Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen ll.

Třetí den nakoukneme do pohoří Pinzgau, konkrétně do vysokohorského střediska Rudolfshütte a malebného údolí pod ním. Panující vedra nám dokonce umožní zchladit svá slunkem rozehřátá osmahlá těla ve vodě horského jezera.
Na následujícím treku šlapeme vysoko nad Neukirchenem, kde za dohledu kolem poletujících paraglidistů zdoláme vrcholy Frühmesseru a Wildkogelu.
Dostáváme se také do Hinterglemu v Kitzbühelerských Alpách, abychom po výjezdu lanovkou na Zwölferkogel vyrazili na dálkovou túru na Hohe Penhab a k Ellmau Almu. Příjemně zvlněný terén doprovází nádherné vyhlídky do hlubokých dolin i na vzdálené, zaledněné alpské štíty.

Alpské centrum Rudolfshütte v údolí Pinzgau (2 352 m n.m.)

Z Unterdorfu se vyvezeme serpentinami autobusem až do Enzingerbodenu (1 482 m n. m.) a nahoru k Medelzkopfu (2 760 m n. m.) jedeme nejen kabinkovou lanovkou, ale kousek i sedačkovou. Pod námi se objevuje tajemně členité údolí, ve kterém se mezi kamením a loučkami vine světlá stužka turistické stezky. Ochranné sítě pod námi naznačují kudy v zimě sjíždí lyžaři. Středisko v tuto dobu jistě ještě více ožije.

Značná nadmořská výška horní stanice sedačkové lanovky na Medelzplateu (2 600 m n. m.) znamená, že zatímco A skupina snadno zdolá blízký kamenitý vrchol Medelskopfu a pak lelkuje u jezera Wießsee nebo se jde podívat nahoru k ledovci, naše malá pětičlenná skupinka sestupí postupně 700 výškových metrů krásným zeleným údolím s mnoha potůčky, mokřady a nevšedními výhledy. Nejprve klesáme na rozcestí Kaiser Törl a od z něho k jezeru Wiesssee. Máme moře času. Jdeme pomalu, občas jen tak vyvalujeme na vyhřátých kamenech. Stezka se kroutí mezi skalami a rychle ztrácí výšku v dobře prostupné kamenné stěně, pod kterou čekají mokřiny a malé jezírko. Pestrou krajinu vystřídá závětečný pohled k jezeru u mezistanice lanovky, kde v Greensee zkoušíme příjemně chladivou jezerní koupel. Ta nemá chybu.

Po večeři se ještě deme projít po městě, nahlédneme i do kostela, kam nás na chvilku naláká koncert kytaristy. Chodit se už ale nikomu moc nechce a tak jdeme relaxovat na terasu, prát propocená trika a ochutnávat alkohol z ještě bohatých zásob.

Centrum Rudolfshütte.

...

Wießsee.

Foto z lanovky.

...

Na Medelzplateu.

Jarka a Janka.

Vrchol Medelzkopfu.

Jezero Wießsee je barvou spíš Greensee. Ke Grünsee nás ale čeká ještě pár hodin sestupu.

...

...

...

Sestupová stezka k mezistanici lanovky.

...

...

Greensee.

...

Ledovcové jezero je panujícími tropickými teplotami dobře prohřáté. Lipno je často mnohem studenější, ví dobře Jarka s Hankou. Kdo má plavky, leze hned do vody, kdo ne, jen smutně hledí...

...

Panoramatická cesta nad údolím Schwarzachengraben s výstupem na Hohe Penhab

Dnes nás opět čeká okružní vyhlídková cesta po zaoblených zelených vrcholech. Z Hinterglemmu v Kitzbülerských Alpách nás lanovka vyveze na Zwölfer Kogel (1 984 m n. m.). Odtud stoupáme na Hohe Penhab (2 113 m n. m.) a zvlněnou krajinou procházíme hřeben na další dva vrcholky. Opět si užíváme nádherné výhledy a ideální počasí. Jen několik bílých mráčků se povaluje nad travnatými hřebeny i vyššími vzdálenými vrcholy, aby dokreslilo malebnost zdejší přírody.

