Z Lužnice do Nežárky

Z Lužnice do Nežárky

Bystří čtenáři z názvu jistě poznali, že tentokrát se šlápoty otisknou maximálně do bahna či písku na břehu řeky. "Jet vodu" znamená splynout s přírodou, vnímat zvuky lesa, cítit vůni luk. Vybrali jsme si vodáckou řeku Lužnici s pokračováním Novou řekou a Nežárkou a rozhodnutí nelitovali.

Lužnice

Lužnice

Snad každý vodák okusil alespoň jednou tuto řeku. Jakže se to zpívá v jedné hop-tropácké písni?

"Už starodávná tradice říká, že právě Lužnice

vodáků je každoročně Mekkou,

v den D u mostu v Suchdole: 'No to je voda, tý vole!',

my zírali nad rozvodněnou řekou..."

Pro nás byl dnem D horký májový pátek. Suchdol nás sice nepřivítal rozvodněnou řekou, ale krásným počasím, které se mělo již večer změnit. Předpověď slibovala jarní deštíček spolu s bouřemi, vichrem a krupobitím.

Je to už hezkých pár let, co jsem sjížděl Lužnici. Tuším, že to bylo v roce 1990, kde jsem s přáteli prokličkoval poprvé a naposledy i horní úsek řeky od Dvorů nad Lužnicí, který byl po pádu železné opony ještě zcela zarostlý a prakticky neprůjezdný. Průjezd či spíš průstup houštinami mezi popadanými stromy nás stál spoustu sil, jak fyzických tak i morálních, a dobře si pamatuji, jak vyčerpaní a šťastní jsme nedlouho po setmění vytahovali vydry v suchdolském kempu.

Nic podobného nás dnes nečeká. Doprava vypůjčených lodí Samba zabere dost času, musíme si je v Budějcích sami vyzvednout, ale protože jedeme jen ze Suchdolu do Majdaleny, času máme dost.

Musím se přiznat, že mně po vyplutí hodně překvapuje, kolik úzkých meandrů proplouváme. Ty první se před lodí objeví hned za Suchdolem. Je velmi zábavné jimi projíždět a jako zadák si to užívám. Jistě podobně to baví i háčka "Sensu" a v druhé kanoi Martina s Helčou (Gelmisiou). Původně mělo jet víc lodí, ale odpadlíků bylo dost. Možná k tomu přispěla ona předpověď počasí a noční přechod fronty se silnými bouřkami. Ale to nevadí, užijeme si klidnou a tichou akci.

Sense se nebojí fotit a točit videa za jízdy, jistě hned poznal jak kvalitní a zkušený zadák mu byl přidělený.

...

...

Odpočívám... nerušit!

První zastávku z hladu děláme v zátočině, kde se dá vylézt na břeh. Ne vždy to je jednoduché.

Ani nemukneme v přírodní rezervací Na Ivance, kde vlevo od nás tušíme jezero Cep, vzniklé vytěžením písku. Ten se zde usazoval ve čtvrtohorách a stále se na více místech těží. Pozorujeme přelety mnoha vodních ptáků. Z okolních stromů a křovin se linou nekonečné ptačí melodie, které splývají v mohutný chorál. Jde z toho hlava kolem.

Jsme rádi, že větší část jízdy kryjí listy korun stromů. Vedro a prudké slunce je úmorné. Často si máčím vlasy, abych se večer nedočkal překvapení v podobě úžehu. Řeka je v květnu volná, ač podmínky k splouvání jsou již ideální. Vody je dost a docela teče. Na jednom z mála rovných úseků řeky se nad našimi hlavami objeví orel mořský s mládětem. Podobně jako přes dvěma týdny u šumavských Keplů. Je skvělým úspěchem, že se navrácení tohoto mohutného dravce podařilo, byť je stále zaznamenáván úhyn z otrávených návnad. Pozorujeme jejich kroužení několik minut, pak k sobě přirazíme lodě, necháme se volně unášet proudem řeky a popíjíme pivo z plastu.

Předjíždíme několik kánoí a u neslavně známého jezu Pilař přenášíme lodě. Tento jez má na svědomí mnoho mrtvých, byť se nezdá na první pohled nijak zvlášť nebezpečný. První pohled však klame, válec pod jezem plavce nepustí ze svého sevření a často chyba dopadne tragicky.

