherné písečné duny. Zvlášť ve chvílích, kdy zpoza mraků vykoukne sluníčko a vybere si jednu z dun k osvětlení. Úchvatné.

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - sluncem osvětlená duna

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - sluncem osvětlená duna

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - tohle osvětlení opravdu nikdo nerežíroval

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - fotografovat je třeba z jakéhokoliv místa

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - krajina

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - krajina

Když jsme se fotograficky vyřádili, sedáme do auta a pokračujeme v cestě. V tuto chvíli Hanka pokazí posádce náladu, když nechá kolovat svůj fotoaparát, kde na displeji každý může vidět nádherného chřestýše. Okamžitě je zasypána spoustou otázek typu kde to bylo, jak se choval, proč jsi nás nezavolala. Na tyhle otázky odpověď zkrátka nebyla a tak po chvíli vyšla s pravdou ven - chřestýš byl vyfocen na jedné z informačních cedulí. V tu chvíli všem spadl kámen ze srdce, protože za jiných okolností by asi nikdo nepřestal litovat, že mu takovýto záběr unikl.

California, Death Valley, Mesquite Sand Dunes - chřestýš, bohužel jen z informační cedule

Pokračujeme dále ke kempu ve Visalie. Na jednom úseku se dostáváme do pořádné písečné bouře. Zejména pro nás, kdo v autě spali, bylo probuzení notně šokující. Kolem auta nebylo vidět zhola nic, kromě jakési bíle kaše. Doteď nechápu, jak je možné, že oba pánové za volantem ani na okamžik nesjeli z cesty.

14.den: California - Sequoia National Park, National Park Kings Canyon

Ráno výjezd po 198 do NP Sequoia, druhé sněžení na trase, tunel v sequoji, General Shermana a Giant Forest. Medvědí stopy a nakonec i velmi blízký medvěd! Odpoledne NP Kings Canyon, General Grant a odjezd po silnicích 180, 99 a 152 do Los Baňos, nocleh v kempu KOA.

239 mil – 384 km

Něco málo faktů

Národní park Sequoia (anglicky Sequoia National Park) je národní park v jižní Sierra Nevadě, východně od kalifornského města Visalia ve Spojených státech. Byl založen v roce 1890 jako druhý národní park Spojených států po Yellowstonu. Rozloha parku činí 1 635 km². Rozdíl mezi nejvýše a nejníže položeným bodem činí téměř 4 000 m; nejvýše položený bod parku, Mount Whitney (4 417 m n. m.), je současně nejvyšším vrcholem souvislé části Spojených států (kromě Aljašky). Sequoia na severu sousedí s národním parkem Kings Canyon, s nímž je spravován společně jako jeden celek Sequoia and Kings Canyon National Parks.

Park nejvíce proslavily lesy sekvojovců obrovských včetně stromu generála Shermana, jednoho z největších stromů na Zemi. Strom generála Shermana roste v Obřím lese (Giant Forest), kde najdeme pět z deseti největších stromů na světě, pokud jde o objem dřeva. Obří les je spojen Silnicí generálů (Generals Highway) s Grantovým hájem (Grant Grove) v Kings Canyonu, domovem stromu generála Granta a dalších sekvojí. Obří sekvojové lesy jsou součástí 81 920 ha pralesa, zasahujícího do obou národních parků. Parky dosud uchovávají krajinu připomínající jižní Sierra Nevadu z dob před příchodem evropských osadníků.

Jak to ten den bylo

Vstáváme do nepříliš vlídného dne, ale náladu nám to nekazí. Máme namířeno mezi obrovské sekvoje a není mezi námi nikdo, kdo by se na tyto ohromné stromy netěšil. Počasí slibuje všechno možné, jen ne krásný, podzimní den. Podle toho také volíme oblečení - co máme nejteplejšího a co nejméně profouknutelného, bereme na sebe. Pouze boty jsem nedocenil - Milda mne ujistil, že park lze v pohodě zvládnout i v sandálech, tak jsem neváhal, pouze jsem si, navzdory všem předpisům o estetickém oblékání, vzal do nich ponožky.

Úzkou silnicí stoupáme do výšky přes 3000 metrů a již asi od poloviny se na nás začíná sypat první sníh. Po nějakou dobu jsme si optimisticky mysleli, že se jedná o pouhou přeháňku, ale stoupající nadmořská výška spolu se stále větší intenzitou sněžení nás z toho omylu vyvedly. Když jsme se vyšplhali až nahoru, teplota se pohybovala kolem nuly a místy bylo až 10 cm čerstvě napadaného sněhu. Ani tyhle zimní podmínky mě však nedonutily se začít přehrabovat v zavazadlovém prostoru auta a hledat nějakou vhodnější obuv. Celé jsem to tedy absolvoval v páskových sandálech a kupodivu se to dalo celkem snadno vydržet.

