Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen l.

Rok co rok pořádá CK Ciao pro příznivce vysokohorské turistiky autobusové zájezdy do Alp a za ta dlouhá léta se již všichni dobře znají. Já se přidávám poprvé a jsem trochu v očekávání jak vše dopadne. Vysoké teploty, které ve střední Evropě lámou jeden rekord za druhým, budou ve velkých výškách, doufám, snesitelnější.
Jedeme k Zell am See, do turisticky atraktivního místa v oblasti Mitterpinzgau. Čeká nás sedm dnů pohodového chození ve vysokých horách pod dohledem nemilosrdně ostrého slunce. 
První den se v časném ránu, nevyspalí, valíme vzhůru údolím kolem skvělých Krimmelských vodopádů, abychom den poté uskutečnili výstup na Schuhflicker nad Dorfgasteinem. 

Krimmelské vodopády

Noční přesun busem po trase Strakonice - Prachatice - Passov - Zell am See končíme v Krimmlu, kde nás čeká první trek, trasa okolo vodopádů. Po probdělé noci se nožkám stoupat moc nechce, ale četné výhledy na celou kaskádu vodopádů a s nimi spojené focení, slouží i k odpočinku. Vzhůru jdu s Romanem a Jitkou lesem serpentinami, kam občas zalétnou krůpěje z vodní tříště. Je velmi brzy po ránu a tak jsme na stezce sami. Většina účastníků zájezdu chce dojít až ke Krimmler Tauernhausu. Nasadila proto rychlé tempo a zmizela kdesi vysoko nad námi.

Postupně i my vycházíme nad všechny tři stupně vodopádů, které se honosí impozantní celkovou výškou 380 m. Údolí na řece Krimmler Ache vzniklo zhruba před 30 miliony let při kolizi Afrického kontinentu s jednou z Evropských pevninských desek a bylo později dotvořeno ledovcem. Stezka kolem vodopádů je asi 4 km dlouhá, ale turisty láká i horami uzavřené široké travnaté údolí Krimmler Achental s mnoha Almy sloužícími k občerstvení. Jde vlastně o starou zemskou cestu, využívanou v minulosti k přepravě zboží.

Jitku pod vodopády spolkl tento krimmlerský ďáblík. Naštěstí ji zase hned vyplivl.

Dolní vodopád je mohutný a o vodu nemá nouzi.

Probouzející se ráno.

Kaskáda vodopádů je u jednoho z Almů přerušena krátkým širokým údolím.

...

...

Také se snažíme dojít až ke Krimmler Tauernhaus, ale vedro na otevřené planině, a značná dálka k Almu, nám to znemožní. Mohutnými štíty uzavřené údolí je velmi fotogenické. Fotím okolní štíty v malebné travnaté krajině plné dřevěných domků, potulujících se krav a marně se snažim zahlédnout sviště, co o sobě dává vědět ostrým hvizdem. Zastavujeme u široké nivy řeky, přes kterou právě z druhé strany brodí několik krav. Pak pozorujeme jejich hrátky, kdy spolu na oko bojují, ale když se dvěma z nich zalíbí naše batohy a můj Nikon, rychle se vzdalujeme. Cestou zastavujeme v jednom z Almů a Jitka zkouší v zakyslý Buttermilk. Já s Romanem dávám Rádler a u něho již celý týden zůstanu. Opatrně ochutnávám i zákys Buttermilk a musím uznat, že je výborný.

Při sestupu k parkovišti nás překvapí ohromné množství rodin holdujících koránu. Potkáváme mnoho žen v černých burkách, kterých jsou zde celé zástupy, až se zdá, že mají nad ostatními turisty početní převahu. To ještě netušíme, jaké překvapení nám toto etnikum přichystá i v našem hotelu. Ubytování s polopenzí máme zajištěno v depandance Hirschen hotelu Lukashanzl v Brucku an der Glocknerstrasse.

Vysoké vodopády jsou velkou atrakcí, ale ten kdo nedojde až na travnaté louky plné dřevéných Almů a pasoucích se krav, přijde o hodně...

Řeka Krimmlerer Ache.

...

...

