Vacov a okolí

Vacov a okolí

Lednové mrazy nového roku vládnou stále za našimi okny, vždyť víte, kolik bylo nedávno stupňů (pomalu až - 20), prostě jako na Sibiři, a taky málo toho slunečního svitu, ale teď se jistě všechno změní, neboť nastává nový měsíc... únor... s ním nové naděje a přiblížení se k jaru, proto tu pro Vás mám již druhý letošní tip, kam vyjet na jaře na kole :).

Kudy cesta povede při cestě tam?

Strakonice - Zahorčice - Vacov

Kudy nás cesta povede při cestě nazpět?

Vacov - Hoslovice - Volenice - Strakonice

Jaká je délka trasy a její náročnost?

Rozepsané (při cestě tam): 13km (14km nebo 16km) - 15km (17km)

Rozepsané (při cestě nazpět): 11km - 8km - 13km

Celkem: 60km (61km nebo 63km nebo 65km)

Náročnost: střední (nejen díky vzdálenosti, ale i horší cestě a kopcům, které začínají stoupat do výše, neboť vcházíme pomalu ale jistě do bran nádherné Šumavy)

Naše cesta opět začíná v jihočeském městečku na soutoku dvou řek - Otavy a Volyňky - ve Strakonicích. Odtud se můžete vydat nám už dobře známým směrem přes Podskalí, a pak máte možnost jet ještě přes Pracejovice (o 1km delší), ale tak či tak se stejně dostanete do Drachkova. Budete muset zdolat větší kopeček kolem lesních zvířat a kolem poutního místa u sv.Anny do Kraselova a následně do Zahorčic.

Cestou do Zahorčic

Nebo vyjeďte po cestě do Mutěnic, které projedete během chvilky a brzy Vás přivítají Sousedovice.

Strakonice od Sousedovic

Po rovinkách, z kopečka dolů, kde jste si odpočinuly, následují kopečky, které se zdvihají výše a výše (hlavně za Liběticemi).

A dolů z kopečka (směr Libětice)

Brzy se pokocháte krajinou, která se zde objevuje, třeba Vás i uchvátí.

Kopeček do Úlehle

Po zdolání kopce se před Vámi objeví vesnička Úlehle a následně rozbočka v Radkovicích, kde můžete odbočit směrem na Češtice a nebo se povídat do Zahorčic.

Zahorčice

Zahorčice

Historické prameny se zmiňují o této vsi již v roce 1227 našeho letopočtu. Nachází se v nadmořské výšce 567 m. n. m.

Další cesta nás povede do Vacova, můžete se vrátit o kousek směrem na Kraselov a zajet si do malebných Němčic.

Vesnice za kopcem

Němčice

Poprvé se zmiňuje o vsi Němčice Přemysl Otakar I. roku 1204, kdy daroval některé poplatky klášteru sv. Jiří v Praze.

Zastávka v Němčicích

Rytíř Adam Chřepický z Modlíškovic společně se svým synem Václavem zde zbudoval zdejší tvrz. Na přelomu 17. a 18. století byla přestavěna na raně renesanční zámek a k němu byl vybudován park.

Tvrz v Němčicích

V roce 1834 byl na zdejším zámku zaměstnán jako kaplan Josef Šmidinger, který byl šiřitelem českých knih a vlastenectví (ve Strakonicích mimochodem založil knihovnu, která je zde dodnes).

Rybník v Němčicích

Jestli jste vynechali tuto malebnou vesničku, vydali jste se nazpět do Radkovic směrem na Čestice.

Pohled na Čestice

Čestice

Do historie byly poprvé zapsány majiteli Přechových z Čestic roku 1243.

Nachází se zde románský kostel Stětí sv. Jana Křtitela, raně barokní zámek s parkem, či Kalvárie s poustevnou.

Stoupáme po silnici výše do Dřešína, Chvalšovic...

U Chvalšovic

Rybník u Chvalšovic

a také do Přečína, vesničky, kde již roku 1362, dříve pod názvem Přečinov, stála gotická tvrz, dnes dosti zchátralá a návštěvníkům nepřístupná.

Značka

Přečín

Nedaleko od Přečína leží náš dnešní cíl - Vacov.

Vacov

Obec vznikla roku 1352 při kolonizaci Strakonicka a patřila majiteli Václavu Kocovi z Dobrše.

Pohled na celý Vacov od Zálesí

Jiný pohled na Vacov

O Vacově

Západ Slunce ve Vacově v zimě

Ve Vacově

Na konci 19. století byl ve vsi vystaven kostel zasvěcen svatému Mikuláši, na místě dřívější tvrze a kostela, který ve 2. polovině 18. století shořel. V kostelní věži se nachází zvony z 16. století.

Kostel ve Vacově

Vacovský kostel zblízka

Uvnitř kostela ve Vacově (při Adventu)

Jiné foto vánočního kostela

Noční kostel

Tradicí jsou tu dvě poutě: jedna v srpnu - Vavřinecká pouť a ta druhá v prosinci - Mikulášská pouť.

Vánoční strom ve Vacově

Vacovická výzdoba

Vánoční pohoda

V květnu jsme se prošli za Vacov směrem na Chalupy, to vřele doporučuji, nádherný kraj, pohoda... jen se podívejte sami.

Výhled na Rohanov a okolí

Krásný strom v období května

Panorama

Květnový kraj

Mladíkovský potok u chalup

Mladíkovský potok

Kraj směrem k Javorníku

Krásný kraj, ale čas se nám krátí a naše cesta u konce stále není, ba naopak jedeme dále... směrem na Hoslovice přes Zálesí a Drážov.

Rozhledna Javorník na kopci

Rozbočka

Naučná stezka

Hoslovice

Hoslovice s rybníčkem

Koně v Hoslovicích

Již v druhé polovině 14. století je psáno o této jihočeské vsi, kde dnes žije něco kolem 180 obyvatel.

Značka

V Hoslovicích

Největší chloubou je zde Hoslovický mlýn, který v této vesničce leží, zaujímá pozici nejstaršího dochovaného vodního mlýna v Čechách, o kterém se prameny zmiňují již v roce 1352, ač doložení je z roku 1654.

Jedna z budov hoslovického mlýna

Mlýnské kolo uvnitř

Jiný pohled na mlýn

Slaměná střecha

Posledními majiteli byli bratři Harantovi, kteří tu udržovali starý venkovský život, není tu zavedena elektřina, žádné sociální zařízení...

Poslední majitel

Uvnitř nářadí

Oblečení

Postel s kolovratem

Ač jistě neradi vytrženi ze středověkého života, musíme se vrátit na zem a jet domů. Moje cesta vede přes Zvotoky, Tažovice, již známé Volenice, Katovice a mojí cílovou rovinkou jsou Strakonice.

Z Hoslovic do Zvotok

Kraj

Novosedelský potok

Novosedelský potok s blatouchy

Tažovice

O vesničce s tvrzí se poprvé píše v roce 1360. Tvrz byla na přelomu 17. a 18. století přestavěna na barokní zámek a následně byly použity prvky empírového stylu. Dnes je však památka veřejnosti nepřístupná.

Zámek v Tažovicích

Snad se Vám naše dnešní cesta líbila :)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

1. února 2010 17:33

HoHo říká

Pokud jste ještě nebyli v Hoslovicích kouknout na vodní mlýn, tak vřele doporučuji stejně jako Jack, je to tam moc hezké...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Eva

27. února 2017 16:21

Eva říká

Hoslovice – krása. Znám je velmi dobře. A všechny vesničky a příroda kolem jsou kouzelné.

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.