Do hospody, na kterou zde odkazuje cedule nejdeme. Čeká nás poslední část k Majdaleně, kam připlouváme kolem třetí.

Nebezpečný jez Pilař má na svědomí několik desítek utonulých.

Jeho válec vás snadno semele, zvlášť při velké vodě.

...

...

Klidná voda před Majdalenou.

Času je moře a tak, když převezeme do kempu i druhé auto, po menším občerstvení v místní hospůdce jedeme k pískárně Cep II. U tohoto vyhlášeného koupaliště nás čeká nemilé překvápko. Nově vykácený úsek lesa, vybraný svah a bójky s těžebním zařízením ve vodě. Tak tady se nevykoupeme.

Cep ll...

Začíná se znovu těžit!

Vedu proto ostatní k Cepu za tratí a hlavní cestou. To se mi stane osudným. K jezeru přijdu zrovna nedaleko od rybáře, kterého "hlídají" dva malí podvraťáci. Jeden je dost agresivní a tak zastavím.

"Nebojte se, ten nekouše..." poučuje mne bodrý postarší pán. Udělám krok, druhý a ňaf, už ho mám zakousnutého v lýtku. Chvilku jdu dál jakoby nic. Ale ono jo! Po noze mi stéká krev a kousnutí je dobře vidět.

" Aspoň se ho běž zeptat, jestli je ten pes očkovaný na vzteklinu" radí mi Helča a po mojí prosbě se jde kousek zpět zeptat sama.

" Cože? Ještě nikoho nekousl..." diví se pán a jde se přesvědčit.

" No tak jsem první...", opáčím mu znechuceně.

" Nezlobte se... Očkovaný jsou oba, doma mám průkaz", tvrdí nám.

"Dobře, prostě jen hlídal své teritorium...", spolknu slinu s delší řečí a jdu k autu. Chci mu věřit. Snad to nebude stejné, jako s tím - nekouše, nebojte se.

Z návštěvy Cepu si odnáším dáreček od hodného pejska, co nekouše.

Cep.

Ztráta nálady má na svědomí to, že si v Cepu jen smočím nohy a omyji pomalu zasychající krev. Voda je stále velmi studená. Po příjezdu do kempu se nechám ošetřit v hospodě a teprve u ohně na příkoří zapomenu.

Přispěje k tomu i to, že začneme probírat dokumentární filmy Odhalení, které ukazují že existují záhady, o nichž nevíme zhola nic. Helču toto téma také zajímá, vždyť sama před mnoha roky na Bezdrevu u Hluboké podivná plavidla UFO spatřila. Věřím tomu, že vše nejsou jen lži, není ani možné aby se tolik lidí pletlo v tom, co vidí. Cosi divného tu s námi obývá naši Zemi.

Pozoruji hvězdy a u planoucího ohně zůstanu sám až téměř do půlnoci. Mohutný kus dobře vyschlého polena bude hořet ještě dlouho. Zesilující vítr si pohrává s oharky a občas do tmy rozhodí několik žhavých jiskřiček, které rychle pohasnou. Toto představení mě dokonale uhrane. Zírám fascinovaně do ohně a desítky minut relaxuji.

Chtěl jsem spát pod širákem u vzrostlého staletého dubu, ale polovinu noci raději trávím v autě. Bouře sice jih Čech milosrdně míjí, ale nerad bych dostal po hlavě nějakou mohutnou větví. Až po druhé se vítr uklidní a já se trochu vyspím.

Kemp Majdalena...

Vyzbrojeni jsme dobře, dřeva je ještě dost, sezóna teprve začíná...

Takhle stavba stanu vypadá jednoduše, ale Sense může potvrdit, že tomu tak není. Asi si bude muset koupit ten stan, co se sbalený vyhodí do nebe a on se sám postaví.

Úsměv? Nejlepší má Prdlína z Penny.

Gelmisia se na svůj buřt moc netváří a tak si opékám pro jistotu jen rohlík.

...

Pod hvězdným nebem probíráme tajemství našeho světa.

