Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen lll.

Vysokohorská turistika v Hohe Tauern, Pinzgau, Kitzbüheler Alpen lll.

Krásná krajina nás čeká i na Langecku, odkud ve velkém počtu vyrážíme zdolat vysoký Hundstein, který se pyšní výhledem na Großglockner a v dolině ukryté jezero Zell am See. 
Posledním chutným soustem týdenního putování horami je městečko Lofer. My, co ještě stále nemáme dost, stoupáme po výjezdu lanovkou k Leferer Almu, odkud zvládáme i sestup nenáročnou naučnou stezkou, vedoucí kolem vysychajících vodopádů Wasserfall.

Výstup na Langeck (1 899 m n. m.) a Hundstein (2 117 m n. m.)

Pátek je posledním plnohodnotným dnem pro pořádný výstup. Ten si chtějí užít hlavně kluci z A skupiny. Tentokrát ale není dobrý nápad stoupat již z města, kde od rána panuje velké vedro. Proto jsme my ostatní rádi, když z autobusu v dáli zahlédneme odlesk zvolna se posunující lanovky. Je šestisedačková, s krytem proti nepřízni počasí, a vyveze nás o pár set metrů výše. To už se dá udýchat.

Letmé nahlédnutí do mapy jasně určuje směr. Cílem se stává Langeck a, pokud to půjde, i vyšší Hundstein, kde na vrcholu čeká odměna v horské chatě s restaurací.

Horko je i dnes mimořádné. Potím se jako nikdy předtím a za chvilku mám žízeň jako trám. Stezku na jednom místě blokuje několik krav, ale i ony jsou horkem znavené a nechají nás v klidu projít. Trhák na Langeck je vysilující a nebýt holek, asi bych na vrcholu padnul a dál na Hundstein nedošel. Ale musím je přece hlídat. Dnes je jich, že je ani nespočítám.

Nad stanicí lanovky.

...

Masív Hochkönigu.

...

Hochkönig.

Jarka má z kraviček trochu vítr, ale to není sama.

Přitom jsou tak miloučké, hodné, přítulné a rády pózují fotografům.

Před námi je první cíl - Langeck (1 899 m n. m.).

...

...

Fouká do uší? Ale ne! Opět je vedro k padnutí a úplné bezvětří.

Koně, krávy, jen ovce v Alpách chybí. Jejich stáda jsou ojedinělá a vzácná.

Langeck.

Stezku po hřebeni zdobí nevšední pohledy do hlubokého údolí vpravo pod námi. Jdu sám, pomalu, a jako většina si vybírám pro poslední úsek cestu cyklotrasy. Netrvá to dlouho a i Hundstein je dobyt. V dáli v mlžném oparu vidíme z jeho vrcholu kousek Großglockneru, spoustu dalších třítisícovek a také kousek jezera Zell am See. Iva by do města Zell am See k jezeru ráda sestoupila, ale je to téměř 1 600 metrový neplánovaný sestup a bylo by to hodně náročné. A Jany by nás ani do podobného dobrodružství nepustily.

Houstnoucí mráčky nakonec všechny vyženou z vrcholu a já s Marií ještě nahlížím za hřeben k jezeru, které jsem shora fotil. Zacházka nás dost zdrží, traverzujeme kraví stezkou svah, a k lanovce přicházíme jako poslední. Cestou poprvé za celý týden lehce sprchne a jsme nuceni se poprvé víc přiobléct.

Vedro dole však nepolevuje a tak se s Janou a Janou u stanice lanovky chladíme zmrzlinovým pohárem. Cestou ještě bus zastavuje v prodejně místní mlékárny na domluvenou ochutnávku sýrů. Ty jsou opravdu kvalitní, dobré, snadno za ně utrácíme nějaké to euro. Alespoň dovezeme domů nějaký dárek.

Pohled zpět.

Hundstein bude dalším cílem. Především horská chata na vrcholu.

...

Opět se courám a jdu poslední.

...

Jana a Jana jsou nám v patách!

...

Jezírko pod strmou stěnou Hundsteinu.

Vzhůru na poslední alpský vrchol.

...

...

Hundstein (2 117 m n. m.).

...

V horské chatě Statzeraus.

...

Za vyhlídkou na Zell am See.

...

...

Panorama.

...

Společné foto. Já a moje holky...

...

Jezero dole nás láká a nakonec po kratší úvaze k němu sestupuji se zlivskou Marií. Alespoň se dovím, co je nového v mém rodném městečku.

Koupel? Při focení zoomem jsem vůbec nevěděl, že dole někdo nahatý plave.

...

Nad jezerem.

...

...

Vzdálené barevné obzory.

Znovu Hochkönig.

...

...

Po večeři se hodinu zdržíme na oslavě Nanebevzetí Panny Marie a účastníme se pochodu městem. Naši naplánovanou dvojitou oslavu přesto také stíháme. Mimořádně včas dorazí i obě Jany, skoro celé třetí patro, a tak zatímco v družné zábavě dopíjíme poslední zbytky alkoholu, Silvě v pokoji pod námi prší z lustru přímo do postele. Holt jsme ty lahve v umyvadle trochu přechladili. Tak promiň, Silvo. Měla jsi se s Alanem k oslavě přidat...