První skupina mezitím pokračuje přes sedlo na Manlitzkogel (2 247 m n. m.), který přejdou, a traverzem se vrátí na naši sestupovou trasu. My si dáváme zaslouženou polední siestu a teprve po ní začínáme sestupovat k Ellmau Almu (1 500 m n. m.). Vysoko nad námi na horizontu hory Manlitzkogelu vidíme malinké postavičky A skupiny.

Z Hinterglemmu nás kabinková lanovka vyveze na Zwölfer Kogel.

Před nosem máme travnatý Hohe Penhab.

...

...

...

Trousíme se vzhůru na vrchol.

Zdence i Hance to zatím šlape.

...

Na vrcholu Hohe Penhab.

S Hankou - Jankou se fotil kde kdo, tak proč ne i já ;).

...

...

Panoramata.

Krásným hřebínkem se rychle blížíme k Manlitzkogelu.

...

...

Hanka tvoří s Jarkou nerozlučnou dvojici a tak není divu, že když jedna z nich ztratí cestu, bloudí po kopci obě.

Borůvky byly sice malé a seschlé, ale k osvěžení posloužily dobře.

...

Pohled zpět na opozdilce.

Modravé dálky...

Holky dolů utíkají jako splašené, zatímco já se často zdržuji focením. Lákají mne zvolna postupující tmavé stíny putující po hřebeni hory. Zvlášť když se na před nimi objeví i několik koní, nemohu se úchvatné podívané nabažit. Doháním Zdenku a snažíme se spolu nezabloudit. To se daří a u potůčku, kde si máčíme nožky, se nakonec sejdeme i s A skupinou. Pak společně míříme k Almu na pivo a radler (obsluhuje nás Slovák, co má u Almu zaparkovaného krásného veterána), a s veselou náladou se vracíme k lanovce. Jarka s Hankou po jednom radleru simulují opilost, to jim ale nikdo nevěří.

Sestup do sedla, kde A skupina začíná stoupat na Manlitzkogel, zatímco já jejich postup budu dokumentovat z doliny Schwarzachengraben.

...

...

Vzhůru na Manlitzkogel.

...

Schwarzachengraben.

U rozcestí Zdenka váhá kudy dál...

Zatímco Hanka s Jarkou mizí pod námi v nekonečných hlubinách údolí.

...

Postavičky na hřebínku se množí.

...

Vrcholový hřeben Manlitzkogelu v plné kráse.

Nálet.

...

...

...

Kdo si koho osedlá?

...

Ellmau Alm je vítanou zastávkou. Zabereme hned dva dlouhé stoly a je veselo!

Obsluhující číšník je ze Slovenska a má u Almu zaparkovaný skvost!

Mittelstation, jsme u cíle.

...

Před večeří si najdeme čas na koupel v bazénu a jako nášup si dáme teplou vířivku. Večer pak chvilku posedíme s Jitkou, Jarkou, Ivou, Hankou a Ginem. Je to malá rozcvička na Romanovo zítřejší narozeniny a následující Hanky jmeniny. Noční oblohu čas od času rozzáří Perseidy z meteorického roje, který se každým rokem objevuje v srpnu, v období okolo svátku svatého Vavřince a nesvatých Romanů. Krátké sezení ukončí desátá večerní a přivolaná rakouská policie, která chce trestat místo Kuvajťanů za párty nás. Přitom jsme tiše jako myšky.

Žihadla z Kuvajtu.

Od Frühmesseru (2 233 m n. m.) na Wildkogel (2 225 m n. m.)

I následující den nás od časného rána hřeje sluníčko. Před odjezdem se musím pomazat opalovacím krémem s vysokým ochranným faktorem. Cítím, že horské podnebí nelze v těchto podmínkách podcenit.

Náš přesun busem tentokrát končí v Neukirchenu. U horní stanice lanovky (2 099 m n. m.) se rozhodujeme mezi dvěma vrcholy. Oba jde přejít a stezkou Panoramaweg dokončit okruhy dlouhé kolem 2,5 km. Každý z vrcholů je ale od stanice lanovky na jinou stranu. Čas by byl na obě cesty a já jsem odhodlaný zkusit je spojit. Terén se zdá nenáročný. Je podobný hřebenům Roháčů či Velké Fatry, tedy přehledný a ztratit se v něm nedá.