California, Sequoia National Park - přicházíme do parku

California, Sequoia National Park - Tunnel Log, 8 stop vysoký, 17 stop široký

Toulali jsme se mezi těmi velikány nejprve v Sequoia National Park a později v National Park Kings Canyon a něvěřícně si prohlíželi všechny ty vpravdě mamutí stromy, jejichž stáří se odhaduje mezi dvěma a třemi tisíci let. Ne potíže s obuví, ale bolest za krkem z neustále zakloněné hlavy, to byl jediný problém tohoto dne.

California, Sequoia National Park - pata sekvoje

California, Sequoia National Park - Fallen Monarch v plné kráse

California, Sequoia National Park - Fallen Monarch

California, Sequoia National Park - Fallen Monarch

Když jsme pak ještě dvakrát potkali medvěda - v jednom případě hnědý baribal a ve druhém mládě šedého grizzlyho, nebralo naše nadšení konce.

California, Sequoia National Park - medvědí stopa

California, Sequoia National Park - mladý medvěd grizzly, volně žijící jedinec, obojek znamená, že jde o sledovaný kus

California, Sequoia National Park - medvěd baribal

Z pohledu fotografování jsme naráželi na problémy s nedostatkem světla - bylo zataženo a místy sněžilo docela hustě. Bylo lépe se zaměřit spíše na detail, ale na straně druhé přece není možné odjet z parku bez několika fotek celých stromů. Toho bylo možné dosáhnout dvojím způsobem. Buď dostatečným odstupem, nebo z menší vzdálenosti strom vyfotit ze stativu nadvakrát. Několik snímků se nám povedlo s využitím obou způsobů.

California, Sequoia National Park - král všech stromů General Sherman - vertikální panoráma

California, Sequoia National Park - vicekrál všech stromů General Grant

California, Sequoia National Park - Parker Group - vertikální panoráma

Park opouštíme téměř za šera. Dáváme si poslední kávu v napůl uzavřeném bistru a vidíme, že sezóna zde pomalu končí. Spousta budov již je uzavřena a počasí napovídá, že park zahájí období zimního klidu, ve kterém bude čerpat síly na zvládnutí náporu turistů v příští sezóně.

California, Sequoia National Park - pata sekvoje

California, Sequoia National Park - trpaslíci mezi obry

California, Sequoia National Park - trpaslíci mezi obry

California, Sequoia National Park - trpaslíci mezi obry

California, Sequoia National Park - mají své jméno, ale k velké lítosti nemáme zaznamenáno

California, Sequoia National Park - mají své jméno, ale k velké lítosti nemáme zaznamenáno

California, Sequoia National Park - dokonalost

California, Sequoia National Park

California, Sequoia National Park

California, Sequoia National Park

Po kávě odjíždíme do posledního kempu našeho fototripu, KOA camp v Los Baňos. Je to poslední noc a tak jdeme spát o poznání později, než kdykoliv předtím. Sedíme, povídáme, hodnotíme uplynulé dva týdny. A hodnocení to bylo veskrze pozitivní.

15.den: California - San Francisco

Po 152 a 101 přejezd do San Francisca, Lombard Street, kabelové tramvaje, přístav a slavné molo 39, Golden Gate, Čínská čtvrť. Vrácení vozů a odpoledne odlet přes Londýn zpět.

140 mil – 227 km

Jak to ten den bylo

No, a než jsme se nadáli, máme tu poslední ráno. Vstáváme v sedm, zavazadla balíme jen tak, aby bylo sbaleno. Na letišti bude dostatek času na případné přerovnání obsahu tak, aby se každé zavazadlo vešlo do váhového limitu. Program dne je velmi jednoduchý. Přesunout se do San Franciska, porozhlédnout se po městě, vrátit auta a odletět.

Cesta do San Franciska nebyla dlouhá a tak zbyl čas na to, abychom mohli zhlédnout něco z města. My dva jsme toho moc neabsolvovali, protože poměrně dlouhou dobu jsme strávili ve fotoprodejně, kde jsme nakupovali nějaké doplňky k fotoaparátům. Také jsme navštívili galerii s velkoformátovými fotografiemi míst, která jsme v předchozích dvou týdnech navštívili. Po zhlédnutí v nás uzrálo rozhodnutí fotoaparáty zahodit a věnovat se něčemu úplně jinému. Byly tam vystaveny opravdu mistrovské kousky. Samozřejmě na prodej a cena se dojednávala v intimním prostředí, kde případný zájemce měl veškeré pohodlí a přiměřený luxus. Po ceně jednotlivých děl jsme se raději ani nepídili.

California, San Francisco - věznice Alcatraz

California, San Francisco - typická kopcovitá ulice, na pozadí věznice Alcatraz

California, San Francisco - Lombard Street

California, San Francisco - kabelová tramvaj

California, San Francisco - kolonie lvounů v přístavu

California, San Francisco - Alcatraz z přístavu

Když jsme si odbyli prohlídku a nákupy, mnoho času už nezbývalo. Strávili jsme ho tedy na nábřeží, kde kromě návštěvy expozice lvounů, jsme prakticky pouze relaxovali. V dohodnutou hodinu jsme odjeli na letiště, kde bylo nutné v přilehlé půjčovně vrátit auta. To zabralo opravdu jenom chvíli a pak už jen cesta do letištní haly. Tam byl prostor na to, dát si dohromady zavazadla. Měli jsme trochu obavu, ale po převážení jsme zjistili, že se zavazadly už nemusíme nic dělat, stačilo je přelepit izolepou a nechat odbavit.

