Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Za skalními vyhlídkami Žďárských vrchů

Žďárské vrchy jsou nejvyšší částí Českomoravské vrchoviny. Jejich vrcholy často poskytují skvělé výhledy z vysokých skal a většinou jsou dostupné nejen pro horolezce, ale i pro turisty. Vzniklo zde mnoho kamenných moří a skalních útvarů, z nichž jsou nejznámější Čtyři palice, Dráteničky, Devět skal, Zkamenělý zámek nebo Pasecká skála.
CHKO Žďárské vrchy byla vyhlášena v roce 1970 a zahrnuje vyváženou kulturní krajinu s významným zastoupením lesů a přirozených ekosystémů.

Za výhledy ze Čtyř palic

trasa a výškový profil

mapa Čtyři palice

Přestože se přesun autem ze Strakonic do Žďáru nad Sázavou ukáže kvůli četným kamionům o objížďkám jako velmi zdlouhavý, hned poté, co se seznámíme s hotelovou ubytovnou Žďasu, jedeme ještě do Svratky, odkud začíná první Vencou naplánovaný okruh. Je hodina a půl po poledni a jsem zvědavý, co z něho stihneme.

Žďárským vrchům sice chybí vysoká převýšení, přesto nás hned za městem vítá táhlý kopec na Karlštejn. V panujícím vedru je pahorek dost vysilující. Zpestřením je průchod přes vzorně upravené golfové hřiště, kde právě piluje své údery několik zoufalců. Franta je notorický sběrač míčků a tak si jeden zatoulaný bere hned s sebou.

Nedaleko plochého vrcholku Karlštejna (783 m n. m.) stojí stejnojmenný lovecký zámeček. Často je označován za střechu Evropy, protože leží na rozvodí Labe a Dunaje. Dnes je bohužel uzavřený a zřejmě čeká na rozsáhlou rekonstrukci. Pochází z druhé poloviny 18. století, kdy ho zde nechal postavit Filip Kinský, společně s rozsáhlou jelení oborou.

Lesem sestupujeme kolem vysychajících studánek - Hraběnčiny a Knížecí, a na rozcestí červené s modrou vzdáváme pokračování k Rybenským perničkám, které bylo v původním plánu. Zajímavější cestou se zdá přesun ke Zkamenělému zámku, vysokému a mohutnému skalnímu bloku, u něhož zanedlouho marně vyhlížíme nějakou zakletou princeznu. Není ani na vrcholu skal, kam se ji všichni postupně vyšplháme vrcholovou stezkou hledat.

Modrá nás vede dál k Velkým Perničkám v PP Milovské Perničky. Jde o delší skalní blok, na který se dá opět snadno vystoupat. Výhledy jsou omezené, dohlédnout lze pouze k západu na Křižánky, kam směřujeme. Název perničky pochází z lidového pojmenování zvětráváním vymodelovaných skalních mís na vrcholových plošinách. Pernice bylo označení pro mísu, v níž se třel mák.

Golfové hřiště Svratka.

Stoupáme kolem hřiště na Karlštejn.

Myslím, že odpal se povedl. Jen míček zabloudil na naši turistickou stezku a stal se úlovkem lovce - sběrače, Franty.

Zámek Karlštejn čeká na rekonstrukci.

Lovecký zámeček je často označován za střechu Evropy, protože stojí přesně na rozvodí Labe a Dunaje. Ve 2. pol. 18. století jej nechal postavit Filip Kinský spolu s rozlehlou jelení oborou.

...

Hraběnčina studánka má nyní jen stojatou k pití nepoužitelnou vodu.

Skal kolem přibývá. Blížíme se ke Zkamenělému zámku.

...

...

Na Nikonu D90 mám nasazen širokoúhlou Tokinu 11-16 mm, která mi umožňuje nevšední záběry. Ve skalách mě s ní baví fotit.

...

...

...

...

...

Dolů to jde vždycky hůř.

...

Jsme u Zkamenělého zámku, který je tvořený hrubozrnými dvojslídovými ortorulami a vznikl vypraparováním z okolních méně odolných hornin ve starších čtvrtohorách. Výška skal dosahuje 10 m a skály jsou podkovovitě uspořádány.

...

...

...

Na vyhlídku Zkamenělého zámku se musí celý skalní blok obejít. Cesta je vyznačena.

U Zkamenělého zámku je prokázané neolitické a slovanské osídlení.

...

...

...

...

