Kategorie Česká republika 17. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Inverze z Libína

Inverze z Libína

Co dělat, když se jednoho podzimního rána probudíte do nevlídně šedého dne a z rádia oznamují inverzi s teplotami, které na horách vystoupají nad 20°C? 
Ani chvilku jsem neváhal a díky tomu si mohl užít posledních ještě hřejivých paprsků slunce, které se líně povalovalo nad hřebeny Šumavy, zatímco v údolích kypěly husté mlhy jako kaše v hrnci z pohádky Hrnečku vař!
Atraktivní pohledy z rozhledny na Libínu jsem zvěčnil na mnoha barevně vděčných fotkách.
Pokračovat ve čtení...

Smrčinou na Plechý

Smrčinou na Plechý

Kdo se bojí, nesmí do lesa... řekli jsme si, když předpověď počasí hlásila silné bouře a vyrazili na dlouho plánovaný trek na vrchol Plechého přes masív Smrčiny. Nakonec jsme měli štěstí a jedinou větší přeháňku přečkali v suchu bývalé boudy kontrolního stanoviště hraničního přechodu Plešné jezero / Holzschlag. Jediným vážnějším kazem tak pro mne byly puchýře z dávno nepoužívaných pohorek. 
Naštěstí odměna v podobě večerních červánků na vrcholu Plechého tuto maličkost přebila.
Pokračovat ve čtení...

Bílé Karpaty

Bílé Karpaty

Ne nadarmo se části Bílých Karpat říká Kopanice. Chudý kraj plný kopců je sice krásný napohled, ale tvrdý k svým obyvatelům. Snad i proto se zde tolik ujalo tzv. bohování, které bychom dnes pojmenovali jako lidové léčitelství. Zdejší vápencové podloží umožňuje výskyt mnoha vzácných léčivých bylinek i nádherných orchidejí. 
Hluboké bukové pralesy a vrcholy s dalekými výhledy zase vytváří magickou a oku lahodící krajinu. Pojďme si společně její část projít.
Pokračovat ve čtení...

Víkend pěti vrcholů

Víkend pěti vrcholů

Když jsem emailem dostal povídání o toulání lesních víl Aťky a Angely po kopcích Českého středohoří, nemohl jsem než požádat o svolení k jeho zveřejnění. Moc se mi expresivní styl Aťky líbí a věřím, že její povídání nezklame ani vás.
Pokračovat ve čtení...

Radovec a Knížecí kámen

Radovec a Knížecí kámen

Nejen magický Skočický vrch, nebo-li Hrad (667 m n. m.), se svým pravěkým hradištěm, ale i Radovec (635 m n. m.) a sousední Knížecí kámen (630 m n. m.) lákají k procházce krásnými lesy. Vydejme se proto na chvíli do malebné krajiny Šumavského podhůří za dalekými výhledy k Píseckým horám a Šumavě.
Pokračovat ve čtení...

Za energií na Boží kameny

Za energií na Boží kameny

Nastalo 22. září a tím ukončilo léto svoji nadvládu… přišel podzim. Kratší dni, častější přeháňky, větší chladno a příchod stálejších depresí. Chce to nějaké dobití energii, a tak tu mám pro Vás jeden tip…
Pokračovat ve čtení...

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Tábor ala Žižkova Alexandrie

Ve středu 9. května 2012 jsem měl tu možnost vyrazit se třídou 2. B Gymnázia Strakonice a paní profesorkou Klichovou do Tábora, kde už jsem měl tu čest několikrát býti. Středověké město, které bylo centrem husitského života a založeno Janem Žižkou z Trocnova, sloužilo jako hlavní středisko husitů, něco jako Alexandrova Alexandrie v Egyptě.
Pokračovat ve čtení...

Krkonošská šestidenní ll.

Krkonošská šestidenní ll.

Zbytek pomalu ubývajících sil směrujeme k hraničnímu hřebenu s výraznými skálami Mužských a Dívčích kamenů, dlouhému přechodu z Medvědína k Labské boudě, se sestupem Labským dolem, a jako třešničku na dortu si před odjezdem domů přidáme ještě krátký výstup k Ptačím kamenům.
Pokračovat ve čtení...

Podzimní courání Třeboňskem

Podzimní courání Třeboňskem

Padající listí, pokřik racků poletujích nad vypuštěnými rybníky a rezavě hnědá krajina pokrytá drobnými kapičkami ranní rosy, odedávna signalizují brzký příchod zimy. Mohou být pozvánkou jak prožít jeden sychravý den. Vždyť každé roční období má své kouzlo a ani podzim není výjimkou. 

Pokračovat ve čtení...

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum - výrazný vrchol Želnavské vrchoviny

Chlum (1 191 m n. m.) se pro mne vlastně stal synonymem Šumavy. Nejen proto, že jeho mohutný souměrný kužel dobře vidím ze svého bydliště, ale především pro jeho blízkost chatě u Ktišského rybníka, kam často a rád mířím. Na jeho vrcholu jsem byl v minulosti již mnohokrát. Touto popisovanou trasou jsme v barevně vděčném podzimu přešli z Markova na Chlum přes Kamenný vrch (833 m n. m.) a Chlumek (1 025 m n. m.)
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.