Kategorie Česká republika 10. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Jouglovka

Jouglovka

Křivoklátské a Colloredomansfeldovské lesy ukrývají mnohé pozoruhodnosti. Zvláštností jsou buližníkové skály. 
Pokračovat ve čtení...

Zoo Praha

Zoo Praha

Počátkem června - 4. 6. 2009 - jsme společně s dalšími třemi třídami našeho gymnázia a profesorkou Polankovou a Kovářovou vyrazili do pražské zoo...
Pokračovat ve čtení...

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Třetí den jdeme ze Smědavy k Poledním skalám a Frýdlantskému cimbuří, které nás nadchne pohádkovými skalami s mnoha výstupy, a pak přes sedlo Holubníku na Černou horu.
Další den zamíříme rozpálenou krajinou na Jizerku, jedno z nejstudenějších míst u nás. Sestoupíme k hraniční řece Jizeře a přes Jelení stráň, Pytlácké kameny a slať Černá jezírka se vrátíme na Smědavu.
Pokračovat ve čtení...

Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí

Věnec, výstup na halštatské hradiště u Lčovic a trek ze Zálezel do Vlachova Březí

Hradiště Věnec se nalézá na stejnojmenném vrcholu, který je dominantou krajiny nad údolím Volyňky. Je významnou pravěkou památkou a vzniklo v 7. století př.n.l. Ještě v 1. století před naším letopočtem bylo využíváno keltskými Bóji. Jeho kamenné valy obklopují vrchol v délce 1,5km. Jednalo o opevněné mocenské centrum vyššího řádu, které ovládalo větší území. Náš výstup ze Lčovic sice poněkud zkrátila hrozící bouře, ale to podstatné z hradiště jsme přece jen viděli.
Začátkem září jsme si udělali do okolí další výlet, a to ze Zálezel do Vlachova Březí a znovu obešli mohutný Věnec, ale také Mařský vrch se sousední Bělčí (927 m).
Pokračovat ve čtení...

Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy

Lesy kolem Vráže do kaňonu Otavy

Výhodou naší malé republiky je, že spoustu přírodních krás máme doslova za humny. Jižní Čechy nejsou výjimkou. Rozmanitost krajiny zde přímo vyzývá k jejich prozkoumání, a když se k tomu vydaří i počasí, každá chvilka v ní strávená stává se balzámem na duši. 
Velmi atraktivní je okolí velkých řek Vltavy a Otavy, které za miliony let vytvořily hluboké kaňony. Projdeme se  lesy kolem Vráže, jejíž perlou je nádherný zámek,  a prudkými stráněmi nad Otavou doputujeme tajemnými zákoutími až k jejímu soutoku s Lomnicí.
Pokračovat ve čtení...

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Přes Soumarské rašeliniště na Stožeckou kapli a trek kolem vrchu Pomezný

Začít den, kdy padají teplotní rekordy, pochodem přes plochu rozpálené rašeliny jistě není ten nejlepší nápad. V případě nové naučné stezky Soumarské rašeliniště jsme ale museli udělat výjimku. Z rozhledny jsme si tak předem prohlédli Stožeckou horu, která za svým vrcholem skrývá krásnou Stožeckou kapli.
Další den pak zbyl na průzkum nové turistické značky z Kunžvartského sedla k německé hranici a na nahlédnutí do horní části údolí říčky Řasnice.
Pokračovat ve čtení...

Od hradu k hradu pošumavím

Od hradu k hradu pošumavím

Krajina plná mystiky, tajemství a překvapení na vás čeká v místech, kde se první šumavské kopečky začínají postupně měnit v hory. V zimní době bývá víc než jindy sevřena pouty nostalgie a sycena řadou vzpomínek na časy dávno minulé. Takovou jsme ji v prvních lednových dnech hledali a takovou jsme ji i našli. Ne nadarmo právě zde, nedaleko Hor Matky Boží a Velhartic, čerpal sílu a hledal inspiraci Jan Werich.
Příjemným překvapením byl rozlehlý hrad Klenová, přestože jsme se dovnitř na jeho nádvoří přes veškerou snahu nedostali.
Pokračovat ve čtení...

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Český ráj - Malá Skála, a Jizerské hory - Černá Studnice

Třetí den opět věnujeme Českému ráji, konkrétně okolí Malé Skály, kde shlédneme zajímavý hřeben Pantheonu a hrad Frýdštejn. Podzim hýří paletou barev a tak si užijeme krásných a dalekých výhledů.
Poslední den nás čekají oblíbené Jizerky s výstupem na Černou Studnici.
Pokračovat ve čtení...

Není Kamýk jako Kamýk

Není Kamýk jako Kamýk

To, že se název Kamýk vyskytuje na mnoha místech, není v naší kamenité vlasti nic divného. Na mapách najdeme mnoho obcí, kopců a kopečků s tímto, nebo podobným názvem. Pokud se ale nedaleko od sebe jmenují shodně dva vrcholy s rozhlednami, můžou se snadno omylem splést. Naštěstí si naši předkové uvědomovali možnosti záměny a tak často pro rozlišení přidávali k podstatnému jménu i přídavné. Díky tomu se i rozhledny na Kamýcích, nedaleko Písku a Protivínu, dají snadno rozpoznat. Jedna z nich stojí na Velkém Kamýku, zatímco druhá na Vysokém Kamýku. Naše šlápoty vedou na obě dvě.
Pokračovat ve čtení...

Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Putování Chodskem l. - Čerchov, Domažlice, Koráb

Český les jako by vypadl z oka Šumavě a přestože nedosahuje její výšky, o hodnotné výstupy zde rozhodně není nouze. To jsme okusili na vlastní kůži, když jsme stoupali na nejvyšší horu pohoří, kterou je Čerchov. Další den nás zase vlídně přijala zajímavá hřebenovka nad Kdyní. 
Za to, že jme chodili stále nahoru a dolů můžou i rozhledny Kurzova věž na Čerchovu, Koráb nad Kdyní, Bolfánek u Chudenic a také věže v Domažlicích a Klatovech a na hradu Rýzmberk.

Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.