Západočeské lázně

Západočeské lázně

Prohlídka lázeňského centra světoznámých lázní Karlovy Vary, návštěva muzea Becherovky s konzumací tohoto bylinného likéru, muzea světoznámé sklárny Moser, prohlídka zámku Bečov nad Teplou s relikviářem sv. Maura, Mariánské Lázně a Zpívající Fontána + naučně poznávací okruh s dokonalými miniaturními maketami významných stavebních a technický památek ČR - Pak Boheminium. To vše bylo na programu v sobotu 9. června 2012 cestovní agenturou Strakotour.

Cesta autobusem ze Strakonic přes Plzeň do Karlových Varů trvala necelé tři hodiny. Měli jsme to štěstí, že špatné (deštivé) počasí jsme nechali doma, a svítilo nám jen sluníčko.

Karlovy Vary (Karlsbad)

Hlavní metropole Karlovarského kraje, kde dnes žije kolem 50 000 obyvatel, je významným městěm lázeňského života i potravinářského a sklářského průmyslu. Založeno bylo kolem roku 1350 Karlem IV., který tudy projížděl loketskými lesy, u údajného pramene nazvaného Horní Lázně u Lokte. Od 16. do 18. století město postihne řada katastrof (povodně, požár), které město zcela zničí, ale je opět vystaveno. V roce 1929 je zde otevřeno letiště Karlovy Vary a od roku 1946 se ve městě koná Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary (letos již po 47., myšlen rok 2012).

Více na: Oficiální stránky Karlových Varů

Muzeum Becherovky

Výrobu bylinného likéru nazvaného Becherovka (38% alkoholu) započal roku 1807 lékárník Josef Vitus Becher, jehož syn o 34 let později tento lék začal vyrábět ve velkém. Po druhé světové válce byla Becherovka zestátněna, v současnosti je podnik privatizován a vlastní ho francouzská společnost Pernord Ricard.

Bývalý lihovar Becherovky

Nejstarší vyrobená flaštička s Becherovkou (součást expozice)

Tajemný obsah Becherovky znají v podniku jen dva lidé, kteří se na počátku každého týdne sejdou v místnosti Drogikamr a připraví základní nahořklou směs, která se skládá kromě karlovarské vody, kvalitního líhu a přírodního cukru, také ze směsi asi 32 bylinek a koření (tři čtvrtě bylinek pochází ze zahraničí). Becherovka se nejčastěji pije vychlazená, často se i míchá s colou, top-topicem a dalšími. Nejznámější mix je BETON (becherovka s tonikem).

KarloVary a výrobna

Replika a zároveň zvětšenina bylinného likéru

Zajímavost: Součástí prohlídky muzea je i promítání filmu o historii muzea i samotné výroby Becherovky, při kterém dostanete k ochutnání tři druhy bylinného likéru - Becherovku Lemond (20% alkoholu, citronová příchuť, výroba od roku 2008), Becherovku Original (38% alkoholu) a Aperitiv KV 14 (10% červeného vína a 40% alkoholu, výroba od roku 2008). Doporučuji plnější žaludek :-).

Více na: Oficiální stránky společnosti Becherovka

Cesta městem

Při prohlídce města jsme se dozvídali o zdejší oblasti, které je poměrně bohatá na přírodní bohatství, což se projevuje v jeho průmyslu, který je zaměřen na jeho využívání. Jedná se již o zmiňované minerální prameny (výroba balené minerální vody), či ložiska kaolínů, jež se využívá pro výrobu zdejšího porcelánu.

Ulice T. G. Masaryka v Karlových Varech

Pomník Tomáše Garrigue Masaryka (neplést s V. I. Leninem)

Výprava

Místní lázeňství je založeno na využívání minerální vody s léčivými účinky, která vzniká v granitovém krystaliniku (podloží) v hloubkách okolo 2 000 metrů. Zdejší voda má blahodárný vliv na léčení jaterních a střevních chorob, na žaludek a játra. Chemicky se jedná o vodu Na,CaSO4, která vyvěrá o teplotě 73 °C ze 60% ve Vřídle vydatností okolo 2 000 l/m. Mineralogické složení se pohybuje okolo 5,9 - 6,5 g/l s obsahem CO2 0,375 - 0,750 g/l.