Poté už nastala ta nejméně záživná část - čekání na letadlo, dlouhý let. Nakonec jsme zvládli i to. Po přistání v Praze nás ještě čekalo malé zpestření - jeden kufr zůstal v Londýně. Takže jsme ho museli vyreklamovat a pak rychle do auta, které už na nás venku čekalo. Cestou z letiště jsme museli zastavit na večeři - Eva měla migrénu a nic nepřichystala a naše chuť na pořádné české jídlo byla nepřekonatelná. Po jídle už bez jediné zastávky jsme dojeli domů.

Doma následovalo přivítání se zvířátky a postupné vybalování. Mezitím z Prahy přivezli druhý kufr. Po jeho převzetí jsme udělali definitivní tečku za celou překrásnou dovolenou a šli jsme spát.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Přidat komentář

Komentáře

Rony

3. listopadu 2012 00:21

Rony říká

S pokorou a údivem jsem sledoval všech sedm částí. Díky za tyto perly, které budou vždy nejvíce zářit na náhrdelníku Šlápot.

...

Měl jsem i možnost vidět a prolistovat si fotografickou knihu, kterou Jarda s Hankou vytvořili a musím říct, že jde o umělecké dílo. Fotky, některé ve formátu 30x60cm, jsou nádherné. To ranní vstávání jistě stálo za to!

Díky

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HoHo

3. listopadu 2012 13:32

HoHo říká

Díky za moc hezkou sérii článků z Ameriky. I já jsem se kochal krásami, které jsi nám zde naservíroval...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

psaroslav

3. listopadu 2012 16:16

psaroslav říká

Vážení přátelé, bez jakékoliv nadsázky jsem dojat slovy chvály, kterých se mi dostalo. Je to velmi potěšující, ale zároveň i zavazující k tomu, aby i další články čtenáře zaujaly. Nebude to úplně snadný úkol, ale vynasnažím se, abych nezklamal.

Shodou okolností reguji na dva komentáře, jejichž autorům bych chtěl říct něco navíc.

Rony, Tvoje série článků je něco, na co zírám s otevřenými ústy. Při tom velkém počtu stále držet špičkovou kvalitu jak po stránce textové, tak i obrazové, je velmi ojedinělý úkaz. Pokud se chystám na nějaký výlet do nedalekého okolí, vždy v Tvých článcích najdu o zamýšlených místech dostatek informací a inspirace, abych z návštěvy vytěžil maximum. Doufám, že se taky dočkám knižního vydání, i když to množství materiálu je spíše na knihovnu než na jednu publikaci. A pro jednu knihu to bude velmi, velmi těžká selekce.

Hoho, Tobě musím poděkovat za skvělý web. Shodou okolností dnes se u nás v ulici řešily nějaké problémy s parkováním a službu konající policista z ničeho nic zmínil velmi pochvalně tento web. Překvapilo a potěšilo mne to, a jsem rád, že mohu spolupracovat s partou bezvadných lidí, kteří webu vytvářejí náplň.

Takže je tak dál.

Ještě jednou moc děkuji.

Komentář doplněn 3.11.2012 16:21

Ještě drobná korekce:

místo "reguji" má být "reaguji"

a místo "Takže je tak dál" má být "Takže jen tak dál."

HoHo

3. listopadu 2012 17:30

HoHo říká

Wow, tak to jsem hodně mile překvapený. Moc mě to potěšilo Mrzí mě, že teď nemám čas na žádná vylepšení...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Rony

3. listopadu 2012 18:22

Rony říká

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Jack

4. listopadu 2012 19:15

Jack říká

Opravdu nemám slov, vše bylo vyřčeno ! Nádhera , těším se na další zážitky z tvých cest! Jsou opravdickým pokladem na tomto webu .-)!

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

9. prosince 2012 00:31

Paulie říká

Jsem tak k smrti neunuděn, že lačním po dalším dílu! Jenže ten nebude ... a to je největší chyba tohoto článku

Teď vážně. Všechno má svůj konec a tohle je krásná tečka za nádhernou sérií, která představila jedny z nejhezčích míst Ameriky. Díky za všechny články, které mi mimo jiné ukázaly, že i v USA jsou místa, jež potěší přírodu milujícího člověka.

Mimochodem, co se týče sandálů, sám je nosím rád a často s ponožkami -- módní policie mě ještě nechytla Jeden kamarád je nosí s tlustými ponožkami pomalu celou zimu, tedy pokud nenapadne spousta sněhu

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.