Zámek Hluboká trochu jinak

Zámek Hluboká trochu jinak

Jistě není nutné zámek Hluboká dlouze představovat. Jeho přitažlivost ročně testují statisíce návštěvníků, díky kterým je třetím nejnavštěvovanějším historickým objektem u nás. Hodně z nich si zaplatí jednu z prohlídek, ale čas na procházku kolem zámku, ani prostorným přilehlým parkem, si nenajdou. To ja velká škoda, protože tak o dost přichází.
Pojďme se jeho okolím projít v době, která je nejmalebnější.

Nejdříve jedno zimní foto...

Nechci tady psát o historii hlubockého zámku, o tom se můžete dočíst na mnoha webových stránkách, např. z této:

zámek Hluboká

historický blog

Hluboká historie

Možná bude zajímavější dozvědět se něco z trochu jiného soudku. Vypátrat se dá v dnešní době na internetu ledacos. Jaké zajímavosti, příběhy a mýty tento nádherný zámek skrývá?

Od rodné Zlivi je nadohled. Když jsme se jako malé děti honili po lesích okolo Varty, byla jeho bělostná silueta přirozenou součástí nedalekého obzoru. Až v pozdějším věku jsme zjistili, jakou vzácnou perlu vlastně poblíž máme.

Ve Vánoce nás okouzlovala pohádka Pyšná princezna, která na zámku byla v roce 1952 natočena. Ani dnes, po více než šedesáti letech v tento požehnaný čas nemůže chybět. Šlo o první pohádku pro děti a byla natočena podle jedné z mnoha pohádek Boženy Němcové Potrestaná pýcha. Přilákala do kin 8,2 milionu diváků, což nebylo již nikdy překonáno.

Později se zde natáčelo několik dílů ze série Pan Tau a zámek se objevil i v mnoha dalších filmech.

Odhlédněme ale od princezny Krasomily a prince Miroslava a podívejme se na další zajímavosti.

Místní historky a legendy

Na Hluboké kdysi dávno bydlel pastýř a od rána do večera jenom nadával a vypouštěl z úst samé kletby. Lidé ho varovali, aby přestal, nebo ho postihne boží trest. Radám se jenom smál a jednou přišel den, kdy proklel sebe i celý svět. Nebesa ho potrestala – proměnil se v kámen společně se svým stádem.

V době, kdy tady správcoval de Bossi, se poddaným nežilo vůbec dobře. Choval se všemocně a lidé si jeho jméno proměnili komolením na „Nebosý“ či „Tubosý“. Začalo se podívat, že se spolčil se samotným ďáblem a ani po své smrti nenašel klid. Ďábel si ho prý zapřáhl do spřežení a vyoral s ním hlubokou strouhu a ve Staré oboře jí dlouho nazývali „Čertova brázda“.

Jiná pověst se jmenuje Ohnivý myslivec a vypráví o hajném, který se s pytláky nijak nepáral. Měl vysokou hubenou postavu a rozčepýřené vousy. Naháněl strach i obyčejným lidem, kteří nešli z obavy do lesa ani pro houby nebo větvičky. Jednoho dne zemřel během prudké bouřky, když na něho spadl strom. Nikdo jeho smrti nelitoval, ale on nedal pokoj ani po svém skonu. Vracel se na svět zahalený plameny, pobíhal po lese a zjevoval se lidem. Nečinil však jen zle, některé vyděsil a jiným pomáhal. Avšak jednou starý výměnkář vyřkl po velkém leknutí nahlas“Spas, Bože, mne i jeho!“ Vzápětí plameny uhasly, myslivec se proměnil v bílou holubičku a letěl k nebi. Od této doby ho již nikdo neuviděl.

Zajímavým vyprávěním je i pověst Samaritánka. Jednalo se o pramen, vyvěrající ze svahu za Hamrem, přezdívaném „Dobrá voda“. Během častých povodní se voda ve studních naplnila špinavou vodou a zapříčinila řadu chorob. Ovšem Samaritánka zůstala vždy čistá a nezakalená. Majitel zámku Ondřej Ungnad ze Suneku, zde nechal vybudovat kapličku Samaritánku. Později se rozmohlo tvrzení o tom, že kdo pil ze Samaritánky, uzdravil se.

Poslední zajímavostí je zápis českobudějovických kronikářů, kteří v roce 1420 napsali, že na Hluboké porodila kráva stvůru podobnou člověku a ještě žila nějakou dobu po narození. V roce 1522 se zase zaznamenala záhadná zpráva o narození telete podobném mnichovi. Jak to ve skutečnosti bylo s hlubockými krávami už dnes asi nikdo nezjistí.

Štekl po opravě slouží k ubytování i jako restaurace. Jde o původní administrativní budovu vystavěnou ve stejné době a stylu jako zámek Hluboká. Nabízí luxusní stylové ubytování společně s bohatou gastronomií a wellness.Budova hotelu (dříve Stöckl) kdysi sousedila s psincem a konírnami. Jako obytný dům sloužil Štekl až do roku 1989.