Obelisk

Lázeňské centrum

O věhlas lázní se velmi významně zasloužil lékař dr. David Becher, který modernizoval karlovarskou balneologii (lázeňství ve spojení s minerálními vodami). V 19. století potom na jeho práci navázali dr. Jean de Carro, dr. Rudolf Mannl a dr. Eduard Hlawaczek. Ve městě se nachází množství lázeňských domů (např. Grandhotel Pupp).

Řeka Teplá

Květinový datum, v pozadí Alžbětiny lázně ve Smetanových sadech

Původně Alžbětiny lázně, dnes Lázně V, najdete ve Smetanových sadech. Postaveny byly na počátku 20. století panem Drobnym. V roce 2004 prošla budova rekonstrukcí, při které byly prostory bazénu přebudovány na bazénový komplex přístupný veřejnosti. Alžbětiny lázně jsou největším lázeňským domem v ČR.

Budova Pošty

Budova je důležitým mezníkem mezi obchodní a lázeňskou částí Karlových Varů. Ve své době patřila k nejmodernějším poštovním zařízením Rakouska - Uherska. Ve výši třetího patra jsou umístěny čtyři alegorické sochy představující telegraf, železniční dopravu, lodní dopravu a poštu. Budova pošty patří mezi státem chráněné památky a vybudována byla v letech 1900 - 1904 Friedrichem Setzem.

Hotel Termál

Dvořákovy sady

Ze sedmdesáti devíti karlovarských pramenů je třináct zachyceno a používají se pro pitné kůry. Ve městě je celkem 5 kolonád - Sadová kolonáda, Mlýnská kolonáda, Tržní kolonáda, Zámecká kolonáda a Vřídelní kolonáda.

Sadová kolonáda s Hadím pramenem

Sloužila jako promenáda Blanenského pavilonu, který byl v šedesátých letech 20. století zbourán. Kolonáda z roku 1880 (pod taktovkou Fellnera a Helmera) naštěstí stojí dodnes. A to hlavně díky celkové rekonstrukci. Přímo pod střechou kolonády nebo v její blízkosti najdete tři léčivé prameny.

Sadová kolonáda

Zaostřeno na kus Sadové kolonády

Jeden z pramenů je 30°C pramen Hadí, který byl veřejnosti zpřístupněn od roku 2001, obsahuje nejméně minerálů, ale naopak větší mnoští oxidu uhličitého. Pramen Sadový, který se může pochlubit teplotou 47,4°C, vytryskl v půlce 19. století při hloubení základů pro Vojenský lázeňský ústav. Původně se jmenoval Císařský pramen.

Hadí pramen

Sadová kolonáda

Typická karlovarská telefonní budka

Poslední ze tří pramenů je pramen Svoboda (60°C). Byl objeven v druhé polovině 19. století při stavbě Lázní III. Své nynější jméno má od konce 2. světové války. Dříve se jmenoval Lázeňský, poté nesl jméno Františka Josefa I. Altán s pramenem najdete mezi Lázněmi III a Mlýnskou kolonádou.

Pramen Svoboda

Sloup vévody a vévodkyně z Cambridge, kteří bývali častými lázeňskými hosty v Karlových Varech, stojí na kruhové vyhlídce na skále sv. Bernarda nad Mlýnskou kolonádou. Sloup zde byl postaven v roce 1834. Na žulovém sloupu s jednoduchou čtverhrannou hlavicí je umístěna oválná černá tabulka s se zlatým okrajem a na ní pamětní nápis v německém jazyce..

Vyhlídka Sloup vévodů z Cambridge

Mlýnská kolonáda

Mlýnská kolonáda je jednou ze čtyř kolonád Karlových Varů a v současnosti také největší. Měří celkem 132 m, její střechu nese 124 korintských sloupů. Byla vystavěna v letech 1871–1881 dle návrhu architekta Josefa Zítka v neorenesančním slohu (pozn. aut. podstatně se však liší od jeho návrhu - zamýšlel ji vystavět ještě honosněji a to i s druhým podlažím)

V roce 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen.V současné době kryje kolonáda 5 pramenů, včetně tzv. Mlýnského, který se stejně jako Vřídlo plní do lahví a vyváží do ciziny. Balustráda kolonády je zdobena 12 sochami – alegoriemi 12 měsíců roku. Kolonáda se využívá též ke společenským akcím a koncertům.