Almy dnes slouží především k občerstevení turistů a cykloturistů. Širokým údolím vede i atraktivní a hodně využívaná cyklotrasa.

...

...

Pasoucí se skot je velmi zvédavý.

...

...

Krávy hledají brod přes řeku.

Malebnost údolí je nezapomenutelné.

...

Odpolední sestup do Krimmlu již za jiných světelných podmínek.

Chladné údolí je přitažlivé i pro muslimské návštěvníky. Ti se ale až do Krimmler Achenthalu až na výjimky nepouštějí.

Večer se po příjezdu na místo ukazuje, že hotel obývá několik mladých Kuvajťanů, kteří s pomalovanými auty zřejmě měsíce bloudí Evropou. Majitelka musí po dlouhém jednání sama postupně vynést všechna jejich rozměrná zavazadla ven na ulici. Oni sami nemáknou. Okolo hotelu je po nich vidět neskutečný binec a ani v apartmánech není vše tak, jak by se v bohatém Rakousku slušelo. My jsme ubytováni až pod střechou ve třetím patře a nemáme problémy žádné. Výhodou pokojů pod střechou je velká propojená terasa a nádherný výhled k horám. Rušit nás naopak dlouho do noci budou projíždějící auta.

Dohoda organizátora zájezdu Ládi s majitelkou hotelu vyústí nakonec v její nabídku, že budeme dostávat po celý týden zdarma k večeři pití (zpočátku slibuje tři, od třetího dne to změní na jedno) a k tomu volné využití venkovního bazénu, vířivky a sauny. Bazén určitě zkusíme, sauna je ale v Brucku každý večer i v ulicích, protože horko povoluje až po západu slunce.

První seznamovací večer sedíme na terase a ochutnáváme střídavě becherovku, zelenou a fernet. Pozorujeme přitom, jak se do tmy pomalu noří Tři bratři, výrazné ostré vrcholky na obzoru.

Usnout se mi dlouho nedaří. Do pozdních nočních hodin mě ruší pod okny projíždějící auta a po půlnoci navíc túrování aut a hlasité zpěvy islámských hostů z Kuvajtu, přesunutých provizorně do sousední budovy.

Výstup na Schuhflicker (Arlspitz 2 214 m n. m.)

Druhý den hned po vydatné snídani přejíždíme do Dorfgasteinu, kde využíváme lanovku na Fulseck (2 033 m n. m.). Po travnatém hřebeni se vydáme přes sedlo Arltörl na vrchol Schuhflickeru. Cítím se nevyspalý a ze sedla Arltörl (1 797 m n. m.) stoupám jen pomalu a těžce vzhůru. Před očima se mi postupně vynořují hned tři kříže - Schuhflicker, Wetterkreuz, Aukopf. Vápencové podloží využívá spousta teplomilných bylinek a tak si nějaké fotím.

Na nejvyšší vrchol Schuhflickeru vede hezká vzdušná stezka s nádhernými výhledy do hlubokého údolí k Dorfgasteinu. Nahoře je podstatně chladněji, přesto čtyři sta metrové převýšení dává zabrat. Než dolezu na vrchol, silnější a rychlejší skupina A je již pod horou u krásně zeleného jezírka Schuhflicker See, odkud pokračuje dál hřebenem se sestupem do Dorfgasteinu. Celkem na ni čeká téměř 2 km klesání.

Bad Gastein je obklopený vysokými horami, my jsme upřednostnili nižší travnatý Fulseck a Schuhflicker.

Hlavní sezónou je zde zima a pro zasněžování svahů slouží mnoho umělých nádrží.

Vyhlídka z Fulsecku.

Na Balkánu by se vzdálená hora jistě jmenovala Krivoj rog, jak v Rakousku, nevím.

Travnatý Kreuzkogel.

...

...

Schuhflicker je na dosah.

Pohled zpět na Fulseck (2 033 m n. m.).

...

...

Před sedlem Arltörl.

Krátký odpočinek ve stínu posledního stromu na hřebenové partii

...

Boční hřebínek.

...

...

...

Hořeček.

Tolije bahenní.

Údolí ostře spadá k Dorfgasteinu.

Výhled z vrcholu Schuhflickeru.

Nad zeleným plesem srdce zaplesá...

