Kategorie Česká republika 11. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Český ráj - Hruboskalsko a brdský Třemšín z Rožmitálu

Český ráj - Hruboskalsko a brdský Třemšín z Rožmitálu

Na konci října 2016 si naše turistická skupina (zlivský Rony, strakonický Roman, zlivský Venca a jeho bratr Franta z Prahy) naplánovala vícedenní pobyt s ubytováním v Českém ráji. Nakonec však turistu nejvyšší kategorie Ronyho zradila dolní páteř při opravě svého automobilu a Romana na turistické trasy nepustily zdravotní potíže v rodině. Takže jsme zůstali jen dva a čtyři etapy jsme se rozhodli  realizovat sami cestováním z matičky Prahy i s ohledem na aktuální stav počasí v jednotlivých krajích České republiky.
Pokračovat ve čtení...

Litvínov a okolí

Litvínov a okolí

Na začátku července jsem strávil tři dny na severu Čech, a tak Vám zde představuji místa, kam jsem zavítal.
Pokračovat ve čtení...

Není Kamýk jako Kamýk

Není Kamýk jako Kamýk

To, že se název Kamýk vyskytuje na mnoha místech, není v naší kamenité vlasti nic divného. Na mapách najdeme mnoho obcí, kopců a kopečků s tímto, nebo podobným názvem. Pokud se ale nedaleko od sebe jmenují shodně dva vrcholy s rozhlednami, můžou se snadno omylem splést. Naštěstí si naši předkové uvědomovali možnosti záměny a tak často pro rozlišení přidávali k podstatnému jménu i přídavné. Díky tomu se i rozhledny na Kamýcích, nedaleko Písku a Protivínu, dají snadno rozpoznat. Jedna z nich stojí na Velkém Kamýku, zatímco druhá na Vysokém Kamýku. Naše šlápoty vedou na obě dvě.
Pokračovat ve čtení...

Na kolech kolem Otavy a Blanice

Na kolech kolem Otavy a Blanice

Pohodový výlet bez většího převýšení si můžete naplánovat i v jihočeské krajině plné hor, kopců a kopečků. My si vybrali údolí Otavy a Blanice a tak jsme se mohli kochat krásnou krajinou aniž bychom se potili. Trasa ze Strakonic do Zlivi je celá dobře značená a často vede po cyklotrasách s fungl novým povrchem.
Pokračovat ve čtení...

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Vyhlídky Jizerských hor ll. - Polední skály, Jizerka

Třetí den jdeme ze Smědavy k Poledním skalám a Frýdlantskému cimbuří, které nás nadchne pohádkovými skalami s mnoha výstupy, a pak přes sedlo Holubníku na Černou horu.
Další den zamíříme rozpálenou krajinou na Jizerku, jedno z nejstudenějších míst u nás. Sestoupíme k hraniční řece Jizeře a přes Jelení stráň, Pytlácké kameny a slať Černá jezírka se vrátíme na Smědavu.
Pokračovat ve čtení...

Z Lužnice do Nežárky

Z Lužnice do Nežárky

Bystří čtenáři z názvu jistě poznali, že tentokrát se šlápoty otisknou maximálně do bahna či písku na břehu řeky. "Jet vodu" znamená splynout s přírodou, vnímat zvuky lesa, cítit vůni luk. Vybrali jsme si vodáckou řeku Lužnici s pokračováním Novou řekou a Nežárkou a rozhodnutí nelitovali.
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

Přestože nás trápilo nevyzpytatelné počasí, stihli jsme toho za tři dny vidět dost. Náš největší rybník Rožmberk, Naturpark Blockheide u Gmündu, nejsevernější bod Rakouska a nakonec díky bouřce s krupobitím zbyl čas i na Třeboň a Schwarzenberskou hrobku. Střídali jsme tak pěší túry s cyklovýlety. 
Také ubytování v penzionu Medenice na místě bývalé roty pohraniční stráže jistě stojí za zmínku. Jeho výzdobu totiž tvoří autentické dokumenty a fotky z doby Studené války.
Pokračovat ve čtení...

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Tetřevím domovem na dosah k Roklanu

Po asi deseti letech se vracím do problematických míst Šumavského NP, kde jsou cesty přehrazeny l. zónami, které zbytečně zabraňují vstupu do turisticky atraktivních míst. Tyto cesty, které staletí sloužily lidem, i ty novější, vystavěné vojenskými lesy, dnes zejí prázdnotou, a potkat na nich lze jen největší odvážlivce. Náš trek zabloudil do míst pod Studenou a Medvědí horu, k Novohuťským močálům, Roklanskému potoku a Rokytce.
Pokračovat ve čtení...

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Máchův poetický kraj, l. Okolí Máchova jezera

Je to k nevíře, ale krajinu kolem Máchova jezera jsem jel poznávat poprvé. Přitom pískovcové skály, divoké doly a kuželovité vrcholy sopečného původu jsou tak přitažlivé. Snažili jsme se během čtyř dnů vstřebat co nejvíce z krásné přírody a zavítali i na několik známých hradů. Počasí k vandrování bylo ideální, méně již pro máchání kecek v Mácháči. To nám ale zase tolik nevadilo. První dva dny jsme věnovali Bezdězu, zřícenině hradu Jestřebí a Hradčanským stěnám.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.