Začátek kolonády

Rytina

V roce 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen.V současné době kryje kolonáda pět pramenů, včetně tzv. Mlýnského, který se stejně jako Vřídlo plní do lahví a vyváží do ciziny. Balustráda kolonády je zdobena dvanácti sochami (alegorie na dvanáct měsíců v roce). V současné době je velmi často a hojně využívána kolonáda ke společenským akcím a koncertům.

Deska Skalního pramene

Skalní pramen

Do roku 1845 vyvěral v říčce Teplé. Po terénních úpravách byla jeho voda přivedena do míst dnešní Mlýnské kolonády, a proto i my si nyní můžeme vychutnat Skalní pramen (53°C). Další prameny na Mlýnské kolonádě jsou Libuše (pramen Alžbětiných růží), Kníže Václav II., Mlýnský (vodu z oblíbeného pramene bylo kdysi možné koupit téměř ve všech českých lékárnách), Rusalka a Kníže Václav I (65°C, voda tohoto zřídla byla využívána k výrobě karlovarské léčivé soli).

Mlýnská kolonáda

Karlovarská idylka

Hodiny jako z počátku 20. století

Lázeňská ulice

Nad Zámeckou kolonádo se nachází původní gotická stavba z období kolem roku 1358, která byla postavena na příkaz Karla IV. Při zničujícím požáru v roce 1604 budova shořela. Na přelomu 20. a 21. století se dočkala rekonstrukce v barokním stylu už jen tzv. Zámecká věž, ze které byli vítáni významní lázeňští hosté.

Zámecká věž

Tžní kolonáda původně byla jen dřevěnou stavbou, postavená ve švýcarském stylu, která měla podle plánu Fellnera a Helmera z roku 1883 zastřešovat zřídla jen pár let. Když už však stála nad prameny Tržním a Karla IV. více než sto let, přistoupilo město k jejímu zachování a kompletní rekonstrukci.

Tržní kolonáda

Kostel svaté Máří Magdalény

(1737, Kilián Ignác Dientzenhofer)

Barokní svatostánek byl postaven na místě bývalého gotického kostela v 18. století významným architektem českého původu Kiliánem Ignácem Dientzenhoferem, který mimo jiné postavil několik významných církevních i světských budov. Při prohlídce kostela si všimněte cenného oltářního obrazu. V podzemí chrámu se nalézá unikátní pohřební kaple. Jsou zde uloženy kosterní pozůstatky ze zrušeného hřbitova. Dříve se uvažovalo o vytvoření kostnice. Tento nápad však nebyl nikdy realizován.

Kostel svaté Maří Magdalény v Karlových Varech

Opět kostel sv. Máří

Karlovarské vřídlo

Gejzír horké minerální vody krylo od 16. století už mnoho staveb: barokní budova, empírová kolonáda, litinová či provizorní dřevěná kolonáda. Další a prozatím poslední stavba obklopující vřídlo pochází z konce 60. let 20. století z dílny profesora Votruby.

Pod podlahou kolonády se nalézá místo pro čerpání, rozvod a tepelnou regulaci vřídelní vody. Jsou zde i prostory kde vřídlovcem „obrůstají“ karlovarské suvenýry.

Karlovarské vřídlo

Moje maličkost u Vřídla

Vřídlo je nejen nejteplejším pramenem v Karlových Varech (72°C), ale i celé České republiky. Tento gejzír vydá za minutu průměrně 2000 litrů minerální vody. Dnes je jediným pramenem využívaným ke koupelím. Vřídlo se ale užívá i při pitné kúře. V prostoru kolonády je umístěno celkem 5 nádob s vřídelní vodou o teplotách 72, 57 a 41°C. Sloupec vřídelní vody je díky tlaku schopen vytrysknout až do výšky 12 metrů.