Je vidět, že jsem si na tento výlet vyšel jen tak nalehko. Trekové sandálky nevadily, přesto jsem od nich dobudoucna ustoupil. Horší bylo, že jsem na pokoji zapomněl sluneční klapky na brýle a kšiltovku. Před úpalem od ostrého slunce mě uchránila Koktejlová šála, kterou mi nezištně zapůjčila Jitka.

Před sestupem z vrcholu...

...

Wetterkreuz a Aukopf.

Aukopf.

...

...

Já se s částí B skupiny vracím do sedla, odkud klesáme k mezistanici lanovky. Překvapivě zjišťuji, že se mnou jde devět zdatných žen.

"To máš pěkný harém..." slyším hned od Zdeňky, která má vždy na vše pohotovou odpověď.

A tak se vžívám do nové role, jdu poslední, a hlídám, aby se mi ty moje holky někde na horské louce nerozprchly. Všechny ale sestupují za sebou vzorně jako ovečky. Začínám z nich mít radost. Před Heumoosalmem stíhám doplnit z pramene pitnou vodu a znovu vyfotit několik teplomilných květinek. Hořců, tolijí a nejrůznějších zvonků je zde hojnost.

O další zážitek se nám postará lesní naučná stezka s obřími houbami. Přes panující sucho sem tam v lese rostou i ty pravé. To už se blížíme k mezistanici lanovky Mittelstation Gipfelbahn, od které hned sjíždíme dolů do vedra. Ještě je čas na chvilku zapadnout do místní restaurace na radler. To, že nás zde obsluhuje Čech, no vlastně, jak se dodatečně shodneme, česká holka předělaná na kluka, nás ani neudivuje. V celých rakouských Alpách je česká či slovenská obsluha docela častá.

O poslední zpestření dne, pokud odmyslím opětovné hlučné půlnoční zpěvy hašišem omámených Kuvajťanů, se pak postarají obě Jany s Jitkou a Romanem. Díky ušetřenému 200 m sestupu k mezistanici jim před nosem frnkla z vrcholu Fulsecku poslední kabinka a tak se oni čtyři nešťastníci museli vydat až dolů k parkovišti po svých. Nějakou tu hodinku jim vydatný 1 200 metrový sešup zabral a tak jsme odjeli z Dorfgasteinu na večeři bez nich.

Schuhflicker (2 214 m n. m.).

Vysokohorská idylka.

Můj harém :).

...

Na naučné stezce lze nalézt slušné hřiby! Jarka s Hankou ale prý podobné sbírají na Radslavi běžně.

Poslední ohlédnutí na Schuhflicker.

Večer nám již slunce na zápraží nepraží a tak můžeme pozorovat stmívání nad Třemi bratry až do tmy. I noc je neobyčejně teplá.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Jak a čím jezdíte do hor?

93 29% Zásadně autem.

101 31% Je mi jedno jak se do hor dopravím.

58 18% Jen se zájezdy autobusem.

74 23% Vůbec nejezdím do hor.

Hlasovalo 326 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Rony

15. září 2015 14:44

Rony říká

P.S. Jako obvykle jsem si pro sebe vytvořil z vandrování v Alpách i fotoknihu. Nyní je do 21.9.2015 u Happy Fota sleva k 15 letům v ČR a cena za 52 stran fotoknihy (s textem viz článek výše + další ještě na Šlápotech nepublikované dny) 256,- Kč je velmi přijatelná. 

Pokud budete někdo další také tuto knihu objednat, dejte mi vědět nejpozději do neděle na 

elcas@zliv.net

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

HoHo

18. září 2015 19:37

HoHo říká

Díky za článek! Letos jsem s prachtickými turisty nebyl, tak jsem rád, že vyrazil někdo, kdo to sepíše na Šlápoty (ne že bych všechny předchozí sepsal, musím to napravit). První část se povedla, těším se na další

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

MÍRA

20. září 2015 09:46

MÍRA říká

Rony, velký dík za tento nádherný článek, hlavně skvělé fotky! Jako bych tam byl!

Ať se dál daří, potěšil jsi mě. Ahoj Míra.

Rony

21. září 2015 08:21

Rony říká

Děkuji ...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.