Kategorie Příroda (krajiny, rostliny, zvířata) 15. strana

Řadit články od nejnovějšíchnejoblíbenějšíchnejkomentovanějších

Lomec u Vodňan

Lomec u Vodňan

Ve čtvrtek 20. května 2010 se konala exkurze na Lomec, či zdrobněle nazývaný Lomeček, kde jsme měli ozdravnou procházku, jak fyzickou, tak nakonec i psychickou :-).
Pokračovat ve čtení...

Na běžkách ke Knížecím Pláním a Březníku

Na běžkách ke Knížecím Pláním a Březníku

Vzít či nevzít s sebou běžky? To je jistě v letošní zimě, která se podobá středomořské, kardinální hamletovská otázka. Ani Šumava totiž nedává na přelomu ledna a února jasnou odpověď. Do Ubytovny Kameňák NP Šumava v Borové Ladě jedeme tak plni otázek. A jak to nakonec dopadlo?
Pokračovat ve čtení...

Dovolená 2011 ala Egypt část první

Dovolená 2011 ala Egypt část první

Letos jsem měl alespoň v něčem štěstí a to že jsem vyhrál zájezd od jedné cestovní kanceláře. Nemohl jsem si vybrat, kam se vypravím. Je tolik zajímavých zemí, které bych chtěl poznat a bohužel zde byly omezené možnosti...nakonec však padlo rozhodnutí...že začátkem sprna navštívíme jednu z nejstarších civilizací vůbec - Egypt, "dar řeky Nilu".
Pokračovat ve čtení...

Toulky jarním Pošumavím

Toulky jarním Pošumavím

Ačkoliv po velikonoční anabázi po sopkách Českého středohoří nožky sotva stihly zregenerovat, letní teploty dalšího víkendu nás znovu vyhnaly do kopců. Velký a Malý Plešný v boletickém vojenském prostoru jsou vždy příjemným cílem, stejně tak i vrcholy Blanského lesa - Albertov a Bulový.
Svěží vzduch, první jarní bylinky a několik druhů poletujících motýlů doprovázely naše kroky, kdy ani pohled na stále zasněžený Chlum nedokáže popřít definitivní konec zimy.
Pokračovat ve čtení...

Hrubý Jeseník a blízké okolí

Hrubý Jeseník a blízké okolí

Hrubý Jeseník je druhým nejvyšším pohořím v ČR a je dominantním pohořím severní Moravy. Nejvyšším vrcholem je Praděd (1491 m), v celkovém pořadí tisícovek v naší republice je na pátém místě. Celkem má Hrubý Jeseník 56 tisícovek, což je po Šumavě druhý největší počet. Rozložení vrcholů je relativně rovnoměrné v celé ploše. Další významné vrcholy jsou například Vysoká hole (1464 m), Petrovy kameny (1446 m), a Keprník (1423 m). Hrubý Jeseník má přibližně kruhový tvar o průměru 30 km a dělí se na tři podcelky. V roce 1969 byla vyhlášena chráněná krajinná oblast Jeseníky o rozloze 740 km² se sídlem v Malé Morávce.
Pokračovat ve čtení...

Krkonoše, týden na hřebenech.

Krkonoše, týden na hřebenech.

Týden strávený v Krkonošském národním parku nám nabídl všehochuť ohledně počasí, ale i terénu, ve kterém jsme se pohybovali. Z Richtrových Boud, kde jsme byli ubytováni, byl na dosah hlavní hřeben s Luční boudou a tak jsme mohli výhodné polohy využít pro důkladný průzkum celé této části hor. Krkonoše tvoří předprvohorní krystalické břidlice a prvohorní metamorfované horniny. Ještě ve čtvrtohorách se zde vyskytovaly ledovce, které tvarovaly krajinu. Díky tomu zde nalezneme v nejvyšších místech severskou tundru a četné stopy mrazového zvětrávání.
Pokračovat ve čtení...

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Zapomenutými stezkami šumavským pohraničím

Luzný, Steinfleckberg, Velká a Malá Mokrůvka, Mrtvý vrch, Černá hora, Siebensteinkopf, Stráž a Holý vrch.