Lofer - výstup od lanovky na Leferer Alm a naučná stezka Wasserfall

Poslední den začíná noční bouřkou a pořádným slejvákem. Balíme a po snídani, kterou dost ošidím, odjíždíme z hotelu Hirschen - Lukashanzl do Loferu, malého městečka s malebnými uličkami v centru u kostela. Některé z nás znovu víc zajímá kabinková lanovka směřující vzhůru do hor. Po okolí se povalují zbytky mlh, ale modrá obloha na západ od nás dává tušit, že se i dnes budeme koupat ve vlastním potu.

U horní stanice lanovky si určíme okružní trasu k Leferer Almu a zpět kolem vodopádů. U Krimmelských vodopádů jsme naši pouť v Alpách začali, zde ji u menších skončíme. Roman jde ve dvojici na ostrou horu Gföllhörndl (1 628 m n. m.). Nemají na to moc času, odjezd je plánovaný na 14:15 hodin, a proto nám rychle mizí z dohledu. Jejich záměr jim, i přes obtížné lezení na samotný vrchol, vyjde a jeden z alpských vrcholků je i dnes zdolán.

I naše stezka vede tvrdě vzhůru přes louky a já jsem v okamžiku celý zplavený. Je horko a dusno. U rozcestníku, kde máme první krátkou zastávku, mi začne pot a sůl ze zad olizovat místní kráva. Musím se zvednout a prchat. Díky tomu jdu kus cesty první, v patách mám Hanku, která prudká stoupání zvládá s neuvěřitelnou lehkostí. Jak jinak, vždyť je lehoučká jako pírko. Mě se ale do kopců také stoupá dobře. Deset kilo úbytku na váze je docela znát.

Poslední úsek stezky nás ženou diretisimou - sjezdovkou. Dostáváme se do ráje zimních radovánek. Krásnou planinu okolo nás tak bohužel hyzdí mnoho vleků, staveb a jinak hezkých horských chat. Zde je jich však příliš, příroda dostala trochu zabrat. Pokračujeme vzhůru na jednu z nich a většina z nás si k radleru objednává poprvé i jídlo. Gulášovou polévku s chlebem za 4,20 €. Násobení 27 raději nikdo z nás neřeší. Navíc je v ceně i zapůjčení dek, protože venku, kde sedíme, fouká studený vítr. Já si beru termotriko a bundu, a jsem v pohodě. Jitka mě prosí, abych s ní vyrazil dolů dříve, protože dnes nemá hůlky a trochu se bojí, že při sestupu kolem vodopádů Wasserfall bude pomalá. To jí rád slibuji, protože i ona mi poslední týdny moc pomohla.

Lofer.

...

Gföllhörndl.

...

Po propršené noci se kolem hor válí zbytky mlh. I ty brzy vezmou za své...

Na sjezdovce.

Leferer Alm.

Polední siesta.

Sestup kolem vodopádů se nakonec ukazuje jako dobrá volba. Stezka sice dost prudce klesá, ale je velmi dobře schůdná, upravená a jištěná. Jen té vody z uhlazených skalních stěn padá minimum. Velké letní sucho postihlo prakticky celou střední Evropu a řeky pomalu vyschly. Jen Sallzach měl po celou dobu vody dost, protože většina jí pochází z rychle v teple tajících ledovců. I proto na mostě nad řekou každý večer vanul chladný vítr, byť jinak bylo bezvětří.

S časovou rezervou se vracím se Zdenkou hezkou cestou s výhledy, dožene nás i Jitka. Dolů jedu s Jarkou, Ivou a Hankou, se kterými jsme s Jitkou a Romanem měli tu čest sdílet po celý týden při večeři společný stůl. Dobře jsme se přitom bavili. Díky za to.

...

...

...

...

Tyto pohledy se neomrzí. Jsem rád, že jsem na tuto akci jel!

...

Wasserfall.

...

...

...

Zdenka na exponované stezce. Docela mi tento kousek připomínal sestup z polských Třech korun v Pieninách.

Ivča hraje jazz...

...

...

...

Cesta domů uběhla stejně rychle jako voda v řekách, které jsme postupně míjeli - Salzach, Inn, Dunaj, Vltava. Počasí bychom si lepší nevybrali, byť v letošním létu bylo pravidlem. Poděkovat se na závěr jistě sluší všem organizátorům, oběma Janám, Láďovi, který nás těšil svými znalostmi, s Standovi, nejen za výběr jednotlivých tras a jejich podrobný popis, i panu řidiči, obsluhujícím volant a též autobusový barpult. Všem ostatním patří díky za dobrou náladu a opravdu pohodový týden.

A příští rok? Pokud se pojede do Dolomitů, hlásím se již teď!

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

Janka

2. října 2015 22:40

Janka říká

a Ronymu patří dík za zpracování našeho týdenního pobytu v horách a za vydání fotoknihy. Lépe bychom to nenapsali ani nenafotili. Děkujeme

Rony

2. října 2015 23:44

Rony říká

Děkuji tobě, Janko, udělala jsi mi radost...

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.