Výšlap na Hrad

Výšlap na Hrad

Nevíte kam se vydat na nedělní výlet? Pokud jste z jižních Čech dám vám jedet tip. Kopec zvaný Skočický zaujme dobrým výhledem a naleznete ho nad Skočicemi, nedaleko Vodňan. Na mapě je nazýván Hrad, podle zbytků kamenného valu v bývalém keltském a později slovanském hradišti.

Pouť můžeme začít ve Skočicích. Po červené turistické značce nejprve mineme kostel Navštívení Panny Marie a začneme stoupat lesem na ďábelskou kótu Hradu - 666m. Nahoře už se ocitáme v chráněné přírodní rezervaci "Skočický hrad", kde hlavním motivem vyhlášení byla ochrana původního listnatého lesa s převahou buku, zejména porostu květnatých bučin. Vyskytuje se vzde i několik chráněných rostlin, např. lilie zlatohlavá. Geologický podklad tvoří migmatit, hřebeny jsou tvořeny žilnou žulou.

Hrad 666m

Zde, v západní části oblasti, jsou dobře patrné kamenné valy keltského hradiště, významného archeologického objektu. Více na stránkách města Vodňany.

Od rozcestníku nás vede již zelená značka k Šumavské vyhlídce s hezkým výhledem k hradu Helfenburk a masívu Boubína. Ta pokračuje vlevo k Blanici a Viticím, my ale odbočujeme doprava mírně klesajícím hřebenem. Stále lesem, slušnou cestou klesáme směrem k loukám nad Albrechticemi a k hlavní cestě Vodňany - Strakonice. Tady u autobusové zastávky značka končí, my pokračujeme ještě podél Mlýnského dolního rybníku a Albrechtického do Albrechtic, kde nás kousek za vsí už čeká červená značka. Za pěkným Louženským rybníkem uzavíráme náš, asi 8km okruh opět ve Skočicích.

Kostel Navštívení Panny Marie

Boží muka

Bučiny na vrcholu

Kameny

Pomník na vrcholu Hradu 666m

Buk

Kamenné valy

Skalní srub

Šumavská vyhlídka

Na vyhlídce

Hřeben Hradu

Bučiny vrcholových partií

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Japo

17. března 2011 15:58

Japo říká

Tak na tento výlet se ještě matně pamatuji

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Rony

19. března 2011 15:11

Rony říká

, pak to s tvojí pamětí ještě není až tak špatný...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.