Z Bučiny na Siebensteinkopf

Z Bučiny na Siebensteinkopf

Na Bučinu jsme se nechali vyvézt z Kvildy zeleným busem s "plnou polní" a přes Siebensteinkopf, Reschbach klause a Knížecí Pláně chtěli pokračovat k Polce. Nepříjemné, studené počasí naše plány zhatilo a my nakonec prošli jen kůrovcem poznamenanou stezku za našimi hranicemi. Že je přesto o čem psát se pokusím dokázat na několika dalších řádcích.

Siebensteinkopf

Letní zelené autobusové linky, které jezdí po Šumavě, pomůžou mnoha turistům a cyklistům naplánovat si svůj výlet. Jednou z možností je i linka na Bučinu z Horské Kvildy. Ta jezdí od 30. 6. do 16. 9. a do konce září ještě o víkendech a my ji využili. Náš cíl byl vrchol Siebensteinkopfu (1 263m), ležící nedaleko hraničního přechodu Bučina.

Siebensteinkopf a trek přes Čertovu vodu

Vycházíme po deváté a je ještě docela chladno. Naštěstí ale již přestalo pršet, proto se u penzionu Alpská vyhlídka nezdržujeme a rovnou míříme k hranici. Tady testuji poprvé po třítýdenním léčení poraněné koleno. Výstup po upraveném chodníku na skalnatý a kůrovcem zdecimovaný vrchol Siebensteinkopf naštěstí není dlouhý. Přesto koleno, které mi znemožnilo odjet na plánovanou týdenní dovolenou do slovenských hor, ještě trochu bolí. Dnešní trek je naštěstí nenáročný. Netrvá to dlouho a rozhlížíme se od vrcholového dřevěného kříže. Dohlédneme díky mlze bohužel jen ke kamennému vrcholu Luzného, k Mokrůvkám a nedalekému Finsterau. Na alpské vrcholky můžeme zapomenout...

Sedm skal na vrcholu sice nenapočítáme, zato stovky torz stoletých smrků jsou všude okolo nás. Zdají se mi docela fotogenické a tak je hodně fotím. Barevnost dodává především hojně se zde vyskytující vrbka úzkolistá.

Sestupujeme k hranici, kde je rozcestník. Do Čech značka míří k přechodu Prameny Vltavy-Siebensteikopf již od 15.7.2009, kdy byl přechod otevřen spolu s hraničními přechody Modrý sloup a Poledník. Pokračujeme mírným klesáním k Reschbach klause, což je nádrž vystavěná kdysi pro splavování dřeva. Fotím pahýly ověnčené jezírko i mladé smrčky, které tady nelze přehlédnout. Na více místech je patrné, že nejde jen o přirozené zmlazení, ale i o cílenou výsadbu. Nádrž Reschbach klause je krásně umístěná v údolí potoka. Kousek nad ní je i bytelně provedený turistický přístřešek vhodný k přespání. To je zde ovšem cedulkou zakázáno! Za nádrží pokračuje cesta po které se dá přiblížit k Luznému, nahoru po ní vede ale jen cykloznačení. Myslím si, že se tudy dá Luzný dosáhnout nejméně náročnou cestou z Čech. Ovšem s použitím busu na Bučinu, jinak se cesta prodlouží o dobrých 8km a je podobně dlouhá jako z Modravy (cca 16km).

Jdeme kolem potoka Reschbach a zanedlouho jsme u upraveného úzkého kanálu, který kopíruje terén až k hlavní příjezdové cestě Finsterau-Bučina. Je tady několik zaparkovaných aut, myslím si ale, že ani z německé strany se sem nahoru bez povolení nesmí. My se značenou zkratkou dostáváme k pokračování kanálu pro plavení dříví a opět pohodlně dosahujeme dalšího turistického přístřešku nad prázdnou nádrží u Čertovy vody. Tady z vlastních zásob poobědváme a protože počasí opravdu není nic moc, domlouváme se, že dnes skončíme bez noclehu. Za pár dnů již mají znovu nastoupit letní vedra a tak se sem ještě jednou vrátíme k delšímu vandru.

Sbíháme k přechodu Čertova voda, odkud po žluté jdeme přes povalový chodník k rozcestí Chaloupky. Stezka pokračuje na Knížecí Pláně, ale také ostře vlevo zpět k Bučině. Tam se vracíme kolem 14 hodiny a před třetí nás autobus přiváží do Kvildy.

Parkování na Kvildě? Tragédie...

Tady si neodpustím kritiku praktik obcí v NP Šumava. Jde o parkování. Nejen na Kvildě, ale i jinde jsou rozmístěny zákazy parkování i na místech, kde auta nikomu a ničemu nepřekáží. Na Kvildě např. uzavření parkovací plochy za potokem, směrem k Bučině a pramenům Vltavy.

Jistě, jde o to vybrat nějaké peníze od přírodychtivých turistů. Proti tomu nelze moc namítat, pokud by nebyly parkovací místa zpoplatněny nepochopitelně po každé hodině. Na Šumavě, kde každý plánuje výlet na celý den, jde o vydírání. Já měl ráno v peněžence 60,-Kč v mincích a po vhození do turniketu vylezl lístek s časem odjezdu 14.50 h. Paní na informačním středisku žádné pochopení nesdílela a nabídla týdenní lístek za 200,-Kč. Prý jsem si měl dříve vše zjistit na internetu!

Takže pokud chcete na výlet z Kvildy a podobně vstřícných míst, připravte si 100,-Kč v drobných...

Nevím jak ostatní, ale mě tohle odrazuje. Nedivil bych se, kdyby úbytek turistů na Šumavě souvisel i s tímto pseudoproblémem. Na druhé straně hranic jsou (NP Bavorský les) k turistům ohleduplnější. Proto nejen kvůli počasí a mému bolavému kolenu jsme z Kvildy odjeli o den dříve.

Kaple na Bučině.

Penzion Alpská vyhlídka. Bohužel, dnes vidíme jen kousek za špičku nosu.

Česko-německé stezky.

Za přechodem Bučina.

Stezka na vrchol Siebensteinkopf je parádně upravená a kontrast s okolím je značný. Tady se kolem začínají vzmáhat první pionýrské stromky. Především jeřabiny a břízy.

Siebensteinkopf.

Na vrcholu. Čekal jsem minimálně sedm skal, ale tolik jsem nenapočítal ani náhodou. Přesto výhled z kůrovcem upraveného hřebínku stojí za to...

Siebensteinkopf 1 263m).

Finsterau.

Pohled do dáli Bavorska.

Foto jako z hororu.

Sestupujeme k hranici.

Přechod se jmenuje Prameny Vltavy a k nim také můžete po několika kilometrech dojít. My se držíme značení k vodní nádrži Reschbach.

Luzný nadosah. Možná jde využít cestu, která vede pod Luzný od Reschbach klause a dosáhnout vrcholu i odsud. Značka tam však nevede.

Reschbach klause.

Reschbach klause.

Reschbach klause.

Reschbach klause.

Reschbach klause.

Reschbach klause.

Pro turisty je zde bytelná chatka. Nocování zakázáno.

Reschbach.

Reschbach.

Tento a další náhon nás pohodlně dovede až k hranici a přechodu Čertova voda.

U Čertovy vody.

Čertova voda, přechod.

Mezi Bučinou a Knížecími Pláněmi.

Opracované kameny.

Zde kdysi žili lidé...

Pod Bučinou.

Pohled z Bučiny ke Knížecím Pláním.

Nouzové nocležiště.

Nouzová nocležiště. Asi bych je využil pouze v nejvyšší nouzi.

Hodnocení článku

Anketa

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.