Nová řeka

Ráno zjistím, že pod širákem nespím sám. Opodál to také kdosi riskl. Ostatně živo v kempu a nedaleké hospodě bylo i dlouho po půlnoci, kytary hráli o stošest, jak je na vodě starodávnou tradicí.

Než dopravíme jedno z aut do Starého Hamru, sbalíme a posnídáme, je deset. Opět projíždíme meandry Lužnice, které jsou ještě náročnější na pozornost, než ty včerejší. Úzké koryto dlouho nedovoluje předjet flotilu loděk s mnoha dětmi, kterou jsme dojeli. Jedeme pomalu a nespěcháme. Je dobré si tento krásný kus Lužnice užít.

Skončí u rozvodí, kde se Lužnice rozděluje na Starou a Novou řeku. Divokost staré Lužnice jsem mohl kdysi také okusit, přendavání kanoe přes padlé kmeny stromů, mračna krvežíznivých komárů. Komáři jistě brzy budou otravovat vodáky i letos, přestože několik z nich jsme jich včera večer u ohně pozabíjeli. Vzhledem k propršenému dubnu lze očekávat brzké rojení a kalamitu. Na Starou řeku míří všechny kanoe, které nás doprovázely k rozvodí. Osaměli jsme.

U Rozvodí, kde se Lužnice rozdělí na Starou a Novou řeku...

...

Příroda staré Lužnice skrývá mnohé překvapení.

Stará řeka = Lužnice...

...

Přenášení na Lužnici je minimum, to je výhoda této řeky...

...

...

Video Tichá voda od Tomáše (Sense)...

Kanál Nové řeky byl budován rožmberským správcem Jakubem Krčínem v letech 1585–1587. Jeho účelem bylo při velkých průtocích vody regulovat a odvádět její část z Lužnice, aby nedošlo k přetížení velké hráze nově budovaného rybníka Rožmberka. Protože pravidelné jarní a podzimní povodně nepřicházely na Lužnici a Nežárce současně, rozhodl se část povodňových vod převést do dočasně klidné Nežárky. Zároveň kanál začal plnit funkci napájení rybníků podél jeho toku pro velké rybníky Nový Vdovec, Ženich a Vyšehrad.

Nová řeka je rovná jako pravítko, široká a neteče. Pro vodáky nic populárního. Háček vypadá brzy otráveně a i já se flákám. Ležíme rozvaleni v lodi a Martin s Helčou mizí daleko vpředu. O trochu vzruchu se starají jen volavky, divoké kachny a párek motáků Pochopů, kroužících vytrvale vysoko nad námi.

Znovu se s druhy setkáme před mostem u Stříbřece, kde Hela i Martin pilně vyplňují dotazník dvou holek z přírodovědné fakulty Olomouc. Nebo Zlín, jejich auto s touto poznávací značkou projelo cyklotrasu od soutoku a nyní uvízlo za zamčenou závorou. Není kudy ven z chráněného území.

"Holky se starají o přírodu a přitom jezdí kudy nesmí...", neodpustím si jízlivou poznámku, ale ujišťují mne, že mají povolení. Ze srandy si také vyplním dotazník a zjistím, že naštěstí nejde o žádné příznivce Hnutí Duha. Je podstatně chladněji než včera a na břehu se do mne dává zima. Tu pociťují i ostatní a teprve když sedneme do loděk, znovu se zahříváme pádlováním.

Nová řeka je poněkud nudná. A moc neteče. Kanál byl budován v letech 1585–1587 Jakubem Krčínem.

...

U Stříbřeckého mostu...

Vyplňování dotazníku zabere jen 5 minut.

Nová řeka sousedí s jedním z mnoha rybníků, které jsem si prošel loni na podzim.

Dvojkolo.

...

...

Vetšina mohutných dubů má několik set let.

Před třetí jsme v kempu Starý Hamr. Bohužel ještě zavřeném a proto se rychle domluvíme na přesunu auty do kempu Bateria Slaný u Jemčiny. Pendl auty využijeme k návštěvě Třeboně, respektive restaurace U rybníčku, kde si poručím kapří hranolky. Jsme přece nejen na vodě, ale i v kapřím rajónu.

V restauraci U rybníčku.