Morový sloup

Kočár s koňmi

Lázeňské panorama

Přímo na hlavní pěší zóně se nachází historická budova z 18.století - hotel Elephant. Mezi významné hosty hotelu v minulosti patřili významné osobnosti jakými byl například kníže Kinský, baron von Brudern, František Palacký nebo Karel Havlíček Borovský.

Hotel Elephant

Poblíž jedné z kaváren se nachází vosková figurína Josefa Švejka, pražského občana, který se stal předlohou pro hlavní postavu románu Osudů dobrého vojáka Švejka od Jaroslava Haška.

Kámoška se Švejkem

Postřeh: Město Karlovy Vary mě nezklamaly. Čekal jsem opravdu úchvatné lázeňské středisko, které má, co ukázat. Jak po stránce historické tak i hmotné. Doporučuji v městě strávit více dní, třeba i prostřednictvím lázeňského pobytu a vyzkoušet si zdejší minerální kůru a karlovarské oplatky.

Sklárny Moser

Ryze česká firma zabývající se produkcí bezolovnatého křišťálu (čistého i barevného). Založena byla rytcem Ludwigem Moserem, který si otevřel vlastní obchod a ryteckou dílnu v centru Karlových Varů v roce 1857, již v roce 1893 však rozjíždí provoz ve vlastní sklářské huti, která úspěšně funguje dodnes. Během této krátké doby získal pověst nejprestižnějšího výrobce křišťálu v Rakousko-Uherské monarchii. Tituly dvorních dodavatelů císaře Františka Josefa I., perského šáha Musaffereddina a anglického krále Eduarda VII. tuto pověst dále umocňovaly a vyvolaly zájem dalších státníků a panovníků. Již v roce 1922 je sklárna Moser největším výrobcem luxusního nápojového a dekorativního skla v Československu.

Muzeum Moser

Průvodkyně

Výrobky sklárny Moser

Výrobky sklárny Moser 4

Václav Klaus a Alžběta II.

Úspěch Ludwiga Mosera spočívá ve výrobě ekologicky čistého bezolovnatého křišťálu, jedinečném barevném spektru, vynikajícím designu od nejprestižnějších výtvarníků a v dokonalém ručním zpracování všech křišťálových výrobků. Pro rozvoj této tradice sklárna Moser spolupracuje s nejnadanějšími výtvarníky, skláři, brusiči a rytci, jejichž umění pomáhá vytvářet mistrovská díla ve svém oboru. Po celou dobu existence sklárny se její výrobky prezentují na nejvýznamnějších světových výstavách, kde získávají mimořádná ocenění. První značková prodejna Moser byla otevřena v centru Prahy již v roce 1925. V současné době je sklárna akciovou společností s výhradně českým kapitálem a přibližně 320 zaměstnanci.

Sklárny Moser

Sklárenský komín

Pracovat se musí

Pracovník skláren Moser

Zajímavost: Skláři mají v hutích povinnost pít pivo. Ano, slyšíte správně. Musí do svého těla dodat nějaké minerály, a proto povinně pijí 8 stupňové pivo (4 - 5 lahví denně).

Více na: Oficiální stránky skláren Moser

Bečov nad Teplou

Známé taky jako Petschau (pozn. německy) je město v Karlovarském kraji, kde žije kolem 1050 obyvatel. Větší část je památkovou zónou, ale také je součástí CHKO Slavkovský les. Poblíž řeky Teplé, na okraji Bečova, byla šlechtickým rodem Beaufort-Spontini před 2. světovou válkou vybudována unikátní botanická zahrada (Beaufortské alpinum), v současné době obnovovaná ZO ČSOP Berkut.

Kostelní věž v Bečově

Pramen

Cukrárna

Hrad a zámek Bečov nad Teplou

Nad hlubokým údolím, kterým ze dvou stran protéká řeka Teplá a ze třetí strany Dolský potok, obklopený vysokými lesnatými kopci se již od 14. století tyčí bečovský hrad. Ten chránil důležitou křižovatku zemských cest a snad sloužil původně jako celní místo.

