Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 5. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Island, část IV.: Sprengisandur

Island, část IV.: Sprengisandur

Sprengisandur znamená uštvat koně k smrti v písečné poušti. A něco podobného se nám stalo uprostřed nehostinného vnitrozemí Islandu, desítky kilometrů od nejbližšího obydlí. Tedy nešlo o koně, ale o autobus, jímž jsme po pětidenním vandru a jednom odpočinkovém dni v Landmannalaugaru jeli na sever Islandu skrz pusté vnitrozemí.

Po zachránění jsme zhlédli krásné vodopády Aldeyjarfoss a Goðafoss a přemístili se do Akureyri, největšího města na severu Islandu, kde jsme si další den půjčili auto. S tím poté budeme objíždět zajímavosti Islandu.
Pokračovat ve čtení...

Nejen Rychlebské hory Il.

Nejen Rychlebské hory Il.

Přechod studené fronty s deštěm nedostal vízum k překročení moravských hranic a tak jsme se mohli bez obav pustit do dalších dobrodružství. Penzion Paprsek leží na pomezí hned tří pohoří a my jsme se následující dny postupně prošli po všech. Po lehčím výletu Polskem k Borůvkové hoře jsme zdolali hřeben Králického Sněžníku, s výstupem na mlhou zahalený vrchol, a poslední den si užívali trek kolem skalní věže Pasáku a svahů Hrubého Jeseníku.
Pokračovat ve čtení...

Island, část III.: Laugavegur

Island, část III.: Laugavegur

Po úžasném dvoudenním přechodu mezi ledovci Eyjafjallajökull a Mýrdalsjökull nastupujeme v Thórsmörku na stezku Laugavegur, jeden z 20 nejlepších treků na světě. Island nás fascinuje stále více a ke konci žasneme nad divy, které vytvořila sopečná aktivita, i nad pohledy na duhové hory, jež nás na Island nalákaly. Díky aerolinkám máme na trek však jen tři dny místo plánovaných čtyř. Stihneme to?
Pokračovat ve čtení...

Nejen Rychlebské hory I.

Nejen Rychlebské hory I.

Mnohé krásy přírody zůstávaly před našimi zraky dlouho skryty. Až speleologické objevování podzemních prostor a postupné zpřístupnění jeskyní umožnilo spatřit jejich mnohdy nádhernou výzdobu. Zastavení u Mladečské a Javořické jeskyně proto vůbec nelitujeme.
Klid Rychlebských hor oceníme záhy, když putujeme po liduprázdných hřebenech česko-polské hranice. Na poznávání krás přírody jednoho z mnoha krásných koutů naší vlasti máme celý týden.
Pokračovat ve čtení...

Prvomájové vandrování kaňonem Malše

Prvomájové vandrování kaňonem Malše

Zatímco rozvité květy třešní omámily vůní kdejakou zamilovanou dvojici, nás tento letitý zvyk nechal chladnými. I když, jak se to vezme, přesvědčte se sami...
Jistota příjemně stráveného dne touláním se jarní přírodou nám dokonale nahradí prvomájové manifestace všeho druhu, tolik oblíbených především v matičce Praze, a skalnaté údolí Malše, spolu s překrásně situovanou zříceninou pořešínského hradu, jen potvrdí smysluplnost naší volby. Nedaleké vrcholky Slepičích hor - Kohout se Slepicí, i kolem nich rozběhlá kuřata, ohlídají naše kroky ve složitém terénu.

Pokračovat ve čtení...

Toulava - krajina kamenů

Toulava - krajina kamenů

Toulava je turistická oblast rozkládající se na pomezí jižních a středních Čech. V oblasti Sedlčanska jde o kraj kamenů, které zde potkáte téměř na každém kroku. Cesty lemují kamenné kříže a vztyčené keltské menhiry, jako znamení doby dávno minulé. Prostor otevřený pro Vaši fantazii. Pojďme nahlédnout do míst, kde se přírodní krásy mísí s kulturní krajinou v koktejl zvláštních vůní a chutí. Pojďme se toulat Toulavou.
 
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

CHKO České středohoří ll.

CHKO České středohoří ll.

Třetí den se vyjasnilo a tak nás čeká opravdové jarní putování. Boží hod velikonoční čili slavnost Zmrtvýchstání Páně strávíme výstupy na několik dalších zajímavých vrcholů Českého středohoří. Mezi nimi jsou Košťálov, Boreč a Lovoš. Den zakončíme pohledem z travnatého Radobýlu, který je skvělým výhledovým místem. Na Velikonoční pondělí zbude dobýt hrad Házmburk a zdolat bájný Říp.
Pokračovat ve čtení...

CHKO České středohoří l.

CHKO České středohoří l.

"Musíme chodit na pohodu, ne na krev..." snažím se zmírnit v autě optimismus kamarádů, zvlčelých a vyhladověných po dlouhé, byť chabé zimě. "Víte přece jak na tom jsem... !", dodám ještě, abych svá předchozí slova zvýraznil. Čekají nás nevysoké, ale zřetelně na první jarní procházky převýšením nepříjemné vrcholky Českého středohoří.
První dva dny vystoupáme na Sedlo, Varhošť, Milešovku, Sukoslav, někteří sběratelé nejvyšších vrcholků i na několik dalších (Kletečná, Pařez, Kleč). Očekávání splní i prohlídka královského města Litoměřice, kde jsme se ubytovali.
Pokračovat ve čtení...

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Vítkův hrádek - nejvýše položený hrad v Česku

Desítky let se k zřícenině Vítkův hrádek mohli přiblížit pouze příslušníci pohraniční stráže. Blízkost železnou oponou střežené česko-rakouské hranice znamenala, že toto místo jako by neexistovalo. Hned v sousedství hradu vyrostla železná konstrukce hlídkové věže a kraj se nadlouho ponořil do chmurných hlubin nostalgie.
Teprve po rozpadu socialistického bloku se k Svatému Tomáši znovu začali vydávat výletníci. Atraktivitu pohraničí zvyšovalo objevování neznámých míst - vysídlených obcí, z kterých často zbyly jen ruiny a polámané křížky u dávno opuštěných a zarostlých cest.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.