Právě otevřený kemp Bateria se ukazuje jako ideální volba. Čerstvě posečený trávník budeme mít výhradně pro sebe. Večer jdeme na jedno a hned se pouštíme do sestavení jednoduchého grilu. Já mám sice místo masa jen Norimberské, bylinkami přesycené klobásky, ale trochu pečeného masa zbyde i na mne.

Již potmě stavím narychlo tropiko, protože začíná pršet. Usnu snadno a brzy ráno mě budí pokašlávání rybáře, který se usadil u vody dva metry od mého přístřešku. Asi jsem mu plašil ryby chrápáním.

Jez u kempu Bateria Slaný...

V kempu jsou chatky, kde přebývají cyklisté, louka pro stany je jen pro nás. Moje tropiko ještě nestojí. Teprve večerní déšť mě přinutí ho postavit.

Skalka u hospody u recepce...

...

Zajdeme na jedno. Ale opavdu jen na jedno!

Přednost má grilování...

Podvečer je klidný a tichý. Oproto včerejšku v Majdaleně je to velká změna.

...

Za jezem stojí funkční vodní elektrárna, která je ale tichá. Dříve to prý tak nebylo.

V kempu Bateria je klid. O grilované masíčko se nebudeme muset dělit.

Mít v dosahu auto je sice masňácké, ale jisté výhody to přináší. Můžete jet nalehko a tahat s sebou všelijaké zbytečnosti.

Grilování skončilo, u ohně dopíjíme alkoholické zásoby, kterých moc není. Nejvíc je zásobená Helča.

Ranní šokové probuzení. Vylézám už v sedm...

Sírovci žlutooranžovému vlhké jaro svědčilo. Jde o jedlou houbu, ale nikdy jsem jeho chuť nezkusil. Možná jsme ho mohli zkusit grilovat.

Nežárka

Poslední úsek řeky bude stejně dlouhý jako včerejší (asi 15 km), jen přejezd auty do cíle k Hamru u Veselí nad Lužnicí je komplikovaný. Cestu přes Klec znám z kola, neboť tudy vede hezká cyklotrasa mezi mnoha rybníky (Naděje, Víra, Láska, Skutek, Dobrá víra, Překvapil, Rod a pod.).

Znovu kolem desáté snášíme kanoe pod jez a vyplouváme. První den jsme jeli Lužnici, druhý Novou řeku, dnes je na pořadu Nežárka. Rychlejší tok se střídá s pomalejší vodou, řeka se kroutí loukami i lesy a kilometry rychle přibývají. Znovu je jízda pestrá a nenudí. Vychutnáváme si pohodový den a různě se vrtíme na tvrdých sedačkách, protože zadní části našich těl již začínají protestovat. Na čas si oddychnou jen u chatové osady, kde lze zastavit, a pak u jezu s kioskem. Zde děláme poslední zastávku.

Na vodě...

Vedra pominula a musíme se přiobléct.

Martin zabírá a zato Helča se většinou jen válí na dně kanoe.

Když Tomáš zabere, kanoe frčí.

...

...

Nežárka je hezkou řekou. Má v sobě kousek Lužnice a kousek Nové řeky.

...

Můstek u jezu, kde přejíždí mnoho cyklistů, využijeme k občerstvení.

Kanoe jsme na Nežárce potkali pouze tyto čtyři, prostě pohoda...

...

...

Abstrakty vodní pěny.

Hamr je nedaleko a po vylodění nám zbývá dojet pro druhé auto k Jemčině, připoutat kanoe na střešní nosiče a odjet je odevzdat do Boršova nad Vltavou. Na Vltavě zřejmě stráví lodě celou letošní vodáckou sezónu, která právě začíná.

Zámeček Jemčina jsme ignorovali, toto foto cvaknu narychlo skrz plot. V létě se zde provádí prohlídky, které jistě stojí za povšimnutí.

Na Šlápotách tak po sjezdu Otavy,

Malše a Vltavy, doplňuje trojici jihočeských řek i Lužnice.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Jakou či kolik jihočeských řek jste si již sjeli?

9 17% Lužnici

10 19% Vltavu

8 15% Otavu

4 7% Malši

7 13% Hned několik z nich.

9 17% Všechny čtyři uvedené.

7 13% Žádnou.

Hlasovalo 54 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.