Hrad Bečov byl střediskem panství, k němuž náležela největší část Slavkovského lesa, kde se těžilo stříbro, cín a jiné kovy. Již v roce 1314 je znám jako sídlo Boreše z Oseka a Rýzmburka. Právě z dolováním cínu souviselo založení Horního Slavkova (po r. 1335). V roce 1399 vydali Rýzmburkové (původně páni z Oseka) první privilegia pro město Bečov, které vzniklo pod hradem na místě bývalé slovanské osady.

Hrad Bečov

Kolem roku 1400 byla v hranolové věži vybudována obdélná gotická hradní kaple Navštívení Panny Marie. Je zaklenuta dvěma poli křížové žebrové klenby. Kaple je vybavena významnou malířskou výzdobou. Na klenbě jsou namalovány symboly čtyř evangelistů, Slunce, Měsíc a hvězdy, na jednom svorníku je rýzmburský znak, na druhém čtyřlistý ornament. V rozích jsou větvičky s lupeny. Malby na stěnách představují 17 biblických výjevů (např. Kalvárie, Zvěstování, Narození Krista, Klanění Tří králů, Svatý Kryštof aj.).

Výjev nalezení relikviáře (součást expozice - nesmí se fotit)

Nalezení relikviáře

V roce 1985 byl v prostoru hradní kaple v rámci pátrání Veřejné bezpečnosti nalezen a vyzvednut relikviář svatého Maura, který zde byl ukryt v roce 1945. Relikviář představuje nejvýznamnější románskou klenotnickou památku u nás a vedle korunovačních klenotů je také nejvýznamnější klenotnickou památkou u nás vůbec. Od roku 2002 je relikviář po předchozím restaurování opět umístěn v Bečově nad Teplou, tentokrát v prostoru nedalekého zámku.

Trezor na relikviář sv. Maura

Relikviář sv. Maura (fotka z oficiálních stránek Bečova nad Teplou)

Zámek byl vybudován v letech 1750–53 v těsné blízkosti středověkého hradu v místě bývalého předhradí. Pro vybudování zámku bylo využito raněbarokní opevnění, které navrhl Jan Lacron v období Třicetileté války a z něhož byla realizovaná pouze malá část v podobě dělostřelecké bašty. Dvoupatrový zámek, zvaný v dobových pramenech Nový nebo Dolní, nechal vybudovat v polovině 18. století tehdejší majitel bečovského panství Dominik Ondřej Kounic. Architekt barokní budovy využil zmiňovanou baštu jako substrukci pro rozměrnou polygonální věžici a zachoval i renesanční portál předhradí z doby kolem roku 1540, který využil jako vstupní portál zámku. Přístup do něj byl realizován zděným mostem neseným osmi hranolovými pilíři. Na mostě jsou umístěny kamenné sochy Jana Nepomuckého a jezuitského světce Jana de Gotto z roku 1753.

Zámek Bečov nad Teplou

Schody z expozic ze zámku

Přilehlá zámecká terasovitá zahrada pochází až z druhé poloviny 19. století. Pod terasami se nachází rozsáhlá sklepení bývalého pivovaru z 18. století.

Postřeh: Možná je pro někoho škoda, že se nemůže relikviář svatého Maura fotit, ale nevidím to jako velké minus. Pohled na relikviář vám dodá mnoho zajímavých momentů, které jsou stupňovány kostelní hudbou, tmou a světlem, které nám zvýrazňuje samotný objekt.

Více na: Oficiální stránky Hradu a zámku Bečov nad Teplou

Park Boheminium

Park Boheminium byl pro veřejnost poprvé otevřen 19. června 1999. Naučně poznávací okruh s dokonalými maketami, v měřítku 1:25, významných stavebních a technických památek České republiky v prostředí krajinného parku.

Park Bohemium s miniaturami

Miniatura zámku Červená Lhota

Miniatura rozhledny Poledník

Miniatura rotundy sv. Jiří na Řípu

Miniatura hradu Karlštejn s mojí maličkostí v životní velikosti

Postřeh: České miniatury staveb jsou zde velice kvalitně udělané, a to do nepatrných detailů. Je možné se podívat na Starém bělidle na postavičku samotné Babičky od Boženy Němcové, na vodním jezírku si pohrát s požárním člunem Veverka, či s jezdícím vláčkem (hračkou) projet moderní železnici LGB.