Dalším zázrakem přírody jsou Milovské perničky.

Perničky byly mísy, ve kterých se ve středověku třel mák.

...

Projdeme lesem Mekušina, kde nás čeká překvapení v podobě Čtyř palic. Tři mohutné skalní bloky - Čtyřpaličatá skála, Děvín a Tvrz, na kterou navazuje nižší Opomenutá, vznikly zvětráváním ve čtvrtohorách. Pevná hrubozrnná ortorula zde zanechala 33 metry vysokou a 50 metrů dlouhou Čtyřpaličatou skálu, kterou zrovna zdolává několik mladých horolezců. Vyhled zdola na skály je impozantní, ani se nám nechce věřit, že nahoru se lze dostat i bez lana. Tak tomu ale je a my z opačné strany zdoláváme nejištěnou skálu, která to umožňuje. Ponechávám na chvíli foťák Frantovi a na poslední výšvih se dostanu sám. Jde o dost silný adrenalin. Vyhlídka zhora je skvělá. Ptám se horolezců, zda bych nemohl slanit, ale neuspěji. Nechtějí mě mít na svědomí. Nevadí, dolů je adrenalin ještě výraznější...

Pod skalou ještě dlouho pozorujeme počínání lezců a až pokročilý čas nás otáčí na Křižánky. V nich nás vítá hospůdka s venkovním sezením a my v ní doplňujeme značný výdej vody. Je po šesté večer a vedro stále neustupuje. Když nám místní sdělují, že v 6:55 jede do Svratky autobus, dáváme další rundu, já jakožto řidič bohužel jen kolu, a k zaparkovanému autu do Svratky si pohodlně vezeme zadky.

...

Čtyři palice je soubor vysokých skal, které často využívají horolezci.

Z druhé strany se ale dá na vrcholky skal vylézt normálkou, byť poslední výšvih trochu síly a pružnosti chce.

...

...

Expozice vrcholových skal je impozantní.

Infocedule PR Čtyři palice.

Sousední skály si se Čtyřmi palicemi nezadají. I zde je lezecký terén.

...

V Křižánkách stojí historický mezník. My si u něho počkáme na autobus a zpět do Svratky se svezeme.

Svatý Václav ve Svratce.

Svratka.

Pozdě večer jdeme na průzkum setmělého Žďáru, jeho náměstí a okolních uliček, kde notně vyhládlí najdeme i příjemnou restauraci. Po večeři se spokojeni vracíme kolem sochy Chaplina na ubytovnu. Máme dva dvoulůžkové pokoje a ten náš je bohužel situovaný do frekventované ulice. Usínám proto snad až k ránu.

Kašna Pěti pramenů na nám. Republiky symbolizuje pět řek, které pramení ve Žďárských vrších. Jsou to Sázava, Svratka, Oslava, Doubrava a Chrudimka.

Celé náměstí je nově a velmi hezky zrekonstruované (2014).

Při noční pouti Žďárem jsme potkali Charliho Chaplina... Pro šťouraly - to je ta velká hlava dole

Kóta za kótou, vrcholek za vrcholkem

trasa a výškový profil

mapa Devět skal

Druhý den máme před sebou dlouhou a vydatnou štreku. Čeká nás 25 km, plus dohledávání několika nezbytných vrcholků Žďárských vrchů. Jedeme autem do Fryšavy pod Žákovou horou a z ní stoupáme po zelené pod vrchol Křivého javoru (824 m n. m.). Dohledání cíle je s modrou tečkou v mobilu velmi snadné a zanedlouho již si čteme vrcholovou knížečku. Mimo jiné nás seznamuje s vysazením javoru, který zde chyběl. Jestli bude časem opravdu křivý, se teprve uvidí.

Stezka se stočí i na Fryšavský kopec (803 m n. m.) k obnovené partizánské zemljance a pak, spolu s naučnou stezkou, i do NPR Žákova hora, s chráněným bukovým pralesem. Ještě před ním chvilku stojíme u Stříbrné studánky, kde je turistický pramen Svratky. Ten pravý, označený na mapě, je o kilometr jižněji. Jak to tedy vlastně s tím pramenem je?

Žďákovou horou se nese velký lomoz a hluk, jaký bychom v rezervaci nečekali. Paradoxně ho vytváříí právě odjíždějící velká parta hluchoněmých. K vrcholu jdeme již v nastalém tichu lesa a můžeme tak přemýšlet, co pravdy je na tom, že Žákova hora dostala své pojmenování ve 14. století po žácích Žďárského kostela, kteří zde zabloudili a zmizeli navždy beze stopy.