Jednoduchý seznam devíti vrcholů na pomezí Bavorského lesa a Šumavy skrývá tajemný vandr, který se nám hluboko vryje do paměti. Nepohodu prvního dne, kdy jsme bloudili po pás ponořeni ve vysoké mokré trávě a v borůvčí hustou mlhou, bez možnosti se zorientovat, naštěstí další dva dny vystřídalo slunné počasí a nevšední daleké výhledy z hraničního hřebenu.
Pokračovat ve čtení...

Máchův poetický kraj, ll. CHKO Kokořínsko

Máchův poetický kraj, ll. CHKO Kokořínsko

Oblast Kokořínska svojí atraktivní přírodou přitahuje již po staletí. Její jedinečnost a bohatství tkví v mnoha skalnatých roklích a malebných údolích, které jsou protkány mnoha značenými turistickými stezkami. Klid zde nic neruší a tak si můžeme dosytosti vychutnat vše, co k správnému toulání patří. 
A že k toulání náleží i návštěva starých hradů je také jasné. To oni osvěžují a zkrášlují mnohé vrcholy a skalní plošiny. Ať je to tajemný hrad Houska nebo skvostný Kokořín.
Pokračovat ve čtení...

TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

TOP 12: zastavení v čase (rok 2013)

Jak rychle uběhne rok? Nevím jak vám, ale mě se zdá, že je každý další vždycky o dost kratší než ten předchozí. A tak, protože rychle utekl i rok 2013, se znovu nořím do záznamů digitálních dat, abych vybrat tucet snímků, které mne oslovily, nebo něčím zaujaly. Krajinek jsem do článků během roku vložil mraky, a proto bude výběr jen z detailů přírody a makrofotek.
Pokračovat ve čtení...

Jelení říje – Křišťanov a Boubínská obora

Jelení říje – Křišťanov a Boubínská obora

Už je to hezkých pár let :-) co jsem s kámošem poprvé a vlastně tehdy náhodně, slyšel jelena v říji. Bylo to pod Boubínem a my jsme pak i další roky trávili poslední zářijový víkend u Boubínské obory. Prehistorický řev jelenů nás fascinoval a to vlastně trvá dodnes. Loni jsme se, opět spíš náhodně, dostali při výletě přímo do středu jeleního říjiště u Křišťanova (viz článek Křišťanovské vábení) a tak to zkoušíme i letos.
Pokračovat ve čtení...

Nejoblíbenější fotografie

Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Fotografie Fotografie
Zavřít přihlášení

Přihlásit se

Přihlašte se do svého účtu na Šlápotách:

Zapomenuté heslo Registrace nového uživatele

Fotografie
Zavřít Přehrát Pozastavit
Zobrazit popis fotografie

Vítr skoro nefouká a tak by se na první pohled mohlo zdát, že se balónky snad vůbec nepohybují. Jenom tak klidně levitují ve vzduchu. Jelikož slunce jasně září a na obloze byste od východu k západu hledali mráček marně, balónky působí jako jakási fata morgána uprostřed pouště. Zkrátka široko daleko nikde nic, jen zelenkavá tráva, jasně modrá obloha a tři křiklavě barevné pouťové balónky, které se téměř nepozorovatelně pohupují ani ne moc vysoko, ani moc nízko nad zemí. Kdyby pod balónky nebyla sytě zelenkavá tráva, ale třeba suchá silnice či beton, možná by bylo vidět jejich barevné stíny - to jak přes poloprůsvitné barevné balónky prochází ostré sluneční paprsky. Jenže kvůli všudy přítomné trávě jsou stíny balónků sotva vidět, natož aby šlo rozeznat, jakou barvu tyto stíny mají. Uvidět tak balónky náhodný kolemjdoucí, jistě by si pomyslel, že už tu takhle poletují snad tisíc let. Stále si víceméně drží výšku a ani do stran se příliš nepohybují. Proti slunci to vypadá, že se slunce pohybuje k západu rychleji než balónky, a možná to tak skutečně je. Nejeden filozof by mohl tvrdit, že balónky se sluncem závodí, ale fyzikové by to jistě vyvrátili. Z fyzikálního pohledu totiž balónky působí zcela nezajímavě.