Více na: Oficiální stránky parku Boheminium

Mariánské lázně (Marienbad)

Mariánské Lázně se nachází v Karlovarském kraji (25 km jihovýchodně od Chebu). Město zaujímá rozlohu 51,78 km² a na začátku roku 2012 zde žilo 13,5 tisíc obyvatel. Mariánské Lázně jsou nejmladší z proslulého trojúhelníku západočeských lázeňských měst.

Mariánské lázně se nachází v údolí jižně od CHKO Slavkovský les. Ve městě a v jeho okolí vyvěrá na 100 minerálních pramenů s obsahem oxidu uhličitého a minerálních solí, z nichž je zachyceno a využíváno 53 pramenů. Jedná se o studené železnaté kyselky, odlišného chemického složení. K pitným kúrám se používá 6 hlavních pramenů: Křížový, Rudolfův, Karolinin, Lesní a Ambrožův. Mariin pramen, který dal městu název, je vývěr plynu – oxidu uhličitého. Prameny a jejich léčivé účinky byly známy dávno před založením lázní obyvatelům z okolních vesniček.

Mariánské lázně (rytina z 19. století)

Místo, kde dnes leží druhé největší lázeňské město, Mariánské Lázně (dříve Na kyselce ("Auf d´Saling")), bylo v dávných dobách plné bažin a zcela pusté. Mocný šlechtic Hroznata založil v roce 1197 klášter v Teplé, pod jehož správu patřil i pozemek dnešních lázní. Mniši byli také první, kteří zaznamenali slaný pramen v lesích a dokonce se zde snažili těžit sůl. Tato sůl byla později úspěšně prodávána jako projímadlo.

O léčivých účincích minerálních vod mezitím začaly kolovat různé zvěsti a k pramenům zamířili první nemocní. Klášterní představitelé pak nechali vyčistit prameny a upravit cestu k nim. První pokusy založit lázně se však nepodařily. Místní obyvatelé lázním nedůvěřovali. Za vlády Marie Terezie byly minerální vody opět analyzovány a v tomto období se také poprvé objevuje název Marienbad.

Mariánská kolonáda

Dobový pohled na Mariánské lázně

O vznik lázní se významně zasadil doktor Jan Josef Nehr – klášterní lékař, který v roce 1779 přesvědčil opata kláštera a několik mnichů, aby zkusili lázeňskou kúru. Zjistil, že voda v nepatrném množství podávaná několikrát denně upravila trávení, povzbudila chuť do jídla a přinesla opatovi a mnichům osvěžující spánek. Klášter však bojoval o získání potřebných povolení ke stavbě lázeňské budovy až do roku 1786. V roce 1818 získává Marienbad statut lázeňského místa.

Pomník Johanna Wolfganga Goetheho v Mariánských lázních

V roce 1820 navštívil Mariánské Lázně Johann Wolfgang Goethe, který sem zavítal ještě dvakrát a prožil zde svůj největší milostný román. Byl velice nadšen zdejšími přírodními podmínkami a doporučil zdejším lékařům, aby kromě tradiční lázeňské péče prosazovali moderní léčebné metody. Přítomnost Goetheho v Mariánských Lázní měla velmi příznivý dopad na návštěvnost. Lázně začala navštěvovat majetnější klientela. V roce 1897 poprvé do Mariánských Lázní zavítal budoucí britský panovník Edward VII. Co rozhodlo, že navštívil právě tyto lázně, není známo. Avšak hned při první návštěvě si král Edward, vystupující pod titulem vévoda z Lancasteru, Mariánské Lázně zamiloval a celkově sem zavítal devětkrát.