Díky Romanovi kufrujeme i my a vděčíme jen nezvyklé prozřetelnosti Venci, kterému se cosi nezdá na barvě turistické značky. Nezbloudíme tak a nezahyneme bídně jako kdysi oni žáčci. Takže po červené, pánové!

Cestou na Křivý javor.

Studánky jsou vyschlé.

Křivý javor.

...

Fryšavský kopec skrývá památník a bunkr partyzánů.

Pomníkem označený pramen Svratky dle mapy není tím pravým pramenem, ale prezidentu Ludvíku Svobodovi se zřejmě tak daleko nechtělo chodit. Asi proto ho zakopali u jinde.

...

Další památník je zasvěcený NPR Žákova hora.

...

Projdeme kolem nádrže Břímovka a táhlým stoupáním se kolem Zmrzlé paseky přibližujeme k druhému nejvyššímu vrcholu celé Českomoravské vrchoviny, Devíti skalám. Když jsem mezi nimi, připadám si jako Rychlé šípy ve skalách. Uzavřený kuloár rulových skal přírodního amfiteátru je však plný lidí, kteří Červenáčka a Rychlonožku nepřipomínají ani vzdáleně. K zděšení Venci i Franty vidíme nahoru lézt plno malých dětí až na samotný vrchol Devíti skal (936 m n. m.). Je to odvážné, nechat je na vrcholku samotné. Plošinka u nejvyšší skály sice je zabezpečená zábradlím, přesto pohledy do hlubin pod námi nahání hrůzu. I proto jednoho cizího děcka ujme Franta a čeká s ním nahoře na jeho pomalou, anglicky mluvící maminku.

Za dobrých podmínek bychom z plošiny dohlédli až na Praděd, ale dnes se tato atrakce nekoná. Přesto je na co se koukat a z Devíti skal nijak nechvátáme.

Devět skal je soubor mnoha skal a skalek, které tvoří malé náměstí.

...

Na vrcholu.

...

...

...

U konce s dechem dnes ani zdaleka nejsme. Za sedlem čeká nedostupný vrcholek Lisovských skal. Tvrdé jádro ortoruly se i zde před námi objeví zničeho nic v celé své kráse. Jeden pokus vylézt nahoru končí na nižším bočním hřebínku u zajímavého skalního hřibu. Je zřejmě jediným hřibem v polesí, neboť vyprahlá zem letos neumožní vyrůst jiné houbě než zkamenělé.

Za Lisovskou skalou nám dohledává modrá tečka vrcholovou tyčku ploché Křoviny (830 m n. m.). Je to sice "kravina" sem lézt, ale dnes přece sbíráme vrcholy! Kolikátý, že to vlastně je? Tak počítejme spolu: Křivý javor, Frašavský kopec, Žákova hora, Devět skal, Lisovská skála, Křovina. Zbývá již jen Malinská skála a Drátník. K oběma vzrostlým skalám vede červená značka a na oba vrcholky se lze šikovně dostat. Z vrcholku Malínské skály se otevřou pohledy k východu a výstup mohu jen doporučit. Trochu lezenI za to stojí.

U DrátnIku znovu nacházíme mnoho horolezců. Vysoká skála s převisy láká k lezení. My s Romanem obcházíme skalní hřeben a po průstupu skalou lezeme ostrý rozeklaný hřebínek k nejvyššímu vrcholu. Vylézt jde, ale jednoduché to rozhodně není. I proto se obracíme. Kluci čakají dole, každý jinde, my poněkud zbloudíme při sestupu a je zle. Dobrou půlhodinu se pak po kopci honíme, než se znovu sejdem.

Naštěstí kosek od Drátníku je hospoda. Mám velkou žízeň a než mi načepují půllitr kofoly, vypiji litr vody. Tak je obsluha pomalá. Ale nevadí, Čeká nás posledních 5 - 6 km. Dáváme večeři a po ní valíme do Kadova, z kterého po hlavní cestě do Fryšavy. Moc aut nejezdí, stopování nemá smysl a my dojdeme až k autu.

Po tvrdé a znovu extrémně horké etapě se do města nikomu nechce. Nakoupíme v nedalekém Albertu a v osm padáme znaveni do peřin.