O zámku Hluboká se moc rozepisovat nebudu. Každý kdo má o historii této krásné stavby zájem dozvědět se více si jistě informace snadno dohledá. Snad tedy jen základní informace. Zámek ve stylu windsorské novogotiky s překrásně vybavenými interiéry je obklopen zámeckou zahradou uprostřed rozsáhlého anglického parku, který jistě také stojí za malou procházku.

Nás budou více zajímat netradiční pohledy, které se otevřou z jeho okolí. Barevnost podzimu dokreslí ponokrevnou nádheru místa.

...

...

...

...

...

...

...

...

...

Budova Alšovy jihočeské galerie. Více zde: http://www.ajg.cz/vystavy/pripravujeme/mucha-2014/Více zde: http://www.ajg.cz/o-galerii/

...

...

...

...

Sochy s názvy Veslař, Afrodité, Rozsévač a Venuše, které za války patřily do osobní sbírky Adolfa Hitlera, měly být součástí expozice na Zemské výstavě ve Vyšším Brodě, místo toho stojí ve vestibulu AJG na zámku Hluboká.

...

...

...

...

...

...

Zámky a hrady jsou opředené mnoha povídačkami a není tomu jinak ani u Hluboké nad Vltavou. Například se povídá o zkamenělém stádu. Na Hluboké kdysi dávno bydlel pastýř a od rána do večera jenom nadával a vypouštěl z úst samé kletby. Lidé ho varovali, aby přestal, nebo ho postihne boží trest. Radám se jenom smál a jednou přišel den, kdy proklel sebe i celý svět. Nebesa ho potrestala – proměnil se v kámen společně se svým stádem.

V době, kdy tady správcoval de Bossi, se poddaným nežilo vůbec dobře. Choval se všemocně a lidé si jeho jméno proměnili komolením na „Nebosý“ či „Tubosý“. Začalo se podívat, že se spolčil se samotným ďáblem a ani po své smrti nenašel klid. Ďábel si ho prý zapřáhl do spřežení a vyoral s ním hlubokou strouhu a ve Staré oboře jí dlouho nazývali „Čertova brázda“.

Jiná pověst se jmenuje Ohnivý myslivec a vypráví o hajném, který se s pytláky nijak nepáral. Měl vysokou hubenou postavu a rozčepýřené vousy. Naháněl strach i obyčejným lidem, kteří nešli z obavy do lesa ani pro houby nebo větvičky. Jednoho dne zemřel během prudké bouřky, když na něho spadl strom. Nikdo jeho smrti nelitoval, ale on nedal pokoj ani po svém skonu. Vracel se na svět zahalený plameny, pobíhal po lese a zjevoval se lidem. Nečinil však jen zle, některé vyděsil a jiným pomáhal. Avšak jednou starý výměnkář vyřkl po velkém leknutí nahlas“Spas, Bože, mne i jeho!“ Vzápětí plameny uhasly, myslivec se proměnil v bílou holubičku a letěl k nebi. Od této doby ho již nikdo neuviděl.

Zajímavým vyprávěním je i pověst Samaritánka. Jednalo se o pramen, vyvěrající ze svahu za Hamrem, přezdívaném „Dobrá voda“. Během častých povodní se voda ve studních naplnila špinavou vodou a zapříčinila řadu chorob. Ovšem Samaritánka zůstala vždy čistá a nezakalená. Majitel zámku Ondřej Ungnad ze Suneku, zde nechal vybudovat kapličku Samaritánku. Později se rozmohlo tvrzení o tom, že kdo pil ze Samaritánky, uzdravil se.

Poslední zajímavostí je zápis českobudějovických kronikářů, kteří v roce 1420 napsali, že na Hluboké porodila kráva stvůru podobnou člověku a ještě žila nějakou dobu po narození. V roce 1522 se zase zaznamenala záhadná zpráva o narození telete podobném mnichovi. Jak to ve skutečnosti bylo s hlubockými krávami už dnes asi nikdo nezjistí.

Štekl z parku.

Výhled k Munickému rybníku a Blanskému lesu.

V zámeckém parku.

...

...

...

...

...

Ohodnoťte článek

Hodnocení 1Hodnocení 2Hodnocení 3Hodnocení 4Hodnocení 5

Anketa

Zámek Hluboká je perlou jižních Čech. Kdy jste byli naposledy na jeho prohlídce?

65 23% Ještě nikdy.

46 16% Není to ani rok.

69 24% Před několika lety.

45 16% Již před delší dobou.

58 20% Naposledy před rokem 1989.

Hlasovalo 283 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Rony

Rony

... lidé se dělí na ty, kteří lezli po horách a na ty, kteří po nich nelezli. Jde o dvě různé kvality, dvě různé psychologie, i když tato propast mezi nimi je záležitostí několika dní.

(V. Solouchin - Překrásná hora Adygine)

Přidat komentář

Komentáře

K tomuto článku zatím nebyl přidán žádný komentář. Buďte první, kdo na něj vyjádří svůj názor!

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.