Výlet na Moravu a do Slezska III.

Výlet na Moravu a do Slezska III.

Nadešel čas vám poodkrýt poslední část výletu, který proběhl již dvakrát, a to v květnu 2007 a v červnu 2012. Měl jsem tu možnost vypravit se společně s žáky na pětidenní výlet na Moravu, ale i do Slezska, kde jsme měli zažít adrenalin v soutěži Bludiště. Už ne jen z pouhého dívání se na obrazovky, ale pohlédnout na to z hlediska aktivního účastníka.

Pozn. aut.: Budu kombinovat své zážitky z obou výletů. Za fotkami, které jsem osobně nefotil, jsou uvedeni jejich autoři. Snažil jsem se vyhledat všechny, snad správně. Omlouvám se tedy předem těm, na které jsem zapomněl, nebo špatně uvedl.

Poslední tři dny a dvě noci jsme strávili poblíž, nebo také uvnitř krajského města Moravskoslezského kraje, v Ostravě. Už na první pohled nás vítala pohledem na Vítkovické železárny a nechvalně proslulým smogem nejen z výfukových plynů, které zdejší obyvatele někdy ohrožuje na životě.

Ostrava

Toto statutární město na rozhraní Moravy a Slezska je druhým největším městem na Moravě a žije v něm kolem 300 tisíc obyvatel. Neměli jsme možnost toto kulturní (proslaveno známou ulicí Stodolní, kde se snad nikdy nespí, ale i letním festivalem Colours of Ostrava) a průmyslové (převaha těžkého průmyslu a těžby černého uhlí) město, rodiště zpěváka Jaromíra Nohavici, zpěvačky Hany Zagorové, Marie Rottrové, herce Vlastimila Brodského, fotbalisty Marka Jankulovského, sexuologa Radima Uzla a dalších, moc poznat. Ani jsme se bohužel blíže nepodívali na nejznámější stavbu - Novou radnici, která byla vystavěna v letech 1925-1930 architektem Karlem Kotasem a Vladimírem Fischerem.

Nová radnice v Ostravě

Při své prvotní návštěvě jsem byl Ostravou dosti zklamán a musím říct, že osobně bych se tomuto městu vyhýbal. Když si ještě vybavím naše prvotní ubytování ve tříhvězdičkovém hotelu Hlubina, který by měl asi přijít o všechny hvězdy, co má (injekční stříkačka na balkóně, prošlé řízky ve skříni, pochybná individua). Ale po zpětném pohledu to tak špatné, až na to ubytování, opravdu nebylo. Jen to tak působilo. Podruhé už to bylo o něčem jiném.

Miniuni Ostava

Areál Miniuni je zajímavou atrakcí pro děti i dospělé. Na ploše 1,5 ha je možno zhlédnout více než 30 modelů významných budov evropských měst v měřítku 1:25 jako například londýnský Big Ben, Staroměstskou radnici, jednu z největších pamětihodností Berlína Braniborskou bránu či 12 metrů vysokou Eiffelovu věž. Součástí jsou rovněž krásné stavby Divů starověku. Areál oživují železniční tratě s vláčky a vodní cesty s parníkem. Pravidelně jsou zde pořádány speciální výstavy a zábavné akce pro děti. To a mnoho více zde můžete vidět, jak tvrdí oficiální popis tohoto objektu.

Pinta

Staroměstská radnice s orlojem v Praze

Miniatura Královského hradu v Krakowe

Miniatura Pantheonu v Athénách

Miniatura Hornického muzea v Ostravě

Miniatura Big Benu v Londýně

Miniatura Rhodského kolosu (starověký div světa)

Dětský koutek

Ubytování v Bolaticích

Přesunuli jsme se do nového ubytování v okrese Opava, do obce Bolatice, které byly založeny roku 1250 a patřily tak pod cisterciácký klášter na Velehradě. Žije v ní kolem 4,5 tisíce obyvatel a již dvakrát (roku 1999 a 2008) se Bolatice staly Vesnicí roku v Moravskoslezském kraji. Za zmínku a za zhlédnutí stojí nově rekonstruovaný kostel svatého Stanislava zasvěcený polskému patronovi, barokní zámek s obecním úřadem, bolatický skanzen lidových tradic s cyklostezkou do Bělé a naučnou stezkou na Hlučínsku.

HLUKFEST (přehlídka rockových kapel)

Ubytování v Bolaticích

Kostel v Bolaticích

Na hřbitově

Hospoda v Bolaticích

Totem

Na trampolíně

Televizní soutěž Bludiště

Vyvrcholením 5-ti denního výletu bylo zúčastnění se vědomostní soutěže Bludiště, kterou od roku 1997 natáčí v ostravských ateliérech Česká televize a moderuje ji od začátku Roman Pastorek. Dvě družstva složená ze žáků 2. stupně základní školy soutěží mezi sebou ve fyzických zdatnostech, ale i ve vědomostních dovednostech, které jsou závislé na týmové spolupráci. Cílem je získat za svoje znalosti nejvíce bodů (bludišťáků), třeba i za pomoci vyluštění tajenky (15 bodů), bojováním na lanech, procházkou laserovým bludištěm,... Vše vygraduje balancováním balancovníku vítězného týmu, který tak může získat ceny zlatého bludišťáka.

Je to něco jiného, být za obrazovkou, nebo naopak přímo na místě, v centru dění. Na člověka to působí mnohem silněji a dá mu to víc. Taky zjistí, jak dlouho trvá, než se něco natočí - moderátor se může splést, režisérovi se něco nelíbí, točí se několikrát záběry na publikum,...Na druhou stranu během dne se stihnou natočit dokonce dva díly najednou (vždy půl dne jeden). Nevýhodu mají nové týmy, které v prvním kole většinou narazí na tým zkušenější, který již jednou vyhrál. Ne vždy tedy vyhraje férovost režiséra.

Žáci z 9. A v roce 2007 vyhráli dvakrát, získali rekord v balancování a ve třetím kole prohráli o bod. Větší štěstí měl tým z roku 2012 (žáci z 9. B), kteří 3x získali zlatého bludišťáka. S nádherným pocitem vítězství jsme se cestou domů pomalu navraceli do kruté reality všedností. Zpětně by bylo dobré poděkovat hlavní iniciátorce, paní učitelce Šimkové, která je bez jejich vědomí do toho přihlásila a trochu žáky přinutila. Ale bez toho by sami žáci nezjistili, že jsou vlastně rádi, že si to mohou užít! DÍKY! :-))

Zpravodajský vůz ČT

Tým z 9. A, třídní a její dcera (2007, Hana Šimková)

V šatnách

Ve studiu

Hlavní moderátor Roman Pastorek

A skládají se puzzle :-) (2007, Hana Šimková)

Týmová důvěra (Tomáš Novotný)

Diváci ze Strakonic (Tomáš Novotný)

A proč by si nezabalancovali i učitelé? (2007, Šárka Čížková)

Souboj učitelů (Tomáš Novotný)

A vítězíme (Tomáš Novotný)

Zakončím článek i shrnutí velice pěkného a nezapomenutelného výletu větou Romana Pastorka z konce pořadu: „Kdo nezabloudí v Bludišti, ten se ani ve Strakonicích neztratí.“

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.