Lisovská skála skrývá i tento skalní hřib. Jde o jednu z mnoha ortorulových skal na hřebenovce. Její vrchol je nepřístupný.

...

...

Dalším vrcholem je plochá Křovina. Je tak plochá, že na ni Franta odmítl jít.

Malínské skály tvoří kamenné bloky a jde o atraktivní místo s krásnou vyhlídkou z vrcholu.

...

Vzhůru to jde, jen se musí najít správná cesta.

...

Skrytá tvář zkamenělé pyšné krásky.

Výhledy jsou velmi dobré, jen Žďárské vrchy přece jen nejsou Šumava.

...

...

...

...

Mohutné Drátenické skály.

Drátník.

Také na Drátník jde po skalním hřebínku vylézt. Já to ale dál tentokrát nezkouším.

Blatiny.

Na Paseckou skálu

trasa a výškový profil

mapa Pasecká skála

Poslední trek povede z Rokytna u Nového Města na Moravě. Na chvilku zastavujeme v Maršovicích, kde bychom si rádi vyfotili sochu Budhy. Ten je ale skrytý v oploceném prostoru prodejny, kam se v neděli nedostaneme.

Z Rokytna jdeme na žlutou a přitom ztácíme výšku klesáním k potoku Bezděčka. Nevadí, alespoň si můžeme po ránu vychutnat stoupák k nejvýše položené vsi na Českomoravské vrchovině - Studnici (780 m n. m.). Venca s Romanem odskakují i na sousední kopeček s názvem Kopeček (822 m n. m.). Je to taková krtina. Dál značka zabloudí k Červenému kříži a omylem nás svede do vísky Paseky. Napravujeme chybku a netrvá to dlouho a jsme pod Paseckou skálou. Soustava několika vysokých skal poskytuje dobré výhledy ze dvou přístupných vrcholků, zatímco na ten nejvyšší lze vylézt pouze s horolezeckým vybavením. To právě činí parta dalších horolezců, kterých je ve skalách Žďárských vrchů plno. Pro nás zde jsou poslední atraktivní skály, na které lezeme.

Za nimi už čeká nudnější krajina lesů a mokřin, kterou se plahočíme k Medlovskému rybníku. Vedro nás zažene do první restaurace - hotelu Medlov. Zaháníme žízeň a po 2 km v další hospodě v Třech Studních i hlad.

Poté jdeme k studánce Barborka, kde doplňuji vodu z vydatného pramene. Divíme se, jak je možné, že má v letošním suchu vodu. Je to jako zázrak. S klukama se zde dělím o zajímavou vložku, o kterou se mi při lesním bloudění postarala modrá tečka aplikace mapy.cz, když jsem při neustálém pohledu do mobilu málem vrazil do sličné ženy, ulevující si za borovicí. Ani nevím, kdo z nás se víc lekl.

Druhým rybníkem na trase je Sykovec. Původní záměr zchladit svá přehřátá těla vezme za své hned jak se objeví zeleně zmutovaná vodní hladina. Vodníky ze sebe dělat nenecháme a pro velký úspěch planinou vystoupáme ještě na vrchol Křiby (785 m n. m.), ač je z mapky jasné, že ho lze jednoduše do Rokytna obejít.

Nad Pasekami trochu kufrujeme...

PP Pasecké skály. Opět atraktivní a vysoké skalní bloky se zajištěnou vyhlídkovou plošinou.

...

...

Vrcholové foto. Poslední skalní výstup máme za sebou.

...

...

...

Medlovský rybník.

Na oběd se stavíme v Třech Studních v restauravi U Loubů. Šachové figurky nás lákají, vždyť jsme všichni čtyři šachisté...

Sykovec.

Louky nad Rokytnem.

Žďárské vrchy měly být podle mnohých nudné, ale díky kvalitně vyvedenému itineráři Venci tomu tak rozhodně nebylo. Mnoho vysokých a dostupných skal nám sice bralo síly, ale poskytlo za to ojedinělé zážitky a výhledy, na které budeme rádi vzpomínat.

Zatímco s Romanem večer odjíždíme domů, Venca s Frantou si pobyt ve Žďáru prodlužují o den. Ve vedru navštěvují Pilskou nádrž a především poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, zařazený na seznam významných památek UNESCA.

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Lákají vás města a stavby zařazené na seznam UNESCA?

127 52% Ne, na to vůbec nehledím.

116 48% Ano. Je to pro mne důležitým faktorem při rozhodování.

Hlasovalo 243 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.