Za energií na Boží kameny

Za energií na Boží kameny

Nastalo 22. září a tím ukončilo léto svoji nadvládu… přišel podzim. Kratší dni, častější přeháňky, větší chladno a příchod stálejších depresí. Chce to nějaké dobití energii, a tak tu mám pro Vás jeden tip…

Trasa

Strakonice – Boží kameny (u Tažovic)

Délka trasy a náročnost

Celkem: 11,5km (15km nebo 17,5km)

Náročnost: střední (i když si vyberete tu nejkratší, vždy budete muset zdolat nějaký ten kopec, který tedy není vůbec nejmenší, a ještě k tomu navíc silnice docela zbrzďuje)

Pro největší milovníky cyklistiky nyní představuji první trasu, jak se dostat na Boží kámen/kameny. Ačkoli je dlouhá 17,5km není to nijak náročná cesta, i když asi ve dvou bodech ano. Nejprve ve Strakonicích pojedete přes Podskalí a buď přes Dražejov do Katovic a nebo přes Pracejovice také do Katovic. Je to úplně jedno, jen přes Pracejovice je to asi o 1km delší. Z Katovic pojedete přes Novosedly, Štěchovice a také Volenice.

Cestou z Volenic (směr na Tažovice) – kostel ve Volenicích

Pořád jedete po silnici směrem na Tažovice.

Tažovický kopec před odbočkou na Boží kámen

Pohled z Tažovického kopce (směr od Kraselova)

Další možností je cesta do Katovic a následně přes Makarov do Kraselova, odtud směrem na Tažovice.

Já jsem ale pro nejkratší cestu, i když není zrovna nejlepší. Vede ze Strakonic přes Drachkov. To ještě není tak nejhorší, ale před Vámi se zvedne kopec, který se nešlape nejlépe, neboť zde je silnice, která místy brzdí.

Kopec

Pohled, když stoupáte

To je fuška :)

Když ho zdoláte, uvidíte po pravé straně lesní zvěřinu a na druhé straně menší výhled.

Zvěř

Výhled

Cesta a v pozadí Strakonice

Kostel sv. Anny

Základy kostela položil majitel kraselovského panství Jan Ignác Dlauhoweský, který jsem přivezl i sochu sv. Anny z roku 1510. Největší přestavby se dočkal barokní kostel v roce 1726, kdy měla nejblíže k dnešní podobě.

Kostel sv. Anny u Kraselova

Pohled na kopeček s kostelem směrem od Zahorčic

Turistické značky u kostela

Kraselov

Nejstarším držitelem této malebné vsi byl Racek Mazanec z Kraselova (kolem roku 1356), který ve svém erbu měl dva klíče. Dalšími předky Kraselovských z Kraselova byli tři synové z Drasova. Jeden z nich, Jan, podepsal "stížní list" proti upálení Jana Husa. V 15. století se jejich majetek natolik zvětšil, že si zakoupili i zámek Střelu.

Pohled na Kraselov (směr od Zahorčic) s kostelem

Cesta z Kraselova směrem na Boží kámen, trochu se mi zatáhlo

Boží kámen

Leží nad obcí Tažovická Lhota v nadmořské výšce 621 m. n. m. a podle mnohých patří mezi jednu z nejsilnějších přírodní svatyní. Nejvíce jeho síla působí při první návštěvě a prý by neměla trvat déle než půl hodiny.

Takováhle cesta nás tam zavede

Konečně směrovka, jedeme správně

Trochu horší cesta a výstup

To je jak slalom, jen ten sníh tu chybí

První kámen

Konečně u cíle

Místo, kde se nachází granitové balvany, je na vrcholku kopce.

Boží kameny

Moje maličkost zdolala Boží kámen

Můžete se vydat i na opačnou stranu

Cestu zpátky můžete jít stejně a nebo zkusit jinou, která je trochu delší a opravdu zkratkou není.

Cesta zpět

Výhled na zamlžený kraj

Naše česká krajinka

Sblížený kraj

Sblížený kraj podruhé

Pohled na kostel v Kraselově

Ačkoliv to nebyla rychlejší cesta, pokochali jsme se krásnou krajinou, i když nám to trochu kazila mlha.

Tak neváhejte a vyjeďte do míst pln energie.

Příště: Perla Blatenska :)

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika, plavání) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vedu oficiální stránky Volejbalu Strakonice, píši recenze na blogu iDnes.cz  a ještě navíc jsem jedním z redaktorů studentského časopisu JU Magazín.

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

HoHo

18. října 2009 13:12

HoHo říká

Hezkej článek o hezkym místě...

Jinak pro upřesnění: na Božích kamenech by člověk neměl být déle než půl hodiny (je jedno, jestli je to první nebo desátá návštěva), o čemž mluvil v článku i Jack. Pokud tento limit překročíte, můžou na vás zdejší síly začít působit opačně -> začne vás bolet hlava, budete unavení a podobně. Při pobývání na tomto místě je třeba najít si správné místo, kde jsou síly pro vás nejintezivnější.

Pokud by na vás tyto síly nepůsobili, nevadí, né na každého to funguje, ale na většinu lidí by mělo.

Pokud se na toto krásné místo dostanete, doporučuji si sundat boty a ponožky, kameny vás pěkně zahřejí...

A kdyby se tam někdo z vás jel podívat v zimě, tak prý tam není vůbec sníh, i kdyby bylo všude v okolí 1 metr sněhu. Zajímavé...

Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě

Japo

18. října 2009 15:44

Japo říká

Do Katovic určitě doporučuji cestu přes Pracejovice, protože není po hlavní jako přes Dražejov.

Tažovický kopec (tedy kopec na silnici z Tažovic do Kraselova) je doopravdový test výdrže cyklisty, znamená víc jak 10 minut tvrdého stoupání. Na něm si vždy na jaře ověřuji, že už mám formu .

Ještě mi v článku chybí, jak se dostat na cestu vedoucí ke kamenům. Jeďte tedy z Kraselova na Tažovice (či obráceně) a až začne silnici prudce klesat, tak zhruba po 300 m (před serpentinami) odbočte doprava na lesní cestu. Po ní se dejte pořád rovně, až vjedete do lesa, kde už uvidíte onu směrovku.

K Božím kamenům se dá dostat i z druhé strany, jen potřebujete horské kolo. Při cestě zpátky jsou tam moc pěkné sjezdy .

Jinak pěkný článek.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Jack

18. října 2009 18:43

Jack říká

Díky kluci za doplnění

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Rony

18. října 2009 22:42

Rony říká

Hezký místo. Vypadá to, jako kdyby si tam někdo vytvořil sezení i se stolem .

Je nemožné projít celý svět, ale je možné zanechat alespoň někde svoje  Š L Á P O T Y . . .

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.