Kategorie Jižní Čechy 9. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Není Kamýk jako Kamýk

Není Kamýk jako Kamýk

To, že se název Kamýk vyskytuje na mnoha místech, není v naší kamenité vlasti nic divného. Na mapách najdeme mnoho obcí, kopců a kopečků s tímto, nebo podobným názvem. Pokud se ale nedaleko od sebe jmenují shodně dva vrcholy s rozhlednami, můžou se snadno omylem splést. Naštěstí si naši předkové uvědomovali možnosti záměny a tak často pro rozlišení přidávali k podstatnému jménu i přídavné. Díky tomu se i rozhledny na Kamýcích, nedaleko Písku a Protivínu, dají snadno rozpoznat. Jedna z nich stojí na Velkém Kamýku, zatímco druhá na Vysokém Kamýku. Naše šlápoty vedou na obě dvě.
Pokračovat ve čtení...

Na kolech kolem Otavy a Blanice

Na kolech kolem Otavy a Blanice

Pohodový výlet bez většího převýšení si můžete naplánovat i v jihočeské krajině plné hor, kopců a kopečků. My si vybrali údolí Otavy a Blanice a tak jsme se mohli kochat krásnou krajinou aniž bychom se potili. Trasa ze Strakonic do Zlivi je celá dobře značená a často vede po cyklotrasách s fungl novým povrchem.
Pokračovat ve čtení...

Z Lužnice do Nežárky

Z Lužnice do Nežárky

Bystří čtenáři z názvu jistě poznali, že tentokrát se šlápoty otisknou maximálně do bahna či písku na břehu řeky. "Jet vodu" znamená splynout s přírodou, vnímat zvuky lesa, cítit vůni luk. Vybrali jsme si vodáckou řeku Lužnici s pokračováním Novou řekou a Nežárkou a rozhodnutí nelitovali.
Pokračovat ve čtení...

Barvy divočiny – Gabreta

Barvy divočiny – Gabreta

:-* Gabrétský les je keltské označení pásu hor a pralesa na sever od Dunaje a kdysi se tak za dávných časů nazývala Šumava. Původně se v tomto hraničním česko – bavorském pralese prakticky vůbec nevyskytovaly jehličnaté stromy, naopak dominovaly stromy listnaté a zejména převládaly javory. Název Gabreta je pravděpodobně odvozen od nejčastěji se vyskytujícího stromu pralesa – javoru. Jiné prameny uvádí, že název vznikl z keltského slova gabro – kozorožec, tedy Pohoří kozorožců.
Pokračovat ve čtení...

Bitva u Sudoměře

Bitva u Sudoměře

Píše se rok 1420, den zvěstování Panny Marie. Studený vítr rozhání poslední zbytky ranních mlh a z nevlídných dešťových mraků jen občas vyhlédne slunce. Tichou krajinu plnou rybníků a podmáčených luk s křikem přelétne malé hejno hus. Kdesi vysoko na nebi zvolna krouží dvojice dravých ptáků a na Markovci se na chvíli zablýskne stříbro kapřího těla. Ozve se krátké, ostré tlesknutí.
Zhola nic nenasvědčuje tomu, že zde za pár hodin dojde ke krvavé bitvě, která vstoupí do našich dějin jako Bitva u Sudoměře.
Pokračovat ve čtení...

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

CHKO Třeboňsko a Naturpark Blockheide

Přestože nás trápilo nevyzpytatelné počasí, stihli jsme toho za tři dny vidět dost. Náš největší rybník Rožmberk, Naturpark Blockheide u Gmündu, nejsevernější bod Rakouska a nakonec díky bouřce s krupobitím zbyl čas i na Třeboň a Schwarzenberskou hrobku. Střídali jsme tak pěší túry s cyklovýlety. 
Také ubytování v penzionu Medenice na místě bývalé roty pohraniční stráže jistě stojí za zmínku. Jeho výzdobu totiž tvoří autentické dokumenty a fotky z doby Studené války.
Pokračovat ve čtení...

Naučné stezky v okolí Kašperských Hor

Naučné stezky v okolí Kašperských Hor

Zlatá horečka sice již dávno v Kašperských Horách odezněla, přesto stopy po dolování zůstávají v krajině stále patrné. Nejen Amálino údolí Zlatého potoka je protkáno mnoha štolami, z nichž do některých můžete díky novým Naučným stezkám a Vycházkovým okruhům nahlédnout. Dýchne na vás nejen historie minulých století, ale i řádně prochlazený vzduch vyvěrající z útrob podzemí. Různě propletených stezek je dnes sedm a my si většinu z nich postupně prošli.
Kašperské Hory jsou mimořádně zajímavým místem pro přírodu milovné turisty a nemusí je lákat jen nedaleký hrad Kašperk
Překvapit mohou i zvláštní kaplička v Pohorsku, zámeček v sousedním Záluží, Strašínská jeskyně a krásný barokní kostel, také ve Strašíně
Pokračovat ve čtení...

Zámek Hluboká trochu jinak

Zámek Hluboká trochu jinak

Jistě není nutné zámek Hluboká dlouze představovat. Jeho přitažlivost ročně testují statisíce návštěvníků, díky kterým je třetím nejnavštěvovanějším historickým objektem u nás. Hodně z nich si zaplatí jednu z prohlídek, ale čas na procházku kolem zámku, ani prostorným přilehlým parkem, si nenajdou. To ja velká škoda, protože tak o dost přichází.
Pojďme se jeho okolím projít v době, která je nejmalebnější.
Pokračovat ve čtení...

Českou Kanadou

Českou Kanadou

Oblast České Kanady leží na jihu České republiky, při historické hranici Čech a Moravy podél státní hranice s Rakouskem. Severozápadní část tvoří Jindřichohradecká pahorkatina, která na jihozápadě navazuje na třeboňskou pánev. Větší část oblasti však pokrývá kopcovitá a silně zalesněná žulová Novobystřická vrchovina, která na severu navazuje na masív Českomoravské vrchoviny. Nejvyšším vrcholem České Kanady je Vysoký kámen u Kunžaku (jehož úpatím se vine úzkokolejka z roku 1897) a který dosahuje nadmořské výšky 738 m. Další krajinné dominanty tvoří Šibeník (732m), Kunějovský vrch (725m), Vysoký kámen (723m), Studnice (722m), Bukový vrch (721m), Větrov (714m) a Čihadlo u Starého Města pod Landštejnem (700m). Pojďte se s námi projít hlubokými lesy po stezkách kudy kráčel sám velký lupič Grasel...
Pokračovat ve čtení...

Jen tak si šustit v listí...

Jen tak si šustit v listí...

Vážně mě to baví, jen tak brouzdat bukovými lesy plnými spadaného listí. A je celkem jedno kde. My jsme si dali dostaveníčko ve Volarech s cílem přejít přes Jedlovou a Zátoňskou horu do Lenory. Pozdní říjen sliboval pěkné počasí a to se i vyplnilo 8-).
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.