Anglický král Edward VII. v Mariánských lázních (dobová fotografie)

Anglický král Edward VII. na návštěvě v Mariánských lázních

Edward VII. v Mariánských lázních (dobový pohled)

Mariánské Lázně se staly také dějištěm několika politických jednání. V září 1899 se zde živě rozhodovalo v záležitostech předcházejících vzniku búrské války v jižní Africe. Dne 16. srpna 1904 se v Hotelu Nové Lázně sešli při oficiálním setkání císař František Josef I. a anglický král Edward VII.. V dalších letech zde proběhla jednání mezi Británií a Ruskem či Bulharskem. Král Edward VII. zemřel v roce 1910, poté následovalo období první světové války a další rozvoj lázní byl pozastaven.

Hotel Excelsior

Hotel Centrální lázně

Kromě již zmíněných osobností navštívili Mariásnké Lázně i česká operní pěvkyně Ema Destinová, německý hudební skladatel Richard Wagner, německý filosof Friedrich Nietzsche, zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, americký vynálezce Thomas Alva Edison a mnoho dalších.

Více na: Oficální stránky města Mariánské lázně

Kolonáda

Karolinin pramen, vyvěrající pod bývalou kolonádou pod kostelem, dostal při objevu v roce 1809 jméno Nový. V roce 1817 byl zastřešen kopulí s osmi korintskými sloupy a nazván na počest manželky tehdejšího císaře Františka I. – Karoliny Augusty. Na stropě kopule byly tehdy vymalovány malířem Fuchsem císařské postavy. Asi se příliš nevydařily, protože byly záhy přemalovány. Pod tuto kopuli byl vyveden v roce 1870 potrubím z Úšovic nejprve Ferdinandův pramen a v roce 1912 také Rudolfův pramen, kdežto Karolinin pramen se dostal pouze ke koupelím do Nových Lázní.

Karolinin pramen

Zpívající fontána se západem slunce

Mariánská kolonáda

Jednou z hlavních dominant Mariánských lázní je kolonáda ruského spisovatele Maxima Gorkého (socialistický realismus) nebo také Hlavní lázeňská kolonáda, která se od 1. července 2010 stala Národní kulturní památkou České republiky.

Tato neobarokní litinová stavba vystavěná v letech 1888–1889 podle projektu architektů Miksche a Niedzielského byla odlita v železárnách Blansko a smontována na místo původní uzavřené lázeňské promenády. Hlavně za druhá světová válka|druhé světové války hrozilo její rozmontování a užití na výrobů zbraní. Nešťastné období ale přečkala v celkem dobrém stavu.

Mariánská kolonáda

Malby v interiéru

Další z maleb

V poválečném období ale neprošla stavba žádnou rekonstrukcí. V roce 1951, kdy se Mariánské Lázně vrátily k návštěvě Maxima Gorkého a vzpomenuly tohoto hosta uprostřed sezóny, dostala kolonáda název Kolonáda Maxima Gorkého. První rekonstrukce se však konstrukce kolonády dočkala až v roce 1976. V roce 1981 byl otevřen prostor kolonády se zrestaurovaným kazetovým stropem a nástropními freskami od akademického malíře Josefa Vyleťala z roku 1979. Rekonstrukce byla ukončena a kolonáda slavnostně otevřena roku 1986.

Kolonáda i s malbami

Křížový pramen

Kolonáda spolu s pavilonem Křížového pramene a pavilonem Rudolfova a Karolinina pramene tvoří hlavní lázeňskou promenádu jejíž součástí je i slavná Zpívající fontána.

Seznam pramenů

Průčelí kolonády

Zpívající fontána

Zpívající fontána v Mariánských Lázních je multimediální koncertní fontána nacházející se na kolonádě v Mariánských Lázních. Je vyrobena z nerezu a kamene a vznikla při přestavbě kolonády v roce 1986 podle návrhu Pavla Mikšíka. Divákům přináší nezapomenutelnou harmonii hudby s baletem vody a světla. První skladbu pro fontánu složil autor hudby k televizním seriálům a filmům Petr Hapka. Profesionální choreografové z Národního divadla v Praze vytvořili choreografii na skladby světových autorů od Mozarta po Vangelise.

