Kategorie Jižní Čechy 17. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Zápisky z cest   III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)

Zápisky z cest III. (Hochschwab – úplné zatmění slunce...)

Tyto poznámky zaznamenávají zážitky z turistických podniků proměnlivé skupinky lidí za období od roku 1988 do současnosti. Pokud budou pro někoho inspirací, je to jen dobře. Pokud ne, nechť poslouží jako oživění pamětí těch, kteří se jich zúčastnili. (Mirek – autor)
Pokračovat ve čtení...

Bílé Velikonoce - túra do Zbytin

Bílé Velikonoce - túra do Zbytin

Když už chybí několik let Bílé ladovské Vánoce, mohou je občas s úspěchem nahradit Bílé Velikonoce. Ty letošní se obzvlášť vydařily, nasněžilo víc než za celou zimu a tak vandrzování jarní krajinou mělo zajímavou příchuť. Stezky mezi Libínem, Rohanovským vrchem a Vysokou mýtí pokryla čerstvá bílá peřina, která nás však nijak nehřála, spíš naopak...
I proto jsem měl chuť u článku zašktnout nejen kategorii adrenalin, ale i katastrofy. Nakonec tak zle nebylo a docela jsme si výlet užili.
Pokračovat ve čtení...

II. setkání příznivců Šlápot ve Štědroníně na Písecku

II. setkání příznivců Šlápot ve Štědroníně na Písecku

Dohodnout termín (11.5. - 12.5.2013) a místo setkání bylo nepoměrně snazší, než pro první setkání. K mé velké lítosti se nás však sešlo o dost méně, ale budiž útěchou, že neúčast "tradičních" účastníků byla omluvená, nejednalo se tedy o ztrátu zájmu o podobné akce.
I přes poměrně malý počet zúčastněných lze setkání hodnotit jako zdařilé a to i navzdory nepřízni počasí, která nás věrně provázela celý první den.
Také děkuji Ronymu, že článek doplnil fotografiemi a texty, které článku dodaly na poetičnosti.
Pokračovat ve čtení...

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Kvilda - poslední vzepětí letošní zimy

Nejlepšího lyžování z celé zimy jsme se dočkali nečekaně až v polovině března, kdy v době rašení květů sněženek mírné ochlazení vytvořilo na horách kvalitní podmínky pro loučení se s bílou stopou. V okolí Kvildy jsme si díky tomu projeli některé nově udržované stopy kolem vrcholů Tetřeva (1260 m n. m.), Holého vrchu (1294 m n. m.) a Stráže (1308 m n. m.).
Pokračovat ve čtení...

Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?

Kostely, kaple, kapličky a jak je to vlastně s Vánocemi?

Slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého wāhnachten (dnes Weihnachten), složeného z wīha- (světit) a Nacht (noc). Machkův slovník uvádí staroněmecký tvar wínnahten a soudí, že k převzetí muselo dojít ještě v předcyrilometodějské době. Pfeiferův slovník odvozuje německé weihen od staroindického vinákti, třídit, oddělovat. Jiné vysvětlení, které však nemá oporu v dokladech a je tedy "lidovou" etymologií, je z výrazu dvé noce, který označoval období, kdy noc trvala jako dvě.
Pokračovat ve čtení...

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Záhada světelného bolidu aneb vánoční příběh jednoho nálezu

Nečekaná sněhová nadílka pondělního rána (18.12.) nás naladila k prvnímu otestování běžek, na které se dlouhé měsíce prášilo kdesi ve sklepě. To, že bude mít náš krátký výlet svoji zajímavou astronomickou dohru, ještě netušíme...
Pokračovat ve čtení...

Z Bučiny na Siebensteinkopf

Z Bučiny na Siebensteinkopf

Na Bučinu jsme se nechali vyvézt z Kvildy zeleným busem s "plnou polní" a přes Siebensteinkopf, Reschbach klause a Knížecí Pláně chtěli pokračovat k Polce. Nepříjemné, studené počasí naše plány zhatilo a my nakonec prošli jen kůrovcem poznamenanou stezku za našimi hranicemi. Že je přesto o čem psát se pokusím dokázat na několika dalších řádcích.
Pokračovat ve čtení...

Z Lužnice do Nežárky

Z Lužnice do Nežárky

Bystří čtenáři z názvu jistě poznali, že tentokrát se šlápoty otisknou maximálně do bahna či písku na břehu řeky. "Jet vodu" znamená splynout s přírodou, vnímat zvuky lesa, cítit vůni luk. Vybrali jsme si vodáckou řeku Lužnici s pokračováním Novou řekou a Nežárkou a rozhodnutí nelitovali.
Pokračovat ve čtení...

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Skočický Hrad - záhadný vrchol s pravěkým hradištěm

Vrchol Hradu (666.8 m n. m.) jsme navštívili nejednou. Jeho rozložité temeno skrývá hradiště, o jehož původu se vedou stále spory. Prastaré buky umocňují nevšední krásu hory, která nás uvítala velmi teplým větrným počasím, lámajícím teplotní rekordy, poslední den roku 2017.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.