Kategorie Německo 2. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Lužické a Žitavské hory l.

Lužické a Žitavské hory l.

Příroda severu Čech má své neopakovatelné kouzlo, které jsme začali dúkladněji objevovat teprve v posledních několika letech. Po jarním putování Krkonošemi se naše pozornost obrátila k západu. Lužické hory, pozvolna se zabarvující do pestré palety podzimu, byly krásné, přívětivé a živé.
Pokračovat ve čtení...

Z Bučiny na Luzný a Roklan

Z Bučiny na Luzný a Roklan

Jen kousek od našich hranic leží dvě šumavské hory, které patří mezi turisty k nejvyhledávanějším. Je to tak právem, protože se jedná o skvosty Šumavy, i když za hranicemi se jí říká Bavorský les. Karel Klostermann ve svých knihách často popisuje tato místa, kde se střetával německý živel s českým.
Dnes je prostor mezi Luzným a Roklanem liduprázdným územím nespoutané divoké přírody, kterou procházíte se zatajeným dechem.
Pokračovat ve čtení...

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Do mlžných výšin na Jezerní horu a Plesnou

Inverze znamená nepříjemně lezavé počasí, kdy slunce pod pokličku husté mlhy jediným paprskem nepronikne. Nebo také slunné teplé počasí, které si můžete užívat vrchovatou měrou na horách a mléčnou kaši pod sebou vnímat jako pomalu se vlnící klidné moře.
Touha spatřit toto moře nás vyžene z pohodlí domova k nejvyšším vrcholkům Šumavy, a přestože nám ty pravé inverzní dny unikly, obě túry z Alžbětína za trochu námahy stály. Ve dvou dnech jsme uskutečnili atraktivní výstupy k Jezerní hoře a Plesné, vysoké vrcholy zdvihající se po obou stranách Železnorudského průsmyku
Pokračovat ve čtení...

Expedice Eurorebus 2005

Expedice Eurorebus 2005

Občas se člověku poštěstí v oblastech, ve kterých by úspěch rozhodně nečekal. Mě se v posledním ročníku základní školy zadařilo v zeměpise a nebyla to okresí či krajská olympiáda (kde už nevím, jak jsem skončil), ale dokonce celostátní soutěž Eurorebus. Je pravda, že nyní ji dělá několikrát víc lidí a není už tolik zeměpisná, jak slýchám, nicméně mě kombinace štěstí, dobrého odhadu a trošky znalostí vyhoupla na druhé místo v kategorii jednotlivců. A odměna byla více než štědrá: pětidenní cesta po Evropě, honosně nazvaná expedice.
Pokračovat ve čtení...

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Za šumavským modrým nebem aneb "hrnečku dost..."

Opět se Čechy noří do chmurných dnů, kdy nebe jako by přestalo existovat. Nevidíte slunce, nevidíte mraky, nevidíte nic. Jen bezvýraznou šedivou oblohu, která dokonale tlumí všechny svěží podzimní barvy. Mnozí se tomu snaží podvědomě uniknout a nalézt pro sebe alespoň malý kousek modrého nebe. Proto putují do hor, a stále výš a výš, dokud ho nezahlédnou. Ne vždy se to ovšem podaří. Pokud ano, pak euforie společně se slunkem dokonale rozehřeje nejen tělo, ale i duši. A zatím hluboko dole přetéká a kypí hustá kaše, až se chce vykřiknout "hrnečku dost..."
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny l.

Pastýřská stěna, Bastei, Lilienstein

Národní park Saské Švýcarsko
přitahuje návštěvníky svojí malebnou krajinou plnou stolových hor, úžasných skalních měst a hlubokých temných roklin. Od NP České Švýcarsko ho odděluje pouze státní hranice a proto se pro celé území ujal název Českosaské Švýcarsko.
Z bohaté nabídky turisticky atraktivních lákadel jsme si pro první den vybrali Bastei, s kamenným mostem překlenující propast Mardeltelle, a výstup na stolovou horu Lilienstein, nepřehlédnutelnou dominantu kraje.

Pokračovat ve čtení...

Drážďany v čase vánočním

Drážďany v čase vánočním

"Vánoce, Vánoce přicházejí, zpívejme přátelé, po roce Vánoce, Vánoce přicházejí, šťastné a veselé...," tak začíná jedna z vánočních písní pana Borovce, Vomáčky a Dvořáka, kterou bych rád zahájil článek o německém městečku, kam jsme se během adventního času vydali na prohlídku. Bohužel v té době si zima vzala svůj oddychový čas, ale to krásám tohoto města tolik nevadilo. Vítejte v Drážďanech! (Willkommen in Dresden!)
Pokračovat ve čtení...

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Saské Švýcarsko a Tiské stěny ll.

Kuhstall, Kleiner Winterberg, Frienstein, Schramstein, Tiské stěny

Podruhé se vracíme do Saského Švýcarska. Projedeme se historickou tramvají údolím Křinice a od vodopádů Lichtenhainer Wasserfall vystoupáme na vyhlídkové plošiny vysokých skalních věží. Náročný trek přes Kuhstall, Kleiner Wintenberg, Frienstein a Schrammstein má skvělou pověst, která nezklame.
Poslední den pak věnujeme prohlídce dvou okruhů procházejících neskutečně krásná zákoutí Tiských stěn, plných skalních věží, oken, můstků, úzkých průchodů a dalekých výhledů.
Pokračovat ve čtení...

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Na atraktivní vrcholy Železnorudska II.

Velký Javor, Malý Javor, Malé Javorské jezero

Neděli věnujeme nejvyšší hoře Šumavy, Velkému Javoru, odkud naše pouť povede k jeho mladšímu bratru, Malému Javoru. Sestupíme i k Malému Javorskému jezeru, kde řádí bobři evropští. 
Ranní mlhy se nám v době návštěvy Velkého Javoru postarají o dramatické expozice a tak z fotek čiší ona zvláštní atmosféra, na kterou sběratelé hezkých obrázků mnohdy marně a dlouho čekají.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.