Kolonáda se Zpívající fontánou

Zpívající fontána se stala populární v Čechách ale také v zahraničí. Pořádaly se autobusové zájezdy na koncerty fontány z měst na okolí a ze zahraničí. Úspěch Zpívající fontány byl takový, že podle ní vznikla v Praze fontána k Světové výstavě, fontána v Košicích a o podobné fontány byl zájem v Německu, ve Francii, Rusku a USA.

Zpívající fontána je v provozu pravidelně v lázeňské sezóně. V repertoáru jsou desítky skladeb různých autorů. My jsme měli to štěstí, že jsme si mohli poslechnout skladbu od Vangelis - Dobytí ráje (viz. video níže).

V sobotu 9. června v Mariánských lázních jste mohli slyšet skladbu Dobytí ráje od Vangelis kolem 19. hodiny večerní ze Zpívající fontány

Postřeh: Nezapomeňte kromě zdejších pramenů ochutnat i typické lázeňské oplatky, které jsou svojí chutí opravdu skvělé :-).

Po tomto úchvatném zakončení nás opět čekala cesta k nám domů.

Hodnocení článku

Anketa

Měli jste někdy tu možnost být v lázních?

367 37% Ano, jako pacient.

311 31% Ano, ale jen jako cestovatel.

321 32% Ne.

Hlasovalo 999 čtenářů

Fotogalerie k článku

Všechny fotografie přiložené k tomuto článku jsou momentálně skryty.
Chci je zobrazit

Autor článku

Jack

Jack

Strakonický učitel zeměpisu a občanské výchovy, který rád poznává nejen lidi, ale i nové kouty naší vlasti či ostatní státy světa. Kromě cestování a sportovního vyžití (běh, volejbal, cyklistika) si neodpustí poslech hudby, četbu thrillerů či společenských románů, ale také psaní různých článků a příběhů. Kromě publikování cestovních zážitků na tomto webu, vede oficiální stránky Volejbalu Strakonice, spravuje oficiální stránku Běhu městem Strakonice 21. srpna, píše občasné recenze na blog iDnes.cz  či na Databáziknih a publikuje někdy články do různých periodik..

Řídí se heslem: "Žijeme jen jednou, a to za všech okolností, protože život se musí žít naplno, i když někdy není ten nejrůžovější . Ale s úsměvem jde vždycky všechno lépe ."

Přidat komentář

Komentáře

psaroslav

6. srpna 2012 13:47

psaroslav říká

Paráda, např o těch miniaturách jsem neměl potuchy. Chystám se do těch končin, tak je snad uvidím naživo. Škoda, že jsi ve Varech nezašel na hřbitov - jsou tam vedle sebe dvě monumentální hrobky rodin Becherů a Mattoni. Když jsem je před léty viděl, byly v docela žalostném stavu. Zajímalo by mě, jestli z nich třeba nakonec někdo neudělal místo důstojného odpočinku. Fotky by neškodily.

Jack

7. srpna 2012 13:24

Jack říká

Určitě se tam chystám znova, je tam tolik krásných míst, na které prostě nebylo čas. Takže díky za tip , určitě dej vědět, jak to tam vypadá

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Paulie

11. srpna 2012 23:23

Paulie říká

Zajímavé lázeňské shrnutí

Chutnal jsi taky vodu z pramenů? Chutnala? Mají úplně jinou chuť než minerálky a je vidět, že například v lahvích Mattoni dostáváme velmi upravené verze toho, co pramení ze země.

Zrovna před týdnem jsem tam totiž byl, když jsme s Američany jeli Ohři z Lokte do Karlových Varů.

"Naděje je jako bumerang: vždycky se vrátí."

Jack

12. srpna 2012 10:58

Jack říká

Ochutnal jsem je...musím ale říci, že bych je každý den opravdu nepil...mají moc minerálů, především siřičitanů, kteří tomu dají specifickou "chuť". A souhlasím, že minerálky mají mnohem lahodnější chuť než v lahvích...

Přesně jako v Becherovce, když jsem ochutnával produkty, tak měli lepší a výraznější chuť, než normálně v prodejnách.

„Jednou za rok vyjeďte někam, kde jste ještě nebyli.“ Dalajláma

Přidat komentář

Váš e-mail nebude u komentáře zobrazen.

Antispamová ochrana.

Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.