Kategorie Česká republika 1. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Cesta do hlubin šumavské minulosti

Cesta do hlubin šumavské minulosti

S nostalgií mnozí starousedlíci navštěvují místa, kde z šumavských, dříve prosperujících obcí, osad a samot, zůstaly jen křovinami zarůstající ruiny, plné utajených příběhů, které nás opět, po mnoha letech, oslovují. Jedním takovým místem je bývalá obec Wunderbach, česky doslova "čarovný potok", která díky své nepřístupnosti zůstala dobře zachována.
Pokračovat ve čtení...

Na houbách u Rovenců

Na houbách u Rovenců

Po dvouletém půstu, kdy houbaři při svých výpravách do lesů nosili košík tak maximálně pro ozdobu, letos přece jen něco růst začalo. Ani první chladné dny na tom nic nezměnily. Beru si proto košík a vyrážím z chaty na známá místa.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Podzimní putování po šumavských tisícovkách

Pro dalšího pokračování hledání šumavských tisícovek jsme si vybrali Kvildu a Borovou Ladu. Jejich okolí totiž skrývá spoustu vrcholů a mnoho z nich je velmi atraktivních. Ve třech únavných říjnových dnech jsme jich zdolali plných šestnáct.
Pokračovat ve čtení...

Lužické a Žitavské hory ll.

Lužické a Žitavské hory ll.

I poslední dva dny věnujeme krásám Lužických hor. Sobotní přechod nas zavede na Jedlovou, Malý Stožec, Jelení skálu, Stožec, Pěnkavčí vrch a další pozoruhodná a atraktivní místa. Neděli zahajíme ranním výstupem na skalnatý vrchol Klíče a poté věnujeme trochu času skalám v okolí Sloupu v Čechách.
Pokračovat ve čtení...

Lužické a Žitavské hory l.

Lužické a Žitavské hory l.

Příroda severu Čech má své neopakovatelné kouzlo, které jsme začali dúkladněji objevovat teprve v posledních několika letech. Po jarním putování Krkonošemi se naše pozornost obrátila k západu. Lužické hory, pozvolna se zabarvující do pestré palety podzimu, byly krásné, přívětivé a živé.
Pokračovat ve čtení...

Středohoří je svět obrácených křivek ...

Středohoří je svět obrácených křivek ...

V pátek 29.9.2017 jsme se s vílou Angelou potkaly v Hradci. Odtud je to do Prahy už jen kousek a do Lovosic coby dup. Zvlášť, když na protějším sedadle sedí osamělý mladík, vídeňský Němec, s českými předky a litrem meruňkovice. (Aťka)
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní l.

Krkonošská šestidenní l.

Naše terénní šestidenní v nádherné a neporušené přírodě Krkonošského NP začíná. Unikáme vysoko do hor nad "Špindl", kde nám postačí k štěstí ubytování na starobylých Brádlerových boudách. Celou západní část Krkonoš odsud máme na dosah. 
Za první tři dny stíháme projít Přední a Zadní Planinu, zalesněný hřeben Žalého a hraniční trek kolem Vysokého Kola, Sněžných jam, Violíku, polské Szrenice k pramenu Labe.
Pokračovat ve čtení...

Terénní cvičení v Harrachově část druhá

Terénní cvičení v Harrachově část druhá

Minule jsme opouštěli oblast Českého ráje a vrátili se zpátky do Harrachova, odkud nás tentokrát čeká výprava do nitra Krkonošského národního parku, který chrání podle legendy před hledači pokladů a pytláky Krakonoš.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.