S většinou vyrážím kolem Braunkogelu na vrchol Frühmesseru, kde se s Romanem rozhodneme jít dál do sedla a vrátit se traverzem panoramatickou vyhlídkovou stezkou svahem hory. To se ukáže jako dobrý počin. Jdeme sami a užíváme si krásně vystavěnou pěšinku, po které rychle postupujeme rozeklaným skalnatým terénem zpět na planinu plnou Almů. Chvíli pomýšlíme na sestup k jednomu z nich, odkud se dá jít na hřebenem Wildkogelu z opačné strany, ale protože Roman má s Jitkou sraz u lanovky už ve tři, vybíráme snazší a rychlejší cestu. Zpět na hřeben se vyhoupneme nedaleko lanovky. Vrchol hory Wildkogelu máme na dosah. Nad ním právě zvolna do velké výšky stoupá několik barevných padákových kluzáků (paragliders).

...

...

Na obzoru první cíl - 2 233 m vysoký Frühmesser.

Za ním je tento skalnatý, nepřístupně vyhlížející vrchol.

Alm pod Frühmesserem.

Kaplička dobře zapadá do alpské krajiny.

...

Milky najdete i v Rakousku.

Pohled zpět na Wildkogel.

Vzhůru na vrchol!

...

...

Krásnou hřebenovou stezkou pokračujeme sami s Romanem. Všichni ostatní se překvapivě vrací stejnou cestou z vrcholu. To je škoda.

...

Svah, Frühmesseru, který budeme traverzovat.

...

...

...

...

Wildkogel (2 225 m n. m.).

Traverz.

Stezka je pro biky náročná, přesto jich několik potkáme.

...

...

...

...

...

Touto cestou k Almu jsme zamýšleli jít, nakonec jsme se rozhodli neklesat zbytečně hluboko a neriskovat časovou ztrátu.

Na vrcholu se opět setkáváme s ostatními, a protože začínají sestupovat, domlouváme si společný sraz v hospůdce pod kopcem. S Romanem se snažíme ve větru dosušit propocená trička a já si mezitím fotím nádherný exemplář otakárka feniklového. Rozhled z vrcholu hory je impozantní. Oproti prvním dnům se zdá, že oparu je již méně. Dohlédnout se tak dá i na vzdálené zaledněné vrcholky u Großvenedigeru a Großglockneru.

Po sestupu měním stále vlhké triko za suché a jdeme na radler. Jeho ceny jsou všude vzácně vyrovnané - 3,80 nebo 3,90 €, shodné s cenami za pivo. Znovu se dobře bavíme a já už vím, že tuhle partu jsem zrovna teď potřeboval potkat. Hodně mi pomáhá léčit moji čerstvě poraněnou duši.

U horní stanice lanovky ještě chvíli pozorujeme starty paraglidistů, které zjevně nejsou úplně jednoduché. Musí to být krása nechat se vynést vzdušnými proudy vysoko nad hory a poletovat si nad nimi volně jako pták. Ptáci ostatně kolem nás také krouží. Poznávám kavky žlutozobé i párek pokřikujících krkavců.

Sjezd dolů lanovkou si nejvíc užívá Zdenka, která se nějakým nedopatřením dostala do kabinky s čtyřmi ignoranty, kteří jí celou jízdu zpestřují těmi nejčernějšími katastrofickými scénáři, jaké si lze vůbec představit. I já si přisazuji a tak se všichni ocitneme na její černé listině.

Krásný pohled, byť na lidmi proměněnou krajinu.

Setkání na vrcholu Wildkogelu dokazuje, že jsme byli rychlí.

Z vrcholu je nádherný rozhled do všech stran. Užíváme si ho.

...

...

Otakárek feniklový, alpský.

...

...

...

Na opačné straně údolí Salzachu vynikají vysoké hory s čtvrtou nejvyšší horou Rakouska Großvenedigerem (3 666 m n. m.).

...

...

V družné zábavě u piva a radleru...

Údolí Salzachu.

Neukirchen je poněkud skrytý.

Paraglidisté do města mohou nakouknout z ptačí perspektivy. Nebo se do něho snést.

...

Večerní foto Tří bratrů z naší terasy, kde po večerech relaxujeme až do hluboké tmy.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Alpy zasahují do několika zemí Evropy. Jakou zemi byste si k jejich návštěvě nejradši vybrali?

102 26% Rakousko.

80 20% Německo.

90 23% Itálii.

73 18% Švýcarsko.

53 13% Francii.

Hlasovalo 398 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.